Inheritance

Spíš zklamání, děj bez napětí a finále opravdu hodně slabé.

Veľmi slabá fantasy séria.

Tato dračí fantasy se mi líbila.
Prečetla bych si pokračování, kdyby vyšlo.

I tento díl jsem poslouchala v autě jako audioknihu po tom co jsem to kdysi dávno četla. No a opět mi to bavilo. Tento díl pro mne má plynulejší děj, spád a jasně směřuje k nějakému vyvrcholení. Všechny postavy, kladné i záporné, mají svůj kousek příběhu - svou práci. Příběh končí a já mám opět nostalgický pocit jako kdysi...

Epický závěrečný boj. Murtagh se zachoval velice charakterně a mrzí mě jeho nevydařená romance. Souboj draků byl na můj vkus krátký a málo se mu autor věnoval. Způsob jakým Eragon zvítězil mi přišel přitažený za vlasy a poněkud slabší. Nebylo to moc uvěřitelné.

Docela mě však zamrzelo, co autor provedl postupně s králem Surdy, stvořil z něj uplakaného ochlastu a to mě fakt mrzí!
Orin pro mě od začátku představoval sympatického vladaře, který pomohl k tomu, aby Galbatorix neuspěl už dávno před Eragonem a Safirou. A přesto Nasuada a ostatní si toho příliš nevážili. Celý ten konec byl prostě takový nedůstojný pro Orina i po tom, jak bojoval, jak často riskoval Surdu, svůj život a životní podmínky svých poddaných. Ach jo. Orina si přesto uchovám v mysli jako rytíře na bílém koni, protože podle mě takový on byl, mezi mlýnskými kameny a přesto si podle mě po celou tu dobu zachoval tvář.

I přes tento hořký konec se těším na další tituly ze světa Alagaesie. Ikdyž pochybuji, že tam o třeba právě Orinovi něco bude.

08.12.2025

Bylo na čase se pustit do posledního dobrodružství s Eragonem a Safirou, kdy vše má vyvrcholit.

Oproti ostatním dílům tu nebylo připomínaní děje v minulých dílech a rovnou se návazalo tam, kde skončil Brisingr. Chvílemi to bylo takové pomalejší a pak zas byly části, které jsem hltala a ponořila se do nich, jak mě vtáhly.

Tohle byla nejdelší audiokniha, kterou jsem zatím poslouchala, ale těch 31 hodin jsem si užila. Martin Stránský je mistr v interpretaci a já stále obdivuji, jak si vyhraje se svým hlasem, kdy ho mění, jak u postav, tak v různých situací. Dává to tomu příběhu vyšší rozměr.

Otazníky z minulých dílů se tady vysvětlily a vše se krásně propojilo. Jsem strašně ráda, že jsem se do téhle série pustila a určitě doporučuji všem (zvlášť audioverzi). Je to propracovaný svět, který je do detailu vymýšlený a já si ho oblíbila.

Eragon se v jistých věcech od prvního dílu velmi změnil, a přesto v něčem zůstal stejný. Na jednu stranu se mi líbí, že neni ten typ hrdiny, který by zvládl všechno sám, ale k tomu co dokázal potřeboval pomoc i od ostatních. A přes to komu všechno ,,sloužil" tak se snažil jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Přemýšlela jsem, koho jsem si z postav oblíbila nejvíc a asi to vyhrál trpaslík Orik. Měl k věcem správný přístup, byl loajální a nebál se říct, co si myslí a cítí. Získal se mě asi nejvíc, i když jsem si oblíbila i ostatní.

Jednou bych se určitě ráda do Alagaësie vrátila a pustila se ještě do Murtagha, jehož příběh mě také láká.

