Jasno lepo podstín zhyna

16.02.2017

„Myslím, že je to autobiografické – jedná se o smyšlený životopis mého psa, v kterém on je však jediná skutečná postava. Pocházím z irského venkova, ale odjela jsem do Dublinu, jakmile jsem na to byla dostatečně stará. Když mi začalo táhnout na třicet, přestěhovala jsem se zpátky na venkov – nemohli jsme si jiné bydlení dovolit, a tak jsme se rozhodli přestěhovat do polorozpadlé barabizny na břehu moře. Když jsme tak učinili, nebylo to takové, jaké jsme očekávali, a navíc se z našeho psa vyklubal šílenec. Kniha se tedy zrodila právě z toho.“ (http://www.iliteratura.cz/Clanek/37627/baume-sara-jasno-lepo-podstin-zhyna). Myslím, že autobiografie by byla skvělá. Román o Rayovi (57 let, samotář, podivín) taky. Jasno lepo... je něco mezi tím, takže je skoro skvělé.

15.02.2017

Milá , otevřená zpověď autorky, která to s jazykem opravdu umí. Báječný překlad , díky kterému nás nic neruší, zaručí zážitek ze čtení. A ten tedy byl...tuto knihu by měl přečíst každý škarohlíd! Ve všem, co hlavní hrdina (postižený, dementní, zvláštní a ještě jiný, jak jej označil jeho otec i ostatní lidé, které v životě potkal) se svým podobně "postiženým" pejskem, prožívá, je ukryto něco milého a optimistického. Přes tragédie svých životů, které se před námi postupně vyjevují, nacházejí hrdinové krásy světa. Jak říká autorka: "Je to jiný příběh o lásce". Ne o milostné lásce, ale lásce k životu, ke světu a jinému tvoru, který s námi putuje. Vřele doporučuji!

13.02.2017

Kniha která navodí pocit, že člověk čte něco mezi volnými asociacemi a deníkovými zápisky,ovšem slušně a schopně napsané.Hlavnímu hrdinovi, tady tomu,který umí mluvit se velice dobře "naslouchá", ať už vám vykladá o cestě na poštu, nebo sázení nebo strachu, či partě kluků kopajících do míče. Kniha na mě měla svým způsobem až uklidňující účinky. Lidský rozměr je tu opět rozvinut ve škále prostých vět na pomezí všednosti.

08.02.2017

Z počátku nic moc, nevěděl jsem, co si o knize myslet, pak ale bomba! Kniha mě nadchla a podle mě, se jedná o velmi dobrý příběh! Moc doporučuji! Příběh je silný, emocionální a krásně napsaný!

26.01.2017

Ach, ach, ach! Kterak dvě osamělé a bolavé duše objevují svět... lásku... radost... svobodu... dýchla na mě tak srdcervoucí oslava života, že to snad ani nedokážu popsat... po přečtení recenzí jsem se bála smutného depresivního vyprávění "parazitujícího" na nekonečném psím přátelství... a přitom mně bylo při jejich společném objevování světa tak krásně milo... ano, vnímala jsem ten všeobjímající smutek z jejich osudů, ale právě proto je ten osud svedl dohromady a dopřál jim cítit... dopřál jim ještě žít a ne jen přežívat... každý takový moment se počítá! Jsem okouzlena tou syrovou opravdovostí zahalenou v láskyplném kabátku z druhé ruky... ano, je to jedinečný lidský klenot ovoněný skvostnou přírodou, ke kterému se budu vracet!

23.01.2017

Vynikajícím způsobem zpracované téma samoty a následného soužití opuštěného muže a týraného jednookého psa. Barvitě dokresleno popisem krásné irské přírody během čtyř ročních období.

10.01.2017

Jedinečný klenot, jenž uspokojí jak literární hlad, tak i touhu po silném, skrz naskrz lidském příběhu, který dokáže naštvat, pobavit i dojmout. Intimní příběh vypráví podivín Ray svému psovi a já se od knihy nedokázala odtrhnout. Kniha je plná krásného jazyka a vět/myšlenek, které si chce člověk opsat (čemuž jsem se neubránila). Postava Raye mimo jiné ukazuje, co s lidskou bytostí udělá výchova v izolaci a jak fatální jsou volby, které rodiče dělají. Mě se však nejvíc dotklo téma přijetí a vytěsnění jinakosti (Ray = podivín v malé vesničce), tolerance a slušnosti odvozené nikoliv z toho, co diktují společenské/zákonné normy, ale přirozený cit, instinkt. Mně jako introvertovi vadí spousta věcí, které děsily a blokovaly i Raye, takže vůbec nebylo těžké se na postavu navázat a nechat se jí vést příběhem až do konce.
Rozhodně jde o nejlepší knihu, kterou jsem v loňském roce četla, a docela jistě by trumfla i předchozí léta (jsem si tím jistá i s odstupem, kdy bezprostřední emoce měly čas opadnout). Putuje na čestnou poličku top titulů (do nejlepší pětky se vejde určitě).

07.01.2017

Krásně napsaný, velmi smutný příběh ... doporučuji

05.01.2017

Niterný. Smutný. Nadějeplný. Poetický. Neklidný. Úzkostný. Neobyčejný.

Takový příběh nám přináší mladá irská autorka. Od začátku jsem měla pocit, že její takřka básnické (a přitom botanicky a zoologicky zcela přesně zařazené) popisy květin, zvířat a krajiny jako celku, jsou jako obrazy skvělého malíře - a v doslovu jsem se dočetla, že autorka je původně výtvarnice. Příběh, který se zakousne do duše a nepustí. Příběh, díky kterému vidíte (alespoň na chvíli) svět úplně jinýma očima. Prožíváte čtyři roční období tak, jak jste je (velmi pravděpodobně) ještě neprožili.

"A teď se podívej tuhle na řeřichu, které se taky říká kapucínka, ale správně se jmenuje lichořeřišnice větší. lístky má jako malinké deštníčky obrácené větrem naruby a květy nádherně jásavě jarmareční. Vidíš je všude, v každé vesnici, kterou projíždíme, je jich plno, vyplňují všechny mezery ve všech kamenných zídkách, všechny dírky, škvírky a praskliny ve všech cestičkách.
Řeřicha prostě přišla na to, že schopnost přežít spočívá ve vyplňování mezer od slunce východu do slunce západu. postavit vodu, oloupat brambory, vyprat ručníky, koupit mléko, vyměnit žárovku, vylovit zplstnatělé chomáčky chlupů z odtoku sprchy. Takhle přežívají lidi, tím, že vyplňují jednu díru za druhou, jen aby dosáhli dočasného uspokojení těch nejtěkavějších rozmarů, znovu a znovu a znovu, až jejich doba uplyne a oni stejně odumřou, stáhnou se zpátky do zídky nebo do cestičky, do vlastní temné rozsedliny. Tak tohle nám ujídá život, vyčerpáme si ho dřinou samotného žití.".