Jan Žižka
Petr Čornej
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418223/bmid_jan-zizka-bx1-418223.jpg
5
275
86
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje táborského hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již půl století.... celý text
Přidat komentář
Mordyjé, toť ale kniha! Dalo mi to zabrat jako křižákům pohyb v bahně u Sudoměře....moje první komplexnější setkání s husitskou historií, vyzbrojen znalostmi z Vávrových filmů a Oprásků sčeskí historje jsa při četbě u vytržení jak pravověrný katolík při Husově bohoslužbě. Naprosto famózní záležitost, měl jsem obavy jak se to vzhledem k rozsahu a spousty historických a dobových odboček včetně množství postav bude číst, ale obavy se rychle rozplynuly. Začal se objevovat poměrně plastický obraz zatuchlých středověkých uliček, obchodních cest a lesů plných lapků a desperátů, politické a církevní pletichy, atmosféra bojů, očekávání, zarputilé víry ale i totální destrukce a pach spáleného masa....a mezitím postava člověka, který musel mít neuvěřitelné charisma, který byl v mnoha směrech brutálnější než byla sama brutalita jeho doby a který tolik ovlivnil historii své doby i tu následující......
Historie podaná v podobě, která prostě baví a ať už si o husitství a Žižkovi myslí každý cokoliv, tohle zkrátka stojí za to.
Jestliže jsem si už v jednom z předchozích komentářů pochvaloval expertýzu odrážející výzor jistého tuzemského filozofa, pak vězte, že i tento bledne před naprostým uprdelizmem Petra Čorneje, jenž ve své bohorovnosti usoudil, že bude na pozvání do vysílacího primetimeu ČéTéčka k sedmistým narozeninám Karla IV. vhodné doplnit svůj olupený „zácuch“ mastného vlaso-vousu outfitem sestávajícím z trička, sepraných džín a epesně plstěného, infrastrukturou padlých civilizací molů vyztuženého a trio maturity-promoce-svatby nepochybně pamětlivého saka....načež se takto skutečně dostavil a bez nejmenšího uzardění nad sebou samým začal diváky bombit drby o Kájově postavě těžkého atleta, či objasňovat výtečný stav jeho chrupu pojídáním chleba z mouky s příměsí drtě mlýnských kamenů...eee, proč že to říkám? Jo, Petr Čornej patří k těm štěstěnou políbeným tvorům, co našli své volání, dokonale se v něm shlédli a podružnosti světa okolo neřeší. A že Čornej řádně zažraným expertem je, čiší přímo bytostně i z každé jedné strany jeho knihy, jíž svěřil obrovský kus svého srdce, aniž by mu však, byť jen cípem chlopně, svolil vstoupit mezi fakta nepřiznanou básnickou licencí na úkor co nejpřesnějšího, nejprofesionálnějšího a nejpravdivějšího možného obrazu...nakolik se tedy něčeho takového vůbec lze skrz kusé historické prameny a až kriminalisticky pečlivou dedukci dobrat; valící se proud jeho erudice je strhující a co víc; on zvládl celou tu faktogarfickou nálož sevřít natolik solidním literárním projevem, že mi vlivem informačního přetlaku nejen že co chvíli nehrozila z míst srostlých fontanel tryskat pára, ale naopak mi tímto, kloudností výkladu spoutaným, výbuchem znalostí nanejvýš důkladně a čtivě (v tomhle smyslu může být paradoxně na škodu samotný úvod; ten totiž lehce odstrašující je, ale už hned podkapitola druhá, „Jméno Žižka“, si mě získala a já se postupně stával závislejším a závislejším...