Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/bmid_jezero-sCF-295435.jpg
4
1156
314
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby.... celý text
Přidat komentář
Opravdu skvělá kniha přečtena za dvě odpoledne. Oddychovka kterou určitě doporučuji všem.
Nedaří se mi najít to správné slovo, které by vystihlo tento příběh. Drsný, krutý, trpký, zanícený, špinavý, smutný, nešťastný, nespravedlivý a jistě mnoho dalších přídavných jmen, to vše je příběh Jezera a Namiho. Zarážející je i to, že není nijak nadnesený repektive nereálný a o to je děsivější. Určitě si přečtu i další knihy autorky.
Postupně jsem se do knihy začetl. Je psána úsporným stylem s poměrně hodně dialogy. Děj tak rychle ubíhá. Líčí drsný příběh Namiho od dětství po ranou dospělost. Hlavně ze začátku (ale nejen) mi příběh přijde hodně přitažený za vlasy. Zajímalo by mě nakolik román odpovídá skutečnému životu. Nicméně ta bezútěšnost - umírající jezero, nevzdělanost obyvatel a rozpad aspoň nějakých společenských pravidel je zajímavá. Žít v bývalých sovětských republikách bych fakt nechtěl.
Drsná kniha, která vám ukousne kousek duše a nechá tam díru. Nevím, jak líp bych mohla vyjádřit svůj pocit z toho, co jsem četla.
Právě dočteno... Kdybych si nepřečetla na přebalu knihy, co je uvnitř, asi bych měla měla menší nebo žádná očekávání. Začátek mne bavil hodně, cca od poloviny už jsem se se trochu k četbě přemlouvala, na konci - zklamání, že není nic, co by Nami našel... A já si tak přála, aby dostal vodu zpět do jezera - je na čase vrátit se k pohádkám :)
Knihu jsem dočetla včera, ale pořád nevím, co napsat. Rozhodně ve mně zanechaly dojmy, smíšené a neuspořádané. I po dočtení na ní myslím, a to je znak dobré knihy. Nenechala mě chladnou ani po dobu četby, ale vyvolávala ve mě neustále proměnlivé pocity. Autorčin styl psaní je osobitý. Ihned mě vtáhla, a nepustila, a to je také dobře. Sice mě ta její druhá půlka bavila o poznání méně, ale i tak jsem měla neustále nutkání ji mít u sebe a číst při každé příležitosti. Hlavní hrdina mi nebyl sympatický, až spíše ke konci knihy, ale líbilo se mi jeho putování. Připravte se, že je to něco jiného. Ale v dobrém slova smyslu.
Tak já vám nevím, asi jsem to prostě nepochopila. Čekala jsem něco, co mi vyrazí dech a co pronikne až na samotnou podstatu mého bytí (podle popisů knihy). Dostala jsem se k ní především díky Knižní výzvě, ale opět jsem se utvrdila v tom, že radši dám na doporučení známých. Příběh nebyl špatný, ale asi mi v něm něco podstatného unikalo.
Styl autorky se naprosto míjí se způsobem, jak jsem schopná číst a vnímat knihy a ve výsledku chápat jejich sdělení. Velké zklámání z tolik oceňované knihy.
Když mi bylo deset let byli jsme na prázdninách na Smradavce. Stála jsem na břehu jezera. Po klidné hladině pluly kačeny a západ slunce obarvil na okamžik svět do zlata. Napsala jsem o této chvíli slohové cvičení a dostala za něj jedničku s mašličkou. Dodnes si to jezero takto pamatuju.
V knize Bellové jsou všechny sprosté a hrubé slova , které znám a nerada je používám a tak si toto Jezero budu pamatovat.
První polovina knihy vylíčená naprosto skvěle, je to čistá beznaděj, neuvěřitelná deprese. Pak se celistvost příběhu začne trochu drolit, člověk čeká, co z toho vypadne, konec je ale bohužel o ničem. První polovina knihy ale zaslouží plný počet hvězd.
No...když jsem knihu začala číst, nečekala jsem že dám tolik bodů. Dokonce jsem ji na chvilku ( dva dny ) odložila kvůli dočtení jiné knihy. Pak jsem se k ní vrátila a musím říct, že jsem ji dorazila jednim dechem skoro na jeden zátah. Syrový , krutě realistický příběh plný zmaru a beznaděje ze světa, ve kterém bych vážně nechtěla žít. Nelíbilo se mi to. A naprosto chápu proč kniha dostla cenu Magnesia Litera. Nic podobného jsem nečetla. Právě proto, jak je tato kniha originální, jak perfektně vykreslený svět, z kterého beznaděj jen čiší, dokázala autorka vytvořit....ano, pět hvězdiček.
Hořká pachuť života na jazyku, krutý život kolem přízračně vykresleného jezera, bolest, strast a osamění.
Dětská touha mladého člověka po lepším životě a nalezením svých kořenů. Touha která je neustále lámána a zkoušena. Zlomena.
Melancholické čtení, místy přízračné, místy naturalisticky konkrétní.
Bezútěšnost, melancholie, trochu jako písničky od Lany Del Rey. Ale ty písničky občas mluví o krásných věcech, kdežto tady na krásu nenarazíte. Začátek lepší konce. Smutek a marnost.
Čekala jsem knihu, která mi vyrazí dech a stane se mou oblíbenou. Bohužel jsem těch pár stránek louskala více než týden a do knihy jsem se nemohla začíst.
Podle konce očekávám druhý díl, ale ten bude pro jiné čtenáře, než jsem já.
Podle recenzí níže jsem čekal knihu, která mi dokáže vyrazit husí kůži z hnusu a beznaděje, ale zároveň ukázat hlubinu člověka.
Příběh je vcelku zajímavý, vedlejší postavy popsány jednoduše, hlavní trochu více rozvedené do hloubky, ale stejně jejich potenciál zůstává skryt.
Trochu jsem se ztrácel v čase a místě, kde to vůbec celé bylo. Z popisu vesnice a vojáků jsem počítal, že je to období 50. - 60. let, ale vzápětí celý dojem vyvrátí sklokeramická deska, mobil a podobně...
Kniha místy s vulgárními výrazy, ale abych to nazval čistou syrovostí, to rozhodně ani v nejmenším. Možná se autorka snažila ukázat, že její slovník je i hrubší. Celkově se to k místu a postavám hodí (kdo by taky v Rusku nebo kde to vlastně je, nenadával), ale v celém tom díle to trochu postrádá logiku a působí to spíše směšně.
Za mě slabá kniha, která šance má, ale spíše u jiné skupiny čtenářů než jsem já.
PS: to jezero musí být přímo ideální místo k dovolené...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptické romány
JezeroKniha Jezero je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 564x |
| Čtenářské výzvě | 488x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 455x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 11x |
Zvláštní příběh. Velmi dobře napsané, čte se skoro samo, ale příběh je dost drsný. Doporučuji přečíst.