Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176769/bmid_krvave-zeme-evropa-mezi-hitlerem-a--nZL-176769.jpg
5
468
107
Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltských států sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2013 , Paseka , ProstorOriginální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin , 2010
více info...
Přidat komentář
Strhující kniha o zvěrstvech páchaných především Sovětským svazem a Nemeckem v období 2. světové války, jakož i v létech předchozích a následujících. Tymothy Snyder strhujícím popisem zdůrazňuje především fakt, že za každým mrtvým z "krvavých zemí" stojí vlastní osobní příběh a tak bychom k obětem sovětského a německého teroru měli přistupovat a nenahlíží na ně jako na pouhá "čísla". Kniha je sice poměrně náročná a podrobná, ale toto téma si přesně takový druh knihy zasluhuje. Výborná ilustrace této části dějin, kterou by mnozí nejradši vytěsnili, si zaslouží jednoznačně nejvyšší možné hodnocení.
Drsna kniha o drsne dobe. Strasna predstava, kdyz si uvedomime, ze to vsechno se delo v dobe podstate nedavne, jeste za zivota nasich rodicu a prarodicu a nedaleko odsud, to je proste nepochopitelne. Jinak, jedna se o vynikajici shrnuti toho podstatneho, co se v techto oblastech a v dane dobe delo. Dozvedel jsem se dalsi, pro mne nezname, historicke skutecnosti, navic podane v celkovem znamejsim kontextu. Rekl bych, ze mnohe tyto udalosti maji presah i do dnesni doby a vysvetluji nektere soucasne situace, jako napriklad averzi obyvatel pobaltskych statu k rusum a obecne k Rusku. Jedina poznamka k dilu, Paul Johnson v Dejinach 20. stoleti uvadi, ze Stalin zpusobil hladomor na Ukrajine ciste z osobni msty, toto jsem takhle primo receno v teto knize nevidel.
Pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih o období stalinismu a druhé světové válce v oblasti východní Evropy. Kniha by měla být povinným čtením pro ty, kteří mají zájem na vytváření dojmu velikého hrdinství rudé armády a utrpení ruského lidu.
Kniha je odbornou studií a přesto je čtivá. Ovšem pro citlivé ženy takové čtení není. Přečetla jsem ji rychločtením, mnohé si uvědomila, ale číst to podrobně, na to prostě psychicky nemám.
Musím říci, že kniha je opravdu obrovská studnice čísel a hlavně neuvěřitelně smutných osudů, které dva největší vrazi minulého století provedli. Ano ta důležitá otázka zní, co umožnilo násilně ukončit tolik lidských životů. Je opravdu jedno jestli se jedná o nacionální socialismus, nebo o stalinismus, vždy to vedlo ke zbavení lidské oběti práva na lidství. Nicméně mě přišlo, že byla tato kniha brána hlavně z pohledu Poláků, kteří byli nepřátelé jak Němců, tak historicky i Rusů. Ale nějak se pozapomnělo na další národy, v čemž mě utvrdila i zmíňka o atenátu na Heidricha spáchaným Čechem a Slovákem, které vyslala britské rozvědka. Na to jakou si dal autor práci v archívech s ostatními souvislostmi, zajména v té ruské, hladomor, Ukrajina, kulaci a opět hlavní nepřítel Poláci, tak mě to přišlo malinko zavádějící. Ale jinak musím přiznat, že je to pojaté opravdu ve velkém stylu a hlavní myšlenky knihy jsou burcující i v dnešním světě. Proto se na ty miliony často bezejmenných obětí nesmí nikdy zapomenout. To tato kniha určitě plně vystihuje.
Neuvěřitelně strhující a zároveň husí kůži nahánějící kniha. Výčet všech hrůz spáchaných nacistickým a komunistickým režimem v období let 1933 až 1945 nebere konců. Je to nesmírně depresivní čtení, při kterém si neustále pokládáte otázku: Jak je možné, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít?
Současně čtenář pochopí, že mezi Stalinem a Hitlerem neexistoval žádný rozdíl. Jejich ruce jsou potřísněné krví mnoha milionů lidí....
Timothy Snyder si zaslouží obdiv a uznání za toto vynikající dílo a dokumentaci těchto strašlivých zločinů. Poskládat všechny informace dohromady a vytvořit komplexní obraz dějin krvavých zemí musela být ohromná fuška, kterou americký historik zvládl na výbornou. Jeho práci obdivuji, Snyder je inspirativním příkladem, jak se podívat na danou problematiku z mnoha úhlů pohledu.