že ze mě ta závislost postupně vysála veškeré iluze jak o zásadovosti a hrdinství, tak o zlatých Čechách éry Karla IV. a potažmo vlastně i veškeré iluze o potenciální dějinné velikosti/vznešenosti je věc jiná...faktem ale zůstává, že už ani nevím, kdy jsem si s takovou chutí něco naučného naposled početl) vyjevil povahu nejen Janovu a jeho současníků, ale, a to vlastně hlavně, i ducha celé jedné epochy (namátkou: nižšší šlechta plnila více méně úlohu místních gangsterů, kteří, ať už na objednávku šlechty vyšší, či na pěst vlastní, terorizovala s hrstkou ozbrojenců okolí; přepady, lapkovství, výpalné, únosy, vydírání; jestli vám dění Vláčilovy Markéty Lazarové přišlo ujeté, tak ne, ona to byla dobová norma...nebo třeba tenhle bizár; tři paralelní papeži na sebe v rámci schizmatu vzájemně uvalili klatbu a tak byla v klatbě de facto celá Evropa; rozuměj, veškeré udělování svátostí bylo neplatné = brány nebeské všemu lidu zavřené...nebo je třeba taky zajímavé, jak „demokraticky“ tvrdý chleba musel panovník pozdně evropského středověku skousnout; kdo chtěl tehdy imperátorovat, musel v tekutých píscích prchlivé geopolitiky uspokojovat enormní množství dokonale protichůdných nároků a požadavků; emacipující se obchodníci, města, šlechta x do světských záležitostí víc než dvacet prstů strkající církev, univerzity atd...připočtěte morové rány, přízrak Antikrista, středověkou realitu zázraků, evergreen blížícího se konce a posledního soudu; suma sumárum mám pocit, že takový Zikmund Lucemburský by si svou účelnou bezpáteřností, chladnokrevnou rozhodností, kultivovaným projevem {„naseruť jim dříve do rypáků, než ustoupil bych z Vyšehradu“...samozřejmě latinsky} šíří záběru, dlouhodobým strategickým plánováním, vizí skutečně kontinentálního formátu a osobním nasazením dal dnešní úhledné EU k snídani...i když kdo ví, třeba by nějakou sekretářku traumatizoval šilhnutím do rozpustilého živůtku a měl by po ptákách...no a konečně sám Žižka; osudově tragická postava nijak zvlášť prozíravého {vtip nezamýšlen}, zato charizmatického, slovo „více méně“ držícího, odvážného, rázného a okolnostem poplatného násilníka, zloděje a vraha {viz. lifestyle nižší šlechty výše}, jenž chtěl vražděním dalším, tentokrát ovšem hromadným a bohulibým {„zajatce v počtu 85 pak přivedli k Žižkovi, který je rozkázal napěchovat do sakristie farního kostela sv.Jakuba a upálit“} na sklonku života vykoupit svou hříšnou duši...zároveň nelze neustrnout na tím, že jej slepota nejenže nezlomila, ale naopak z něj svým trestně-káravým účinkem udělala ještě odhodlanější nástroj Pánovy vůle) jejíž dobovou ujetost nanejvýš skvěle ilustrující problém tkvěl v otázce, zda je kvůli zajištění si možnosti vůbec usilovat o posmrtnou spásu nutné, krom lidského masa, konzumovat také lidskou krev. Tomu říkám gotika!
A to nezmiňuju esteticky přiléhavý háv, jímž dílo zavila Paseka; jedním slovem rozkoš, tuhle fešandu doma chcete mít, slint. Každým coulem knižní událost loňského roku.
Sanici na zem, tady není o čem, hluboce smekám, pět ***** jak z kříže nosný trám.
Petr Čornej splnil svůj životní závazek a po téměř sto letech vznikla nová velká biografie Jana Žižky z Trocnova. Na knize je poznat, že Petr Čornej je nejen zřejmě největším odborníkem na husitství, ale také pedagog a popularizátor historie. Když se spojí stále atraktivní téma husitských válek s jeho lehkým a poutavým stylem, není se co divit, že se knihy prodaly desetitisíce výtisků a byla oceněna Magnesii Literou jako kniha roku 2020. Opravdu málokdy se mi stalo, že by mě odborná historická publikace takhle bavila a četla se tak lehce. Knížka samozřejmě není pouze biografií, na pozadí Žižkova života docela podrobně popisuje české dějiny před a v prvních letech husitské revoluce. V závěru se i trochu věnuje žižkovu obrazu ve starších historických dílech a jeho stopami v kultuře. Jako roztomilý bonus je v knize i pár nápadů na výlet v jeho stopách.
Čornejův Žižka je podle mě skvělé dílo, které asi zůstane několik generací nepřekonané a každý, kdo se alespoň trochu o toto téma zajímá, by ho měl otevřít.