22.10.2025

Tento díl je stále moc dobrá výpravná fantasy s obrovským objemem textu, ale opakované dobývání stále dalších a dalších měst už byla trochu “nuda”. Zábavnější to začalo být když Vardenové dorazili k Dras-Leoně a moc se mi líbila i cesta na Vroengard a Pevnost duší.
Jednotlivé postavy byly v tomto dílu výrazně schematičtější než dřív a občas by méně bylo více. Přesto se mi moc líbilo konečné zúčtování s Galbatorixem, který nakonec nebyl takový šéf jak si o sobě myslel a také jsem ráda, že autor nechal spoustu otevřených možností, kam se příště podívat - Murtagh, Angela, Nasuada a i samotný Eragon.
Stručně: bylo to dobré završení

Poslední naděje, poslední zásah!!! Poslední díl Odkazu dračíh jezdců je konečný souboj který rozhodne o záchranu celé Alagaësie! Je napínaví, akční, občas děsiví, romantika a ftip stále nechybí! Vydáváme se do krajů odlehlíh a posedlých temnou magií. Poznáváme nové postavy. Nechci nic spoilerovat, protože by to přineslo méně radosti s knížky, ale řeknu vám, že tam byly "hot" scény. Jedna věc vám, ale radost na konci knihy neudělá. To že už Odkaz dračích jezdců skončil. Dodnes vspomínám jaká to byla paráda ho číst. Samozřejmě můžu zajít do knihovny a půjčit si Eragona, ale momentálně čtu Tolkiena (hrozně dlouho) a zapřísáhl jsem se, že do knihovny půjdu až dočtu jeho knihy.
Doufám, že si Inheritanci užijete a až ji dočtete, tak se pusťte do do dalšíh knížek o Alagaësii!

Inheritance, finálny diel epickej ságy, pre mňa, žiaľ, nedosiahol očakávané vyvrcholenie. Aj keď kniha začína zaujímavými dejovými líniami a konečne mi dáva hlbší pohľad do psychológie Galbatorixa a vzťahu medzi Nasuadou a Murtaghom, tieto sľubné prvky sa utopili v druhej polovici príbehu.

Namiesto epického finále sa dej stáva zmesou zbytočného polemizovania a detailného opisu nepodstatných udalostí. Najväčším sklamaním je záverečný súboj s Galbatorixom, ktorému chýba akákoľvek epika a hrdinstvo. Namiesto toho sa mení na bizarnú a odfláknutú psychologickú bitku, ktorá vôbec nezodpovedá budovanému napätiu. Celé vyvrcholenie pôsobí ako narýchlo napísaný epilóg, ktorý zanecháva mnoho otázok a nedokončených koncov.

Tiež som mala problém s tým, ako sa vyvinuli niektoré postavy. Eragon pôsobí ako slabý a fňukajúci hrdina, ktorý rieši nepodstatné veci, zatiaľ čo hlavný dej ho míňa. Romantická línia medzi ním a Aryou je sklamaním. Je narýchlo a neuspokojivo ukončená, hoci sa budovala celú sériu. Rovnako ma sklamal aj vzťah Nasuady a Murtagha, ktorý sa rozplýva do prázdna. Autor premeškal príležitosť, aby sa z nich stali silné a nezabudnuteľné postavy.

Celkové zhodnotenie: Inheritance je pre mňa paradox. Hoci obsahuje zaujímavé momenty, tie sú zatienené zle vyriešeným finále. Namiesto epického boja, ktorý by ma uspokojil po toľkých rokoch čakania, kniha prináša roztiahnuté a nudné pasáže. Zanecháva vo mne horkú pachuť z nedotiahnutých a zbytočne ukončených príbehových línií. Celé vyvrcholenie pôsobí ako zbytočné polemizovanie a detailný opis nepodstatných udalostí.

Skvělé završená série, moc se mi líbilo konečné zúčtování s Galbatorixem. Také jsem velmi ráda, že se nekonal sladký happy end.

Poslední díl dračí série. Musela jsem si to celé přečíst, než se vrhnu na Murtagha. Zakončení bylo hodně rychlé, to že si Galbatorix myslel, že je nejlepší z nejlepších (kapitán Amerika, pane!), ho nakonec stálo všechno. Ale celkově to prostě bylo vymyšlené dobře. Ať už cesta na Vroengard, Pevnost duší, trochu upozaděný Murtagh, spoustu nevysvětleného s Angelou, Nasuada možná bude druhý Galbatorix, ale ne úplně. A samotný závěr? To už bylo jen loučení se všemi rasami, takže takové smutné, osamocené... a kdyby pan Paoliny chtěl, tak může napsat ještě mnoho knih o Eragonovi a Alagäsii, protože vrátka si nechal otevřená dobře :) Celkem hodnotím za pět. Četlo se to pěkně

Za mě nejlepší díl série. Každý díl byl lepší a lepší a tímhle to vyvrcholilo. Konec byl logický, ale vlastně hrozně smutný.

