Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2945
2945
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Za mě překrásná a neskutečně silná kniha. Psychologie Sisi je perfektně zpracovaná, prožívala jsem s ní každý moment a litovala její osud. S knihou se budu těžko loučit.
Už pár dnů přemýšlým o tom, co napsat o této útlé knize. Nehledě na to,že jsme se dosti podrobně dozvěděli spoustu mykologických podrobností, citový život hlavní hrdinky nám zůstává jaksi utajovaný, až posléze se dopracujeme k jádru věci. Nejdůležitější je kariérní postup otce, nevšímavost synů, protože jsou muži, nakonec se zcela záměrně zavřenýma očima zůstává matka. A nakonec nám zbyde malé vyplašené děvčátko, které vlastně neví, co se s ním děje, zneužívané a politováníhodné. Jak to nakonec dopadne? Prolomí nakonec svou pomyslnou zeď, nebo opět zkončí tam, odkud už jednou vyšla, nebo myslí na něco zcela jiného? Je to na volbě každého čtenáře jak sám o sobě o Sáře rozhodne.
"Říkám ti, hnis musí ven, jinak se žádná rána nezahojí"
Krásná kniha, moc pěkné čtení. Zase jeden příběh, který mi dlouho nepůjde z hlavy. Nakladatelství Host si opravdu dobře vybírá knihy, které vydá.
Paní Hanišová píše lehce, postupně naznačuje bez odpudivých detailů co hrozného se Sisi v dětství přihodilo a já jsem jí držela palce až do konce. Není lehké se z těch bahnisek vyhrabat. Ještě že jsme se mohli se Sisi procházet po lese, sbírat různé druhy hub a trochu se vydýchat. Paní Hanišová je další moje oblíbená spisovatelka.
"Matčiným úkolem je všechna rizika a potenciální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve doma, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde každý ostrý roh je oblepený gumovou krytkou, kde mají zásuvky namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. To, co se v noci děje za dveřmi dětského pokojíčku je už nezajímá."
"Nic jsem neviděla" - je snad nejstrašnější věta, kterou může matka říct.
Nic nevyhnije jen tak. O čem se nemluví, nezmizí...jen to na chvilku možná pohasne, aby nás to jednou spálilo (třeba i na popel). Upřímné slovo je klíč...někdy želbohu k neuzvednutí. Ať už to byl "encyklopedický" kalkul nebo ne, čtení hladce plynulo ke konci podle mého gusta.
"Co to čteš?"
Houbařka skrývá skvělý psychologický román. Jak z názvu napovídá, velkou část života hlavní hrdinka vyplňují houby. To mi až tak nesedlo. Na houby sice chodívám, ale ne často. Možná právě proto mě až tak nezaujal detailní popis různých hub. To je však jen moje věc.
Paní Hanišová píše skvěle, stránky letí pod rukama, příběh vás zajímá víc a víc. Chcete přijít na kloub tomu, proč se hlavní hrdinka rozhodla žít v ústraní. Rozplétáte její mycelium a dovídáte se proč se tomu tak stalo. Silný příběh, skvělý psychologický román. Určitě se podívám na další tituly od paní autorky.
Na spisovatelku jsem narazila náhodou, protože ji četli moji oblíbení uživatelé. Hned jsem si jedno její dílo půjčila a byla to dobrá volba. Obal knihy mě zrovna nezaujal, ale co se týče obsahu, rozhodně stojí za to. Téma docela hutné, které bylo odlehčené sbíráním hub. Sisi mi byla sympatická i přestože měla šrámy na duši a vypořádávala se se svými traumaty. Trošku mi vadil odfláklý konec. O tom jsem měla jinou představu. Kniha se mi vryla pod kůži a ještě nějaký čas o ní budu přemýšlet. Doporučuji.
První kniha od autorky - musím pochválit vše jako téma, zpracování, rešerše /znalosti/. Hezky a s citem napsané. Celou dobu to za mě bylo na 5 hvězd ale konec mě nesedl zasloužila by si 2 díl, chybí mi tam témata v podobě tak jak to tedy dopadlo se sourozenci atd... Autorce moc děkuji za hezké čtení...
Četlo se to skvěle, ale zklamal mě ten konec... Každopádně styl psaní autorky mě zaujal natolik, že si chci přečíst i další dvě knihy.
Moc se mi líbilo Bolavé Do tmy a tak jsem se hladově vrhla na Houbařku. I zde sledujeme do nejmenších podrobností osamělou ženu den za dnem, že je něco shnilého v houbařském ráji je ale evidentní, a co to je, bohužel také. Už od začátku. Na rozdíl od bylinkářky Anny, je houbařka Sára čitelnější a její osud má mnohem jasnější kontury. Líbily se mi ale obě dvě (knihy).
Současnost podložená a proložená minulou bolestnou hořkostí.
Skrz koruny stromů prosvítá nebe, voní podhoubí i recepty z Muchomůrky...
Dostal mě styl psaní, krátké kapitoly, ale sedí i obal a zvolené písmo. Setkání s houbařkou Sisi a Viktorií konečně přišlo. Byly jsme všechny tři ve správný čas na správném šumavském místě ❤️
Na jedné straně patologická rodina, která potřebovala odbornou pomoc...
Na protistraně houževnatá oběť, která se opakovaně a po svém dere zpět do života....
