Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2962
2962
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Ve zkaženém podhoubí dobrá houba nevyroste. A ze zkaženého dětství zdravá osobnost nevzejde.
Líbí se mi ponurá atmosféra knihy, skoro až cítím vůni a klid lesa, živě si představuji všechny hříbky schované v mechu a kapradí. Ten klid a samota je narušován jen vzpomínkami na prožité trauma a neláskou k rodině.
Líbí se mi prolínání přítomnosti s minulostí, líbí se mi zpracování závažného tématu, před kterým se opravdu často zavírají oči i dveře...ale všeho toho je tak nějak pomálu, něco mi zde chybí a rozhodně to není ta nejsilnější kniha, kterou jsem letos četla.
(SPOILER)
SPOILER
kniha je napsaná velice čtivě, příběh je poutavý, ze začátku mi trošku chybělo větší propracování postav, aby se člověk dokázal více vcítit. Na konci příběhu jsem pochopila, proč tak autorka psala, vše vlastně bylo nejasné. Sisi o sobě vypráví jako o oběti, ale vůbec to tak nemusí být. Nevíme vlastně, jestli jí vážně otec znásilnil nebo jestli není jen duševně nemocná. Ona o sobě tvrdí, že jí otec ublížil, ale na konci příběhu Sisi připouští, že zničila rodinu. Všechny postavy v okolí, včetně lékařů, nasvědčují, že by vlastně mohla být chyba v Sisi ( U matky by bylo v případě otcova hříchu chování velice nevěrohodné, v případě dceřiny nemoci úplně normální).. Já se také přikláním spíše k druhé variantě a proto mi kniha přišla tak silná. Ale může to být ryze subjektivní interpretace..
Super, čtivé, přečtené jedním dechem. Tenhle druh knížek se mi libí, s další a další kapitolou odkrývání dalších a dalších tajemství, co kdy kde proč. Rozhodně to není poslední knížka, co si od autorky přečtu :)
Dávám po dlouhé době knize pět hvězdiček a moc doporučuji. Hned od první stránky mě vtáhla do děje a na konci mi bylo líto, že je konec, ráda bych četla o Sáře dál, jestli se jí opravdu povedlo nebo ne co měla na konci v úmyslu.
Skvělá sonda do ztrápené duše jedné mladé holky. Autorka skvěle prolíná současnost s minulostí. S každou další stránkou se postupně dozvídáte, co způsobilo Sářiny nešťastné stavy. Velice působivá kniha. Velice se mi líbilo, jak autorka popisuje pocity hlavní postavy. S touto autorkou rozhodně nekončím. :)
Tohle je přesně ten druh knížek, který miluju a kterou budu mít ještě nějakou dobu v hlavě. Autorka nám postupně servíruje střípky vzpomínek, kdy nevíme, jak a proč se co stalo, ale v průběhu čtení nám vzniká obraz, který umožňuje čtenáři porozumět Sářině ztrápené duši poznamenané traumatem. Autorčin styl psaní je úžasně čtivý a rozmanitý a připoutal mě ke knížce na celé hodiny. Moc ráda si od této autorky přečtu něco dalšího.
Zajímavý byl také náhled do světa hub, dozvěděla jsem se spoustu nových informací.
Od autorky som už čítala Anežku, ktorá ma až tak nechytila. Ale u Houbařky som čakala niečo iného, pretože som bola navnadená, že snáď by to mohla byť variácia na Do tmy od Anny Bolavej. A ako knihu hodnotím? Dostala som variáciu psychicky zrútenej ženy, ktorá svoj život zasväcuje prírode a jej plodom? Dostala! (Aj keď trauma Sáry nemusela byť až taká drastická, myslím, že knihe by na vierohodnosti nezaškodila ani menšia trauma.)
