InTyMně
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421379/bmid_intymne-2fp-421379.jpg
4
681
164
Od sametové revoluce přes Nagano až k dospělosti Všechno, co neuložíte, se jednou ztratí. A ztratit vzpomínky na dětství a dospívání v devadesátkách a na přelomu tisíciletí, to by byla škoda. V této knize nejsou ty vaše, ale spousta z nich vám bude povědomá. Jsou dětsky naivní, pubertálně vzdorné a taky dospělácky bolestné. Budete se u nich smát, pokyvovat hlavou a pocítíte úlevu, že v tom všem zmatku, co se v životě děje, rozhodně nejste sami.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byl skvělej návrat v čase! Já sice nevyrůstala v Budějcích (takhle se to totiž říká správně, žádný Budějovice), ale měla jsem pocit, že Markéta vypráví moje zážitky z dětství a puberty. Připomněla mi i věci, na který jsem už zapomněla, jako třeba seriál Helena a její chlapci, i když na ten jsem nejspíš zapomněla schválně. První tábor, první diskotéka, první Harry Potter, první... no to je jedno. Markéty styl psaní mě hrozně baví, vlastně se její knížky čtou tak nějak samy. Když vyšel Losos v kaluži, přečetla jsem ho asi za dvě hodiny a pak jsem na sebe byla strašně naštvaná, že jsem si ho nešetřila. Stejně jsem to udělala s Pandou a slíbila jsem si, že u InTyMně už tuhle chybu neudělám. Udělala. A až vyjde Markétě další kniha, tak si to taky slíbim, ale už teď tak nějak podvědomě vim, že to stejně nedodržim. Protože to se prostě jinak nedá. Takže díky Markéto, jste fakt dobrá! ????
Super! Tím, že jsem z JČ, je mi příběh o to bližší, jelikož například tři uvedené postavy-legendy města České Budějovice jsou tam opravdu známe. Tím, že autorka popisuje reálné prostředí a reálné události, vtáhne čtenáře o to víc do děje.
Čtivé, vtipné, upřímné. Z mého pohledu se autorka lepší s každou knihou. Těším se na Vlaštovku.
Nepsala jsem to já? Protože svoje dětství jsem tady našla popsané úplně dokonale, děkuji za zábavný návrat do minulosti!
Během čtení knihy se z Markéty stane vaše kamarádka. Tím pádem psát nějakou kritiku na knihu je vlastně komplikovaná věc. Ale pravda je, že se to strašně dobře čte a do max. dvou dnů jste na konci. Poslední kapitola sice působí lehce nadbytečně, ale zase končíte v opitmistickém duchu, a o to asi šlo. Jediným zádrhelem pro mě byla část s Brnem, kdy jsem jako několikaletá brněnská náplava drtila mezi zubama něco o Pražáčcích :D.
Závěrem...líbilo se mi to, mělo to dostatek sebereflexe, četlo se to opravdu dobře, takže doporučuji :).
( Ps: Celou knihou jsem přemýšlela, že vlastně seznámení s chlapem pro ni teď bude dost jednoduché: předá knihu se slovy: "Jestli i po přečtení budeš mít zájem, tak se ozvi". :D)
Novou knihu Markéty Lukáškové jsem si moc užila. Hrozně jsem se na ni těšila, Losos mě zasáhl, Pandu jsem vdechla (bohužel už si ale ani nevybavím, o čem byla), tato byla lehká, jakoby se nic nedělo, sled vzpomínek, ve kterých si každý najde to své. Nízké hodnocení knihy je pouze subjektivním hodnocením mého dalšího vztahu k ní. Asi si za pár týdnů opět nevybavím, čím mě tak bavila. Navíc, Barcelona mi přišla mimo. Ačkoli tuším, že právě Barcelona je pro Markétu osudným mezníkem, připadala mi psaná úplně jiným jazykem, stylem...prostě pro mě byla v této knize tak nějak navíc... Autorka si ji mohla nechat např. do své 4. knihy..? :-)
První část knihy byls průměrná, autorka se snažila psát vtipně a odlehčeně. poslední část naopak se mi líbila moc. Opravdu oceňuji takovou otevřenost a závidím, že to dokázala a tu první knihu napsala. Taky bych se že svého života potřebovala vypsat...