Krvavé země by měly být povinnou četbou, aby všichni pochopili, že nežijeme v tak špatné době, jak si mnozí myslí.
Už teď se těším na Černou zem. Pokud se o Snyderově bádaní chcete dozvědět více, stačí si pustit jeden z dílů Hyde Parku Civilizace, kde jako host vystoupil v listopadu 2015.
Velice komplexně zpracované téma, všechny ostatní dokumenty či knihy, které jsem k tomuto tématu viděl nebo četl se zabývají zvlášť Hitlerem nebo Stalinem, Timothy Snyder, ale poukazuje na vzájemnou propojenost těchto zločinů. Nad knihou jsem zažíval smíšené pocity, na jednu stranu jsem byl fascinován skvělou knihou, kterou jsem chtěl číst dál, na druhou stranu jsem si musel dávat přestávky abych se vyrovnal s hrůzami, které kniha popisuje. Všechny ty osudy popsané stručně pár větami, které člověka zasáhnou silou a tragikou lidského umírání mění anonymní davy a počty mrtvých na mozaiku smrtí jednotlivých lidí, kteří měli své životy, rodiny..... Doporučuji všem nejen proto aby nezapomněli, ale aby vůbec věděli co se dělo.
Hotovo, dočítané. Množstvo faktov, ktoré si človek nedokáže zapamätať, ale prehrýza sa nimi lebo chce vedieť, trochu fascinovane, často zhrozene, občas nechápajúc. Snyder ozrejmuje, čo sa dialo na tzv. krvavom území približne v rokoch 1932 - 1945. Vymedzuje oblasť, zdôvodňuje a opisuje, čo sa dialo, prečo sa to dialo, dáva veci do súvislostí. A počíta... celú knihu počíta a pridáva na účet. Nenecháva nitku suchú, ale napriek tomu obviňuje vecne a svoje čísla podkladá faktami, hoci v závere píše, kde a prečo musel odhadovať.
A napokon hovorí o tom najdôležitejšom:
"Každý záznam o smrti naznačí, ale nemůže nahradit jeden svébytný, neopakovatelný život. Musíme tedy umět nejen správně spočítat mrtvé, ale i započítat každou oběť jako jednotlivce. Jedno hodně veliké číslo, které při podrobné analýze obstojí, se týká holokaustu: 5,7 milionu mrtvých Židů, z nichž 5,4 milionu připravili o život Němci. Avšak toto číslo stejně jako všechny ostatní údaje nesmíme vnímat jako 5,7 milionu - je to abstrakce, kterou nelze uchopit -, nýbrž jako 5,7 milionu krát jedna. Neznamená to nějaký druhový obraz Žida, jejž v 5,7 milionu případů potkala abstraktní smrt. Znamená to nesčetné jednotlivce uprostřed života, který byl zkrácený násilím: Dobciu Kaganovou, dívenku z kovelské synagogy, a spolu s ní všechny, kdo se tam tenkrát ocitli, všechny konkrétní osoby zabité za svou příslušnost k Židovstvu v Kovelu, na Ukrajině, na Východě, v Evropě.
Připomínky výročí se organizují u příležitosti kulatých čísel, desítek či stovek - ale čísla vypovídající o mrtvých se nám lépe pamatují, když údaje nejsou kulaté, když nekončí nulou. Pokud jde o holokaust, je tedy možná snazší myslet na 780 863 obětí Treblinky: ta trojka na konci může znamenat Tamaru a Ittu Willenbergovy, jejichž šatstvo se k sobě tulilo, zatímco sestry se už dusily v plynové komoře, a Ruth Dorfmannovou, která před odchodem do plynu plakala společně s holičem, jenž ji před smrtí stříhal. Může být snazší představit si jednu osobu na konci čísla 33 761 – tolik Židů bylo popraveno v Babím Jaru. Třeba to byla matka Diny Proničevové, ačkoli ve skutečnosti může být tou jednotkou každý zabitý Žid. Musí jí být. A také jí zůstává.
Při rozboru dějin masového zabíjení v krvavých zemích musí naše vzpomínka uchovat i jeden milion (krát jedna) Leningraďanů, které vyhladověla blokáda města, 3,1 milionu (krát jedna) sovětských zajatců, jež Němci pozabíjeli v letech 1941-1944, i 3,3 milionu (krát jedna) sovětských venkovanů, které stalinistický režim vyhladověl k smrti v letech 1932-1933. Tato čísla nikdy nebudeme znát přesně, nicméně i ona zahrnují jednotlivce: rolnické rodiny postavené před strašlivou volbu, vězně zahřívající se v zemljankách, děti přihlížející smrti svých nejbližších v Leningradě tak jako Táňa Savičevová.