Pana Čorneje si velmi vážím. Už kvůli tomu, co všechno musel prozkoumat, aby se mu vůbec mohlo podařit dát knihu dohromady, vím, co ta práce obnáší. Zatím nejobsáhlejší a nejpřesnější kniha o husitech, jakou jsem kdy četla, bez emocí, jak to má u historické literatury být. Víc než o Janu Žižkovi jsem se v ní však dověděla o husitech samotných, jak počáteční nadšení postupně upadalo, takový ten spirálovitý vývoj, typický pro každou válku, tam vyplynul z pečlivě vypracovaného kontextu událostí. Taky se tam bez nějakého přikrašlování Jana Žižky věnuje bitvě u Strauchova Dvora – ta o husitech vypovídá jako žádná jiná, zbavuje práce o nich toho fanatického přikrašlování, které způsobuje války. Přitom jsem o nich četla skoro všechno a tuhle bitvu většina autorů přešla či se v porovnání s panem Čornejem vyjádřila poněkud nepřesně, asi aby nepoškodila obraz velkého válečníka a vyhnula se kritice.
Řekla bych, že se jedná o autorovo životní dílo, za které plným právem získal Magnesii literu. Jedná se o velmi obsáhlou monografii, která se snaží o objektivní pohled na postavu Jana Žižky, kterou ani nedémonizuje ani z něj nedělá národního hrdinu a navíc jej představuje v kontextu tehdejší doby. Domnívám se, že takováto práce, která by na jedné straně Žižku zcela nezatracovala, jak tomu bylo např. u Pekaře, ani nepřejímala výhradně pozitivní hodnocení jeho osobnosti z dob socialismu, u nás dlouho chyběla. Autor se rovněž zamýšlí nad prameny husitství a nad tím, co k němu Žižku přivedlo. Musím však přiznat, že jsem kvůli velké detailnosti knihu četla celý rok a výčty některých jmen mi moc neříkaly. Ale jsem laik a věřím, že pro historika i tyto výčty mají velkou informační hodnotu.
Neuvěřitelně detailní monografie, která se zároveň nečte jako vědecké dílo, ale jako poutavý příběh jedné z největších osob našich dějin. Žižka tu není "hrdinou", ale normálním člověkem se všemi svými slabými a silnými stránkami. Důležitou součást tvoří dobové souvislosti, které člověku pomohou pochopit motivace Jana Žižky. Vynikající kniha, ale vyžaduje tak rok na přečtení.
Tato vynikající monografie o významné osobnosti našich dějin z pera renomovaného historika skýtá ucelený obraz Žižkova života a doby tak, jak jen mohl být podán na základě maxima možných historických pramenů, které autor s obdivuhodnou pílí nashromáždil. Přestože jde o odbornou publikaci, je psána čtivým a velmi dobře stravitelným způsobem. Kniha je doprovázena rozsáhlým poznámkovým aparátem i bohatou obrazovou přílohou. Nutno hodnotit všemi hvězdičkami.
Kniha výborná. Ani by mi nevadilo, kdyby měla ještě více stránek, četl jsem to jedním dechem.
Na tuto "bibli" o Žižkovi jsem čekal hodně dlouho a když jsem se jí dočkal, doslova jsem si každou stránku vychutnal. Ona je to vedle historicko-vědecké práce i v určitém způsobu precizní detektivní práce, neboť pan profesor Čornej jde po každé Žižkovo stopě a to velmi důsledně. Řekl bych, že se mu to povedlo na výbornou. Splnil si svůj sen a zároveň přinesl všem zájemcům o tuto bezpochyby kontroverzní postavu českých dějin nezaujetý pohled.
Velkolepý literární počin p. Čorneje, jenž si ocenění plně zasluhuje. Krásně zpracovaná kniha jak po stránce informační, tak i výtvarného ztvarnění. Opravdu jedinečná kniha svého oboru.
Pro pana Čorneje to musí být obrovská satisfakce, pokud je jeho životní dílo o Janu Žižkovi téměř všemi čtenáři přijímáno s takovým uznáním. K nadšeným reakcím se připojuji, byl to pro mě jedinečný čtenářský zážitek. Samotná osoba Jana Žižky bude asi vždy vzbuzovat rozporuplné ohlasy, ale dílo Petra Čorneje by snad mohlo přispět k tomu, že Žižka nadále nebude českou veřejností vnímán jako nějaký primitivní hrdlořez a vraždící maniak, jak byl svými odpůrci nálepkován již od husitské doby, se zvýšenou intenzitou pak v posledních třiceti letech, kdy někteří "rádobyhistorikové" mají pocit, že postačí jen otočit znaménka (z hrdinů udělat padouchy a naopak...).
