Konec civilizace

03.04.2016

Další antiutopický román do sbírky... Společnost, kterou Huxley popisuje, je v lecčems horší než například u 1984 nebo My - lidé jsou zde doslova vyrábění a programování k určité pracovní činnosti, pomocí drog se udržují ve veselé náladě a nejen že nemají žádnou možnost volby, oni jsou za to ještě rádi. Zároveň je kladen důraz na konzum, vše se točí kolem výroby a spotřeby, proto se lidem programuje například odpor k přírodě, protože toulání přírodou je ekonomicky nevýhodné a nezaměstná žádnou továrnu...
Podobně se jako v případě 1984 nebo My točí kolem páru hlavních hrdinů, pojmenovaných Lenina Crowneová a Bernard Marx (příhodná jména pro ne zrovna svobodnou společnost). Narozdíl od výše zmíněných se ale děj od půlky knihy vyvíjí jiným směrem než k předpokládané lovestory, a to díky Divochovi, který má fungovat jako protiklad společnosti. Mění se zároveň i charaktery obou hlavních hrdinů, což zejména u Bernarda trochu zklamalo. Obecně celý závěr knihy vyznívá trochu do ztracena, což je dost škoda...

14.02.2016

Výstižné: "Dny míjely. Úspěch stoupal Bernardovi dráždivě do hlavy a dokonale jej smiřoval (jak to má dělat každý dobrý opojný prostředek) se světem, který se mu dříve zdál velmi neuspokojivý. Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku. Ale i když jej úspěch naladil smířlivě, přece jen se nevzdal výsady tento svět kritizovat.

Neboť kritizování samo v něm zvyšovalo pocit vlastní důležitosti a velikosti. A také upřímně věřil,že jsou věci, které je třeba kritizovat. Před lidmi, kteří se teď kolem něho točili kvůli tomu -, stavěl Bernard na odiv svou nekonvenčnost. Zdvořile mu naslouchali. Ale za jeho zády potřásali hlavami. Zatím tu však byl -, a proto byli zdvořilí. A protože byli zdvořilí, cítil se Bernard skutečně jako obr a zároveň lehký a povznesený, lehčí než vzduch."
___________________________________________________________________________

A ještě jeden postřeh: "Vždycky je tu soma, aby utišila vaši zlost, aby vás smířila s nepřáteli, aby vás obdařila trpělivostí a shovívavostí. V minulosti se toho mohlo dosáhnout jen s vynaložením velikého úsilí a po letech tvrdé mravní výchovy. Teď spolknete dvě nebo tři půlgramové tabletky, a je to. Dnes může být každý ctnostný. Můžete nosit přinejmenším polovinu své mravnosti při sobě v lahvičce. Křesťanství bez slz - to je soma."

04.02.2016

Mnoho kritikov porovnava 1984 a BNW s komentarom, ze Huxley sa asi "trafil" do vizie spolocnosti a buducnosti lepsie ako Orwell. Pri pohlade pod povrch je tato predstava rovnako strasna, ak nie este horsia ako totalita "jednej strany".

02.02.2016

Doporučuji ještě dokončit čtení autorovou esejí napsanou o 20 let později: Brave New World Revisited.

01.02.2016

Dnes mě ta kniha děsí míň než kdysi, protože Huxleyova vize budoucnosti se současnými geopolitickými změnami bledne.

14.01.2016

Kazdopadne zajimava kniha, nicmene na prolinani deju jsem si musel zvyknout. Chvilema jsem se v tom ztrácel.
Doporucuju kazdemu, kdo chce zit svuj vlastni zivot.

05.01.2016

Rozhodně zajímavý pohled na to, jak by naše civilizace mohla dopadnout. Knížka slabá, dobře se četla.

stopni:
Ale Divoch není svobodně uvažující jedinec. Divoch je také predestinován, i když jiným způsobem. A jeho predestinace je nebezpečnější a zhoubnější, než predestinace civilizovaných lidí.
Civilizovaní lidé papouškují hypnopedické poučky a Divoch Shakespeara.
Což jsem si ovšem uvědomila až po několikátém přečtení knihy. Při prvním přečtení jsem si myslela, že Divoch mluví za autora, ale za autora spíš mluví Mustafa Mond.
V kontextu ostatních autorových knih se Konec civilizace jeví trochu jinak, než bez něj.

17.11.2015

Minulost, budoucnost
to je jen pro žalost.
Somy si hleď
a zbude jen teď.

