Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/bmid_jezero-sCF-295435.jpg
4
1159
314
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby.... celý text
Přidat komentář
Jsem z knihy rozpačitá. Na jednu stranu velký potenciál se spoustou chytrých narážek. Na stranu druhou, poměrně surrealistický děj... ale ze současnosti? Moc mi tak nepřipadal. Taky místo, kde se příběh odehrává, není nejspíš záměrně situováno, a to mi v komplexnosti chybí. Zatím nevím, jestli si na knihu v budoucnu vzpomenu.
Oceňujem udržanie si celistvej pochmúrnosti, ale príbeh ma nezaujímal, dočítala som to skôr nasilu.
Jako mnozí další i já jsem se ke knize dostala díky čtenářské výzvě. Děj působí ponuře od začátku do konce. Člověk má pocit, že se brodí bahnem a špínou spolu s Namim. Napsané to je zajímavě, dějově horší a celková myšlenka a symbolika mě tedy nezaujala.
S titulem jsem se seznámila díky četbě na pokračování v Českém rozhlase. Z příběhu mě mrazilo, toužila jsem znát nezkrácenou verzi. Jasně, že jsem to shltla na jeden zátah, mám ale. Nevím proč mi čtené přišlo plošší, zjednodušené...většinou mám radši knihu než jakékoli zpracování. V každém případě výborná kniha, dobrá čeština, určitě budu chtít Bellovou ještě číst.
Po brilantnim uvodu pribeh sklouzne k totalni plytke nude, narusene tu a tam samoucelnymi naprosto nesmyslnymi zvraty. Prilis mnoho erekci na tak maly pocet stranek dilu hloubku rozhodne neprida. Skoda, pritom potencial mel pribeh vyborny
Styl psaní mi přijde trochu mužský (což ničemu nevadí). Knížka se mi líbila, jedna hvězda dolů je za přílišnou brutalitu.
Jezero je pro mě neuvěřitelná kniha a Bianca Bellová neuvěřitelná spisovatelka. Dokázat na tak malém prostoru odvyprávět tak velký příběh, to chce um. Strohé a úsečné věty sdělující zásadní věci působí až surrealisticky a příběh má díky nim lehce absurdní nádech. Zároveň je velmi dynamický a nevleče se. A i přesto, jak málo prostoru hrdinové dostali, dotkli se mě. Výstižné popisy skvěle popisovaly prostředí a pomáhaly dokreslit atmosféru. K této knize jsem se musela přinutit, ale vůbec nelituji!
Líný příběh z ospalého místa plného krutosti a smutku.
Zaujme od první stránky. Jeho předností je srozumitelné vyprávění a nádherná ústřední postava románu chlapec Nami. Jeho poznávání světa od úplně prvních krůčků po dospělost, v kterou ani nedoufal.
Prostředí je opravdu nehostinné, ale dává dobře vyniknout lidským emocím, hrubosti, násilí, ale i citu a lásce.
Čtenář obdivuje Namiho a prožívá s ním jeho putování, naděje i zklamání.
Čtenáři jsou různí a z románu si odnese každý něco jiného.
Já si odnesl poznání, že ani ponížení nemůže člověku vzít touhu po životě a lásce...
Bianca Bellová získala za Jezero cenu Magnesia Litera za najlepší český román. Namiho príbeh sa odohráva pri jazere, ktoré vysychá. Chlapec-sirota hľadá svoju matku a svoju cestu v živote. O mieste sa nepíše viac ako to, že je tam medziplanetárny vysielač a duch jazera, ktorý visí nad všetkým. Kniha je postapokalyptická, ale aj veľmi reálna v opise ľudskej povahy a duše.
Musím uznat, že Jezero mě příliš nenadchlo, přestože stylisticky a řemeslně je text zvládnutý bravurně. Nepřišla jsem na to, v jaké době se děj odehrává, kam přesně ho zařadit v prostoru, ale to by tak nevadilo. Chápu asi, kam autorka míří, zachytila osud sirotka pátrajícího po kořenech, ale na můj vkus se to "putování" dělo hrozně povrchně a nahodile. Rozumím, jde o krátkou novelu, která je omezena rozsahem, přesto je dojem pouze průměrný i přes jeho výše zmíněné kvality.
Prostě divné ... nevím, jak jinak to napsat. Tři hvězdy proto, že se to dobře četlo.
Tak hrdě se hlásím k těm co knihu nepochopili a nelíbila se jim. Nepochopila jsem dobu kterou to má ukazovat, smysl cokoli.
Některé věci byli nakousnuty ale už nevysvětleny. Na jednom řádku Namimu bylo pět a hopla najednou deset. Navíc nejsem žádná puritánka, ale těch vulgarit, a popisování Namiho nadrženosti jsem měla vážně dost.
A to jsem jí dávala šanci až do konce a mě rozhodně nenadchla a znovu už jí nevyhledám to si radši přečtu návod jak použít šroubovák. :)
Hodně zajímavý počin, vůbec bych neřekla, že knihu psala česká autorka. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, byla něčím velice zajímavá, nedokážu své pocity popsat, ale něco ve mně zanechala.
