Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/bmid_jezero-sCF-295435.jpg
4
1158
314
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha byla po získaném ocenění tak opěvovaná, že jsem se rozhodla si ji koupit, anižbych si přesně přečetla, o čem je. Takže na začátek poměrně velké překvapení, když jsem si pod názvem představila nějaký poetický příběh s jezerem na pozadí, a chtěla si v její společnosti zpříjemnit letní čas. Ani tak ale nelze říct, že bych byla zklamaná, i když syrovost a surovost občas značně předčila mé (zcela mylné) očekávání. A k tomu už jen asi jediné - je to žíznivá kniha. Díky vodě v jezeře, které pořád ubývá, díky očekávání, které se nikdy nenaplní a nakonec i díky slzám, kterým se člověk neubrání v momentě, kdy je po jejím přečtení donucen si uvědomit, že podobný příběh se někde někomu děje zase a znovu -
Prvních čtyřicet stran jsem úpěl. Působí to jako plagiát Topola, Hůlové či Denemarkové s jejich pervezním naturalismem, syrovou necitelností a tak dále, bla bla bla. Naštěstí se pak příběh pohne (spolu s hrdinu, když odejde do hlavního města) a na konci jde vlastně o realistický příběh, snad i sociálně a ekologicky kritický. To co je na něm tak říkajíc archetypální včetně hledání matky, mne nudilo, dobrodružná a angažovaná stránka knihy mne strhla. Epilog nejapný, už si na to u českých a evropských neanglofonních autorů asi zvykám.
Příběh jako takový se mi líbil, jen sem čekala nějaký "konec" "závěr" "rozuzlení" Nevím...prostě něco co by ten příběh uzavřelo.....Mám pocit, jak když nevím jak to dopadlo :)
Po přečtení knihy jsem si vyhledala, co znamená ocenění Magnesia Litera. Takže: Výroční knižní ceny Magnesia Litera, jejichž hlavním úkolem je propagovat kvalitní literaturu. Podle mne tohle kvalitní literatura není. A to klidně poplavu proti proudu všech dalších recenzí. Kniha je vulgární, čtenáři (alespoň mě) nemá co říct. Je mi líto papíru, na který byla tištěna a také svých peněz, které jsem za tuto knihu dala. Za mě ocenění - odpad!!! Ale za docela pěkný přebal dávám jeden bodík. Kdyby nebylo Výzvy a její 9. otázky, nikdy bych tuto knihu nečetla!!!
Podle způsobu vyprávění bych netipovala, že se jedná o českého autora, natož pak autorku. Více než příběh samotný mě zaujalo citlivé a ponuré nastínění atmosféry a prostředí. Když už jsme u podobnosti mezi některými tituly, knížka mi vzdáleně připomínala styl Minierova Zkurvenýho příběhu. Zprvu mi trochu vadily sexuální narážky a drsnější výrazy, ale ty nejspíš k období dospívání a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, patří. Za mě sice trochu smutné a depresivní, zato však příjemné překvapení.
Kniha roku Magnesia Litera, Cena Evropské unie za literaturu i Studentská cena Česká kniha, to vše tato kniha autorce přinesla. Oprávněně. Polodystopická sociální kniha se vám zaryje pod kůži a ještě dlouho si ji budete pamatovat. Budete nadšeni z atmosféry, z prostředí kdesi ve východní Evropě. Sledujeme cestu hlavního hrdiny kolem jezera, který se vydá hledat svoji matku v polorozpadlé krajině. Kniha je strašně silná, ocitáme se ve skvěle vykreslené uzavřené společnosti, která žije v post-sovětských kulisách. Obyvatelé kolem jezera mají jednu společnou životní filosofii a to tu, že jejich místo je tam, kde se narodili a zde taky umřou. V české literatuře je tato kniha naprosto unikátní.
Napínavý, originální román vyprávějící životní příběh prostého chlapce, který žije v chudé rybářské vesnici. Nami vyrůstá bez rodičů. Autorka vás provádí jeho životem od jeho prvních vzpomínek až po moment, kdy dospěje. Příběh vás určitě vtrhne sebou do děje a vy všechny ty momenty prožíváte společně s ním. Pravda je to poněkud ponuré, vcelku tragické a naturalisticky napsané. Chvílemi je vám hlavního hrdiny opravdu líto.
Další rovinou románu je jeho antiutopický podtext. Autorka popisuje hrůzy způsobené mrháním přírodními zdroj a nefunkčnost společného vlastnictví.