V rámci žánru super série. Tento díl už nám se synem přišel v některých pasážích jako trochu nuda - při tom obrovském objemu textu ale není možné udržet tempo pořád. Syn už se těší na Murtagha.

Tuhle sérii jsem si moc oblíbila. Nemohla jsem se dočkat závěrečného boje a doufala, že dopadne dobře. Bylo příjemné být pohlcena a vtažená do děje.

Ani čtvrtá kniha nezklamala. Moje láska k sérii Eragon nepolevila. Opravdu se mi kniha moc líbí. Je nejskutečné, jak je propracovaná, promyšlená a zároveň nesklouzává ke zbytečným klišé. Kniha je napsaná skvěle, hned mě děj vtáhne a nechce pustit. I když nejsem úplně nadšenec bitev v knihách, tady je to napsané tak, že se tam řeší vždycky víc rovin, takže to člověka i tak baví. Jelikož to byla do roku 2024 poslední kniha, hezky se na jejím konci všechno uzavřelo a tak to mám nejraději. Tuto sérii všem doporučuji!

(SPOILER) Za mě jednoznačně nejlepší díl z celé série, ačkoliv i zde se našlo pár stupidit (když nemají dostatek prostoru pro boj v ulicích královští vojáci, nemohou ho mít logicky ani ti od Vardenů) a něco se vleklo jak týden před výplatou.
A tak si na trůn dosadili sice lehký, ale přece jen odvar z Galbatorixe, i když v sukních. Asi se na ní to věznění trochu podepsalo.
U popisů bitev mi stále vadí to samé, někdy je to natolik zaměřené na jednu postavu, až to působí dojmem, že tam ostatní staticky stojí jako paňáci v poli. Z bláznivě a děsivě se smějících vojáků nepociťujících bolest, kteří byli v minulém díle popsáni tak, že z nich běhal mráz po zádech, se najednou stali ustrašení srábkové, kteří si nadělají do kaťat, sotva se na ně z postranní ulice vyvalí Vardenové. A najednou už ani není tak těžké je porazit.
A úplně mě vytočil fakt, že se od prvního dílu neustále mluví o pravém jméně, ale nakonec je autor ani nezmíní, a nahradí je prachobyčejným popisem, protože očividně nemá takovou představivost, aby je opravdu vymyslel.
Jinak - závěrečná bitva se skutečně zdála být tou nejjednodušší, ale samotné vypořádání se s Galbatorixem mě nijak neuráží.
A teď už konečně na “další díl”.

