Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro
Mary Westmacott (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42362/bmid_ja-nebyl-u-tebe-kdyz-prichazelo-jar-leS-42362.jpeg
4
141
47
Pod pseudonymem Mary Westmacott série
< 3. díl >
Agatha Christie se o tomto románu vyslovila jako o knize, se kterou byla plně spokojena, knize, kterou chtěla vždy napsat a jež měla v její mysli jasné obrysy. Napsala ji za neuvěřitelné tři dny, po kterých se dostavilo naprosté vyčerpání. Jde o příběh Joan, která prožívá osobní krizi ženy středního věku a snad i zde se Agatha Christie prostřednictvím své hrdinky svěřuje se svými pochybnostmi a obavami. Recenze byly velice příznivé, ocenily knihu jako čtivý psychologický portrét poutavě a působivě napsaný, a vyzdvihly schopnost autorky vypořádat se se složitou retrospektivní strukturou románu.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1997 , BránaOriginální název:
Absent in the Spring , 1944
více info...
Přidat komentář
Rodney měl jen přesně takovou ženu, jakou si zasloužil. ;) Mohl to vyčítat jen sám sobě.
Joan od samého počátku díky své bohorovné přesvědčenosti o tom, že ona víc vše nejlíp, a díky snaze manipulovat svým okolím jevila jako osoba poměrně nesympatická. Ale jinak se knížka po poněkud pomalejším rozjezdu četla docela dobře. A byla jsem zvědavá, jestli Joan posune její osamělé přemítání o životě někam dál. A musím říci, že mne konec příběhu trochu překvapil. Každopádně odbočení od Hercula Poirota a slečny Marplové do trochu jiných autorčiných vod nelituji, bylo to zajímavé.
Tak dočteno a nevím, co na to říct. Romány od Agáthy mám ráda, miluji Poirota i slečnu Marplovou, ale tady chyběla akce. Je to skvělá psychologická studie ženy, o tom žádná, stále jsem však čekala, že se něco stane, ať už v autě, na nádraží nebo ve vlaku. A ono nic!!!
ČV 20: Kniha, která má na obálce květinu.
Pokroucene vidění vztahu a pak procitnuti. Kniha se mi moc líbila. Je možné, ze si člověk dokáže vybudovat kolem sebe a lidi takovou zeď a nevnimat vse okolo? Libil se mi i pohled Rodneyho, kam nás autorka zavedla v epilogu. Nejvíc mne ale dostali poslední věty. Teda doufala jsem v jiný konec ale ten autorcin dává větší smysl.
Odloučeni zjara je kniha o sebepoznání, o upřímnosti k sobě samému, o trpké cestě, která nás k ní dovede. O pokání, které následně musí přijít. O promarněných šancích, o nadějích na nové začátky. A také o tom, že žádné nové začátky nepřijdou, pokud k sobě nebudeme skutečně upřímní a přiznáme si i nepřiznané. Je to příběh, který nutí k zamyšlení. Člověk se v myšlenkách potká sám se sebou, pozná sám sebe a dojde k jednomu z nejtrpčích poznání ve svém životě. Romantický konec se tu neobjeví ani v náznacích, spíš deziluze a všudypřítomná životní hořkost.
Agatha je prostě topbaba! Zajímalo by mě, kde hledala inspiraci pro Joan, protože takovou sebestřednou osobu, která ráda rozhoduje za druhé v domnění, že je to pro jejich dobro, aby jeden pohledal. Až jsem se při čtení otřepala odporem, tak sugestivní to je.
Milá Joan, byla jsi mi neskutečně protivná ještě dřív, než autorka zřejmě zamýšlela, že se čtenářům protivnou staneš. Celou dobu jsem doufala, že ti někdo nakope zadek, když už nejsi schopná z něj vtáhnout svou vlastní hlavu. Tak nafrněnou, upjatou ženskou s patentem na rozum a životy jiných, co si libuje ve své vznešené uspořádanosti a pohrdá kýmkoliv, kdo jí nezapadá do škatulky, by jeden pohledal. Není mi tě ani trochu líto.
Tři hvězdičky jsou velmi subjektivní hodnocení, kniha sama o sobě je napsaná dost dobře (byť s poněkud táhlým začátkem), nicméně kromě toho, že mě hlavní hrdinka brutálně vytáčela, to ve mně žádné emoce nevyvolalo, natož nějakou katarzi či pocit nitrozpytu. Nicméně připouštím, že kdybych to četla ve věku hrdinky, dost možná bych se na to dívala jinak.
/obsahuje SPOILER/
Silná kniha o egu, neschopnosti se změnit a o tom, co lze napáchat "děláním dobra" druhým.
Detektivky A.Christie jsem hltala už jako dítě, když mi je omylem půjčili v knihovně.
A teď v fázi středního věku mě zas úplně stejně pohltila tahle kniha. Nejdříve to vypadalo, že to bude takové čtení o ničem k vodě, ale pak to dostalo šmrnc (prostě A.Christie).
A uvědomila jsem si, že se opravdu nechci ocitnout sama se sebou někde na poušti, abych měla dostatek času přemýšlet. Bůhví, čeho všeho by se pak můj muž ještě dožil ;-) Jen doufám, že chudáček netrpí tolik jako Rodney. A na dospělé děti už raději nebudu myslet vůbec..
Joan, skutečně, opravdu skutečně, tě nesnáším! Cesta do tvé duše byla zajímavá, není snadné stanout svému vnitřnímu já "tváří v tvář", uvědomit si dopady svého jednání. Kdo tohle zvládne? Chuděrko malá Joan.
