Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5070
1337
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Jsem narozená v roce 1993, takže doba socialismu mi byla už v době mého narození vzdálená. A jsem ráda, že jsem se narodila do svobodné země. Ale tenhle náhled do alternativní reality je velmi zajímavý a poučný, takové české 1984. Zbývá jen doufat, že nic takového v budoucnu nenastane.
Silné! Opravdu skvěle napsané, uvěřitelné, šel mi mráz po zádech (a slzy po tvářích). Nutilo mě to se zamyslet, jaké štěstí vlastně máme...
Tato kniha se mi neskutečně líbila. Bylo v ní obsažené téměř všechno. Napětí, emotivita, láska, nenávist, strach, pochopení a vyjmenovala bych toho ještě více. Dle mého názoru by si ji měl přečíst každý. Nejednou jsem při čtení bulela jako želva.
Nejprv mě moc nebavilo, říkala jsem si - proč si vymýšlí něco, co se jinde na světě děje? Proč nepopíše to, co se děje? Zprvu na můj vkus vykonstruované (představa o tom, jak by potlačení převratu vypadalo) a hlavní hrdinky bez povahy. Ale postupně si mě román získával a bavil, autorka umí vyprávět příběh. Nakonec kritika paradoxně směřuje spíše k tomu, že ze zajímavého tématu vytvořila jen novelu s jednou linkou, přestože je téma dost výživné pro román.
Člověk si při čtení uvědomí, jak se máme dobře. Když si uvědomím, že v tom v jiných totalitních režimech stále žijí lidé podobně, je mi smutno. Ještě, že u nás ten listopad dopadl. Ano, je to depresivní knížka.
Knihy této autorky shledávám buď dobrými nebo nudnými. Tahle rozhodně patří mezi ty první. Takový 1984 po česku. Doporučuji, hlavně mladší generaci, která už vůbec netuší, jak se tu před revolucí žilo.
Drsná fikce, co by bylo, kdyby. Nejvíc mě bavil začátek knížky, další části se dost opakují. Ale proč ne, zajímavý vymyšlený pohled na naše dějiny, který je brilantně zpracovaný do poutavého příběhu. Mě knížka bavila.
Moc nevím co k tomu napsat.Řekla bych že by tohle je nejslabší kniha od autorky.Bylo to hrozně depresivní.Žadná naděje tam nebyla.Na začátku ani na konci.Postavu kterou jsem si nejvíce oblíbila byla Jana.Ale člověk se aspoň zamýšlí.A je vděčný.I když se tak cítíte i u knih z války.Taky jste to mohli zažít.
Silný příběh, jež vás po dočtení vede k zamyšlení, jak dobře se nyní máme. Jaké štěstí bylo, že to takto tehdy nedopadlo. I když člověk nikdy neví, co ho může čekat. Vážím si svobody, vážím si lidí kolem mě, vážím si toho, že jsem šťastná. Kéž tomu bude napořád.....
Mornštajnovou čtou všichni, protože si zamilovali její Hanu. Pro mě byl Listopád třetí knihou, kterou jsem od Mornštajnové četla, ale z Hany a Tichých roků jsem nebyla tak moc unešená, takže s Listopádem jsem si dávala na čas a přiznám se, že jsem od něj zas tolik nečekala.
Nakonec kniha předčila má očekávání. Z knihy je cítit, že Mornštajnová se „vypsala“ ve velmi schopnou spisovatelku, jazykově je kniha velmi pěkná, příběh je krásně vystavěn, děj si pozvolna plyne a čte se skoro úplně sám, knihu hltáte plnými doušky. Listopád má více popisných pasáží, než přímé řeči a v takových příbězích je potřeba být setsakra dobrým vypravěčem, abyste po celou dobu udrželi čtenářovu pozornost.
Za mně zatím literárně nejlepší kniha, kterou jsem od Mornštajnové četla. Jen tak dál!
Životní příběh Maji je plný beznaděje a zoufalství, a to vlastně až do konce. Lenčin příběh mi přišel smutný na začátku, vytrhnutí čtyřletého dítěte z rodiny a jeho následné umístění do ústavu musí být příšerné. Ale jak je krmená kecy o socialistické budoucnosti, sama tomu věří a myslím, že ve svém životě ve lži byla víceméně spokojená. Trochu jsem ke konci doufala, že se ještě její příběh bude rozvíjet a uvědomí si, jak žila a příběh se stočí ke změně, třeba útěku za hranice a lepšímu životu.
Místy jsem musela přeskakovat líčení okolí, ale jinak jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je to poutavé, ale smutné čtení a donutí člověka přemýšlet nad tím, jak můžeme být rádi, že se historie vyvíjela jinak než v knize.
