Konec civilizace
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3643/bmid_konec-civilizace-gjN-3643.png
4
1636
273
Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , MaťaOriginální název:
Brave New World , 1932
více info...
Přidat komentář
Klasicke dystopicke sci-fi ala 1984 s lehce pomalejsim tempem, ale o to vice k zamysleni. V prubehu to trosku drhne, ale konec to cele rozseka, opet dalsi z del z obrovskym odkazem do budoucna. Z filmu velmi podobny kousek "The Island" od Baye. 8/10
Skvělá věc! Podobná jako 1984 od Orwella, avšak z mého pohledu věští "budoucnost" cca kolem roku 2040. Snad se nikdy nestane skutečností. V takovém světě bych žít nechtěl!
Taková hezká dokumentární knížečka. Poměrně výstižná, až na to zastaralé klonování.
Představte si svět, kde se lidé nerodí, ale jsou dekantováni. Svět, kde lidské bytosti nejsou vychovávány, ale predestinovány a adaptovány. Rodinné vazby neexistují, slova otec a matka jsou vulgárními výrazy, při jejichž vyslovení lidé rudnou až po kořínky vlasů, sex a promiskuita jsou na denním pořádku; city jako vášeň, láska, nenávist jsou neznámými stavy mysli, většinová ženská populace je cíleně neplodná. Věda je cenzurována, pokrok má jasně vytyčený směr. Smrt se stala lhostejnou součástí života. Civilizace je stabilizovaná a šťastná. Každý má své místo, své zaměstnání, ve volném čase se věnuje zábavě a nikdo si ani nevzpomene, že to dříve mohlo být jinak.
Přesto se najde několik jedinců, kteří nejsou tak úplně spokojeni. Nadčasové dílo, ukazující, jak člověk smýšlející „postaru“, uvízl ve víru šťastné pokrokové civilizace. Divoch nakonec požaduje právo na to být nešťastný, právo být nemocný, právo být sám. Být svobodný. Vězení má mnoho podob. Nejhorší jsou ta, jejichž mříže kolem sebe nevidíme.
Těžko věřit, že vizionářský Konec civilizace vznikl v první polovině 20. století.
Chvílemi mi čtení přišlo až moc náročné, místy trochu chaotické, ale kdybych měl zhodnotit celou knihu tak to bylo velmi povedené a myslím si že se k ní někdy v budoucnosti určitě ještě vrátím
Ne tak čtivé, ne tak emočně silné jako 1984, ale svým obsahem zásadnější pro dnešní svět. 1984 byl román varující před nebezpečími totalitních režimů 20. století, tato kniha varuje před tím, čím jsme dennodenně obklopeni dnes, konzumní a zábavní společností, která rozkládá základní morální hodnoty.
Huxley byl fakt genius. Sice docela naročne čtení mi chvilema přišlo ale vzdycky se na dalsi strance našlo něco co me uprimne šokovalo a fascinovalo najednou..
Zánik civilizace by se měl zařadit do zlaté pokladnice literatury hled vedle 1984 a 451 stupňů Fahrenheita.
Ta myšlenka je řvoucí, jednoznačná! Ten příběh je úžasný, děsivý - až moc děsivě reálný! Další úžasně šílená "utopie", která se postupem času v některých směrech jaksi změnila v realitu... asi náhodou, že?
Ani nevím, jak svoje pocity popsat - tu knihu miluju a zároveň se jí trochu bojím, vidím v ní až moc paralel s dnešní společností.
Huxley patří mezi to málo vizionářů, kterým se jejich vize, bohužel, postupně plní... A právě proto klobouk dolů...
Huxley načrtl společnost, kde hlavním cílem je užívat si a vytěsnit všechny nepřijemné prožitky, což není zas až tak nepodobné světu, ve kterém dneska žijem. Ze všech možných antiutopických uspořádání světa mi tohle ale náhodou přijde docela fajn. Většina je šťastná a když se náhodou najde někdo přemýšlivější, komu nestačí pouze uspokojování svých pudů, tak ho pošlou na ostrov k ostatním "nespokojencům", kde to nemusí být vůbec špatný :)
Je lepší být svobodný (raději hlouběji nepřemýšlejme, co to vůbec znamená) a nešťastný, nebo nesvobodný-predestinovaný a šťastný? Kdo ví? Především musím ocenit neuvěřitelnou nadčasovost tohoto díla, skoro se mi nechce věřit, že je mu už 80 let. Huxley napsal velmi čtivou a přístupnou formou knihu s „třetím okem“, která nabádá k hlubšímu filozofickému zamyšlení nad smyslem života i cestou k jeho dosažení. Rozhodně není podstatné, zda je jeho vize pravdivá či uskutečnitelná, ale jde spíše o úvahy nad otázkou, kterou jsem napsal v úvodu komentáře. Pokud chcete (bez nároku na výsledek) přemýšlet, tak Konec civilizace rozhodně doporučuji.
Na knize mě fascinuje, že byla napsána v roce 1932 a kvůli tomu jsem ji neustále odkládal. V knize „Co nesmíte vědět" byl na ní odkaz a chvála, tak mi to nedalo, abych si ji nepřečetl. Přes trochu chaotický začátek jsem se krásně začetl a už mě to nepustilo. Je fascinující, jak se děj z větší části realizoval a i v dnešní době je téma stále aktuání.