Ponurá atmosféra, která knihu také doprovázela ve mně stále ještě přetrvává. Přesto se kniha četla dobře. Ráda jsem si připomněla prostředí oblíbené Šumavy a hlavní hrdince jsem moc fandila. Téma bohužel stále aktuální a jak už to bývá, vyskytne se tam, kde by ho nikdo nečekal. S radostí jsem uvítala zajímavosti z mykologie, v níž měla Sára obdivuhodné znalosti. Poněkud mě zklamal závěr, ale i přesto musím dát plné hodnocení. Rozhodně to není kniha, kterou byste přečetli a zapomněli. Autorčin styl mě zaujal, takže si určitě přečtu i její další knihy.
Dost dobrá kniha. Jen téma, které v knize hraje hlavní roli na konci, je nějaké časté. Sakra, to je svět plný uchylů?
Kniha se stala mojí srdcovou záležitosti, a to hned z několika důvodů.
Bydlím v Plzni, na Šumavu jezdím moc ráda a houbaření miluji.
Díky knize jsem se dozvěděla i spoustu zajímavostí z říše Hub, příběh mě zaujal, moje podezření se bohužel potvrdilo, bylo to zajímavé a hluboké čtení (i když se to tak na první pohled nemusí zdát).
Nějak jsem nepochopila co všichni na téhle knížce vidí. Za mě to byla knížka docela o ničem, příběh mi nepřišel moc zajímavý, sice jsem se dozvěděla spoustu nových informací o houbách, ale to za mě knížku nezachránilo. Dobře se to četlo, bylo tam pár hezkých myšlenek, ale to kvůli čemu všichni tuhle knížku opěvují mi nějak uniklo.
Silné. A silná je především hrdinka knížky.
Přes nelehký příběh mě ukouzlil i popis hub, které celou knihou prorůstají.
Motiv selhávajícího rodiče (rodičů), hluboké trauma z dětství, navenek spořádaná rodina. Skličující, ponuré, červivé. Nevím, jestli mi někdy dříve na hrdince knihy tolik záleželo. Tolik jsem Sáře držela pěsti, aby našla cestu z přežívání do žití. A dokázala po ní vykročit. Když jsem se s knihou loučila, padl mi pohled na obal. Na náhle děsivě výstižný obal. Opravdu jsou to jenom houby?!
Přiznám se, že jsem z knihy a především ze závěru trochu rozpačitá. Podobné téma vždycky tak trochu táhne a Hanišová to pojala celkem citlivě, ale nemůžu se ubránit pocitu nedodělání. Jak kdyby čtenář zůstával trochu ochuzen.
Další z příběhů, který budu ještě chvilku rozdýchávat - skvěle napsané, vřele dporučuji.
Tuhle knihu jsem musela po dvaceti stranách odložit, protože mě prostě nebavila. Nelíbily se mi postavy, děj.... vlastně jen ta obálka je líbivá a i proto mi ji máma přinesla.
Hodně silny příběh, krasne napsane, ctive, i kdyz vite o co půjde, stále doufate, ze to bude jinak. Po přečtení doporucuji pak zase sahnout po necem veselejsim. Ale nemohu nez dat plny pocet
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Silná a hodně tíživá kniha. Jsem zvědavá, co všechno mi spory tohoto příběhu zanesly do systému. Asi to v podhoubí mých myšlenek bude chvíli čekat na příznivou chvíli, aby se to naplno projevilo...
O tom, když je ti ukraden život ještě dříve, než ti dojde, že už ho žiješ.
O tom, jaké to je být cizincem i ve vlastní rodině.
O tom, jak těžké je uvěřit, že můžeš / nejsi nicka / život není jen k přežívání.
O tom, co znamenají "ti nejbližší".
O tom, že když něco necháme spát, tak se pak už nikdy nepořádně nevyspíme.
O zánětech, které lékaři nenajdou, ale stejně nás mohou zabít.
Po Dlouhé trati druhá kniha od Viktorie Hanišové a rovněž výtečný čtenářský zážitek. Hltala jsem každé slovo, byť to povětšinou byla dost hořká pilulka. Mám ráda autory, kteří dokážou jednoduchou formou zpracovat složitá témata... U jejichž knih je radost nejen prožívat, ale i myslet a vytvářet si vlastní postoje. Už se nemůžu dočkat další knihy této autorky.