Hornické vdovy
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418489/bmid_hornicke-vdovy-Wuq-418489.jpg
4
441
127
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. Dotisk v roce 2020... celý text
Přidat komentář
Tak není to žádné veledílo, ale záznam pamětí žen, které přišly o své muže při hornických neštěstích. Jak se s muži seznámily, jak se dozvěděly o jejich smrti, jak probíhal jejich další život. Vychází z reality. Pro mě lepší než opěvovaný Šikmý kostel.
Ženy, jejichž muži přišli v dolech o život. To je téma knihy z anotace. Ale není to jenom o neštěstí v dolech. Spíš bych řekl, že hlavní téma je prostě život. Starší paní vykládají, jak se poznali se svým mužem, o životě nejčastěji v normalizaci. O tom, jaké to je mít muže horníka, vychovávat děti, atd. Kniha taky obsahuje hodně soukromých fotografií a je napsána opravdu čtivě. Autorka destiluje ze všech vyprávění to nejpodstatnější a její styl se mi tak dost líbí. Určitě si rád přečtu i další její knížky.
Vůbec nechápu, proč se zde mnohokrát zmiňuje Šikmý kostel, když tato kniha s ním má společné jen téma hornictví. Klidně by to mohla být kniha o vdovách, kterým zemřeli muži při výkonu úplně jiných povoláních. Vždy je to šok a tragédie. Někdy jsem měla pocit, že autorka vůbec nic nedělala s textem, jen přepsala změti vzpomínek, které občas skákaly jedna přes druhou. Někde jsem četla, že to je záměr, aby byla kniha víc autentická, ale je to spíš na škodu.
Smutné vyprávění, ale to asi čekal každý. Pro mě hlavně zajímavá sonda do života určité skupiny lidí, ale i státu a ideologie.
Kdysi v osmdesátkách jsme coby náctileté holky cestovávaly z intru rychlíkem na Prahu s horníky vracejícími se kamsi domů, do Čech. Rozdávali nám pivo a ameriky a chlubili se tuzexovými dárky pro manželky. Měly jsme oči navrch hlavy a záviděly...nic jsme o jejich práci nevěděly, leda ty pindy v televizních novinách.....
K této knize mě přivedl odkaz od Šikmého kostela, ze začátku jsem cítila nevoli, spíš se mi chtělo prožívat příběh, ale k vyváženému názoru patří i toto, takže je dobře, že se mi kniha dostala do ruky. Oceňuji i časový rozsah a klesající věk korespondentek, ukazuje, jak se měnila výchova, zvyky, vztah k práci i vztahům. Je smutné, že musí vzniknout další neziskovka (tolik špiněné a nenáviděné), aby se pomohlo pozůstalým .Tož tak.
Pěkná kniha, opravdu. Ale myslím že žen s dětmi které zůstali ze dne na den sami je velké množství. A ty nedostali žádné zaopatření, Takže na víc bez peněz a třeba i s dluhy.
A to je teprve těžký život. Nic méně, osudy opravdu velmi těžké.
Kniha o skutečných lidech a o skutečných životních cestách a osudech. Byla to dobrá, hezká kniha? Nevím. Byla taková jaký je sám život. Jsem ráda, že mi přišla pod ruku.
Emocemi nabitá kniha. O čem to je víte, tak nemá smysl psát znovu jaké rozhovory v knize jsou. Respektive nejsou to rozhovory, text je zpracován do jakéhosi vyprávění hlavních hrdinek příběhů.
Příběhy jsou sestaveny od nejstaršího po nejmladší, kdy oné nejmladší vdově je dnes kolem 40 let a o manžela přišla v roce 2015.
Určitě zajímavé téma. Pokud máte doma manžela nebo malé dítě, tak se do kůže aktérek jistě dokážete vžít silněji, než pokud tomu tak není.
Líbily se mi fotografie k příběhům, hezky jednotlivé příběhy dokreslovaly. Škoda, že jsme nemohly vidět aktuální podobu hrdinek.
Je to kniha o lásce, o vztazích a o životních peripetiích s tím spojených.
A je to hodně silné čtení.
Přiznám se, že při čtení některých příběhů se mi draly slzy do očí.