Nejvíce mi na knize asi vadila určitá naivita ve vyprávění i v postavách samých a také autorova tendence jít od extrému k extrému. Jako by nikdy v ničem neexistovala zlatá střední cesta. Vrcholem knihy pro mě však byl jednoznačně rozhovor tří hlavních aktérů s Mustafem Mondem ke konci knihy.
Je to taká "ptákovina" bez príbehu, zároveň ale je to i to najfantastickejšie antiutopisticke dielo ktoré som čítal. Svojou prorockosťou vyráža dych, a zároveň kladie množstvo filosofických otázok, na ktoré sa ale nesnaží nejak mentorsky odpovedať. Bravo pán autor.
Na jednu stranu román nastiňuje opravdu nadčasová témata, která se skutečně po tak dlouhé době od vzniku v roce 1932 velmi přesně naplňují, na druhou stranu jde autor hodně po povrchu. Chtělo by to více se do toho zavrtat. Dále z jedné strany Huxley je dost odborný, z druhé strany se pak pouští do skoro milostného románu. Ovšem zase ta romantizující část se čte mnohem lépe než vědecká.
Zajímavé jsou některé autorovy vize: používání vrtulníků a raket k rychlému cestování se mu velmi povedlo, na druhou stranu si neuměl představit dnešní komunikační technologie, které jsou pro každé dítě běžné.
Celkově velmi hodnotný román, který dle mého měl být více podrobný a lépe propacován. 75%, 7.7.2013
Na knize se mi líbilo, že na těch dvě stě stranách se vystřídal popis autorovy představy budoucnosti, odehrál se i nějaký příběh a kus knihy je věnován i debatám a "rozvahám" nad systémem, který je v Konci Civilizace popsán. Celkově to bylo čtivé a zajímavé a celou dobu jsem pamatoval na to, že Huxley dílo sepsal před osmdesáti lety, avšak na knize to nijak znát nebylo - dle mě nadčasová úvaha.
Jen bych se rád dozvěděl něco o osudech více postav.
Patrně nejlepší (anti)utopie, která se mi dosud dostala do rukou. Naprosto grandiózní nástup, eruptující v geniální (jak formou tak obsahem) třetí kapitole, který před nás přednese střet dvou různých (a rozdílných) forem lidské civilizace, lidského světa, lidského žití a vlastně i dvou pojetí lidství samotného a to způsobem, který přednáší, do protikladu staví a i objektivně kritizuje obě pojetí zároveň. Vlastně jejich střetem samotným pomáhá odhalovat klady i zápory obou přístupu k lidskému životu. A to je na knize strašně krásné a hrozně silné. A kdo by byl řekl, že se z toho nakonec vyklube "obyčejné" romantické drama. Negativně (ne nějak silně) jsem vnímal jen dvě věci, že román a jeho síla postupně trošku slábne a zbytečně velké zapojení šejkspírovských citací společně s faktem, že na těchto citacích byl částečně stavěn základ některých kapitol a okrajově i subzápletek. Ale jinak velmi silná kniha.
Viem si predstaviť, že život v Huxleyho svete by mnohým dnešným ľuďom vyhovoval. Popravde žiť v takom svete by zrejme nevadilo ani mne. Istý čas. Na rozdiel od Orwellovho sveta 1984, ktorý je šedý a čierny, Huxleyho svet je ružový a svieti všetkými neónovými farbami. V 1984 je pre jednotlivca (čitateľa) dôraz na osobnú slobodu jasným a jediným cieľom, v Konci civilizácie pri hodnote slobody výmenou za jednoduchý a pohodlný život hlodajú pochybnosti. V 1984 je hrdina, s ktorým sa možno stotožniť, v Konci civilizácie to tak jednoduché nie je. I postava Divocha, ako rebela je potiahnutá príliš do extrému, a ani on nie je jasný kladný hrdina. Huxleyho svet je do istej miery lákavý. A preto nebezpečný.
Taková poučná sci-fi bajka. Druhá (tedy první) varianta vize totalitního světa ze dvou nejslavnějších, avšak oproti Orwelllovi zde lidstvo nepodmaňuje teror, ale naopak možnost mít naprosto všechno po čem kdo touží. Každá touha se může snadno naplnit. A jde to lehce, protože touhy takřka všech jsou do puntíku stejné. Jíst, sportovat, bavit se, souložit. Ještě že v našem světě to takové není - nejsme zahlcení levnou zábavou, do kina chodíme za kulturním zážitkem a ne se bavit exekty, na slovo sex jen tak nenarazíte, žádné agresivní reklamy nás nenutí kupovat cokoliv, jen pro to, aby se mohlo vyrábět, lidé okolo nás, politici a veřejní činitelé kultury a společnosti nejsou plytcí, nýbrž neustále nám dávají nové a nové podněty k přemýšlení o světě a smyslu života.
Hle, je to krásný nový svět!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritika
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Skvělá kniha vhodná k přemýšlení. Mnoho z mých dojmů už zde bylo řečeno, ale dodám, že na mě velmi zapůsobilo pohlížení na charakter jednotlivých postav hned několika očima. Nový svět, ale stejné povahy. Na žádnou z postav se nedalo pohlížet jako na "pouze kladného hrdinu," což se mi opravdu líbilo. Rozhodně knihu všem doporučuji.