Jsem dosti v rozpacích. Po přečtení komentářů jsem ráda, že v tom nejsu sama. Opravdu originální a drsný příběh. Nedokážu pochopit, že to psala žena. Charles Bukowski v sukních (znám jeho knihy jen z vyprávění a asi bych je číst nezvládla). Díky za Čtenářskou výzvu, rozšířily se mi obzory. Ale k této knize se opravdu vracet nebudu.
byly napsány desítky takových podobenství, nic nového
nepovedená snaha o univerzalitu (především jakoby politická neangažovanost) se nepříjemně tluče se stylem surové výpovědi, zejména symbolický závěr vyprávění působí ukrutně literárně a totálně tak zabíjí předcházející líčení
V podstatě vůůůbec netuším, proč mě tato knížka tak dostala, ale dostala, dávám ji plný počet 5 hvězdiček. Něco tak syrového a surového zároveň, něco tak dystopického a originálního zároveň. WOW. Klobouk dolů před autorkou. Co vím určitě, že mě oslovilo, byla kniha psaná v přítomném čase, protože právě v tomto případě mě neskutečně vtáhla a měla jsem pocit, že se to odehrává kolem mě. Neskutečný čtenářský zážitek a rozhodně doporučuji k přečtení!
Že je to drsněji psané, mi až tak nevadilo. Jen slovo erekce tam bylo použito víckrát, než by - podle mého názoru - bylo zdrávo (asi autorčino oblíbené slovo?). Kdyby mi to někdo takhle řekl, možná by mě to spíš nalákalo číst, že to bude vzrušující čtení, ale jestli se těšíte na nějaké zajímavé scény, varuji, že je tam nenajdete.
Příběh mi připomínal trochu Analfabetku, která uměla počítat, akorát takovou reálnější verzi zbavenou veškerého vtipu - tedy něco jako pomeranč, zbavený veškeré šťávy, kde zbyla jen vymačkaná dužnina vyválená v prachu. Vlastně se nic neřeší, přečíst a zahodit.
Možná jsem nepochytila to poselství mezi řádky, ale nemám ani potřebu ho hledat.
Pro mě výjimka, potvrzující pravidlo, že nakl. Host vybírá ty nejlepší knížky. I mistr tesař se někdy utne.
Ke knize jsem se dostala jen "díky" čtenářské výzvě 2018. No, já mám ráda něco jinačího a knihy, které získávají nějaká prestižní literární ocenění mě odjakživa nelákají. Možná jsem literární barbar, nevím. Každopádně do této knihy jsem se pustila s očekáváním, jak mi vyrazí dech, nebudu moci spát a podobně, ale nic takového se nekonalo. Kniha mě nebavila. Nevím, jestli jsem měla nějaké špatné vydání, ale vadilo mi, že vůbec nebyly rozděleny pasáže třeba dle věku? V jedné chvíli byly Namimu 4 roky a v další větě 14? Nevím, nevím...
Jako celek mi kniha přišla tak nějak vydržená ze širšího kontextu. Popsaná zde byl třetina/čtvrtina chlapcova života bez nějakého úvodu a bez jakéhokoliv ukončení.
Ještě, že má kniha jen nějakých cca 200 stran a člověk to má "brzo za sebou".
*Čtenářská výzva 2018 - 9. kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera
Troufám si říct, že znova už si ji nepřečtu, vyloženě mne nenadchla, ale mněla své pro... Opravdu drsné vyjadřování, které ale patří k drsnému prostředí, ve kterém se děj odehrává.
“Bába. Dědek. Sádelnaté břicho. Pitomče. Vole jeden starej. Vycházejí z něj litry špinavé vody a kusy sýra. Kluk se pochcal....”
Chvíli jsem uvažovala, jestli si tuto knihu nenechat ujít. Po chvíli mě však neúprosně vtáhla do svých útrob, jako nenasytná velryba do svého čvachtavého, ponurého, slizkého těla, a nepustila. Příběh Namiho, který v poměrně krátké části svého nelehkého života opíše magický kruh z/kolem/do toxického jezera, během něhož Nami stihne dospět i předčasně zestárnout, je současně drsný i něžný, tvrdý i příjemný, spravedlivý i zlý. Jako život sám. A přece mnohem horší, než by jeden chtěl prožít. Osudovost, nevyhnutelnost, beznaděj, existence pro neexistenci. Kniha dočtena. A co teď?
Těžko se mi tato kniha hodnotí. Smutné, drsné, těžko uvěřitelné. Dobře napsané, plné beznaděje a bolesti.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptické romány
Jezero
Je zde vidět snaha napsat něco velmi hlubokého. Ale bohužel na mě působí celý příběh až moc mělce a celá Namiho cesta po jezerní hladině spíš jen tak klouže. Hodně se zde sází na náhodu a věci nedořečené. A na erekci. A přestože většinou nemívám nic proti ní, tak zde mi přišla až moc častá a bezúčelná. Za mě velký potenciál bez naplnění.