Malevil

06.09.2019

Kdyby kniha byla o něco kratší, bylo by to lepší. Přišlo mi, že jí autor zbytečně natahuje. Jinak je to velmi čtivá kniha. Na začátku jsem čekala co se bude dít, ale jakmile se to stalo, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Ty hodiny, kdy se to stalo, a člověk neví co se děje a jen trpí, ty byly popsány brilantně. Téměř jsem nespala a jen četla. Zajímavý námět a velice zajímavé pojetí, které člověka donutí přemýšlet. Velice jsem ocenila Tomášovi poznámky a že jeho konečná poznámka nabrala tak rychlý spád a vše podstatné jsme se dozvěděli. Jen mě mrzí, že v knize nebylo zmíněno, jak to bylo se zbytkem světa a jeho případný zásah. Knihu doporučuji.

01.09.2019

Čtivá kniha. Dobrodružná, romantická, filosofická, o přátelství, náboženství, společenském uspořádání, soběstačnosti. "Technické" detaily v knize mi přišly nedůležité, co to bylo za katastrofu nebo co po ní mohlo či nemohlo zůstat. Postapokalyptickou literaturu nevyhledávám, tuto jsem přečetla na doporučení a moc mě zaujala. I přes celou katastrofu a hrůzu vyznívá kniha v závěru vlastně optimisticky až idealisticky.
Řada úvah hlavního hrdiny Emanuela byla zajímavá a nadčasová. Mj. se mi líbilo, jak uvažoval nad tím, jak se život bez strojů a různých technických vymožeností zpomalil, že je více času vnímat život a přírodu a je také více času na vztahy. Cesta autem na půl hodiny trvá na koni, kterého pak musí ještě osušit a napojit, třeba několik hodin. A že ty stroje, které nám pomáhají a umožňují udělat více práce za kratší dobu, nás zároveň svádí k tomu chtít stihnout víc a víc a víc a my se pak honíme a ve výsledku s těmi stroji více "nestíháme" a hlavně zapomínáme vnímat to důležité.

31.08.2019

Príbeh o tom, ako málo stačí, aby sme sa z civilizovaných a vzdelaných stali primitívnymi zvieratami, ktorí pre bochník chleba a pohár mlieka neváhajú zabiť svojho spoluobčana. Veci si začneme skutočne vážiť, až keď o ne prídeme...

08.08.2019

Smutné, ale pravdivé a poměrně i čtivé. Člověk se zamýšlí už při četbě a začne si znovu vážit pro nás všechny zatím samozřejmých věcí. Kniha mě vtáhla do děje takovým způsobem, že občas bylo nemožné přestat číst :-)

07.08.2019

Musím říci, že mě kniha zklamala. Ten žánr mám rád, ale zde bylo příliš mnoho politikaření a náboženství. Nechápu proč autor alespoň nevysvětlil co se vlastně stalo a proč někdo použil atomovou bombu. Pokud to tedy bomba byla protože se nenaměřila radiace. Klidně to mohl být třeba asteroid. Líbil se mi celkem začátek a konec byl už zajímavější. Prostředek však byl nudný. Pro mě prostě zklamání četl jsem již od tohoto autora Smrt je mým řemeslem a bylo to vynikající dílo. Proto ta očekávání.

07.08.2019

Šťastné náhody, které nás provází celou knihou mě krapet dráždily, nicméně se jedná o lepší průměr.

07.08.2019

Knižka je psána před padesáti lety a to se projevilo i v linii psaní. Mě bohužel román zklamal, zejména ty zvláštní náhody( záchrana zvířat, zdroje různého materiálu, soběstační lidé) . Naopak je velice dobře popsáno chování a změna charakteru přeživších lidí , včetně postoje církve.

20.07.2019

Fakt dobrý. Nejedná se zde o nějaký technický rozbor přežití, jde tu spíše o psychologii postav, v zásadě aplikovaný Machiavelismus na post-apo situaci.
Slyšl jsem jako audioknihu (resp. spíš rozhlasovou dramatizaci) na cestách v autě, Martin Myšička v hlavní roli, to můj zážitek násobilo.