Vzpomínky na dětství a pubertu, sepsané pomocí vtipné autobiografie. Zhltnuto jedním vrzem, kniha splnila má očekávání. Devadesátkové děti budou chápat a přitakávat v jednom kuse.
Knížku jsem si ohromně užila, veselé i vážné části. Celou dobu jsem se buď smála nebo přikyvovala. Anotace sice říká, že ty "vzpomínky nejsou vaše", ale uvidíte, že trochu kecá! :-) Hlavně pokud jste taky autorčini vrstevníci. Nejde o popis devadesátek, jsou to subjektivní vzpomínky, ale psané s láskou.
Přečteno jedním dechem!
Při čtení jsem měla pocit, že čtu o sobě! Naprosto vystihující děti devadesátek :)
Markéta psát umí, umí být vtipná, ironická, je dobrá pozorovatelka i vypravěčka… jak nám už mnohokrát dokázala. Je spisovatelka, za mě dokonce lepší, než některé z těch, které odjakživa mezi spisovatelky automaticky řadíme. Nejsem si ale jistá, jestli InTyMně není krok vedle. Pár myšlenek bylo v téhle knížce skvostných a bez okolků bych je podepsala, celkově jsem ale spíš zklamaná. Markétina zpověď je vlastně taková nekonečná oscilace mezi „jste mi všichni u pr*ele a vystačím si sama“ a „mějte pro mě pochopení, protože to, co jsem, jste ze mě udělali vy“. Chybí mi tam nadhled, odstup a víc poloplných než poloprázdných skleniček… a naopak mi v tom všem přebývá ukřivděnost, sebelítost, neloajálnost. Je to de facto rejstřík postav v epizodních rolích, se kterými je potřeba vyřídit si nevyřízené účty. Mrzí mě, že svůj literární talent nevyužila jinak – ty hodiny práce se daly přetavit v daleko lepší výsledek než je tohle „koukalovské“ ukazování prostředníčku na všechny kolem.
Ten styl, kterym Markéta píše se mi především hrozně dobře čte. Asi hlavně i proto, že se vyžívá v sarkasmech a černym humoru, což je mi dost blízký.
Tahle malá sonda do jejího třicetiletého života byla pro mě taková nostalgická, páč Markéta je jen o fous starší než já, takže jsem v tom taky žila. Ale mám tu menší reklamaci... v tom výčtu sledovaných seriálů mi chybí Čarodějky a Hvězdná brána :-D Konec mě překvapil, jak se autorka nebála s nadhledem psát i o tom o čem se lidi ani normálně nesvěřujou kamarádům, jelikož pak si člověk připadá, jak když má tři hlavy... Markét fandim Ti a těšim se na další knihu :-)
Kniha se mi moc líbila, spousta věcí z obdobi dětství a dospívání mi byla blízká :)
Velice těžký rozjezd. Moc jsem nechápala, proč bych měla číst o dětství cizího člověka, nicméně čím víc jsem se začítala, tím víc jsem měla pocit, že to je mé dětství. Mé vzpomínky. Mé pošramocené sebevědomí prvním vztahem s debilem. Obdivuji za tak rozsáhlý "striptýz" osobnosti, starostí, problémů, nejistot. Intimita z názvu naplněna na 100 %. Moc děkuji za příjemný flashback, ale i náměty k zamyšlení, a přeji jen to nejlepší.
Po většinu čtení jsem se usmívala, protože bylo skvělé číst, že někdo další prožíval dětství a dospívání skoro stejně jako já! Poslední část byla sice vážnější, ale zase obsahovala několik postřehů, které jsou velice trefné. Zároveň jsem se ráda dozvěděla něco ze zákulisí přípravy předchozích knih, které se mi také moc líbily.
