Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/bmid_jezero-sCF-295435.jpg
4
1156
314
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby.... celý text
Přidat komentář
Nezaujalo mě nijak překotně putování Namiho. Ač krušné a nemilosrdné, nikam negradovalo a vyústilo filozoficky do prázdna. Měl jsem snad uhodnout, které jezero beznadějně vysychalo a kdo byl onen Státník? Jestli ano, dám se podat.
Pozornost udržovalo koncízní, až tělesně naléhavé vyjadřování (české!) autorky. Že přítomný čas urychluje i tuctové dění, na to ovšem přišli už mnozí před ní. 16/19
Urcite zaujimava, originalna kniha a jedinecnou atmosferou. Na zaciatku je mozno tazsie sa do knihy zacitat,ale potom uz dej vtiahne a cita sa to lahko.
Vlastně za celou dobu, co jsem knihu četla, jsem si nebyla jistá, jestli si tak blbé prostředí autorka sama vybájila nebo je reálné. Čest autorce, je to pravda - ekologická katastrofa Aralského jezera. Tak jsem zase chytřejší a je tu hvězdička. Ale jinak umělecké zpracování jsem nepochopila, proč to autorka tak popsala, v přítomném jakoby napínavém čase? Nebylo tam žádné přesahující sdělení, které by bylo důvodem psát příběh tak smutně a tajemně. Tváří se to tak umělecky, že bych čekala, že to má něco do sebe.
Zbožňuju knihu Celý den se nic nestane a tak jsem sáhla po další autorčině knize s tím, že si zase přečtu něco dobrého. Bohužel přišlo zklamání. Styl psaní je stejný, obdivuhodný. Příběh mě však vůbec neoslovil.
Tak za mě bohužel ne. Celou dobu jsem tápala, ale zajímalo mě, jak to s hlavním hrdinou dopadne. Po dočtení knihy mě běželo hlavou pouze: "Co to jako bylo?"
Silný a poutavě napsaný příběh. Jezero mě zcela pohltilo. Víc takových počinů v české literatuře!
Autorka je výbornou vypravěčkou. Příběh mě zaujal nejvíc svou originalitou a prostředím, o kterém zvlášť čeští spisovatelé jen málokdy píšou. V některých pasážích jsem se mírně nudila, zároveň téma nepatří asi mezi moje úplně nejoblíbenější. Celkově ale knihu hodnotím velmi pozitivně.
Námět knihy a prostředí až apokalyptického jezera se mi docela líbily, ačkoli atmosféra byla dost těžká a depresivní (kniha není nic pro slabé povahy se sklony k depresím).
Co mi ale vůbec nesedlo, byl autorčin styl. Do čtení jsem se musela přemáhat a kdyby kniha byla delší, odložím ji po pár stranách, což by byla na druhou stranu škoda, protože myšlenku to má.
Na rozdíl od některých čtenářů, kterým se styl psaní autorky moc nelíbil, mě naopak příjemně překvapil. Téma knihy je těžké a smutné, ale díky strohosti a stručnosti vyprávění si člověk řekne, že to je prostě život a každý ho musí nějak přežít, bez ohledu na to, jaké "karty" mu byly rozdány. Na konci žádné příjemné překvapení, jen pokračující melancholie a apatie. Moc se mi to líbilo.
Je to velmi zvláštní, atypicky napsaná kniha. Naturalistická, s krátkými větami, s poselstvím.
Život na zaostalé vesnici proti životu ve městě, střet víry a moderní společnosti, dopady lidského chování na přírodu.
Naproti tomu si nejsem moc jistá, kolik toho ve mně kniha zanechala.
První dvě kapitoly se mi příliš nelíbily - asi kvůli obhroublosti a sprostým slovům.
Naopak poslední dvě kapitoly mě nadchly svou lidskostí a jemností.
Velmi mě překvapil konec knihy, protože přišel tak brzo. Četla jsem, četla a najednou jsem otočila stránku a přišlo posledních několik málo řádků. Ale nemám pocit, že by byla kniha neuzavřená.
Nebýt čtenářské výzvy tak by jsem si knihu pravděpodobně nikdy nepřečetla. Neříkám ze je to špatná kniha ale myslím že za pár týdnů už nebudu vědět že jsem ji četla. Kniha mě neoslovila :)
No, já teda nevím. Krásná obálka a Magnesia Litera mě zlákaly a já se do knihy s nadšením pustila. A i když musím říct, že jsem se velmi rychle začetla a knížku celkem hltala, protože mě velmi zajímalo, jak se bude příběh vyvíjet a jak skončí, v závěru jsem byla hodně v rozpacích.