Pět hvězd mého hodnocení není za příběh, ale za myšlenku. Brave New World obsahuje momenty a tendence, které bez potíží vysledovat i v našich životech. Citové vazby na obtíž, láska a věrnost se nepěstuje, otec a matka za sprostá slova. Infantilnost, lidé coby "kusy masa", promiskuita, ekonomický zájem ve všem - "láska k přírodě neznamená žádnou továrnu, petrklíče a krajina mají jednu velkou chybu....jsou zadarmo!". Ufikněte vršek kříže a máte T. Geniální přechod, cosi starého zůstane a přerodí se v nové poselství - jeden velký výrobní pás, pro velkou továrnu jménem Svět, kde je vše spotřební, postradatelné, jedinec okamžitě nahraditelný.
Pneumatická Lenina nabízí své tělo komu se zamane. Bernard Marx trochu rebeluje, dovoluje si reflexi a příliš přemýšlí. Jakmile zažije úspěch, stoupne mu do hlavy, dokonale jej smiřuje se světem, který se mu zdál dříve neuspokojivý. !! Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku !!

Neil Postman to vyjádřil přesně. Orwell a Huxley neprorokovali totéž. Orwell varuje před nátlakem vnějším, před postavou zakazující, přikazující, dohlížející. Huxley tvrdí, že Velkého bratra není třeba. Můžeme si ho zamilovat, stejně jako technologie odvádějící nás plně do světa snů, kde není bolesti.
Orwell se bál cenzury, indexu zakázaných knih. Huxley tvrdil, že žádné knihy netřeba zakazovat, nebude nikoho, kdo by je četl. Orwellova pravda je skrytá a v rukou mocných, v Huxleyho světě se pravda neskrývá, avšak topí se v moři bezvýznamnosti. Nejsme Orwellova kultura zajatců, připomínáme spíš diváky pocitového kina. Ovládá nás strach před bolestí nebo touha po slasti?

"Stručně řečeno, Orwell se obával, že nás zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky."

04.10.2015

Najväčšie prekvapenie knihy je určite jej rok vydania. Vyrábanie ľudí cez skúmavky je dnes aktuálna téma (kde o tom v roku 1932 mohli mať len potuchy) a taktiež popísaná spoločnosť, ktorá balansuje na hrane utópie/antiutópie. Ľudia v spoločnosti sú stále šťastní, netrpia chorobami, starobou, majú prácu ktorú milujú, na horšie chvíle je tu soma, nie je žiadna kriminalita, žiadna žiarlivosť a hlavne režim sa nechce nepohodlných ľudí zbavovať (ako napr. v 1984, kde je prudká totalita), ale proste len chce aby boli stále šťastní. Samozrejme niečo pre to museli aj obetovať. A to hlavne pocity, ako lásku, vedu a taktiež aj náboženstvo. Len predestinovaný ľudia si to neuvedomujú a preto nevedia čo stratili. Tu je pre mňa hlavná otázka, či by som chcel svet neobmedzeného šťastia.

Ku knihe, prvá polka je vážne vynikajúca (niekde aj ku 5 hviezdičkám), popísaná predestinácia a myslenie ľudí a spoločnosti ako jedného bola fascinujúca. Ale autor podľa mňa trestuhodne zahodil nápad. Akonáhle sa tam objavuje divoch, ktorý ma reprezentovať starú (našu) spoločnosť a sledovať rozkol medzi oboma, začne sa tam priveľmi citovať (Shakespearea a moc mi to tam nezapadalo) a hlavne veľmi písať o náboženstve, ktoré tam dostalo veľmi veľa priestoru a myšlienka bola len jednoduchá. A posledné strany, kde divoch sa už len samoúčelne sebatrýzni, už kniha balancovala aj okolo hodnotenia odpad, čiže priemer 3*. Škoda potenciálu.

02.10.2015

Zprvu mi přišlo geniální, chytlavě napsané. Později jakoby chyběla silnější kontinuita, záměr a niť. Chyběl mi přímý tah na branku. Druhá část už trošku vypadává z kolejí. Bohužel tedy nakonec nedávám za 5 a nedávám na úroveň 1984 či Mechanického piana. Tyto dvě knihy mi přišly o stupeň propracovanější. I přesto - moc působivé a určitě hodno přečtení. Dekantované pneumatické alfy. :)

10.09.2015

Zajímavý pohled na budoucí lidskou společnosti, jejíž jednotlivé vrstvy jsou předem naprogramovány tak, aby mezi nimi vládl klid a mír.... Postava Divocha do příběhu vnáší individuální pohled volně smýšlejícího jedince neovládaného žádnou propagandou..... Po celou dobu si uchovává vlastní úsudek, svobodně přemýšlí, citlivě vnímá na rozdíl od alf, bet, gam apod. Autor tak dává do kontrastu rozdílnost a jedinečnost každého z nás se stejností předem pečlivě připravených jedinců.Velice oceňuji autorovu trefnou představu o budoucnosti (kniha byla napsána ve 30. letech 20. století, takže některé její pasáže čtenáře přímo zamrazí tím, jak moc blízko byl k pravdě)..Jediné, co bych vytkla, jsou příliš popisné pasáže, které jsou dost nudné a kterých je tam zbytečně moc....... Jinak vřele doporučuji k přečtení.....