Myslela jsem, že to jako prázdninové čtení bude moc ponuré, ale nakonec jsem knihu zhltla za jeden den. Mystická atmosféra všudypřítomného zmaru, drsní lidé, kteří se snaží přežít, mnohdy ale jen živoří, aniž by si toho byli vědomi. A i když je možné dostat se odtud dál a žít alespoň trochu lépe a smysluplněji, jezero jako magnet stále přitahuje. Při hledání toho, kdo jsme, je prostě třeba vypořádat se i s tím, odkud pocházíme.
Vynikají kniha, napsaná krásným jazykem. Autorka skvěle vystihuje atmosféru místa, které v knize není blíže určeno, ale zasadila jsem si jej do okolí Aralského jezera. Vysychající jezero, toxické prostředí, rezavějící zbytky techniky, krutost lidí, primitivní pudy. A mezi tím dospívající chlapec Nami, který je nucen postarat se sám o sebe v tomto toxickém světě. Doporučuji, nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Literatura z nakladatelství Host nezklame.
Kniha na mne vůbec nezapůsobila, neměla tu "správnou" hloubku, kterou jsem očekávala, z příběhu se dalo vytěžit mnohem více. Absolutně nechápu, jak mohla získat cenu Magnesia Litera - tohle má býti kvalitní literatura? To jako vážně? Proč?!! Naprostá dehonestace ocenění. No, myslím si o tom své - stejně jako o Eurovizi 2016 a finské Miss Helsinky 2017 apod. - ano, k tomuto bych přirovnala důvod získání ocenění. Snad někdo z mého neuspořádaného vyjádření myšlenek pochopí, co tím myslím a proč takové přirovnání... Dávám 1 hvězdu za přebal knihy a za čtivost (kniha se četla rychle a vcelku dobře). Čtenářská výzva 2018 - téma č. 9. "Horkem se těla kobylek vysuší a mumifikují a jejich pozůstatky tu z asfaltu budou trčet až do zimy. Silnice připomíná pětisetmetrový koberec navržený šíleným designérem; nikdy po ní neprojede jediné auto. Jen Nami se po ní občas prochází a těší se z toho, jak mu mrtvá hmyzí těla praskají pod podešví a komponují prazvláštní melodii."
Z téhle knihy jsem dost rozčarována. Nechápu, že vyhrála ceny za literaturu. Mě se kniha nelíbila. Nelíbil se mi příběh, nelíbil se mi styl psaní a vulgarita se kterou je kniha napsaná. Dočetla jsem jen proto, abych si mohla knihu přidat do letošní výzvy.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptické romány
Jezero
Knihu jsem přečetl na jeden zátah. Velmi stručné popisy, které ale naprosto přesně vystihují atmosféru a postavy. Občas poněkud prudké poskočení v ději, což ale ničemu nevadí a i díky tomu se kniha velmi dobře čte a dopřává nám hutný příběh plný emocí na tak málo stranách.
Co mě fascinuje, jsou místní komentáře. V tom, že kniha nemá konkrétní určení místa a času, je velká síla. Každý si ji může připodobnit k obrazu svému, stejně tak smysl příběhu, kde je dobře, že je jednoduchý. Rozhodně nesouhlasím, že se jedná o postapokaliptické dílo, nebo něco podobného - jedná se o krutou realitu. Svět není jen ČR. Příběh se odehrává v současnosti, kdy po staru žijící rybářská vesnice se střetla s realitou průmyslového lovu. Ta současnost je pro reálnou vesnici prožívající takovýhle zlom vždy trochu jindy a není důležité konkrétní datum, ani není důležité, že se jedná o rybáře. Je důležité vnímat začátek knihy jako dobu před nějakým zlomem a zbytek knihy po něm. A bylo by naprosto jedno, kdyby to byl příběh z doby objevení Ameriky, nebo třeba z průmsylové revoluce. Tím, že je ale zasazen do současnosti, je daleko silnější a také tím poukazuje na to, že se tohle stále děje. Z té změny samozřejmě vyplývá odchod do města a naprostá nemožnost se zařadit do důstojného života, což v Evropě (nejspíš) neznáme. Na tohle téma (v jakých podmínkách dokáží lidé žít) vřele doporučuji dokumentární cyklus Human Planet (BBC, 2011).
I příběh mi přišel spíše symbolický. Nami celou knihu hledá lásku. Když je mu násilně sebrána, hledá zase lásku. Když ji najde, tak si uvědomí, jak moc sám chyboval, ale při pokusu o nápravu narazí na krutost života, která mu úplně všechnu lásku vezme. Osud Namiho a Zazy, navíc v kontrastu s nečekanou pravdou o vztahu matky, je pro Namiho zdrcující a otevřený konec, kdy je Nami naprosto sám, nemohl víc nutit k zamyšlení, nebo možná spíš uvědomění si, jak se tady doopravdy máme dobře.
Vulgarismus naprosto na svém místě. Ta všudypřítomná erekce mi symbolizovala nedostatek lásky, ale kdyby tam nebyla, asi by to bylo fuk. Ale stěžovat si na to? Osobně mi jen trochu vadilo Namiho "divadelní chování".