Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3256/bmid_lovec-draku-2rT-3256.jpg
5
2340
432
Strhující drama ze současného Afghanistánu. Autor, kalifornský lékař, inspirován vlastními vzpomínkami, vypráví příběh osudových zvratů, jimiž jeho hrdina Amír prochází od dětství na cestě k dospělému zmoudření nejprve za mírových posledních let afghánské monarchie a poté za sovětské válečné okupace, na útěku z vlasti a při hledání nového života v emigraci. Události těžko pochopitelné krutosti i bezmezné oddanosti a očistné lásky se v tomto bravurně napsaném románu střídají bez sentimentu, bez jediného zbytečného slova. Svou opravdovostí zasáhl čtenáře ve čtyřiceti zemích světa a v milionových nákladech stále zůstává hlavní literární událostí knižních žebříčků. Román byl rovněž zfilmován režisérem Marcem Forsterem v roce 2007...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , RozmluvyOriginální název:
The Kite Runner , 2003
více info...
Přidat komentář
Román se mi četl nesmírně dobře, nemohla jsem se od něho odtrhnout. Bohužel, po pár letech už nevím, o čem že to bylo, akorát že se příběh odehrává v Afghánistánu, a to je zatraceně málo. Z mého pohledu je to vždy znamením, že kniha mě emočně příliš nezasáhla. Během čtení sice na chvilku ano, ale za pár let je kouzlo pryč a v hlavě nezůstane dokonce ani jedna jediná vzpomínka, ani na děj, nějakou postavu, jazyk, způsob vyprávění... prostě nic.
Nesouhlasím s anotací, že příběh je psán bez sentimentu, i když cit je zde ukrytý a nevnucuje se čtenáři na první pohled a prvoplánově. Čtivá kniha z exotičtějšího prostředí, která v mém případě zmizela v propadlišti zapomnění.
Tuhle knížku mi poradil přítel, že patří mězi jedny z nejlépe hodnocených knih ve světě. Škoda, že jsem ji nepotkala dřív. To bylo skvělé. Nejvíc se mi líbil citát "V Afghánistánu je mnoho dětí, ale málo dětství". Ta knížka byla v celkovém pohledu strašně smutná. Všechny postavy si přošly strašnými strastmi. Ústředním motivem je vlastně samo odpouštění a to, že nikdy není pozdě napravit svoje chyby. Určitě patří mezi ty, ke kterým se hrozně ráda vrátím.
Autor me prijemne překvapil. Tento příběh je silný a velmi současný a stále neřešitelný. Čtenáři jsou zavedeni do času míru, dětských her a běžných starosti dospělých žijících v Afghánistánu, země s odlišnou kulturou i náboženstvím. V době války pocítí čtenář hluboký kontrast mezi životem v Americe a válkou zmitanem Afghánistánu očima spisovatele, který při své tvorbě neskrýval své nejtajnejsi city.
Namátkou jsem očima přeletěl několik stran komentářů a nabyl jsem dojmu, že vše, co se ke knize říct dalo, už řekli všichni ti hodnotící přede mnou a nemá proto smysl, abych tu zdlouhavě opakoval stokrát řečené. Za mě to byl naprosto strhující příběh, během kterého jsem si dosyta užil snad celou škálu lidských emocí: radost, slast, strach, smutek, deprese, napětí, láska, pláč, vztek hraničící s nasraností... jen toho smíchu tam bylo pomálu :-(
Ke knize jsem přistupoval dost skepticky, protože nejsem zrovna nadšenec do zemí Blízkého a Středního východu - čekal jsem jasně proislámskou propagandu, ale místo toho jsem dostal příběh plný neobyčejných osudů obyčejných lidí; příběh, jehož mnohé dějové linky by se klidně tak mohly odehrát v Afghánistánu, jako i v České republice nebo kdekoliv jinde ve světě. Pro mě to byl především příběh o životních hodnotách, o vině, pokání a odpuštění, o nutnosti bojovat až do konce a snažit se být alespoň natolik dobrým člověkem, abych se vždy mohl podívat sám sobě do očí. Hodně se mi líbila dějová linka věnovaná Sorajje a její minulosti, na moje city ale asi nejvíc zapůsobila závěrečná scénka se Sohrábem - to byl fakt silný moment, kdy jsem cítil štěstí za všechny postavy, bez kterých by tento happyend nebyl možný.