Věřím, že pozornějším čtenářům neunikl text papežské buly z března 1420 (viz str. 234), kdy papež Martin V., vycházeje vstříc žádosti krále Zikmunda, vyhlásil křížové tažení proti viklefistům a husitům, pročež pod příslibem odpuštění všech hříchů výslovně uložil všem světským vrchnostem i městským radám, aby přispěli k vyhubení (sic!) husitského kacířství. Neboli cílem křížových výprav bylo skutečné vyhubení husitů, ať už radikálů nebo umírněných... Janu Žižkovi podle mého názoru nelze upřít historickou zásluhu spočívající zejména v tom, že jako velitel tehdy ještě spojených husitských vojsk odrazil první dvě křížové výpravy (na Vítkově a následně u Kutné Hory, resp. Německého Brodu), čímž zabránil realizaci toho, co bylo proklamovaným cílem protihusitských kruciát.
Krásne a monumentálne dielo (len poznámky majú 98 strán) zachytávajúce život a dobu Jana Žižku..pre mňa kniha roka..
Vynikající kompendium všech zpráv o Žižkovi, včetně těch pár z dob jeho mládí, a k tomu obsáhlé dějiny husitství v letech 1414–24. Hodně věcí je nejistých a Čornej se nesnaží sestavit nejpravděpodobnější scénář a prezentovat jen ten, naopak všechno shrnuje a posuzuje, rozebírá i starší žižkovské výzkumy a historické vnímání Žižky jako osobnosti. Text je přístupný a čtivý, byť znalost období a událostí je rámcově potřeba (k tomu se ideálně hodí Čornejova Husitská revoluce), především ale objektivní, nakolik je to možné. Právě srovnání různých dobových pojetí, ideologií, chete-li, které si Žižku upravovaly k obrazu svému, tvoří pro mě ojedinělou a cennou nadstavbu.
Autor si sice na závěr povzdechl, že kniha není úplně podle jeho představ, ale to je jen nutný autorský perfekcionismus. Pro čtenáře je to, i vzhledem k bohatému obrazovému doprovodu, dílo bezmála bezchybné.
Publikace nádherná formou i informačně bohatým obsahem.
S níže uvedeným komentářem Jackjelly se plně ztotožňuji.
Jen dodám, že po přečtení jsem dostal dojem, že Žižka je osobnost, která bude stále dělit lidi na jeho obdivovatele nebo protivníky, nic mezi tím i přes veškerá bádání.
Vděčím autorovi za vhled do myšlení lidí tehdejší doby,do vykreslení tehdejších politických "tanečků", výměny "stran" ve svůj prospěch a nakonec i za jeho úvahy a informace, jež mohou vést k přemýšlení o historickém bádání vůbec.
A mimo jiné, v popisu husitské revoluce, je popsán vzorec všech následujících revolucí se vším všudy, přesně se opakujících událostí. Na začátku bývá nadšená propagace tzv. "duchovního boje bez násilí", která se pak zvrtne v krvavý teror.
Asi je to dědičným "Kainovým znamením" na čele našich předků.
Čtěte!
Množství stran a jmen se nelekejte!
:-)
Tady už asi všichni snesli všechny zasloužené superlativy a ani já nezůstanu stranou. Podrobnosti mi nevadily, byť si je samozřejmě nezapamatuji, ale pro dokonalost vyznění díla byly dle mého názoru naprosto zásadní.
Nejlepší knihy o historii jsou ty, které jsou zároveň o naší současnosti. Alespoň já to mám takto nastaveno a v tomto směru je "Jan Žižka" dílo, které tento požadavek splňuje na minimálně 99,99%.
Prostě se v historii dovídáme o naší současnosti více, než by se nám líbilo. Protože historie není zrovna procházkou ozářeným rájem. I když o rájích je v ní více než je zdrávo.
A tak se dozvíme, že naší "hrdinové" nejsou lidé bez bázně a hany, že nekompromisní "zásadovost" přináší často pouze zkázu a že fanatické lpění na své jediné pravdě je cesta do pekel.
Citace na závěr? Nemohu jinak, ale zvolil jsem dvě pasáže. První, která popisuje hodnocení "našeho" království v oněch dobách pohledem cizince a trochu sráží českou sebestřednost a pocit výjimečnosti.