18.07.2019

Pro Malevil jsem se přímo nadchla.
Tedy ale až při čtení. :)

Půvidně mi knihu doporučil kolega v práci, no uháněl mě s ní tak dlouho, až jsem knihu objednala a vážně se do ní pustila.

Původ ě to bylo takový nic. Říkala jsem si, jak je možný, že mi doporučil něco takovýho.. ale! Čím víc stran jsem měla přečtených, tím víc jsem děkovala a doslova jsem hltala stránku za stránkou.

Jsou tu naprosto úžasně popsané lidi i jejich chování. Začátek je takový nijaký, ale prostě to k tomu patří. Bez toho by to nebylo ono.

A pak přišel ten "BOOM". Skoro jako zkáza lidstva. Najednou konec všeho. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to tak být mohlo, či nikoliv. Prostě jsem četla a užívala si to.

Moc se mi líbil Emanuel a jeho přemýšlení nad věcma, nad lidma a nad tím vším. Moc se mi zde líbily Tomášovo poznámky, které toho vysvětlily o něco více. Moc se mi líbilo, jak bylo všechno promyšlený.

Možná se mi trošku nelíbilo jednání s ženami. A to, jak byly holky "rozdavačný", to mne trochu znechutilo, budiž. A musím dodat, že nejhůř se mi četla pasáž o těch chudácích, co přežily a byli tak hladový, že jim šli vyžrat pole.. no popravdě, absolutně jsem chápala obě strany. A bylo mi z toho trochu ouzko.. nemám asi nic, co bych k tomu mohla ještě dodat.

P.S. Miluju tu knihu, i když tento druh a žánr úplně nevyhledávám, ale určitě ji taky doporučím.

P.P.S. A prostě jo, žrala jsem mu to i s navijákem. Všechno.

16.07.2019

Coby čtenář sci-fi jsem také přemýšlel, jak se dá přežít apokalypsa nukleární války. Autor se s vysvětlováním moc nemazal. Příliš mnoho náhod, to je pravda, ale proč nakonec ne. Řekl jsem si, že to nebudu řešit a pak už jsem se jenom bavil. Pravda, četl jsem ihned po vydání a to už je dávno. Pamatuju si jen, že se mi příběh líbil a podle toho také hodnotím.

13.07.2019

Moje první kniha od Merleho. I přes to, že je datum vydání již relativně dávno mně příběh hodně bavil. Dobře vykreslené charaktery postav a dokonalá sonda do situace, která může nastat kdykoliv. D

12.07.2019

Četlo se jedním dechem. Zajímavá sonda do života vesnického obyvatelstva v 70. letech. Ne všechny postavy mi přišly věryhodné a především ty ženské se moc nepodařily. (SPOILER) Hvězdu však ubírám za přehnaně pohádkový závěr (svrhnutí tyrana, osvobození vesnice, Emanuel učiněný polobůh atp.).

30.06.2019

Na doporučení známého, protože sci-fi (a post-apo obzvlášť) je moje oblíbená kategorie knížek.
Bohužel netuším, jestli to autor myslel vážně, nebo si jen dělal ze svých čtenářů prdel. Považme sami: skupinka lidí je naprostou náhodou zachráněna v hlubokém sklepení středověkého hradu (budiž), dále je hrad uchráněn od nejhoršího skalním masivem před atomovým výbuchem (opět náhodou a opět budiž). Nadto skupinka zjistí, že výbuch (jako náhodou) přežil všechen dobytek - spousta krav a sviní jsou březích (mám se zmiňovat o naprosté náhodě?), obilí, nástroje, dokonce i zbraně a náboje - více méně všechno zůstane netknuto.
A to nemluvím o dalších příběhových epizodkách, které jsou bravurně vyřešeny ke spokojenosti komunity hlavním hrdinou, onoho vůdčího typu, bez kterého by se ona partička rozpadla jak lidské tělo zasažené radiací. Jo aha - ona to byla jakási "čistá" bomba, bez špetky spadu. Tak to ovšem jo, no...
Silně pochybuji, že by ona utopická část příběhu (všechno pro všechny a všichni společně ke světlejším zítřkům) vůbec nějak mohla fungovat. Dřív nebo později musí následovat konflikty, které prohloubí rozdíly mezi jednotlivci a k prvním problémům je jen krůček.
Takže nakonec jednu hvězdičku dávám jen za skvělou čtivost - příběh se přede mnou odvíjel sám jako na kolovrátku a nemůžu říci, že bych se musel do čtení nutit.