Srovnání s Do tmy výrazně pokulhává. Právě tím nasměrováním postav a vyústěním příběhů. Alespoň pro mě Anna ústí do uzavřenosti, asociálnosti, kritiky, do tmy s minimem světla.
Sisi se z bahna své patologické rodiny dere na světlo a do naděje pro mě přitažlivým způsobem.
Hodně mě nadchl jemně opatrný způsob jakým Sisi/Viktorie popisuje otcovu ubohost. Žádný naturalismus jen dusná tíže a zahlcenost ponížením.
Takhle si představuji příběhy, které mají šanci posunout i čtenáře směrem k naději.
A ano - kolik podivínů s podobně těžkým osudem žije kolem nás?
Po knize Vrány je tento český počin něčím, co mě nesmírně bavilo a chytlo. Když pominu detaily o sbírání hub, jejich následné zpracování a recepty z Muchomůrky (mňam!), tak byly skvělé i pasáže do minulosti, čím si Sisi musela projít a proč se vlastně stala Houbařkou. No a ten konec?! Skvěle napsané.
Viktorie Hanišová dokázala skvěle vykreslit rodinné vztahy a jejich vývoj v průběhu Sářina dospívání. Co na začátku vypadá jako rodinná idylka, se pomalu proměňuje v něco ohavného a čtenář najednou začíná nenávidět všechny postavy za to, jak se k Sáře zachovali. Zároveň ale cítí určitou nelibost i vůči Sáře, protože nebojovala dostatečně, protože ani po sedmi letech nebyla schopná se vzpamatovat se ze svého traumatu. Může ale člověk něco takového vůbec někdy překonat?
Jako milovnice hub jsem si nejvíce užívala pasáže, které byly věnovány jejich sběru. Hlavní hrdinka je na houby přebornice, takže jsem se dozvěděla spoustu informací o mně známých i dosud neznámých druzích a nesčetněkrát jsem při čtení dostala chuť na houbovou smaženici. Prostředí šumavských lesů dodávalo knížce nádhernou atmosféru, bylo to skoro jako bych se sama ocitla uprostřed lesa s košíkem v ruce.
Přestože byla Houbařka úžasná, nehodnotím ji plným počtem hvězd, a to z jednoho jediného důvodu: nezasáhla mě tolik, jak jsem očekávala. Příběh byl velmi silný, ale pár knížek s touto tematikou už jsem přečetla, takže jsem to ošklivé rodinné tajemství snadno odhalila. Nevyhovoval mi také otevřený konec, od kterého jsem čekala víc.
Dobrá volba. Baví mě styl autorky, mnohdy jen naznačí a čtenář se tak stává spoluautorem originálního příběhu. Jako houbař oceňuji spoustu užitečných informací a atmosféru šumavských lesů. Silný příběh, takové já můžu....
Velice pěkně napsaná kniha o těžkém osudu. Přivádí mě na myšlenku, kolik takových podivínu žije mezi námi a my je přehlížíme a odsuzujeme aniž bychom věděli, co je v životě potkalo. Moc smutné a nepochopitelné chování matky. Příběh poutavě napsaný, konec mě trochu zklamal.
Na tuhle knihu jsem se chystala pěkně dlouho. A měla jsem si ješte počkat, tohle totiž není letní dovolenkový čtení. Přečetla jsem to radši rychle, ať se toho zbavim, i když mě to děsně bavilo a děsilo zároveň. Nečekala jsem tak těžkej příběh, odkrejval se pomalu, postupně, ale o to víc dělal hluboký rány. Když Sára utíkala do lesa, utíkala jsem s ní a naprosto chápala, byl to odpočinek před další kapitolou, kde se zas odkreje nějaká bolest. Skvěle napsaný.
(SPOILER) Čtivá&šokující. Tenhle typ “rodičovství” opravdu nechápu. Oba bych propleskla. Já být v kůži matky, tak bych otce minimálně přizabila, sbalila děti a pakovala se pryč. Ale zavírat nad tím oči, dělat, že se nic neděje a nebo nedejbůh, když to ještě dávají za vinu tomu dítěti. Hnus. Takovéhle zpackané dětství/dospívání a vlastně celý život si žádné dítě nezaslouží. Sisi bych přála, aby se mohla znovu nadechnout&začít konečně žít. (ps. ani jsem netušila, že existuje tolik druhů hub!:))
Má první kniha od autorky a už teď vím, že nebude poslední. Nevím jak knihu rozdýchám. Styl psaní mi sedl i když tam bylo pomálu přímé řeči. Miluji houbaření a žasla jsem kolik toho vlastně nevím. Nejvíc mě ovšem zasáhl osud Sisi, chvílema mi bylo zle z toho čím si procházela. Byla na vše sama, sotva přežívala a přesto v sobě našla sílu každý den vstát a jít na houby. Líbilo se mi, že jsem se vše dozvídala postupně a každou kapitolou tak poznávala její životní a krutý příběh. Ještě dlouho na ni budu myslet na ni a na všechny ženy, dívky a děti kteří si procházejí tím stejným.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Nezapomenutelné čtení.
Myslím, že to Sára konečně dokáže a nastolí svému životu jiný řád.
Zvláštní, že ani jeden z bratrů (tipoval jsem Milana) nebyl více empatičtější.