A druhou, která je dle mého názoru trvale platná v jakékoliv společnosti, i když se nám to nelíbí a máme potřebu názor v ní sdělovaný neustále zpochybňovat.:
"Poměry byly opravdu hrozivé a povšiml si jich též francouzský diplomat a básník Eustache Deschamps, který v roce 1397 navštívil České království, včetně Prahy, a jehož verše tvoří motto této kapitoly. Francouzskému poetovi se u nás nelíbilo. Nerozuměl česky, latinsky si popovídal jen s několika lidmi, francouzsky asi s nikým. Z pobytu vytěžil na čtyři desítky básní, jen jediná, popisující krásy Prahy, projevuje k českému prostředí přívětivost. Jinak mu vadilo všechno: špatné jídlo, zablešené a zavšivené noclehy, nedostatečná hygiena, barbarské zvyky, drobné zranění, které utrpěl jako divák při turnaji, a především fakt, že v zemi málokdo respektuje zákon. Poznal to na vlastní kůži. Dokonce ho přepadli a okradli. I když leckteré jeho nářky motivovala přezíravost člověka z kulturního centra Evropy vůči periferií západokřesťanského světa, bylo by chybou mávat nad nimi rukou. Nečteme jen běžná topoi. Podobných hlasů slyšíme celou řadu a z různých končin."
"Hus shromážděnou církevní elitu o své pravdě nepřesvědčil a ani přesvědčit nemohl. Proto jeho fyzický život ukončily 6. července 1415 plameny hranice určené zatvrzelým kacířům.
Důvody jsou zřejmé. Nespočívaly ani tak v rozdílném filozofickém východisku či ve věroučných odchylkách, někdy dokonce jen domnělých," nýbrž především v politické výbušnosti českého reformního konceptu. Již před zahájením koncilu bylo patrné, že jeho vůdčí osobnosti nemohou akceptovat Husovo zpochybňování institucionální církve, ani jeho výměr božího zákona, nadřazeného kanonickému a civilnímu právu.
Nejuznávanější tehdejší teolog Jean Gerson se už roku 1414 vyjádřil na adresu Husových názorů nekompromisně. Na celém světě, říká kancléř pařížské Sorbonny, se společnost spravuje církevními a světskými zákony, nikoliv morálními kategoriemi, které závisejí na subjektivních interpretacích. Pokud by taková vláda přece jen existovala, pak by byla krajně nejistá a labilní.
Právo prostě není (a ani nemůže být) totožné se spravedlností, kterou v dokonalé podobě nelze na pozemském světě uskutečnit."
Knihy Petra Čorneje čtu už dobře čtvrt století, jeho narace mi velmi vyhovuje, protože je (na poměry vědeckého textu) velmi čtivá i pro širší veřejnost. Prof. Čornej si na své vysněné dílo o Žižkovi počkal na důchod, aby měl na psaní klid, utřídil si myšlenky a zúročil své celoživotní badatelské úsilí. Výsledkem je Čornejovo životní dílo, které se zcela po zásluze dočkalo ocenění knihy roku v prestižní soutěži Megnesia Litera. Což - považte - je na historiografické pojednání pozoruhodný výkon.
Přesto musím dát za pravdu některým čtenářům, které sáhodlouhá pojednání o historických souvislostech a zvláště pak detailní popisy událostí, osob a majetkových poměrů unavovaly a připadaly jim příliš podrobné. Někdy to tak skutečně může být, inu nejedná se o dílo krásné literatury a prof. Čornej zcela zjevně místy nemohl nepropadnout své profesní deformaci směřující k vědecké popisnosti. Na druhou stranu - jak autor na závěr knihy sám poznamenává - kniha by klidně mohla mít dvojnásobný rozsah a poznámkový aparát by mohl nakynout dokonce na desetinásobek.
Žižkův život byl celými generacemi vědců mnohokrát prozkoumán a uvážíme-li, že počet listinných pramenů a archeologických stop je s největší pravděpodobností v relaci k Žižkově době již vyčerpán, musel prof. Čornej vyvinout takřka nadlidské úsilí, aby k tolikrát již recyklovanému tématu přinesl nějakou podstatnou vlastní přidanou hodnotu. V tom vidím přibližně polovinu Čornejova úspěchu. Druhá polovina pak je ta překrásná práce s jazykem, která je pro prof. Čorneje symptomatická, kdo kdy slyšel nějakou jeho přednášku, tak ví, že pan profesor dokáže takto krásně s češtinou pracovat přirozeně a spatra.