Neubráním se srovnání s knihou obdobného tématu vzpomínek na 90's - Jeden kopeček šmoulový od M. Doležalové. "Kopeček" jsem odložila po prvních kapitolách, protože mě styl vyprávění ani historie té rodiny nebavily. Intymně je o nejmíň tři třídy výš, bylo prostě skvělé zavzpomínání a bude výborným dárkem pro mé kamarádky vrstevnice.
Předchozí knížky se mi líbily. Bohužel u téhle jsem si předem nezjistila o čem je. Byť jsem narozená podobně, nevím, proč bych měla číst vlastně autorčinu autobiografii (ve 30 letech). Taky se tam opakují hodně slovní spojení se slovy "strašně, hrozně, nejlepší", což mě při čtení rušilo a už jsem měla chuť je začít podtrhávat. Pokud vzpomínková kniha, tak spíš Devadesátky. Ale další beletrii si od autorky ráda přečtu.
Markétin styl psaní je jednoduchý, čtivý a mě se vlastně strašně líbí. Mám k autorce věkově docela blízko, takže co se týče vyrůstání v devadesátkách, přesně jsem věděla, o čem píše. Donutí vás to zavzpomínat na svoje "mládí" a usmívat se při každé zmínce o prahistorických mobilních telefonech. :-) Dost se mi líbilo, že nás autorka zavedla až do současnosti a já se o ní dozvěděla spoustu nových věcí, což jí pro mě dělá ještě sympatičtější. Jsem hold cílovka. :-)
Tohle byl hrozně super flashback do devadesátek. Všechny ty dětský radosti i starosti, na který jsem vzpomínal, kdy přesně máte chuť svoje malý, mladší, naivnější já obejmout a říct mu, že to bude dobrý, že se oklepete a hodíte to za hlavu. Vzpomínky na úlevu po propíchnutí bubínku, a neustálý profukování nosu a na praskání v uších, teď už vlastně vzpomínám s humorem. Markéta měla kliku, že si svoje králičí zuby vyrazila, páč já s nima žiju doteď a dokud mi nevypadnou, tak spolu budem ještě hodně dlouho. Když se ohlídnete teď, tak ve dvanácti jste samozřejmě řešili hrozný kraviny, ale v tu chvíli to bylo nejdůležitější na svět a přesně ten pocit jsem měl, když jsem četl první půlku, jako by to napsala dvanáctiletá holka a ne dospělej člověk. Ve spoustě věcí jsem se našel a vlastně zjišťuju, že i když mi pomalu ale jistě táhne na třicítku, tak si přesně připadám jako malej kluk, která má na sobě skafandr dospělýho.
Štítky knihy
dospívání dětství sebepoznání, sebepoznávání
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Kniha InTyMně je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 957x |
| Čtenářské výzvě | 207x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 204x |
| Chystám se číst | 210x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 3x |
Zcela trefný flashback do devadesátkového dětství (jsem také roč.88), kniha vtipná, milá, sarkastická s postupujícími léty, stejně jako život, vážněla. Obdivuji tu odvahu "svléknout se z kůže" odhalit svůj život a vlastně nejen to, mít odvahu na víc věcí, které jsou v životě důležité-pro mě dost poučné........ a teď jistě čekat, co my všichni čtenáři na to a jistě nejen my :) Kývu, spokojeně kývu, děkuji autorce za skvělý prožitek při čtení, za připomenutí mnoha věcí, které máme společné. Kniha mi dělala společnici po 3 večery ve vaně, skoro jsem se rozpustila :), ale nemohla jsem se odtrhnout. Příjemný styl psaní, který mě baví a vyhovuje. Intymně přidávám k Lososovi a Pandě do knihovny a těším se na další tvorbu! ♡