Hornické vdovy
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418489/bmid_hornicke-vdovy-Wuq-418489.jpg
4
441
127
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. Dotisk v roce 2020... celý text
Přidat komentář
Příjemná doplňková četba k TV filmu Dukla 61 a knihám o Šikmém kostelu Karin Lednické - a povinná četba pro (bývalé) obyvatele Drsného Severu. Vše, co jste ještě nevěděli o havířích a jejich existenci, o jejich děckách a ženách, o jejich drsné a smrtonosné robotě, to zde najdete. Pro mne informace o tom, jaké to měla babička, která robila na povrchu (a nikdy mě nenapadlo se jí na to zeptat)... Osm rozhovorů mimo jiné zachycují, jak se havířina měnila v posledním století - a jak se měnily hornické družky generaci za generací.
Zajímavý pohled do těžkého života vdov na Ostravsku. Po určité době kniha začne být trochu monotónní.
Úvodní slovo mě, přiznám se, trošku znudilo ani jsem nechtěla číst dál. Ale četla a bylo to skvělé. O hornících i světě kolem jsem slyšela a četla jen okrajově, ale toto mě dostalo. Příběhy žen horníků, co vas chytí za srdce. Doporučuji!
Čtivá, smutná ale hlavně pravdivá. Smutné příběhy horníků a jejich rodin.
Krásná grafická úprava (obálka, růžová záložka apod.), skvěle vybrané fotografie. Zbytek už trochu pokulhával. Je mi zcela jasné, že se jedná pouze o sled rozhovorů o životech, událostech a pocitech. Je fakt, že každá žena popsala dobu a její vnímání neštěstí trochu jinak, ale tak nějak mi tam chyběla ucelená linka. Poslední dva příběhy mě neoslovily vůbec, i když je pravda, že alespoň přesně znázorňují úpadek hornictví a horníků ve vnímání současné společnosti. Určitě zajímavý formát, ale moc mě neoslovila.
V ostravském regionu žiju celý svůj život, k hornictví mám blízko, ale z knihy jsem rozpačitá.
Čekala jsem ucelené příběhy vdov, ale přijde mi, že autorka jen přepsala materiál z diktafonu a doplnila jej fotografiemi, případně dopisy.
Je smutné, když muž odejde do práce a už se nevrátí. Navíc to byly velmi mladé ženy, sotva vdané a těhotné.
Ale styl psaní mi nevyhovoval. Škoda.
Skvela kniha, nad kterou clovek jeste dlouho premysli. Libi se mi, ze autorka necha hornicke vdovy vypravet jejich zivotni pribehy a detaily, ktere jim prijdou dulezite a nezasahuje do toho. Tak vytvari velice autenticky obraz techto zen. Taky se mi moc libi fotografie, ktere pribehum dodaji na plasticnosti a na ktere jsem se dlouho divala a ptala se sama sebe, ktera z techto zen byla v zivote stastna.
Pokud bych si neco mohla prat, bylo by to jeste vice vypraveni hlavne od tech nejstarsich zen, abych si vytvorila jeste ucelenejsi predstavu o jejich zivote, ale dovedu si predstavit, ze uz tak to pro ne nebylo lehke.
Zajímavé téma, chronologicky uspořádané životní příběhy dokumentující dobu, hornickou profesi a region. Nejvíce ze všeho je to kniha o ženách, které zůstaly náhle samy s dětmi a nevzdaly to. Každá z nich (a myslím tím nejen ty z knihy, znám takové i ve svém "nehornickém" okolí), si zaslouží obdiv a uznání. Některé příběhy byly zpracované opravdu působivě, včetně fotografií. (Díky filmu Dukla61 jsem si něco zde popisovaného uměla aspoň trochu představit, něco málo, ale i tak děkuji tvůrcům i autorce).
Krásně napsaná kniha. Slzám sem se při některých příbězích neubránila. Hornické vdovy = silné ženy a matky.
Uf, je to dnes ale počasie zamračené. Nejak takto to vyzeralo aj v živote manželiek baníkov každý deň. A nielen tých českých... Viete si predstaviť, že vám jedného dňa nepríde manžel z práce domov? Nočná mora každej manželky. Viete si predstaviť, že vám jedného dňa niekto zazvoní pred vchodom a oznámi vám, že váš manžel zomrel? Kamila Hladká napísala úžasný príbeh, ktorý sa právom zaradil do mojich TOP kníh a tiež bol nominovaný na cenu MAGNESIA LITERA. Tento príbeh je príbehom vdov, ktoré prišli o manžela pri výkone povolania v bani. Nie je to len obyčajný príbeh, je to oveľa viac. Táto kniha je doplnená o úžasné fotografie z archívu Kamily Hladkej. Ponúka autentické zábery a svedectvá týchto žien. Je to kniha, ktorú si budete požičiavať z generácie na generáciu. Ak raz budem mať dieťa, toto jednoznačne chcem aby si minimálne raz prečítalo. Nepamätám si, ktorá kniha mi naposledy dala toľko čo táto. Je to taká kniha zo života a rozhodne ju odporúčam všetkým, čo majú radi silné príbehy, pretože tento takým naozaj je.
