Jedna želva za druhou

26.01.2020

Nakonec jsem po dlouhé době dočetla, ale názor nezměnila. Prostě nejsem cílová skupina. Jiné knihy autora se mi líbily více.

23.01.2020

Psychická porucha je horší než jakékoliv fyzické zranění. Protože všechno se může zahojit nebo se nakonec smířit s tím, že něco chybí, ale žádné prášky nedokážou přemluvit mozek, aby se změnil.

22.01.2020

(čteno v originále)
Nenáročný románek. Za mě autor trochu opomíjel hrdinčinu nemoc (OCD) a mluvil o ní jen když se mu to hodilo. Přesto si nemyslím, že je kniha špatná. Naopak. Její čtení jsem si opravdu užila. Ale po Už jsem normální? - knížce na stejné téma - lehké zklamání.

20.01.2020

Do této knížky jsem se nemohla pořádně začíst. Co mě zaujalo byl náhled do života člověka s obsedantně kompulzivní poruchou. Jen ten styl mě úplně nevyhovoval.

16.01.2020

Knihu jsem si přečetla jen v rámci čtenářské výzvy. Protože se už necítím jako cílová skupina tohoto žánru, nebudu knihu hodnotit subjektivně (jak bych hodnotila prozrazuje alespoň počet hvězdiček).

Objektivně můžu pochválit autora za osobnost hlavní hrdinky. Je důležité psát i o takových poruchách a autor (čerpajíci z vlastních zkušeností a těšící se tak velké oblibě) podal čtenářům velmi přístupný popis.

12.01.2020

Jo pro mě zajimavá knížka , četla se dobře...Obsendantní-kompulzivní porucha zase něco nového jsem se dozvěděla...Jak se tito lidé s touto diagnózou cítí , co prožívají....

26.12.2019

ani nevím jak jsem se k ní dostal, ale nemůžu si pomoci toto je ženská knížka

22.12.2019

Knížka se mi líbila, ničím nepřekvapila ani nezklamala.. Pokud hledáte nenáročnou young adult oddechovku, tak je to dobrá volba.

16.12.2019

Krásný lidský příběh a navíc zajímavý náhled do duše psychicky nemocného člověka. Aza mi byla sympatická hned od začátku:) Čtivý příběh s dějovým spádem, nenudila jsem se ani chvilku. Rozhodně doporučuju.

10.12.2019

Určitě nelituji, že jsem si knihu přečetla. Je opravdu unikátní. Přijde mi zajímavé nahlédnout do hlavy člověka, který trpí úzkostmi. Ale bohužel ve mně kniha nezanechala žádné hlubší dojmy.

30.11.2019

Kniha mě nadchla. Zajímavý příběh dívky s OCD plný jejích myšlenek ilustruje, jak zoufale a nepochopeně se takový člověk cítí, když nemá kontrolu nad svými myšlenkovými pochody a je v podstatě v jejich zajetí. Také se mi líbilo, jak autor do textu začleňuje úryvky básní a různých lyrických zamyšlení. Nad těmi jsem se často zastavovala a hlouběji nad nimi přemýšlela. Nerozjuchaný konec do příběhu skvěle sedl.

26.11.2019

Byl to zajímavý pohled na psychickou poruchu a ráda jsem se vrátila do Greenova světa, vždy to vykreslí tak, že chcete být přesně na té škole a mít takové přátele, ale chvílemi jsem moc nerozuměla myšlenkovým pochodům hlavní postavy. Nevím, jestli to bylo mou nepozorností, tím, že netrpím neodbytnými myšlenkami jako Aza, anebo mi to znělo už moc přechytrale (příkladem je dohadování s psycholožkou, kdy se Aza snažila za každou cenu prosadit svůj pohled na věc). Něco mě na tom prostě iritovalo, ale nemůžu říct, že by to byla úplná ztráta času. :)

20.11.2019

Za mě snad nejlepší kniha od Johna Greena.
Aza i Daisy byly obě sympatické a obě jsem si zamilovala. I když Azu o trochu víc.
Bylo zajímavé sledovat její myšlenkové pochody, které jsem občas i chápala. Spíš jsem ale většinu času obdivovala, že dokáže jít pořád dál. Myslím že to bylo i díky přátelství s Daisy.
Detektivní stránka příběhu tu velkou roli nehraje, respektive vůbec nesměřuje k nalezení ztraceného miliardáře ale spíš doplňuje celkový obraz. Jde tu hlavně o objevení sebe sama, smyslu a respektu k vlastnímu já, které není vždy tak dokonalé, jak by jsme si přáli.
Jednoznačným plusem knihy je, že autor píše o něčem co je jemu známé, což přispívá k realističnosti a uvěřitelnosti příběhu.
Víc takových knih prosím.