Každý z 681 692 popravených za Stalinova Velkého teroru v letech 1937 až 1938 mohl vyprávět vlastní životní příběh: posledními dvěma zatčenými tak mohou být Maria Jurewiczová a Stanislav Wyganovski - manželé, kteří se setkali „pod zemí“. Každého z 21 892 polských válečných zajatců zastřelených NKVD v roce 1940 zastihla smrt v nejlepším věku. Těmi dvěma popravenými na konci by mohli být Dobieslaw Jakubowicz, otec, který snil o své dcerce, a Adam Solski, manžel, který si pořídil poznámku o snubním prstenu toho dne, kdy jeho život ukončila kulka.
Nacistický a sovětský režim proměňovaly lidi v čísla, z nichž část můžeme pouze odhadovat a část velmi přesně rekonstruovat. Jako vědci musíme po těchto číslech pátrat a uvádět je do souvislostí. A jako humanisté musíme oněm číslům vrátit lidský rozměr. Pokud to nedokážeme, znamená to, že Hitler a Stalin zformovali nejen náš svět, ale i naši lidskost.“
Kniha jedinečným a podrobným způsobem dokumentuje historické události v komunistickém Sovětském svazu a nacistickém Německu. Nejsou zde pouze strohá čísla o počtu zabitých a popravených, ale i opravdové příběhy lidského neštěstí a naděje. Před autorem, skládám hlubokou poklonu (zvláště když si uvědomíme, že knihu napsal americký historik, který nemusí mít evropské dějiny pod kůží). Krvavé země jsou výjimečným a komplexním historickým dílem.
Mannová
Výborná kniha, která s historickými fakty a čísly přináší i nový pohled na chápání, vnímání a snad i pochopení našich dějin.
Před přečtením této knihy jsem si myslel, že na téma holocaustu, koncentračních táborů a sovětských gulagů či hladomoru na Ukrajině mám informací až dost a začal jsem ji číst především proto, abych si trošku doplnil reálie po přečtení Nabarveného ptáčete. Inu, co jsem chtěl to jsem dostal, a k tomu o mnoho a mnoho víc.
Na téma hrůz, které se v "Krvavých zemích" od 30. do 50. let odehrávaly, byla už napsána celá řada knih. Většinou ale poukazují buď jen na zločiny nacistického Německa, nebo se omezují jen na zločiny stalinismu. To, jak Snyder dává do souvislostí německý i sovětský teror na území východní Evropy, je trochu jiný pohled. A je to pohled docela šokující. Vždyť na území Polska, Ukrajiny, Běloruska v těch dvaceti letech střídal jeden okupant druhého, a počty obětí v těchto zemích jsou tak vysoké, že se vymykají představivosti. V Krvavých zemích najdete jakousi kroniku překvapivě podobných metod obou diktátorů, které zřejmě směřovaly i ke stejnému cíli, čili k vylidnění východní Evropy a k její germanizaci, respektive rusifikaci. Nejde jen o suchý výčet počtů obětí, v knize najdete i řadu smutných osudů konkrétních lidí. Rozhodně to stojí za přečtení, nebál bych se srovnání např. se Souostrovím Gulag.
Brrr! To byla síla! Vynikající kniha o zrůdnosti dvou totalitních režimů (fašismu a komunismu) jen pár set kilometrů od nás. Čtěte, pokud se odvážíte... Buďme rádi za to, že nás tohle minulo, respektive že jsme většinou zažili jenom soft verzi (těm, kdo zažili hard verzi se předem omlouvám)! No, a když už budete tak krásně rozečtení, tak si zkuste dát nášup: Laskavé bohyně od Jonathana Littella. Je to román a slušná bichle, ale některé části jsou hodně dobré, zejména pak pro masochisty. A také nějaká vhodná hudba, kromě obligátního Mozartova Rekviem třeba Góreckiho Symfonie č. 3 (Symfonie žalostných písní) nebo Laibach - Spectre. Bezkonkurenčním filmem je pak samozřejmě fenomenální Smarzowského Volyň z roku 2016, což je jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. Jděte a dívejte se.