(SPOILER) Odkaz dračích jezdců dočten. Čtvrtá kniha zavřena a odložena na poličku k jejím třem sestřičkám.
Co k tomu napsat? Jak to zhodnotit? Tak nejdříve asi samotný čtvrtý díl. Tak nějak se dá říct, že děj plyne dle očekávání až na pár věcí, které jsem tak úplně nečekal (myslím to vážně, nikoliv jako Karel Gott na předávání Slavíka). Ale ten konec...? Teď nemyslím úplný konec, ale bitvu o Urû'baen a porážku Galbatorixe. Nějak si nemůžu pomoct, ale přišlo mi to nedotažené a trošku "odfláknuté", když to porovnám s jinými pasážemi příběhu. Myslím, že důležitost celé bitvy by si zasloužila více.
A teď trošku k celé sérii. Jak jsem psal v komentáři k prvnímu dílu, tak na začátku jsem měl trošku jiná očekávání. Měl jsem tuto sérii za "dětské čtení" (a dávám důraz na ty uvozovky). Vlastně ani nevím proč. Ona je to spíše "young adult" bych řekl (to není výtka, nýbrž konstatování). Nakonec jsem vzhledem k očekávání spíše příjemně překvapen (jsou tam draci, elfové, čarodějové, trpaslíci, tak dobrý, ne?).
Co bych však vytknul je někdy podivuhodné chování některých postav. Eragon se vyvíjí celkem dobrým směrem, postupem příběhu dospívá. Ale pak udělá tak strašnou dětinskou pitomost, že člověk nevěří svým očím, aby nakonec vystupoval jako studnice moudrosti. Nasuada naopak jede stále svoji linii a dle očekávání blázní čím dál tím více utvrzena vlastním přesvědčením, že je nejspravedlivější mezi všemi. Dejme tomu čas a Eragon se může vydat opět na steč proti Království a "novému Galbatorixovi". Jen tentokráte to bude mít jednodušší, pokud se tedy Nasuada nenaučí mezitím kouzlit, nebo si pomocí starověkého jazyka nepodmaní mocného kouzelníka (jo, já vím, že i to by mohl Eragon snadno vyřešit Slovem). Jedna z mála zajímavých postav byl Murtagh, sice teda u něj musím konstatovat, že všechny jeho veletoče byly tak nějak "dle očekávání", ale přesto velmi příjemné rozuzlení této postavy.
Závěrem - není to zlé, ale není to nic, z čeho bych si sednul na "sedací orgán" a řekl si "ty brďo, to byl masakr". Ty tři a půl hvězdičky bych dal asi i Odkazu Dračích jezdců jako celku. Jsem rád, že jsem se k této sérii dostal. Věřím, že na ni hned tak nezapomenu, ale chyběl mi tam nějaký wow moment. Myslím, že kdyby se pan Paolini vtěsnal do tří knížek, nebo ty stávající trochu pročistil o některé pasáže, měl bych z toho lepší pocit.
P.S.: Nemůžu si pomoct, ale celý svět, postavy a příběh mi přijde jako "mám rád svět Pána prstenů a příběh Star Wars, tak proč to nedat dohromady"? Prostě Středozem a její obyvatelstvo, do které byl zasazen příběh Luka Skywalkera. Mladý chlapec, který je předurčen postavit se nejmocnějšímu vládci a obnovit zašlou slávu starého řádu. Do toho učitel, který ho vede v jeho počátcích a záhy umírá, aby se jeho tréninku ujal jiný, velice starý bývalý člen onoho řádu. Jeden záporák, ve kterém se nakonec probudí rodinné vazby a pomůže při svržení zlého mocipána, atd. Těch paralel je tam fakt mnoho.

Nedá mi to, musím sérii alespoň trochu okomentovat, zatímco první díl byl velmi zajímavý příslib, v druhém jsem byla stále ještě natěšená, rozuměj, elfové, další DRAK atd... třetí díl už jsem si říkala, zda vydržím, a čtvrtý díl jsem přečetla se skřípěním zubů, protože s tím, že jsem četla vše najednou, vyskakovalo na mě spousta rozporů v jednání postav, v jejich myšlení, v jejich vlastních prohlášeních. Udržet sérii pohromadě je podle mě velmi těžké, a já před každým spisovatelem, který se do toho pustí, smekám, ale právě proto, že je to velké, mělo by se víc dbát na to, aby postavy neříkaly nebo nedělaly něco jiného v jednom díle a něco jiného v jiném, aniž by to mělo nějaké logické vysvětlení, ať už vyřčené nebo vytušené z předestřených skutečností a okolností. Já mám i přes svůj pokročilý věk velmi ráda YA literaturu, protože si myslím, že je dobré mít pro ten věk knihy určené právě jako jakýsi přechod mezi dětskou a "dospěláckou", ale tohle mi nepřišlo jako přechod, ale jako mix, postavy chvilku jednaly jako děti, když jim někdo sebere hračky na písku, a jinde jako dlouholetí protřelí státníci či vyjednavači, na jednu stranu do něčeho šly s myšlenkou, že jsou slabí a nemohou to dát, a jinde se do situace hrnuly s tím, že tohle bude hračka a oni jsou tak silní, že jim "protivník" nemůže odolat, a přitom ty situace byly třeba z mého pohledu úplně naopak, a postava Angely? Kdo je to, tedy spíš CO je to, nějak pochybuji o jejím lidství, a o ní už se nic nedozvíme?... Abych jen nehaněla, líbil se mi svět, líbila se mi linie Rorana, a byla jsem nadšená z objevu dalších dračích vajec, naděje na konci příběhu je velice důležitá, ať je nám patnáct nebo padesát...

Když jsem to kdysi četla poprvé, asi se mi to líbilo víc. Chvílemi se to lehce táhlo, ale ten KONEC. Někdy mám pocit, že jsme se měli dozvědět víc o tom, co bylo dál. Tady jsme něco málo toho dál měli. Byť bych klidně snesla i víc. Ale! Teď již brzy hurá na Murtagha!