IG: zrzi_cte

10.11.2019

Od spisovatele Johna Greena jsem rozhodně četla už lepší knihy (např. Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky nebo Příliš mnoho Kateřin). Ale i přes to bylo velmi zajímavé nahlédnout do duše mladé dívky Azy (Holmesky), která se potýká s úzkostmi (s tou bojuje i samotný pan Green). Obdivuji ji, jak se s touto poruchou snaží poprat, s kterou není radno si zahrávat.

Knihu bych určitě doporučila těm, kteří se o tyto duševní poruchy zajímají... Ale i ostatním, kteří rádi čtou knížky Johna Greena❤

18.10.2019

Kniha patří k tomu nejslabšímu, co jsem letos četla. Jazyk je plytký, nápad nedotažený, není zde téměř žádný děj a celkově je kniha vážně hloupá. Do čtení jsem se musela nutit a měla jsem co dělat, abych knihu neodložila. Chápu, že nejsem cílová skupina, ale vidím to tak, že knihy jsou buď dobré, nebo špatné. A tahle kniha je prostě špatná a bude špatná bez ohledu na to, jestli ji čte dospělý, nebo teenager. Greenovy knihy mají většinou dobré hodnocení, protože na literaturu pro dospívající jsou kladeny nízké nároky. Myslím ale, že pokud se chce autor věnovat těžším tématům, jako jsou duševní choroby, měl by to dělat buď pořádně a nebo to raději nedělat vůbec. Tahle kniha dokazuje, že pokud autor neumí psát na úrovni a zvládne maximálně béčkový románek pro teenagery, bylo by lepší se do podobných témat vůbec nepouštět.

11.10.2019

Osobně si nedokážu představit' že by som viedla život,plný strachu a obrala sa o krásy a chutě života.Ale vo svojej podstatě to Bola úžasná knížka a som ráda za jej stránky.

07.10.2019

Kniha se četla dobře, "Holmeska" s Daisy mi byly obě sympatické. Konec byl příjemný. I přesto, že je to kniha pro mladší cílovou skupinu potěšila mě. Není to ale nic, co bych četla znova :)

07.10.2019

Do knížky jsem se nemohla začíst a vlastně jsem ani neměla ráda hlavní postavu. Příběh se mi začal líbit až k úplnému konci, až v tunelu... a kvůli celkovému zakončení příběhu ji nakonec hodnotím pozitivně. Ale i přesto je to pro mne zatím nejslabší knížka od Johna Greena.

03.10.2019

No...přemýšlím, kde vlastně začít. Je to moje třetí seznámení s autorem a bohužel zatím nejméně povedené. Už nějakou dobu se snažím přijít na to, co mi na knížkách Johna Greena vadí. Je to překlad? Nebo jen opravdu jednoduché užívání slov, které mi přijde velmi triviální. Chápu, že to John zřejmě dělá schválně, ale mně to prostě nesedí. Ale abych se věnoval trochu obsahu knihy. Chyběl mi zde děj - prakticky zde žádný nebyl. Zmizení Davisova otce? Aby se Davis opět po letech potkal s Azou? A samozřejmě si ji bude okamžitě na první pohled pamatovat. Ale dobrá...beru to, jen mi to nějak asi nesedlo. Na druhou stranu mám rád používání citátů a následné jejich vysvětlování. Jen zde toho bylo až možná příliš. Chápu, že se příběh zabývá hlavně obsedantně kompulzivní poruchou, jen se to omílalo pořád dokola (až zbytečně). Nejoblíbenější postavou byl pro mě jednoznačně Davis - "zazobaný" kluk, pro kterého si život připravil spoustu překážek a strastí. Díky tomu se však chová velmi mile a váží si světa. Také mi trochu chyběl typický autorův humor, který do svých knih přidává - bylo to prostě takové strohé. Knížka ovšem vede opět k zamyšlení, jen to u mě napoprvé nesklidilo ocenění. Třeba svůj názor změním, pokud se ke knížce někdy vrátím.

Podtrženo, sečteno - PRŮMĚRNÁ AUTOROVA KNIHA - 3 hvězdy.