22.06.2019

Knihu mi doporučil můj kamarád scifista, tak jsem se nechal překvapit, nic jsem si o ní nečetl a po prvních pár kapitolách jsem si říkal, jestli se náhodou nezbláznil. Místo očekávané fantastiky jsem dostal cosi jako Knoflíkovou válku z malebného francouzského venkova. Pak se ale postavy ocitly ve sklepě a začalo to pravé postapo. Pravda, Merle se spíš soustředil na představu společenského vývoje takové situace na podkladě větších celků i vztahů mezi lidmi, než na vědecko-technické linky, ale přes časový odstup jeho představy stále obstojí a burcují k přemýšlení. Co mě ale na knize poněkud štvalo bylo výrazně šovinistické uvažování hlavní mužské postavy a obávám se trochu, že to plynulo ze samotného naladění autora. Ženské postavy jsou zde buď stařenami hodícími se k posluhování nebo ženami v rozpuku, hodící se mužům ke kratochvílím (a s radostí se do těchto kratochvílí pouštějící). A i ta zapšklá profesorka se na závěr jme ohmatávat biceps jednoho z hrdinů. Ostatně proč ne, takový asi francouzský venkov 2. poloviny 20. století asi byl. Víc mě ale nazlobil konec děje, kdy autor jakoby zařadil druhou rychlost a zbytek děje profrčel z vyprávění jedné postavy na pár stránkách. Neodpovídalo to rozvláčné atmosféře celé knihy. P.S. Poslechl jsem si to jako audioknihu (teda spíš rozhlasovou hru) v podání snad 30 herců a určitě to zážitek pozvedlo. Dílo samotné 70%, v audiopodání 90%.

21.06.2019

Postapokalyptické antiutopie nemám ráda vůbec. Nemám ráda sci-fi, ani nic podobného. Nic, co není skutečnost. Čtu uvěřitelné příběhy ze života, ikdyž někdy k neuvěření....
Nicméně, Malevil je klasika. Ve 13 letech jsem to četla poprvé a od té doby opakovaně. Je nadčasová. Psychologie postav je v ní geniální. V dnešní době je podobných knih spousta, jsou "technicky" zdatnější, ale vezmeme-li v potaz dobu a úroveň znalostí v době vzniku románu, klobouk dolů. Určitě si z ní dnes vezmu něco jiného, měním se já, mění se svět, ale ta kniha je úžasná. Mám ji doma už 30 let.

03.06.2019

Předesílám, že postapokalyptické antiutopie jsou mým oblíbeným žánrem, což hodnocení poněkud zatěžuje.

Na knize je znát, že od jejího napsání už nějaká doba uplynula; nevím, jak moc by z věděckého pohledu dávalo smysl, aby se po tragédii takovýchto rozměrů neobjevil radioaktivní spad, ale nijak jsem nad tím nerozjímal a prostě to vzal jako součást fikce. Pohled na ženy a jejich postavení ve společnosti mě nicméně zarazil, přece jen 70. léta 19. století už předpokládám nebyla tak patriarchální, jak popisoval Merle.

Mám rád "poučeného vypravěče", který se na věci snaží dívat objektivně, nemá problém čtenáři i svému okolí přiznat svoje chyby a připustit si, že není dokonalý a bezchybný. Tím Emanuel byl. Velmi mě těšily nenápadné poznámky a drobná popíchnutí ve vztahu k morálce a mravním zásadám - za všechny třeba nijak nerozváděné (a přesto zcela výmluvné) konstatování, že místní pan farář při zpovědi pátral po erotických fantaziích dětí (základní) školou povinných, ohrnování nosu komunisty nad tím, že rokují na hradě, sídle feudálního panstva nebo podotknutí, že prosazovatelé monogamie setrvávali v polygamním svazku, zatímco jediný zastánce polygamie přišel zkrátka. Tenhle typ poznámek dává knihám další rozměr.

