Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470116/bmid_listopad-kEI-470116.png
4
5103
5103
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Nesmírně smutná, ale velmi dobře vymyšlená i napsaná kniha... No, od autorky jsem vlastně ani jinou zatím nečetla. Je to skvělá vypravěčka a v popisech postav, jejich pocitů, myšlenek a v podstatě celých životů je to zkrátka mistryně. Děkuji.
Ďalšia výborna kniha od autorky. Fiktívny príbeh o tom, ako to mohlo dopadnúť po roku 1989, ak by komunizmus neskončil.
Dost drsné, ale klidně se to mohlo stát... Každopádně nechápu proč tak depresivní konec??? Šokovat a mučit čtenáře za každou cenu??? Absolutně souhlasím s příspěvkem roxy9413
Hrozná slátanina. Snaha autorky za každou cenu čtenáře emočně vyždímat a šokovat zvítězila nad celistvostí děje. Asi není úplně nutný vydávat každý rok novou knihu.
Opět velice silný příběh, ovšem nepohltil mě tak, jako ostatní autorčiny knihy.
Pěkný smutný příběh, chvilku mi trvalo se začíst, ale člověk si rád uvědomí, že se zas tak špatně nemáme...
Trvalo mi to. Než jsem se začetla. Dvakrát jsem knihu odložila. Až napotřetí přečetla. Ale to už jedním dechem. Tíživé. Když se člověk do toho vcítil, tak pukalo srdce. Tolik nedorozumění, lží, manipulace. Ale uf, nechť si to přečte každý, kdo nadává. Na demokracii a naše životy nyní.
Mornštajnová je pro mě taková jízda na horské dráze. Chvíli jste úplně nahoře, chvíli úplně dole. Listopád naštěstí není úplně dole, ale také není bohužel úplně nahoře. Téma je stoprocentně lákavé a příběh těžký, charaktery pěkně vykreslené a veskrze lidské ( i ty nelidské). Jen se mi zdálo, že se knížka zbytečně utápí v popisu reálií. Špatně se ale nečetla.
Četla jsem tak před rokem. Představa, že by to tak klidně mohlo být byla děsivá. Retrospektivně si uvědomuji, jak jako malá jsem byla při nedostatku informací určitě hodně zmanipulovaná a idea socialistické společnosti, kde jsou všichni odměňováni rovnoměrně, mi připadala správná. Studia a další život mé nazírání na svět změnily. Při čtení této knihy jsem si na to vše více vzpomněla. Všechny knihy paní M. , které jsem četla, pro mne skvělé
Tak. Ctvrta doctena kniha od Aleny Mornstajnove a tentokrat se nadseni nekona.
Mozna, kdyby pribeh byl zasazen do nejake fiktivni zeme, cetlo by se mi lepe, takhle to pro me bohuzel, pri znalostech politicke situace konce osmdesatych let 20stol, bylo neuveritelne. Ze setrvacnosti davam 3hvezdy, skoda.
Kupodivu mi trochu trvalo, než jsem se začetl, na rozdíl třeba od Hany nebo Tichých roků. Potom už to byl opět další mimořádný čtenářský zážitek, avšak mám pocit, že Alena Mornštajnová soutěží s Petrou Soukupovou, která více uvrhne čtenáře do absolutní deprese, beznaděje a smutku. Bolestivé čtení...
Velice smutný příběh, jak už jsme z pera Aleny Mornštajnové zvyklí. Sledujeme osud Majy, která je odsouzená k 15ti rokům vězení za demonstrace roku 89, a její dcery, kterou ji odebrali do nápravného zařízení, kde ji vychovali coby ukázkového občana socialismu. Když se již dospělá Magdalena dozví celou pravdu o matce, je příliš pozdě.
Osudy všech jsou zasazeny do let po roce 1989, ovšem s tím rozdílem, že se žádný pád komunismu nekonal.