Doteď jsem byla naprosto fascinovaná vším, co AM napsala. Přesně proto jsem neváhala nad koupí knihy Listopád, sázka na jistotu.... No, tak ne! A ptám se - proč? To skutečně je nutné od začátku do konce knihy zasévat beznaděj, marnost, smutek? Čím víc zděšení a hrůzy, tím se to líp prodává? Jinak si tento počin nedokážu vysvětlit. Vždyť dramatičnost příběhu jde přece vyzvednout i jinak, než se potacet v plytkosti nedokresleni postav, na každé stránce popisovat hrůzy onoho období... jasně, při druhé světové válce to je na místě, ale bohužel AM zřejmě miluje ostnaté dráty a plesnivé stěny vězení, neutěšený stav hrdinů natolik, že si musela vymyslet historii, která se ani nestala, aby mohla hrůzami bezútěšnosti zamořit knížku od první do poslední strany, bez jakékoliv vyhlídky na cokoliv dobrého. Bez špetky humoru. Její vypravěčský um tady vůbec nepřilnul se žánrem sci-fi. Absolutní sáhnutí vedle, možná s poselstvím nastolit u většiny čtenářů deprese a pocity zmaru. Proč?
Co by stalo, kdyby se roku 1989 nepovedla Sametová revoluce? Člověk si ani neuvědomí, jak by to všechno mohlo ovlivnit náš současný život, kdyby se revoluce nepovedla.
Oba příběhy hrdinek jsou velmi zajímavé a velmi silné. Příběh Maje byl bolestný a smutný. A příběh Magdy byl snad ještě smutnější, protože žila celý život ve lži a v představě, kterou jim nastavili v "ozdravovně", ve které pobývala od dětství.
Mně se tato kniha neskutečně líbila a za sebe můžu knihu jen doporučit. Mornštajnová opět nezklamala.
AM je pro mne nejlepší současnou českou spisovatelkou a od jejích knih se nikdy nemohu odtrhnout. Často si kladu otázku, jak by bylo, kdyby se něco stalo jinak. Kdyby nevymřeli Přemyslovci, kdyby neskončilo Rakousko-Uhersko, kdyby nepřišla druhá světová válka, kdyby 68 neskončil normalizací ….. Když jsem se zamyslela nyní, uvědomila jsem si, že je úplně jedno co bylo nebo co by mohlo být. Důležitá jsou pro mne tato slova, která spisovatelka uvedla ve své knize a která platí za všech okolností:
Život není to co chceme, ale to co máme. Tak jednoduché to je!
Nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.
Kniha mě úplně pohltila, nemohla jsem se od ní odpoutat. I když je příběh smyšlený běhal mi mráz po zádech.
Právě dotčeno, ještě mám husí kůži, chce se mi brečet a zároveň to nejde. Pro mě to byl velmi silný příběh. Uvědomovala jsem si při čtení, že tato fikce se někde jinde děje, z toho mi běhá mráz po zádech. Stěžuji si na svoje pidi bolístky, co mě v životě potkaly, a najednou mě nějaká Morštajnová donutila to vidět jinýma očima a být vděčná. A zasmát se tomu, co mi kolikrát dělá starosti nebo mě rozčiluje, např jak se mnou mluví pubertální děti, apod. . Proto knížky od této autorky miluji, donutí vidět věci jinak, donutí k silným emocím. Po této náloži si teď musím dát něco lehčího ať setřesu tu depku. Ale dávam 5 hvězdiček bez zaváhání .
Paní Mornštajnová může napsat snad cokoliv a mně se to bude líbit :). Listopád byl sice depresivní, ale stejně jako její předchozí knihy vynikající čtení!
Je to vůbec možné, aby někdo dokázal napsat tak uvěřitelnou fikci. Mrazilo mě skoro na každé stránce. Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji, že to v listopadu 1989 dopadlo jinak. Doporučuji všem a hlavně všem brblalům a nespokojencům s dnešní dobou.
Kniha nie je zlá, ale očakávala som niečo viac. Nedozvedeli sme sa nič, čo by sme nečakali. Nemalo to žiadny emotívny wau moment. Celý príbeh bol dosť jednoduchý. Trošku ma prekvapuje to výborné hodnotenie. Za mňa je to priemerné čítanie.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 117x |
| Přečtených | 7 172x |
| Čtenářské výzvě | 2 545x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 148x |
| Chystám se číst | 1 192x |
| Chci si koupit | 338x |
| dalších seznamech | 31x |
Kniha se čte sama, dobrý námět a velké téma. Život v totalitě. Na těch 300 stránkách si ho užijete. Děj posazený do současnosti, vypovídá mnohé o naší minulosti, o čtyřiceti letech socialismu a vládě komunistů, kdy jedni žili na úkor druhých. A všichni se báli. Jedni o život a druzí o výhody. Děkuji autorce, že se opakovaně věnuje tomuto tématu, ačkoli se obávám, že mnozí potrefení a jejich stejně založení potomci k žádné sebereflexi ani po těch letech nedospějí. Protože se jim to prostě vyplatilo. Ale dívejme se dopředu a střežme svobodu a demokracii jako největší hodnotu, jako náš poklad.