Skutečně peckovní knížka a v budoucnu určitě zkusím i další z autorových děl.
Na mě to bylo až příliš patetické. Nějak se mi nedařilo do knihy začíst. Několikrát jsem ji odložil. (Bohužel pro mě patřím k těm, co už jednou rozečtenou knihu musí dočíst.)
Úžasná kniha. Vůbec jsem nečekala, že bych z ní mohla být tolik nadšená. Příběh o tom, jak silné může být přátelství, jak může chutnat zrada a kam až může sahat něčí oddanost a obětavost. Během čtení se několikrát stalo, že jsem si strašně moc přála nesnášet hlavní postavu. Ale nešlo mi to. Pokaždé jsem pro něho nějakým způsobem našla alespoň špetku pochopení. A to i přes to, že jsem se tomu ze všech sil bránila. Může ale někdo odsoudit dítě za to, že se chová zbaběle? Myslím, že věta „Pro tebe třeba tisíckrát.“ mi zůstane v paměti už napořád.
Přes zklamání z knihy "A hory odpověděly", která mě příliš neoslovila, jsem se po roce odhodlal sáhnout po tomto autorovi. Tentokrát jsem byl nadšen.
Neskutečně nádherná, emotivní, dojemná a silná kniha. To jen tak pár adjektiv, která k tomuto románu neoddělitelně patří.
(2. část komentáře)
Děj příběhu byl sice místy předvídatelný (ale to asi v každé knížce) a některá rozuzlení jste prostě 'věděli' už dávno před tím, než k nim 'oficiálně' došlo, ale ani tak pro mě příběh neztrácel na atraktivnosti a děj mě ani na vteřinku nenudil, nepřestal bavit a ani jsem nepociťovala tendence přeskakovat stránky.
Tady si silně uvědomuju, jak významnou roli má pro celkovou čtivost díla (ne)kvalita jeho překladu: mistr slova dotáhne dílo k naprosté dokonalosti, zatímco překladatelské kopyto zmrší původní myšlenku k nepoznání. Proto bych ráda vyslovila svůj veliký dík vydavateli i samotným překladatelům, že se tohoto úkolu zhostili tak zodpovědně.
Málokdy mám potřebu se ke knihám v dohledné době vracet, ale u tohoto titulu jsem cítila silný absťák prakticky okamžitě po dočtení, takže určitě jsem Amírův příběh nečetla naposledy. :-) ♥
(1. část komentáře)
Už když jsem se dostala ke scénce, kde se Hasan přiznává ke 'krádeži' Amírových hodinek jen proto, aby bábá Amíra nezapudil, pochopila jsem, že právě začínám číst asi jednu z nejkrásnějších knížek, která se mi kdy dostala do rukou.♥
Po pomalejším rozjezdu, kdy jsem se prvních několik stran vůbec nemohla začíst (což ale není vina knihy, nýbrž moje), mě ten příběh naopak tak pohltil, že jsem úplně přestala vnímat nejen realitu kolem sebe, ale málem i svoje základní fyziologické potřeby. :-)) Je to silný příběh o kráse afghánských lidí a krutosti představitelů jejich země; o tom, co se stane s krásnou, pokojnou a vzkvétající zemí, když se moc dostane do rukou špatných vládců.
Upřímně mě dojalo, jak jsou Afghánci čestní lidé se smyslem pro spravedlnost, úctu ke druhým a kupodivu i k ženám - nebo alespoň před převratem to tak bylo... pak už bohužel následoval jen úpadek na všech frontách: ekonomické, kulturní a především té morální.