12.08.2015

Pri čítaní tejto knihy mi miestami naskakovali zimomriavky- kniha napísaná v roku 1932 je nadčasová, vysoko aktuálna v tomto čase. Témou knihy je dokonalé, prepracované ovládanie spoločnosti. Nový jedinci sa nerodia, vznikajú umelým oplodňovaním, prepracovanou tzv. Bokanovskou metódou (z jedného vajíčka je možné vytvoriť až 96 zárodkov - jedinci nižších kast). Spoločnosť je kastovaná- alfa, beta, gama, delta epsilon jedinci. Epsilon jedinci sú určení na ťažkú prácu, su poloidioti, čo sa docielilo počas ich vývinu vo fľaši ( alkoholové médium, ožarovanie X- lúčmi...) najvyššia kasta sú alfa plus jedinci- naj jedinci, vysokí, inteligentní).
Celá spoločnosť je už od narodenia ovládaná heslami- co sa smie a nesmie, akí sú šťastní, ze smú pomáhať spoločnosti, kastovanie, konzumný spôsob života, kult mladosti krásy, vsetko v heslách a jednoduchých veršoch)
Celá pointa je v "šťastnom "živote v okamžitom naplnení potrieb, promiskuite, ktorá je im vtĺkaná od malička- žiadne vzťahy, dlhší vzťah je podozrivý, všetci patria všetkým. Potreby sa plnia hneď, dbá sa aby nikomu nič materiálne nechýbalo, kultom je krása a mladosť...cez heslá sa pestuje odpor k škaredému, chorému, starému. Ludia sú pripravovaní, ze zomrú v šesťdesiatke - v špeciálnych centrách, keď uz nie sú dosť výkonní, keď sa im znižuje libido, keď by mohli začať rozmýšľať ...
Len nebiť sám, dostať hneď, samu- drogu, po ktorej je každý štastný, ktorá vyrieši každý problém. Na tomto pozadí sa rozvíja príbeh- ktorý vlastne nie je až taký dôležitý. Kniha vsak núti sa zamyslieť, nad nami, k čomu speje naša spoločnosť.

24.07.2015

Vynikající kniha, napsaná v roce 1932 a tak nadčasová. Měl jsem ji v originále a byla báječná.

20.07.2015

Lepší beletrii jsem za poslední dobu nečetla.
Příběh jako takový je dost slabý, ale já vnímám román tak, že příběh v něm není to hlavní. Hlavní je ta představa světového řádu, kde "řád" je to nejdůležitější. Aby řád fungoval, je mu přizpůsobeno úplně všechno - od velikosti populace po "správnou" vědu. Z vize světa, ve kterém je naplánován každý aspekt lidského života, mi běhal mráz po zádech. Nejvíce mě vytáčela všudypřítomná kontrola, ale těch ohavností, které vás v tomto antiutopickém světě budou děsit, je mnohem více.

19.07.2015

Zatímco reálné totalitní režimy k ovládání lidí používaly represi a násilí, Huxleyho vize je jiná – lidé se v ní svobody vzdali sami ve jménu svého bezpečí a štěstí. Rodí se v líhních, jsou predestinováni pro život a práci ve složitém kastovním systému, neznají partnerské vztahy, rodinný život, výchovu dětí ani náboženství. Důraz na štěstí ale vytváří povrchní a infantilní společnost. „Jsme dospělí intelektuálně a pokud jde o práci, ale když jde o cit a touhu, jsme jako děti. A proto jsme se včera spolu vyspali – jako děti, místo abychom jako dospělí počkali,“ vystihuje to Bernard v asi nejlepší větě celé novely. Promiskuita, povrchnost, snadno dostupné drogy, kult mládí a zdraví, lpění na vzhledu, přiblblé poučky a život podle příruček – není to povědomé? Z klasických antiutopických děl je Brave New World pro naši postmoderní konzumní současnost nejdůležitější. Vždyť i my jsme nepraktičtí, změkčilí, zhýčkaní – jako koťátka, co si na zahradě hrají s klubíčkem, aniž tuší, že za plotem čenichají hladoví a zuřiví psi. Nevzdáváme se i my své svobody ve jménu pohodlí a bezpečí (když už ne přímo štěstí)? A je to vlastně špatně, oproti světu válek a nemocí...?

17.07.2015

Jediné, co mi ta kniha řekla, bylo, že se nic nemá hnát do extrémů. Vskutku „objevné“ poselství. Jinak to byla taková nijak zajímavá skoro slátanina.

24.05.2015

Zajímavý námět, ale nějak špatně napsaný, do čtení jsem se musel nutit.

19.05.2015

Průměrná dystopie. Ve škole nám ji profesor vychvaloval, ale nepřijde mi zas tak výjimečná. Stejně jako 1984 jde o neveselou verzi budoucnosti, která sice není natolik depresivní na první pohled, ale pod povrchem jde o totalitu stejného rázu - zákazy, příkazy atd. Zde je snad jen větší prostor dán samovolnému sklonu lidí zařadit se k ostatním (dejte si somu a běžte se účastnit hromadné soulože!). Zajímavá myšlenka matky a otce jako sprostých slov.