Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296745/bmid_krysar-6SD-296745.jpeg
4
6556
6556
Do města Hameln přichází mladý muž – krysař –, aby zbavil město přemnožených krys. Zamiluje se do dívky Agnes a ona jeho lásku opětuje. Krysy vyžene, konšelé mu však odmítnou zaplatit. Postupně objevuje, že krysy nebyly jedinou špínou, která se v městečku přemnožila. Victoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst.
Přidat komentář
Kratičká novela o špatnostech lidského pokolení, lásce a zklamání postavená na staré německé pověsti. Dykův Krysař je temné vyprávění, kde je tragický konec plodem zoufalosti a nenávisti.
(SPOILER)
Ucházející příběh, pokud ho máte jako povinnou četbu. Rychle se četl a v několika momentech mě i bavil, ale v závěru mě spíš naštval.
Od klasiky očekávám více, něco nadčasového. Ne příběh o lidech, (SPOILER) kteří spolu neumějí komunikovat a v důsledku toho se jeden z nich zabije (Je blbá. Vždyť ani nevěděla jistě, jestli je těhotná!) a druhý vyvraždí celé město, protože přece zná všechny, kteří tam žijí. A učitě jsou všichni špatní, když mu pár z nich ublížilo.
A Dyk nechá přežít úchylnýho stalkera. (Wow, tleskám.)
Jen by mě zajímalo, jestli Kristián Agnes znásilnil, nebo se s ním vyspat chtěla. Pokud to první, tak bych pochopení pro sebevraždu měla, ale zato bych neměla pochopení pro krysařovo chování. - Kristián mu znásilní holku a krysař se na ni vykašle?
Pokud to druhé, tak co ta blbka se zabíjí? Achjo.
Ještě bych dodala, že se mi to četlo dobře, krásné metafory krysařových pocitů a ne zas tak zastaralé výrazy. Summa summarum, forma dobrá, děj nic moc.
Kniha mě teda moc neoslovila.Asi jsem od ní čekala víc nebo jsem úplně nepochopila sdělení autora.Pozitivum bylo,že byla krátká.
I přes poměrně krátký děj člověka zaujme a nepustí. Poukazuje na některé problémy společnosti, které platí dodnes. V knize se nacházejí pasáže oceňující přírodu a krásy tohoto světa. Stejně tak jsou zde i pasáže poukazující na chamtivost, chtíč a nenávist.
Kniha končí velice tragicky a nakonec ten, který nikdy nechápal, jako jediný skutečně chápe.
Poslouchala jsem ji jako audioknihu a nijak zvlášť mě nezaujala. Líbil se mi jazyk, jakým je kniha napsána, ale obsah samotný mi moc zajímavý či čtivý nepřišel. 3/5
Knihu jsem četla jako součást povinné četby do školy a zařadila se mezi lepší knihy, které jsem z povinné četby četla, měla jsem jí přečtenou za jeden večer , protože se četla doopravdy rychle a stránky se mi otáčely úplně samy. Příběh Krysaře mě do děje vtáhl ihned po přečtení pár stránek, kde jsem se s příběhem seznamovala.
Krysaře jsem si celkem oblíbila,líbila se mi jeho tajemná a přitom velice vlídná stránka, takovéto postavy s tajemnou aurou mám velice ráda .
Nějaké momenty v knize mě celkem překvapila a hlavně celkové zakončení knihy, tento závěr jsem vůbec nečekala. V knize se stalo několik událostí, které jsem vůbec nečekala a mile mě překvapilo,že literární klasiky mají někdy taky celkem nepředvídatelné zvraty.
Kniha měla skvělé myšlenky a chvíle nad kterými autor nabádá čtenáře k zamyšlení, opravdu měl příběh něco do sebe a nejednalo se o povrchní záležitost bez myšlenky. Tuto knihu mohu doporučit, máte jí přečtenou hned a nebudete z ní otrávení jako z některých knih z povinné četby
Začala jsem číst s pochybami, ale ty se hned po pár stránkách rozplynuly. Útlá, napínavá a moc hezká knížka.
Dokonce jedno z nejlepších děl, které mám na seznamu přečtených knih k maturitě.
Tahle útlá knížka si pokaždé získá mou plnou pozornost. Zasním se jako Hammelnští a přitahuje mě krysařova neurčitost a nepolapitelnost. Užívám si krásný jazyk a inverzi slovosledu, nechám se houpat na vlnách v Seppově loďce a naslouchám sladkému zpěvu jeho drozda.
"Čekat Sepp Jörgen uměl jako málokdo. Čekal trpělivě a odevzdaně; dočkal se však málokdy něčeho. Říkají, že se tak děje těm, kdo odevzdaně a trpělivě čekají."
"Prošel sosnovým lesem a holým vrchem, kde se hřáli hadi v poledním slunci. Krysaře to pudilo dál a dále. Stál až na okraji, mnohem dále, než se odvážil kdo z rodáků Hammeln. Stál až na okraji a zdálo se, že mluví s propastí, milenkou sebevrahů."