Žádná krimi, ale stejně úžasná četba se zážitkem....cesta do duše ženy. Krásně propracované, jak hezké je "nastavené zrcadlo" nebo nebezpečné?
Agatho, prostě skvělé. I jako Mary Westmacott jsi báječná spisovatelka. Tak těžké téma zpracovat s takovou lehkostí pera, to je obdivuhodné.
Kniha je čtivá, člověka lehce mrazí, když hlavní hrdinka odhaluje své vnímání světa a svoje skutky konané pod vírou nejlepších úmyslů. Postupně vám dochází o co jde a jak strašný život vedle ní musí být. Úmysly, i ty nejlepší nejsou omluvou. Docela by mě zajímalo, kde Agatha viděla inspiraci.
Já jsem tuhle knihu objevila jen díky Čtenářské výzvě a své zarytosti, poskládat ji z díla Agathy Christie, co jen to půjde. Je škoda, že je tohle dílko takové polozapomenuté, protože si to vůbec nezaslouží. Pouhých 160 stran a skoro celý dospělý život v nich.
Doporučuji všem co si rádi čtou a přemýšlejí a občas se nechávají unášet svými dobrými úmysly, stejně jako já.
Co udělá s člověkem samota? Asi by bylo dobré si to někdy vyzkoušet. Když není co dělat, kam jít, s kým promluvit, čím se zabavit, nastupuje zpytování svého já. Je to takový očisťující rituál sebe sama, zhodnotit svůj život, být tvrdě sebekritický a dojít k cestě, která nově nasměruje. Hrdinka knihy si tímhle vším prošla a byla opravdu přesvědčená, že změna jí dá nový začátek. Když se však člověk vrátí do prostředí, kde si je silný v kramflecích, pak se teprve ukáže, jak vážně svůj život zhodnocoval. Dokáže Joan uskutečnit v životě své rodiny to, co ji v poušti hluboce zasáhlo?
Tak já si dovolím i chlapský pohled na knihu, snad dámy dovolí. Myslím, že Agatha Christie v době, kdy se ztratila, neměla milostný románek, ale spíše prožívala jakési sebeuvědomění. A z toho vzešla tato kniha, která, věřte mi to, či ne, je spíše chlapská. Hned vysvětlím. Ano, píše to žena o ženě. Ale mužům se v té knize dostává jisté satisfakce. Všichni víme to okřídlené, muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Zde je ta myšlenka dovedena na vyhraněných osobnostech k jisté absurdní dokonalosti, kdy se muž (a následně děti) podřídil své ženě, potlačil svou touhu po svobodě, po tom, čím chtěl být. A o tom to je. Muž je snílek, lákají ho sny a daleké obzory, zatímco ženy jsou praktické a snaží se zabezpečit domov, finance, aby vše klapalo, jak má, nejlépe beze stresů, otřesů a nepředvídatelných událostí. Aby vztah fungoval, je nutné najít kompromis - muž nesmí mít pocit, že je na řetězu a jen výdělečná síla, žena občas by měla popustit uzdu své fantazii a rozletu. V knize máme představeny dva naprosté protipóly, kde muž ustoupil až příliš a žena, i když to myslela v dobrém, se snaží udržet onu středostavovskou čest a vzezření slušné a spořádané rodiny za každou cenu, i kdyby to mělo být na úkor osobní svobody a tužeb jednotlivců, včetně dětí. Vše podřizuje tomuto cíli, až si neuvědomí, že vlastně lidi kolem sebe nedokáže brát empaticky, ale posunuje s nimi jako s figurkami na šachovnici. A jednoho dne, při návštěvě dcery v severní Africe, uvízne na pár dní v arabském zapadákově a má čas o sobě a lidech kolem sebe přemýšlet. A podivné myšlenky stejně jako pouštní ještěrky vystrkují hlavičku z děr a je nutné se nad sebou zamyslet... Precizně zvládnuté dílo, které se rozvíjí skutečně skoro jako detektivka, kde postupně odkrýváme všechny stavy a indicie, abychom se nakonec dobrali určitého rozuzlení.
Knihu dočte jen člověk, nemusí to být výhradně žena - krizí středního věku procházejí i muži, který už má "své prožito" a navíc má odvahu se sám/sama podívat do svého nitra. Romantické romány Agathy Christie psané pod pseudonymem Mary Westmacott obsahují autobiografické prvky. Možná nám autorka v této knize poodhaluje, co se s ní dělo v roce 1926, kdy byla jedenáct dní nezvěstná.
Literárně: To, že katarze nebyla úplná, činí příběh velmi reálným.
Osobně: Myslím si, že každému z nás by prospělo "pár dní v poušti". :)
Žena ve středním věku ohlížející se za svým dosavadním životem a uvažující, jak bude žít dál. Pokud se nacházíte v této životní fázi, nemůže vás kniha neoslovit.
Kdyby nebyla ve Čtenářské výzvě 2017 těsně před začátkem zrušena kategorie "kniha, která ovlivnila můj život", tuto knihu bych tam bez rozpaků zařadila. Je to velmi hluboká kniha a je výborně napsaná.
Štítky knihy
psychologické romány autobiografické prvky
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Kniha Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 187x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 110x |
| Chystám se číst | 116x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 2x |
Od knihy jsem nic moc nečekala. Půjčila mi ji sestra a ani jsem nečetla anotaci. Na začátku jsem si říkala, že je to jiné než knihy od Agáty - a ano. Toto není detektivka. Ale musím přiznat, že od začátku se mi to četlo skvěle. Konec mě překvapil... Ale tak to asi je. Člověk se lehce vrátí do vyšlapaných kolejí.