Ještě jednu poznámku. Na celé knize je patrné, že historik Žižkova života má nelehkou úlohu, když o jeho životních osudech musí nejednou spekulovat, domnívat se a usuzovat. Není divu, když se dočteme, že zprávy o Žižkovi zmizí z pramenů klidně na 20 let. Proto ve mně třeba nebudily moc velkou důvěru zprávy o jednookém bojovníku, které jsou známy z bojůvek stoleté války, účasti na konfliktu mezi Řádem německých rytířů a polsko-litevskou unií i odjinud (úřad na dvoře krále Václava).
A přestože si tím popularitu jistě nezjednám, dovolím si na závěr jeden kontroverzní hodnotící soud. Žižka a jeho činy mi byly odporné. Žižku (i s vědomím historických souvislostí a konsekvencí doby počátku 15. století) vnímám tak, jak to prof. Čornej nemá rád, totiž jako lupiče, vraha, nájemného zabijáka, žoldnéře, později na sklonku jeho života i jako primitivního náboženského fanatika a pachatele masakrů na nevinném civilním obyvatelstvu. Nevidím proto důvod, který je asi zřejmý mnohým jiným, proč je právě Žižka oslavován četnými pomníky, sochami a památníky i jinak. Žižka notnou dávkou přispěl k tomu, proč je středověk vnímán jako věk temnoty, ze kterého se řízení dějin pozvedávalo ještě dlouhá staletí.
Na odbornou literaturu neuvěřitelně čtivé dílo. Dvě magnesie Litery asi hovoří za vše a dalších komentářů netřeba. Užijte si četbu stejně jako já.
Uf, náročné to bylo čtení. Chvílemi jsem si myslela, že se utopím v záplavě jmen. Postupně jsem ale propadla popisované době, autor mě dokázal strhnout. Čtivou a pro laiky srozumitelnou formou působivě ukazuje souvislosti této důležité historické etapy, předkládá různé hypotézy a závěry svého bádání. Jako královéhradecký patriot posílám speciální dík autorovi za spoustu zajímavých informací o vztahu Žižky k našemu městu. Úctyhodný badatelský počin, i když zavilým čtenářům historických románů bude prostě chybět ten třetí rozměr, co se asi honilo Žižkovi hlavou a jaké vnitřní pohnutky ho vedly k jeho činům.
Téhle knize nelze dát nic jiného než 5 hvězdiček. Tahle má vypadat historická práce čtivá i pro laika. Co velice oceňuji je kritický přítup autora ke zdrojové literatuře, kdy ale své argumenty v knize předestírá, ne jen šmahem odmítá bez věcných argumentů. Nejsem znalec husitského období, ale něco snad znám, ale přiznávám, že mne v podstatě až šokovalo kolik toho vlastně málo s nějakou přiměřenou "jistotou" víme o dané části husitského období (to smrtí Žižky nekončí), protože kdyby se mělo ve škole zkoušet z Žižky jen to co víme, tak na to asi stačí jedna vyučovací hodina a kniha by se mohla klidně jmenovat JAN ŽIŽKA - moc toho nevíme.
Štítky knihy
husité Jan Žižka vojevůdci Magnesia Litera vojenští velitelé husitské války
Autorovy další knížky
| 2019 |  Jan Žižka |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české I. |
| 1992 | Dějiny zemí Koruny české II. |
| 1992 | Panovníci českých zemí |
| 2002 | Dějepis pro střední odborné školy - České a světové dějiny |
Kniha Jan Žižka je v
| Právě čtených | 54x |
| Přečtených | 307x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 44x |
| Knihotéce | 247x |
| Chystám se číst | 277x |
| Chci si koupit | 107x |
| dalších seznamech | 6x |
No, co k tomu napsat ? Knihu jsem četl skoro rok, přestávky jsem si dával, abych vždy část "strávil". Vše podstatné napsali (mnohem lépe) spolučtenáři přede mnou, za sebe jen mohu říci, že jsem po dočtení udělal "ááách". Naprostý majstrštyk, jedna z těch, kde si říkáte "ještě jednu stránku a jdu spát...no dobře, ještě jednu"´. Navíc, po dlouhé době jsem zase poznal, jak je čeština nádherná. Tolik skvělých obratů, perfektně padnoucích příměrů, encyklopedická znalost jazyka, včetně již pozapomenutých slůvek...opravdu živá voda. Z celé knihy doslova prosakuje autorova radost ze psaní, ne - tohle nebyla kniha napsaná z povinnosti. Doslov autora je opravdu již třešničkou na dortu. Vydavatelství rovněž na knize nešetřilo, díky.