Klasika, ktera nikdy neomrzi. Mam rada Krysare a "zamilovala" jsem se do nej uz ve skole a rada se ke knizce vracim. Naprosta srdcovka :)
Poprvé jsem tuto knihu četl před dvěma lety, tehdy v duševním rozpoložení k tomu nevhodném. Nechtěl jsem tehdy knihu vnímat a vnitřně jsem ji bojkotoval. Dnes jsem si ji přečetl znovu. Dnes jsem ji vnímal a dnes jsem ji cítil.
Jedná se o jednu z nejdůmyslněji napsaných knih, které jsem kdy četl. A to co píši myslím zcela doslovně. Kniha je neuvěřitelně promyšleně komponovaná. Nehovořím pouze o geniálním rozvrhnutí kapitol, ale i samotných odstavců, respektive vět, respektive slov. Každá tečka, každá čárka je tam kde má být a dělá přesně to co dělat má.
Právě takto dokonalá kniha si se svým čtenářem může dělat doslova cokoliv chce. Její dokonalost je podmanivá. Hned první kapitola je toho dokonalým příkladem. Aniž kniha cokoliv explicitně předvede, lze první kapitolu vnímat bezmála jako porno. Ze scény přímo prýští erotika, sexuální napětí v literatuře ne zcela běžné. A taktéž konec. Země sedmihradská vás vábí a vábí až vás přivábí ke své bráně, která zeje do světa. Kdo by odolal? Kdo by odolal knize, která je tak moc podobná krysařově píšťale?
Sám námět knihy je prastarý. Váže se tuším k pověsti, či historce o německém městě, v jehož kostelním okně bylo nalezeno ztvárnění podivného muže kolem něhož tančila skupinka dětí. K témuž městu se vázal kronikářský zápis který říkal, že „Je tomu sto let co jsme přišli o naše děti.“. (Je to silná parafráze, neberte mne za slovo.) Inu, za několik stovek let se tato zvěst rozšířila po celém světě a stala se jedním z nejoblíbenějších motivů vůbec. Každý zná Krysaře, no ne? A ono to má svůj důvod. Jedná se o historku neuvěřitelné mystérie a neuvěřitelné romantiky. Ovšem prvek erotiky, čí lépe vyjádřeno lásky, do ní přidal až pan Dyk. A toto vylepšení s příběhem udělalo divy. Konec konců jak jinak vyznívají verše jednoho z největších básníků vůbec, Johanna Wolfganga Goetha, kterým tento motiv schází:
Já jsem ten zpěvák veleznámý, / co cestuje a krysy mámí. / Zdejšího města rada ctná / mne obzvlášť zapotřebí má. / A nechť i Krys je sebevíce / a třebas šlo i o lasice, / já pomohu vám od nich všech, / nic nezbude tu v městských zdech.
Já jsem ten šprýmař všude známý, / co, dětičky, to umí s vámi. / Divousy všechny podmaním, / své pohádky když zpívám jim. / A nechť jsou kluci vzdorovití / nechť se se mnou dívky nechtí míti, / na zlatých strunách zahraji / A děti za mnou cupkají.
Já jsem ten kejklíř chvalně známý, / co chytá holčičky a dámy; / z jednoho města jde-li dál, / nejedné v městě udělal. / A nechť i děvčátka se pýří, / a nechť se ženské se mnou štíří, / všem láskou vře i stydne krev, / Když zvoní struna, láká zpěv.
Cynickým stává se zde krysař, u Dyka tak romantický. (Prosím ponechme stranou změnu nástroje.)
Inu, dalo by se o knize ještě mnohé napsat, konec konců, nenapsal jsem toho mnoho. Mohl bych zde rozebrat alegorii Ježíšova pokušení na poušti, mohl bych se zde rozepsat o Jorgenovi, který sám o sobě není na rozebrání jednoduchý, i o tajemném konci, ale nevím, jaký limit na množství slov má Databáze, takže to tu raději zapíchnu. Snad mi ještě dovolte říci, že na tak kraťoučkou knížečku ukrývá Krysař mnoho moudrého, mnoho složitého a obecně mnoho zajímavého k zamyšlení.
Krásná novela, s příběhem co se nejen krásně čte, ale jde i do hloubky. Četla bych pořád dokola.
Audiokniha. Oceňuji krásnou češtinu, výborný přednes, byl to neskutečný zážitek. Proč jsem se rozhodl vyslechnout Krysaře? Čtenářská výzva, nejdřív vybráno jako kniha vydaná před sto lety a více, teď zařazeno k práci se zvířaty.
Krysaře můžu číst stále dokola a nikdy mě neomrzí. Miluju Dykovo poetické vyjadřování. Na konci knihy jsem zůstala bez dechu.
Jen blázen se smál
píšťaly tón na pochod bránu otvíral
kdo srdce neprodal
od ráje Sedmihrad se držel opodál.
Ďábel se smál
zažehl jiskry vyhaslého popela
a hostům nezvaným
píseň krysařova duší zachvěla…
Připomněla jsem si děj knihy, kterou jsem četla k maturitě. Jednoduchá četba, jasný děj.
Kniha bola skvelá, ale pre mňa čudná. Krysař vo mne zanechal slabosť človek, ako podľahne osudu temnoty.
Miestami mi pripadalo, akoby som sa ocitol v deji diela. Podľahol Krysařovi.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
Přála bych všem maturantům shlédnout výborné divadelní představení Švandova divadla v Praze.