Při čtení jsem se postupně přestala bát islámu jako takového - dál tvrdím a vždycky tvrdit budu, že to není náboženství pro mě (to ostatně není žádné :-P), ale čím víc jsem četla, tím víc mi příběh pomáhal odpojovat mou médii a veřejným míněním 'zdeformovanou' mysl a dívat se na muslimy jinou - empatičtější - optikou. Utvrdila jsem se ve svém odvěkém přesvědčení, že být muslim automaticky neznamená být špatným člověkem nebo dokonce teroristou: vždycky je to o konkrétních lidech, jejich vyznávaných hodnotách a o tom, co si ze svého náboženství pro sebe vypíchnou: jestli nechají zvítězit tu všeobjímající lásku a šíření dobra, a nebo naopak propadnou fanatismu a ve své zaslepenosti budou ničit a zabíjet vše, co jim bude stát v cestě.
Pochopila jsem, že napříč národy a náboženským vyznáním jsme všichni nakonec 'jen' obyčejní lidé - a žádný obyčejný člověk přece netouží po válce, zabíjení a ubližování... všichni přece chceme být 'jen' šťastní, mít svou rodinu a svůj DOMOV: ten náš nedobytný hrad a nedotknutelné útočiště.
Příběh mi ukázal, že muslimové žijí vlastně úplně stejný (a přesto tolik jiný!) život jako křesťané nebo my, ateisté: taktéž milují své rodiny, vidí se ve svých dětech, a jejích hlavními uznávanými hodnotami jsou mír, slušnost a úcta. Obzvlášť ta rodičovská láska k dětem a obecně silně zakořeněný smysl pro rodinu, mě chytly za srdce asi nejvíc. O to je potom smutnější, co i s těmito základními city a hodnotami dokázal provést Tálibán, který překroutil a zničil vše, co se jen překroutit a zničit dalo - a z kdysi krásné země tak udělal horoucí peklo na zemi.
Překvapilo mě, jak moc často jsem se v tomto příběhu našla - byť žiju v úplně jiné době, jiné kultuře a i můj život je plný jiných zvratů, 'odboček' a zápletek.
Překvapilo mě, jak moc podobné jsou touhy obyčejných muslimů a nás lidí z ostatních částí světa.
Překvapilo mě, jak moc se mnou celý příběh emočně zamával a jak blízká mi tou svou 'národní' i 'individuální' náturou byla většina postav.
Amír mě sice zpočátku dost štval a byla to pro mě taková ta 'napřesdržku' postava ;-) (zvlášť poté, jak podle a zbaběle se zachoval k Hasanovi)... ale právě v kontrastu s tou Hasanovou bezmeznou a bezpodmínečnou oddaností a dobrotou jsem si s gradujícím dějem dokázala postupně zamilovat i toho Amíra a často jsem se přistihla, jak se uvnitř sebe snažím pochopit a 'omluvit' jak Amírovy činy, tak i pohnutky, které ho k nim vedly.
U postavy Amíra mě napadlo, jestli se autor nenechal lehce inspirovat svými vlastními osudy (emigrace do USA, záliba v tvůrčím psaní atd)... ale po důkladnějším prostudování životopisu p. Hosseiniho tam žádnou větší paralelu nevidím, tak případná podobnost byla asi jen čistě náhodná. :-)
Ze všech postav mi byl samozřejmě nejsympatičtější andělsky dobrý a šlechetný Hasan, ale dost mě potrápilo i vlastní morální dilema, kdy jsem se snažila na moment vžít do ředitele sirotčince a bohužel jsem nebyla schopná jednoznačně rozhodnout, jestli ho mám považovat za postavu zápornou nebo kladnou... a co mě děsilo asi nejvíc: nebyla jsem si jistá ani sama sebou, že bych se na jeho místě zachovala 'správně' (protože co je v tomto případě 'správné': obětovat pár dětí a alespoň těm ostatním zachránit život, a nebo rovnou odsoudit k smrti celý sirotčinec?).