Líbil se mi také vývoj postav a promítnutí jejich života a názorů "před" do života "po". Lidé zůstávali lidmi (i když, uznávám, Emanuel jako by občas byl nadčlověk) se svými dobrými a špatnými vlastnostmi. Varování před tyranií, ať už ve jménu Boha, nebo ve jménu lepších zítřků, bylo z knihy více než zjevné a symbolicky se nakonec i jediný komunista nechal demokraticky zvolit starostou (i když do důsledku, vlastně byl starostou beztřídní společnosti). V tomto ohledu je tak kniha stále velmi aktuální.

Nejsilnějším momentem pro mě byl nájezd zubožených přeživších na malevilské pole... z toho mi opravdu nebylo lehko u srdce, zcela chápu morální dilema postav a věřím, že se společnost do stadia homo homini lupus už nikdy nevrátí.

"Rozhodně si nemyslím, že každá skupina, ať na nižším nebo vyšším stupni žebříčku, vždy vyprodukuje velkého muže, jakého potřebuje. Dokonce naopak, v dějinách lze občas postřehnout momenty, z nichž vane jakési strašlivé prázdno: potřebná vůdčí osobnost nevyvstala a všechno spěje k ubohému fiasku."

27.05.2019

Velmi čtivá fikce staršího data. Nic pro fanoušky sci-fi, spíš tady jde o psychologii postav a společenství, boj o moc, vytváření hierarchie a tak. Byl jsem trošku udiven těžce podřadnou rolí žen v té době. Že by 70. léta byla už tak daleko a tolik věcí se změnilo? Občas mi ten Emmanuel přišel až neuvěřitelně inteligentní, předvídavý a mazaný.

20.05.2019

Postapokalyptická vize. Děsivá, krutá, ale i přesto plná naděje.
Další má kniha „ k recyklaci “. Prvně jsem četla před cca 30-ti lety a ani dnes pro mě kniha neztratila na své kvalitě. Možná jsem si jen z příběhu odnesla něco jiného než tenkrát. Popis samotné katastrofy je z dnešního pohledu hodně naivní, ovšem vykreslené charaktery přeživších a jejich příběh je prostě bravurní.

19.05.2019

O knize jsem se dozvěděl hodně dávno, ještě v dobách, kdy jsem hrával Fallout 1,2, na webu Vault Šílené Brahmíny (ještě funguje!). Záměr knihu si přečíst pak zůstal dlouho zasunut kdesi hluboko v myšlenkách, až jsem se k tomu nedávno konečně dokopal. Autor v knize, přes relativně jednoduchý příběh, skryl docela silné poselství. Postapokalyptická fikce je z nějakého perverzního důvodu nesmírně fascinující. Jasně, kniha není o životě v jaderné pustině, přesto, známý příběh skupinky, přeživší nespecifikovanou jadernou katastrofu, je čtivý, zábavný a do určité míry realistický. Nové společenské uspořádání komuny na hradě nemusí každému sednout, sám jsem s tím bojoval, přesto, v takto extrémních podmínkách lze čekat cokoliv. V knize je obsaženo silné varování před autoritářskými tendencemi, před diktaturou tyranů, před slepou vírou, před cestami do pekel dlážděnými těmi nejlepšími úmysly. Autor silně kritizuje slabost davu, neochotu a zbabělost se tyranům postavit. Lidem je všechno jedno, budou možná tiše brblat, skrytě kritizovat, ale nakonec hlavně, že mají svoje jisté, svůj zajištěný příděl, pokud nebudou kritizovat vrchnost moc nahlas. Nevadí, že se příděl den ode dne zmenšuje, nevadí, že je závislý na libovůli někoho jiného, někoho, komu na dotyčných ani zbla nezáleží. Tohle poselství je věčné, nadčasové. Varování platí i pro dnešní dobu. Tohle, domnívám se, autor vystihl geniálně. Jedinou výtku bych měl k jisté, z mého pohledu, idealizaci příběhu, chování postav, dialogů. Ano, hrad by byl svého druhu „bublina“, ochrana před realitou, přesto si myslím, že rozpad společenského řádu je jinde popsán realističtěji. Samotný závěr knihy je pak idealismem přímo prostoupen, nejen v chování protagonistů, ale i v, již zmíněném, uspořádání jejich komuny. Merle se zkrátka drží naděje, možná je to ve finále dobře. Doporučuji.