Analfabetka, ktorá vedela počítať
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204938/bmid_analfabetka-ktora-vedela-pocitat-204938.jpg
4
4221
937
Nombeko Mayeki sa narodila v roku 1961 v chudobnom johannesburskom predmestí Soweto, najväčšom meste chatrčí a latrín v Juhoafrickej republike. Ako päťročná začala pracovať, desaťročná osirela a štrnásťročná sa stala šéfkou latrínovej pobočky v sowetskom sektore B. Životaschopná černoška zatiaľ nevie čítať, zato neuveriteľne dobre rozumie matematike. Práve jej zázračné schopnosti ju predurčili na život plný dobrodružstiev, podivuhodných stretnutí a nečakaných zvratov.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Analfabeten som kunde räkna
více info...
Přidat komentář
Analfabetku jsem si užila od začátku do konce, jsem ráda, že byla psána obdobným lehkým, humorným stylem s nadsázkou stejně jako Stoletý stařík. Mnohdy jsem se smála nahlas :)
Proč je Analfabetka půvabná? Protože má charakter bujného a poutavého vyprávění při černé hodince, která musí chtě nechtě trvat o poznání déle. Protože kniha svým stylem připomíná takové domácké psaní na koleně, které není bez půvabu jisté bombastické naivity a nedotaženosti. Nenáročná četba, do očí bijící a za uši tahající témata, která nemají daleko od klišé. Přitom ovšem smysl pro humor sice poněkud obludný, ale stále půvabný spisovatele, který je ve svém psaní spíše novinářem než skutečným literátem. Na jedné straně velký cit pro pointu a pro zkratku, na druhé straně stránky ponechané ladem, jako kdyby člověk četl svůj deník z mládí. Může se někdy soucitně ušklíbnout nad překonaným způsobem psaní, ale spíše se mu tento výlet do nižších pater literatury bude líbit, protože mu bude něčím blízký a sympatický. Nemusí to být vždy nějaké vznešené hodnoty nebo dokonale napsaný text bez turbulencí. Jonasson k nám totiž nehovoří jako velký spisovatel, ale jako ten, který umí vyprávět. Dotýká se nás svou blízkostí, se kterou vypráví, jistou lidovostí a nenáročnou vřelostí či lidskostí, které mnohé o hodně lépe napsané knihy postrádají.
Analfabetka byla skvělá, ale nebyla lepší než Stoletý stařík. Rozhodně teď patří k mým oblíbeným knihám. Jonas vůbec nezklamal, bylo to příjemné a vtipné čtení. Děj rychle plyne a užívala jsem si knihu až do konce. Samotnou Nombeko jsem opravdu milovala, ale Holger 1 nebyl bohužel moc můj oblíbenec, ale dodal příběhu spád. A ke konci jsem si celou partičku oblíbila a dočkala se konce, který jsem chtěla.
Prví setkání s autorem, Oddechové, humorné, čtení, ale nebavilo mě to.
zkusím mu dát ještě šanci v další knize.
Přemýšlím, co k této knize napsat. Krásně se četla, nadsázka perfektní... Občas jsem jí chtěla odložit, ale stejně mě vtáhla zpět. Fajn román :-)
Tak tohle byla pecka. Vtipné, svižné, skvělé postavy, naprosto absurdní děj. Smekám před autorem jelikož má naprosto neuvěřitelnou představivost a zároveň i neuvěřitelný všeobecný přehled. A tohle dohromady funguje naprosto skvěle.
Velmi vtipný jazyk - neagresivní ironie v každé třetí větě. Politika je naštěstí po začátku podávána v malých dávkách - jsou to na první pohled bezelstné, ale přitom trefné a ostré rýpance. Sledovat šílené osudy a nápady nesourodé skvadry bizarních figurek je zábavné. Akorát hrnčíře mi bylo líto. Třetí čtvrtina by se dala zkrátit - tam se to dost protahuje. Ale scéna (před koncem) se slepicemi a kopáním brambor je výborná. Povinný happy-end (podobně jako ve staříkovi) trošku nudnější.
Když nemůžu číst, tak poslouchám . Tohle bych nečetla, ale na poslech to bylo tak absurdní, až to bylo super a k tomu perfektně načtená.
„Moh bys zamíchat polívku než pověsím prádlo, Ingmare?“
„Nemoh, miláčku, to by se mi ohřály varlata.“
Taková forrestgumpovka. Horší než Stoletý stařík téhož autora, na druhou stranu furt lepší než Anders. Příjemné, oddechové čtení.
Kniha opět nezklamala. Opět plná vtipných situací a naprosto neskutečných události. Už jsem tento styl znala že Staříka, takže ne vše mi přišlo už tak jedinečné a vtipné, ale stejně to byla bezva kniha.