Velice teskná kniha, které v sobě nese mnoho životních paradoxů. Budiž nám tato kniha připomínkou toho, že máme být vděčný za to, do jaké doby jsme se narodili. Kniha ve mě zanechala hlubokou stopu, neboť od té doby, co jsem sama matkou, se mě pokaždé takovéto příběhy velmi dotýkají.
Za mě naprosto strhující kousek od jedné z nejúspěšnějších spisovatelek tady u nás. Paní Mornštanová ještě nezklamala.
Velice tísnivá atmosféra. Rozhodně si to neberte na dovolenou. Při čtení jsem si pořád musela připomínat, že TO už není! Vždyť to není k žití! Tak sugestivně podaný příběh plný politického a současně lidského hnusu to byl. Příběhy odloučení dětí od rodičů obecně nesu velmi těžce a tady to prostředí bylo vykresleno tak, že jsem si chvílemi připadala skoro jako v KLDR, donášení, kriminály, všudypřítomný strach. Zase si dám na oddych nějaký krásný horor od Kinga, kde se nemusím bát, že mě v noci skřísne upír nebo duch. Těch se člověk nebojí, zlých lidí ano.
Zatím všechny knihy, které jsem od Mornštajnové četla, oplývaly tísnivou atmosférou a Listopád není výjimkou. Příběh jako takový je zajímavý a vůbec nevadí, že je smyšlený. Naopak, kvůli označení alternativní minulosti jsem očekávala trochu více spojení s českými reáliemi. V Listopádu jsem ale našla „jen“ dystopický příběh, který mohl být inspirován i jinými knihami nebo státy. Zklamáním pro mě byl „klišoidní“ závěr, očekávala jsem, že autorka příběh ukončí přesně opačným způsobem.
Sice jsem v komunismu nevyrustala, ale dokazu si hruzu te doby predstavit. Myslim, ze autorka velice realne zachytila jak by to tu skutecne byvalo vypadalo. Pribeh odehravajici se v te dobe je hodne emotivni, konec me prekvapil, maminky mi bylo strasne lito.
Tohle byla moje první kniha od Mornštajnové, takže jsem se těšila, ale přišlo zklamání. Téma je zajímavé, ale provedení mi přišlo zcela nedotažené. Popravdě by se kniha mohla odehrávat kdykoli a kdekoli v jakékoli jiné diktatuře, klidně v nějakém jiném vesmíru. Chyběly mi tam prvky, které by děj zakotvily právě v roce 89 a právě v Československu - něco charakteristického, čeho se čtenář chytne a co na něj přenese PRÁVĚ tu atmosféru, o které autorka píše.
Později jsem četla Hanu a myslím, že Mornštajnová umí dokonale zpracovat takové ty "malé" dějiny, příběhy obyčejných jednotlivců semletých koly velkých dějinných zvratů. Zaměřit se na malé dějiny v alternativní historii ale nedává z podstaty věci smysl. Tohle se podle mě úplně nepovedlo, ale další autorčiny knihy si se zájmem přečtu.
Velmi hutná knížka na přečtení, která je ale zároveň velmi napínavá a čtivá. Byl jsem poměrně skeptický vůči této "paralelní realitě", ale autorka měla dystopickou budoucnost velmi dobře promyšlenou a byla důvěryhodná. Hlavní postavy mě nejprve nezaujaly, ale nakonec jsem si k nim našel cestu. Z knihy si odnáším především emoce tísně a soucitu, "Listopád" je velmi důležitým románem.
Velmi dobrý příběh který mě zasáhl. Opět kniha kde si řeknete máme skvělé autory.
Super knížka,hlavně na přemýšlení. Člověk si vůbec neuvědomuje,že vše mohlo být jinak a že se máme v podstatě dost dobře. Jsem ráda že žiju v této době. Knížka se četla moc dobře a konec byl dost smutný,ale takový je život.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Vzhledem k tomu že jsem tu dobu zažila tak naprostá slátanina a výmysly coby kdyby a odpudivě vykreslení jakési scifi doby.