Co se ještě těch postav týče, tak "Lovec draků" byl pro mě trošku netypický tím, že narozdíl od většiny knih, které jsem kdy četla, nebyla prakticky žádná z hlavních postav (snad až na Hasana) skrz naskrz kladná: ať už Amír, bábá, Rahím nebo Amírova láska Sorajja - ti všichni měli i své stinné stránky, své kostlivce ve skříni a své temnější já... a o to pro mě bylo zajímavější poznávat jejich charaktery víc a víc do hloubky, a opravdu mě bavilo zamilovávat se do nich postupně. :-)
Hodně na mě zapůsobily i popisy krajiny Amírova dětství v Afghánistánu a taky líčení pocitů uprchlíků na cestě do Pákistánu - chtě nechtě jsem tu cítila silnou podobnost s dílem "Mořská modlitba"... a zároveň je toto jedna z mála pasáží, kde se autor možná podprahově snaží působit na city a 'sluníčkářsky orodovat' za emigranty ze současné uprchlické krize (jinak na mě dílo jako celek působí vyváženě - tj. jsou tam dost naturalisticky popisovaný jak kladné, tak i záporné stránky islámu a života v jeho područí).
Skvělá kniha, ačkoliv příběhy z tohoto prostředí moc nevyhledávám, v tomto případě jsem neprohloupil. Později jsem narazil na četbu této knihy na pokračování v Českém rozhlase Dvojka. Interpret p. Stanislav Šárský knihu načetl geniálním stylem. Vřele doporučuji každému.
Úžasná kniha. Plná nádherných myšlenek někdy skrytá i mezi řádky. Niméně v této zemi v kontextu všech historických událostí mír asi nikdy nezavládne... kéž by, ale je pošetilé v to doufat. Lierárně ale nádherně napsáno. Autor má opravdu krásný vypravěčský talent.
Moc moc smutná kniha . Je plná lásky , soucitu , přátelství .
Můj pohled na muslimy se nijak nezměnil .
Krásná a zároveň velmi smutná kniha,ukázala mi i jiný pohled na muslimy,doporučuji všem,jedna ze srdcovek,měla jsem ji půjčenou,ale hned po přečtení jsem si ji musela koupit a vlastnit ji.
Zajímavý vhled do života v Afghánistánu, přesto mám po dočtení rozporuplné pocity. Některé pasáže mohl autor více rozvinout - např. útěk ze země, počátky života v Americe, dokonce i jeho střetnutí s Talibánem. Přišlo mi, jako by útržky, které on osobně nemohl prožít, převyprávěl letem světem. Kniha pro mě byla místy depresivní a říkala jsem si, že už se těším na dočtení a na to, až si přečtu třeba zase nějaký krvák. Myslím si, že realita dnešního světa ve mně způsobila to, že jsem nedokázala zcela soucítit s hlavní postavou a dokonce ani s dětmi. Pro poznání některých prvků a zvyků afghánské a pákistánské kultury je kniha super, ale jako příběh na mě nepůsobila.
Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četl. Zanechala ve mně silný citový zážitek. Doporučuju
Krásná kniha, plná citů, přátelství i smutku. Člověk má stažené hrdlo po celou dobu co knížku čte. Doporučuji všem.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Kniha Lovec draků je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 3 336x |
| Čtenářské výzvě | 400x |
| Doporučených | 433x |
| Knihotéce | 636x |
| Chystám se číst | 1 139x |
| Chci si koupit | 171x |
| dalších seznamech | 29x |
Hodně silný příběh o tom, že nic není jen černé nebo bílé, příběh co nás donutí sáhnout si do vlastního svědomí, nutí k zamyšlení, pro mě je také o odpuštění i naději. Prožívala jsem se slzami v očích...