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, nicméně pak jsem měla pusu od ucha k uchu , milé příjemné , místy úsměvně absurdní .
(SPOILER)
Kniha se četla velmi svižně. Do příběhu zasahuje spousta skutečných historických událostí, to ale nepůsobí rušivým dojmem. Situace, ve kterých se hlavní hrdinové postupně ocitají, byly na můj vkus až příliš absurdní. Nakonec jsem ale byla s knihou velmi spokojená.
Po dočtení se nemůžu zbavit myšlenky, jestli měla hrdinka tolik štěstí, nebo tolik smůly, nebo obojí najednou. Jak často se vám totiž stává, že sedíte ve starém domě uprostřed lesa, popijíte se švédským králem finský drink, mezi vámi sedí agent Mossadu, který vás chce zabít, a vy řešíte, jak naložíte s atomovou bombou, která vlastně neexistuje?
Vtipné, zamotané, plné absurdních situací. Sem tam trochu zdlouhavé. Moc jsem se bavila, doporučuji.
Omlouvám se za negativní názor, ale nepřipadalo mi to ani trochu vtipné. Křeč a nuda, tak bych knihu, které se dalo v reklamách zbytečně moc prostoru, popsala.
stejný styl jako Stoletý stařík, jen méně politiky, což hodnotím kladně. Spousta absurdních situací, do nichž se Nombeko s přáteli dostávají, mě nutilo se od srdce smát. Když porovnám obě knihy... tato se mi o chloupek líbila víc.
- Brzy se stal odborníkem na poruchy ovulace, chromozomální odchylky a sníženou tvorbu spermií. Když posléze zapátral hlouběji v archívu, dostal se i k informacím méně průkazné vědecké hodnoty. Tak se v určité dny například stávalo, že od svého příchodu domů z práce (obvykle čtvrt hodiny před koncem pracovní doby) dokud nešel spát, chodíval od pasu dolů nahý. Tím si udržoval nízkou teplotu varlat, což údajně mělo svědčit plaveckým schopnostem spermií.
„Moh bys zamíchat polívku než pověsím prádlo, Ingmare?“
„Nemoh, miláčku, to by se mi ohřály varlata.“ -
Zatímco na severu Evropy plánuje fanatický odpůrce monarchie svržení krále za pomoci zatím hypotetického potomka, v Jihoafrické republice se schyluje k narození děvčete, které výrazně pozvedne inteligenční kvocient celého kontinentu. Nombečina cesta od sběračky hoven ve slumu ke spokojenému životu v civilizované zemi je spletitá i pro zcela geniální dívku. Překážkami na její trase ke štěstí nejsou pouze tradičně tupí a rasističtí běloši, zapeklitější problémy představují jaderný program a vládní byrokracie.
Nevyhnu se srovnání se „Stoletým staříkem“ – bodejť, schéma je podobné: „obyčejný“ jedinec zasahující do běhu dějin. Tentokrát však převažuje ne až tak dávná (téměř současná) historie a politika Švédska, pár drobečků z JAR, špetka Číny a izraelské zrnko. Události a osobnosti pro mne většinou neznámé a nezajímavé. Absurditou zápletky jsem se přesto dobře bavila, na čtyři hvězdy to stačí, ač nesouzním s autorovým světonázorem, kdy růžové klapky na očích brání vnímat realitu a značně ji přikrášlují (za bezostyšné dehonestace oponentů). 70-75%
„Slyšel jsem, že jestli má ženská otěhotnět, musí myslet pozitivně. Víš mimochodem, že bys neměla pít rtuť? To by mohlo bejt na začátku těhotenství pro dítě škodlivý.“
„Rtuť? Proč bych proboha měla pít rtuť?“
„Právě že neměla. A nesmíš jíst sóju.“
„Sóju? Co to je?“
„Nevím. Ale nesmíš ji jíst.“
Osobně mě bavila Analfabetka více než Stoletý stařík... Výborně zvolená doba příběhu a prolnutí se skutečnými událostmi.
Štítky knihy
láska humor tajné služby atomová bomba Švédsko Jihoafrická republika monarchie
Autorovy další knížky
Kniha Analfabetka, ktorá vedela počítať je v
| Právě čtených | 129x |
| Přečtených | 6 535x |
| Čtenářské výzvě | 1 098x |
| Doporučených | 325x |
| Knihotéce | 1 157x |
| Chystám se číst | 1 319x |
| Chci si koupit | 192x |
| dalších seznamech | 22x |
Další super kniha od autora. Pořádná porce černého humoru v příběhu psaném nezapomenutelným jedinečným autorovým stylem. Místy jsem měla trochu problémy udržet pozornost při popisování politických záležitostí a detailů (za to ta jedna hvězdička dolů), ale celkově jsem si knihu užila.