Hornické vdovy
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418489/bmid_hornicke-vdovy-Wuq-418489.jpg
4
441
127
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. Dotisk v roce 2020... celý text
Přidat komentář
Kamila Hladká měla nápad s velkým N. Vyhledala vdovy po hornících a z povídání s nimi sestavila tuhle drásavou sondu do duše. Stránku za stránkou mi to víc a víc připomínalo Modlitbu za Černobyl od laureátky Nobelovy ceny, Svetlany Alexijevičové.
Koho tahle knížka nerozbrečí, ten má srdce z kamene.
Možná jsem čekala trochu jiné zpracování velmi otevřených a emotivních příběhů...
Nádherná sonda do duší a života hornických žen. Kniha mně nadchla, skvělé rozhovory. Skutečně reálný obraz jejich složitějších životů, pro který se samy rozhodly.. To srovnání minulosti a života nyní je k zamyšlení.
Líbila se mi více než Šikmý kostel.
Kniha mě naprosto uchvátila a dojala. Výjimečný počin, jak zpracováním, tak myšlenkou, až se trochu stydím, že s takovým nápadem nepřišel někdo od nás z kraje, ale musela na to upozornit až paní Hladká od Brna. :) Nejvíce mě oslovily první čtyři příběhy, bylo to jako poslouchat vyprávění od babičky, rodinné i dobové fotografie a dokumenty silný dojem jen podtrhují. Obdivuji všechny tyto ženy za jejich sílu a upřímnost.
Během dopoledne jsem knihu doslova vdechla :) Možná je to i tím, že momentálně bydlím v Českém Těšíně a před nedávnem jsem četla i Šikmý kostel, ale kniha, především tím, jak byla zpracovaná, mě nesmírně oslovila. Lépe se mi četly a byly pro mě zajímavější první příběhy. Skvělé byly i fotografie v každé kapitole. Výborná kniha, která stojí za přečtení.
Hornické vdovy sice vyšly před Šikmým kostelem, ale mnozí čtenáři je „objevili“ až po něm. Těm, kdo ještě nečetli ani jednu z těchto knih, doporučuji, aby je četli právě v obráceném pořadí. Kamila Hladká totiž skvěle doplňuje příběh Karin Lednické. I když Šikmý kostel bude mít své další dvě pokračování, čekání na další osudy hrdinů i hrdinek, které se odehrály před více než sto lety, oživí události ne tak vzdálené.
Pro čtenáře může být také velmi zajímavé porovnat styl obou autorek. Jedna totiž pochází z kraje, o němž píše, a má ho takzvaně pod kůží, zatímco druhá je vyškovská rodačka, absolventka Univerzity Palackého v Olomouci a majitelka nakladatelství na jižní Moravě.
Možná by bylo přínosnější, kdyby autorka více zasáhla do vyprávění zpovídaných žen. Zřejmě chtěla zachovat autentičnost, ale tu a tam je text chaotický, příliš osobní, někdy se ženy dokonce opakují. Naštěstí kniha obsahuje předmluvu Martina Jemelky, historika a publicisty, který se specializuje právě na sociální dějiny 19. a 20. století. Ta zcela nahradí chybějící historické souvislosti.
O důlních pohromách se z médií – tu více či méně podrobně – dovídáme. Osudy pozůstalých žen, které se s jeho nepřízní musí potýkat, však zůstávají skryté. Proto považuji počin Kamily Hladké za velmi přínosný a těším se na besedu s ní ve vyškovské knihovně.
Emotivne velmi silne cteni. Nemi to zadna vysoka literatura, ale syrovost projevu dodava atmosferu
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst, jakmile jsem dočetla Šikmý kostel. Nějak jsem měla potřebu vidět důlní neštěstí ze strany vdov. Kniha je psaná od asi šedesátých let (nevybavím si přesně, kdy byl první příběh), až do současnosti. Překvapil mě vývoj společnosti, který se v této knize odráží.
Po Šikmém kostele tato knížka ještě více dokresluje atmosféru hornického kraje a nebezpečí hornické profese. Tím, že jde o příběhy mých současnic, i vrstevnic, je každé vyprávění o to bližší. Každá z vypravěček musela v sobě najít obrovskou sílu neštěstí překonat a žít dál.
Už jen název knihy ve mně vyvolal vlnu emocí. To co přišlo při četbě samotné, by se dalo nazvat vlnou tsunami. Nebudu nic předstírat, poplakala jsem si. Všichni mají můj obdiv! Zažít, přežít a zvládnout rodinnou tragédii a ještě o ní dokázat vyprávět chce prostě odvahu.