Přišlo mi to místy dost povrchní, hlavní hrdina mi nesedl snad od začátku a s každou další kapitolou mi byl protivnější a protivnější. Tajemné jezero, všechno to tajemství kolem Namiho, jeho pouť do hlavního města atd. Jo, to bylo fajn, bavilo mě to číst. A musím uznat, že to bylo opravdu krásně napsané. Ale když jsem knihu zavřela, říkala jsem si "Co?? Co to vlastně bylo?".
Nevím, bylo to prostě divný. Místy fakt nechutný. A i přes všechna ta pozitiva, která jsem napsala výše, musím říct, že se mi to spíš nelíbilo. Ale kdyby šla dat půlka hvězdý, dávám dvě a půl.
Syrova, telesna, spinava kniha. Proc je Nami vlastne hlavnim hrdinou? Proc vysychajici, toxicke, kalne jezero nebudi jen cirou beznadej? Je tenhle svet plny utrpeni, pachu, bidy vizi budoucnosti a environmentalnim varovanim?
Jezero je naturalistickou novelou o zničené krajině, společnosti a jedné tápající duši. Tohle mohlo být skvělé, bohužel ale nebylo. Atmosféra, děj i postavy jsou úžasně nastřeleny, ale chybí tomu všemu hloubka, smysl. Oceňuji zacyklení příběhu a využití jezera v plném rozsahu (okolí, hladina i podvodní svět), ale novela jako taková se mě nedotkla ani v nejmenším tolik jako debut Sentimentální román. Po jejím dokončení mám neurčitý pocit; pocit, že Namimu ani mně ta pouť vlastně nic nedala...
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvila Lucka Žáčková, její hlas mi sedl a i hudební předěly se povedly, pokud Vás Jezero láká, tuto formu můžu doporučit :)
Zas a znova současná česká autorka, které někdo nezodpovědný nakukal, že je spisovatelka. NENÍ. A NEBUDE. Těmto dnes trestuhodně rozmnoženým typům bychom měli vyrazit pero z rukou a hnát je ke kloudné práci, protože psát o těžké práci, když tato spisovatelka ani neví, co to slovo znamená, byla opravdu katastrofa. Stručně napsáno o čem kniha je: ne moc vtipné vulgarity, špína, nemoci, zbytečné a nelogické chování všech postav, procházení se po apokalyptické krajině a na závěr nasrat všechny čtenáře, kteří vydrželi se zdravím až dokonce.
Na závěr si pak po pár nervových zhrouceních řeknete: "Co mi chtěla paní touto slátaninou říci?!"
Inu, že všechno je na hovno a nic nemá smysl. Toto opravdu od knihy neočekávám.
Syrové, drsné, zasazené do blíže neurčené, lidmi zničené krajiny i společnosti. Burcující, neuvěřitelné, varující, poučné. Kniha o devastaci krajiny i lidství. Stála za přečtení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptické romány
JezeroKniha Jezero je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 565x |
| Čtenářské výzvě | 488x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 276x |
| Chystám se číst | 455x |
| Chci si koupit | 77x |
| dalších seznamech | 11x |
Marně vzpomínám , kdy jsem naposled četla něco tak blbýho. Co na tom bylo nejhorší? Spousta věcí. Opravdu mi vadí, když se autor není schopen rozhodnout, zda píše fantasy a nebo co. Bylo to strašně depresivní. Bylo to sprosté, a to bezúčelně. V knize neustále někdo masturbuje, zvrací a nebo tak . Příběh byl prostý a hloupý. Celou dobu jsem chtěla číst reálný příběh o chlapci, který se narodil u Aralského jezera co vysychá. Chtěla jsem se dozvědět něco u Uzbecích Kazaších nebo tak. To by bylo krásné. Tak něják mi přišlo, že to by chtěli i jiní čtenáři, i vydavatel i autorka sama. Jenže to by si musela něco nastudovat , a možná se tam zajet i podívat. Dát si práci. Místo toho si přečetla na wiki že Aral vysychá. Jezero nemá jméno. Socha státníka taky ne. Ani město nemá jméno. Je tedy dobře , že se člověk může aspoň něčeho chytnout a děvčata ve vesnici znásilňují Rusové. . Člověk potřebuje v nejistém světě aspoň tu jednu jistotu.