Zdrcující fakta a souvislosti o dvou nejhorších diktaturách 20. století - Stalinova a Hitlerova vláda v Rusku a Německu. Kniha se občas dotkne i vývoji v Československu - například hodnocení dopadů atentátu na Heydricha autorem je dost nepříznivé a řekl bych jednostranné. Jinak velmi zajímavé dílo.
Obyvatelé měst byli zvyklí vídat venkovany na tržišti, jak rozkládají balíky a prodávají své přebytky. V roce 1933 však přicházeli rolníci na tato známá místa nikoli prodávat zboží, nýbrž žebrat. Tato tržiště nyní nenabízela pohled na potraviny ani na zákazníky, jen všudypřítomný obraz zkázy. Jedinými zvuky tu teď byly jitřní vzdechy umírajících, schoulených pod hadry, které kdysi bývaly jejich oblečením. Jednoho jarního rána sálo mezi hromadami mrtvých venkovanů nemluvně prs mrtvé matky, jíž už zešedivěla tvář. Ukrajinští kolemjdoucí tyto výjevy vídali už předtím, a nejen bezvládná těla, nejen mrtvou matku s dosud živým kojencem, ale přesně tuto scénu: maličká ústa, poslední kapičku mléka a studenou bradavku. Měli pro to dokonce označení. Cestou kolem šeptali: „To jsou poupata socialistického jara.“
Vynikající kniha, která vás provede dějinami východní Evropy, resp. oblastí tzv. krvavých zemí, kde zemřely miliony lidí. Jasné vysvětlení myšlenek a postupů, které vedly jak Stalina, tak i Hitlera k tomu, aby došlo k takovým věcěm jako byl ukrajinský hladomor, holokaust, Velký teror a další. Zajímavý byl přesah do dob studené války.
Hardcore statistika, která do čtenáře hustí fakta, čísla, ale i osobní příběhy. Důležité dílo!
Moc nevím, co napsat, aby to nevyznělo jako banalita, když si člověk uvědomí, že v hlavní roli jsou miliony zavražděných. Masakry byly a budou. Asi je v nás zakódované vnímat se jakou součást nějaké skupiny (tlupy, kmene, národa, církve apod.), která je často lepší než jiná, má větší právo na rozvoj než jiná, nebo se cítí jinou být ohrožena. A kolikrát v historii se takové myšlenky chopil šikovný panovník (v demokracii politik), ... Krvavých zemí je na zeměkouli bezpočet.
Tato kniha podává komplexní pohled na organizované vraždění a lidské utrpení v určité historické etapě na určitém území, upravuje tak pohled na tyto událost v evropském kontextu. Bývalá ministryně Válková byla hojně svého času peskována za slova o tom, že "v protektorátu se zas tolik nedělo". Z hlediska této knihy má zcela pravdu. Ovšem pro jednotlivce je celkem bez významu, zda přichází o život jen on sám, v rámci nějaké skupiny, či celého národa...
Obdivuji autorův pečlivý přístup. Snad nejvíce na mne zapůsobila vyváženost mezi objektivním uváděním faktů a zachováním lidského rozměru bez falešného sentimentu.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler Josif Vissarionovič Stalin Ukrajina 1. pol. 20. století východní Evropa střední Evropa Pobaltí, Baltské státy holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2013 |  Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem |
| 2019 | Cesta k nesvobodě |
| 2017 | Tyranie: 20 lekcí z 20. století |
| 2015 | Černá zem: Holokaust - historie a varování |
| 2018 | Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 |
Kniha Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem je v
| Právě čtených | 55x |
| Přečtených | 578x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 85x |
| Knihotéce | 303x |
| Chystám se číst | 546x |
| Chci si koupit | 168x |
| dalších seznamech | 11x |
Lidstvo je nepoučitelné...předtím Arménie, potom přišla Kambodža, Biafra, Jugoslávie...a stejně se najdou lidé/"lidé", pro které je nacismus nebo bolševismus legitimní platforma na prosazování svých obludných názorů. Každý, kdo tohle obhajuje si zaslouží ochutnat vlastní medicínu, genocidu přímo do žíly.
Při některých pasážích se člověku dělá až fyzicky špatně. Empatie není známka slabosti a tohle by mělo být zařazeno mezi povinnou četbu. Je děsivé, kam až dokáže člověk pod pláštěm ideologie zajít i navzdory tomu, že je všeobecně známý fakt, že každá revoluce žere svoje děti. Kolik katů pak skončilo na druhé straně sekery a stejně jí budou další a další generace pozvedávat nad hlavy druhých.