Samotné zpracování jednotlivých příběhů mě zkraje knihy mrzelo (styl vyprávění ponechala autorka zřejmě v nezměněné podobě), ale po čase jsem si na něj zvykla a na samotný závěr jej již plně ocenila. Díky jisté originalitě a různému stylu vyprávění jsem mohla blíže poznat samotné aktérky a tak lépe pochopit jejich osobnost
I já jsem knihu objevila díky knize Šikmý kostel a nelituji.
Po Šikmém kostelu další kniha s hornickou tématikou a zase mě úplně pohltila... Musím přiznat, že více mě oslovily první příběhy, líbil se mi o popis tehdejší společnosti, života, měst... Místy velice smutné čtení, ale takový byl život hornických žen...
(SPOILER) Hodně náročné čtení... Mladé ženy, které mnohdy měly pár měsíců po svatbě a dítě na cestě přišly najednou o manžela...
... krátce po přečtení Šikmého kostela jsem náhodou objevila tuto knihu. Ihned jsem věděla, že se mi bude líbit. Osudy žen, které ztratily v dole manžela, jsem obrečela. Některé štěstí dlouho netrvá...
Hornické vdovy jsou teď na sociálních sítích hodně vidět a je to jedna z těch knížek, které si to opravdu zaslouží. Mě nesmírně zasáhla nejen tím, že jsou to opravdové příběhy žen horníků, ale hlavně tím, že ta místa zmiňovaná v téhle knížce znám. Pět let jsem poblíž nich žila. Pět let jsem kolem nich jezdila a znala jsem i pár bývalých horníků. Je to téma těžké a zároveň fascinující. O to víc, když se vás přímo dotýká.
Tuto knihu jsem si koupil na základě jednoho rozhovoru paní Hladké v novinách.Vzhledem k tomu,že sám pocházím a dosud žiji v Havířově,je mi téma hornictví blízké i když jsem sám nikdy na dole nefáral,ale pracoval jsem kdysi u podniku,který ty stroje opravoval.Tudíž si dokážu alespoň malinko představit,s čím manželé oněch vdov pracovali.Navíc tady v oblasti není rodina,kde by nějáký havíř nebyl a nehrozí,aby se člověk s dalšími havíři nepotkal v životě.Jsou to smutné osudy těch žen,když zůstaly samy.
Jistě,lidé mají i těžší osudy,ale takto v knize to je asi sepsáno málokdy.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah a ihned předal dál v rodině,kde také zaujala.
Takže z mé strany naprostá spokojenost.Po Šikmém Kostele další kniha z této oblasti,která stojí za přečtení a zároveň lidem,kteří tady na Karvinsku nikdy nežili,možná pomůže si udělat obrázek o tom,jak se tady žilo a žije.
Za mě jen dvě hvězdy. Kniha mě nezaujala, takových osudů je hodně a nejen těch hornických. Měla jsem jinou představu o knize .
Po knize Šikmý kostel mě zaujala tématika hornictví v knižní podobě. Když jsem tedy narazila na knihu Hornické vdovy, ihned se zapsala na můj wish list. V knize najdete výpovědi několika hornických žen, od minulosti po součastnost. Ženy, kterým se muž jednou nevrátil z práce. Tohle zasáhne všechny. Kniha je doplněná fotografiemi vyprávějících. Osudy žen jsou velmi čtivé a tak smutné... Tohle stojí za přečtení.
Po Šikmém kostelu jsem nutně potřebovala další knihu s hornickou tématikou... Že mě tato kniha dostane, to jsem věděla, ale že takhle... Tyto ženy to měly těžké a já moc oceňuji, že jsem mohla alespoň touto formou nahlédnout do jejich životů... Osobní fotografie jejich příběhy ještě obohacuje... Takže tohle bylo jedno velké wow a budu hrdě knihu doporučovat dál...
Štítky knihy
Česko, Česká republika 20.-21. století Československo vzpomínky vdovy horníci, havíři Magnesia Litera důlní nehody
Hornické vdovyKniha Hornické vdovy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 610x |
| Čtenářské výzvě | 142x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 330x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha se velmi dobře četla a donutila mě zamyslet se nad chováním lidí tehdy a dnes. Víc si pomáhali a měli k sobě blíž. Je to jedna z knížek, kterou když dočtete, musíte nechat odeznít emoce, než načnete novou.