Velmi zajímavá kniha příběhů žen, které spojuje tragická a hlavně náhlá smrt muže, ať jde o milovaného manžela, či o otce dítěte, se kterým už nežily. Kniha má velký potenciál, se kterým by se dalo ještě pracovat, po pár příbězích se osudy opakují a už tolik nepřekvapí.
Působivá kniha. Připomíná dokumentární sérii Manželské etudy až na to, že tady všechny ženy prožijí tragédii, kterou nikdo zažít nechce. Některé z mladších zúčastněných byly zhruba stejně staré jako já, a to jsem přemýšlela, jak bych v jejich situaci asi obstála.
Atmosféru doplňují svatební fotografie všech párů.
Knize se dá vytknout určitá povrchnost a stručnost v některých rozhovorech, ale i to patří k životu. Určitě stojí za přečtení.
Nominace na Magnesii Literu byla rozhodně oprávněná a osobně mě mrzí, že knížka cenu nakonec nevyhrála. Především kvůli tomu, že je svým zaměřením i zpracováním naprosto originální. O hornících toho bylo napsáno spoustu, ale o tom, čím žili, jací byli, když svlékli fáračky, čtu poprvé až tady. Smekám před tím, jak se ženy dokázaly se ztrátou svých mužů vyrovnat, i před otevřeností, s jakou o tom hovoří. Autorka prokazuje v přístupu ke vdovám velkou empatii a porozumění. Materiál zpracovává s nevšedním zaujetím a poctivostí, která v dnešním rychle pulzujícím knižním provozu zdaleka není pravidlem. O to víc je třeba ji ocenit.
Takový nevyužitý potenciál.
Vše klouže po povrchu, výpovědi jsou často zmateně, něco se jen nakousne a už jsme jinde a pak přijde smrt, ale po chvíli zas povídáme o tom co bylo předtím ...
Takže forma nic moc.
Výpověďi žen zajímavé, obdivuji je, většina to měla opravdu těžké (často i za života manžela). Škoda, že to paní Hladká nějak neupravila a nedoplnila o další informace. Zvlášť , když v doslovu píše, s kým vším mluvila. Kde je to vidět, to teda nevím.
Nedá mi to nevyjádřit se k tchynim. Několikrát je zmíněno, že se o své vnoučata nezajímají. To (nejen jako matka, ale vůbec, lidsky) nechápu. Zemře jim syn a tak by měly být rady, že mají alespoň jeho dítě. Když už se nechtějí stýkat se snachou (což sice taky nechápu ale nechci soudit, může být spousta důvodu proč), ale proč igronuji vlastní vnoučata??? Která za nic nemohou? Co je to za lidi???
Každá žena, která kdy předčasně přišla o manžela, se musela hodně otáčet, zapřít a obětovat, aby nastalou situaci zvládla. A je úplně jedno, jestli na jejího muže spadl strom při kácení v lese, zemřel při autonehodě nebo ho kleplo u milenky. Kniha mi nedokázala předat, v čem jsou zrovna vdovy po hornících tak jiné.
Mozaika osudů, která vás donutí přemýšlet. Baví mě i jazyková různorodost. Myslím, že pro Kamilu Hladkou nebylo vůbec lehké vybrat TO z plynulého toku hovorů. Předmluva je knize velkým přínosem, kdy se čtenář tak jako uvelebí a naladí na hornickou tématiku.
První půlka mě hodně bavila, kniha dychala duchem starých časů, což jsem u novějších příběhů postrádala. Taky to pověstné životní moudro a klid jsem u starších žen cítila mnohem více.
Štítky knihy
Česko, Česká republika 20.-21. století Československo vzpomínky vdovy horníci, havíři Magnesia Litera důlní nehody
Hornické vdovyKniha Hornické vdovy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 610x |
| Čtenářské výzvě | 142x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 330x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha mi všemi příběhy spíše než emoce až k pláči potvrdila názor, že horníci jsou stále (viděni) jako skupina „něco extra“. Není to přece jediná profese, kde jde o život!! Ženy líčí svůj osobní příběh víceméně jako přes kopírák, ať nedávno nebo desetiletí zpět (ty nejstarší byly aspoň historicky zajímavé). Horníci, jako jejich partnerky vědí o rizikovosti práce stejně jako o výši mzdy za ni. Dokud se nic nestane... Proč jim prokazovat větší soucit než ženám, které ztratí své muže v práci, jež není tak privilegovaná a tedy i nezajištěná? Jenže o nich se nepíše….
Kniha mi nepřišla objektivní, naopak cílená "litujte je", a to mi vadí. Bolest přináší každá smrt a nikdo nemá právo povyšovat některé lidi nad jiné. Co třeba aktuálně mladík (1993), na něhož při opravě spadlo auto? Co rodina, co automechanici?
Téma si vybrala autorka za nějakým účelem, mne však neoslovila.
ALE 500% bych tuto knihu ani zdáli nesrovnávala s knihou Šikmý kostel.