Jednotlivé příběhy jsou připomínkou toho, jak je život nevyzpytatelný. Nejen kvůli nečekaným životním tragédiím, úmrtím horníkům, kteří po sobě zanechávali hornické vdovy, často s (někdy ještě nenarozenými) dětmi, ale i kvůli peripetiím, které pro nás osud přichystal.
Valnou část žen, se kterými autorka vedla rozhovory, život opravdu těžce zkoušel. Úmrtí manžela už pak bylo svým způsobem jen završením určitého dlouhodobě žitého zoufalství. Někdy bylo i příležitostí k novému, šťastnému, vztahu, byť za něj dotyčné platily odsouzením ze strany okolí, protože si přece tak rychle po smrti manžela nemůžou najít jiného.
Osobně si mě kniha připoutala způsobem, jakým zpovídané vdovy spolu s autorkou odkrývaly své životy, přičemž se (přinejmenším z pohledu čtenáře) snažily nic nezakrývat, také mě oslovovalo, jak nechávaly nahlédnout do různých fází každodenního života na Ostravsku v uplynulých dekádách.
Jsou to fascinující, upřímné zpovědi. Někdy opravdu mrazivé, až si člověk říká, že tohle přece není možné zvládnout. Slepá láska se nejednou proměnila ve splácení dluhů po partnerovi, nevěru či problémy s alkoholem. Byla to každodenní tvrdá realita hornických rodin na Ostravsku?
Dlužno dodat, že snad všechny ženy, které v knize sdílely svůj příběh, se dokázaly přes všechny útrapy i úmrtí manžela přenést, překonat překážky, o kterých mnozí z nás ani netuší, že mohou existovat, a žít dál. Přijaly rány osudu, splácely dluhy po zesnulých, kvůli čemuž měla například jedna z žen během mateřské dovolené (dovolené!) dvě brigády. Mnohdy ale právě díky těmto neblahým ranám osudu získaly hrdinky knihy nový přístup k životu, začaly jinak pohlížet na problémy, přeskládaly si životní priority. Kniha tak svým způsobem přes ponuré téma nabízí čtenářům i naději.
Častým životním mottem hornických vdov jsou děti, které drží mnohé z nich při životě, kvůli kterým musí být silné, jak samy říkají, chtějí pro ně co nejlepší budoucnost, byť někdy mají obavy o tyto své nevyzpytatelné, nezřídka traumatizované potomky.
Sem tam se mi při čtení vkradly do mysli vzpomínky z vlastního dětství. Dávná doba "lepších zítřků", vysněná dovolená u moře, ale i rok 1989 a raná 90. léta. Mělo to svou nezaměnitelnou atmosféru, která sem tam na člověka z knihy dýchne a připomene mu jeho vlastní minulost, ale i dávno zašlé kořeny, dá mu impuls k zamyšlení nad vlastní rodinou, vztahy či rodinnými vzorci, které si táhne s sebou napříč generacemi.
Knížka obsahuje spoustu fotografií, které dokreslují jednotlivé příběhy i dobu, ve které se odehrávaly, dodávají jí na atmosféře.
Řemeslnně je kniha navíc krásně napsaná, je intimní, velmi osobní, měl jsem pocit, že sedím osobně u rozhovorů a se zatajeným dechem naslouchám osudům hornických vdov.
Pěkné dílo!
K hornictví mám úzký vztah, můj děda je bývalý havíř a jsem ráda, že na toto téma v poslední době narážím v literatuře čím dál tím častěji (kromě všem známého Šikmého kostela, např. v knihách Vytěženej kraj nebo (okrajově) Pískový vrch). Kromě toho jsem se nedávno stala matkou, tak si asi dovedete představit, jak těžké pro mě (ale zdaleka nejen pro mě) musí být takovou knihu číst. Bez mučení přiznávám, že hned první dva rozhovory mě emočně úplně sebraly, a dokonce jsem přemýšlela, jestli to na mě není až moc. Pak ale zvědavost a nadšení nad tím, jak „ležérně“ (tohle slovo se v kontextu tak vážného tématu vážně nehodí, ale já si neumím pomoct) jsou rozhovory vedeny vyhrály a já Hornické vdovy dočetla. Byť jsou samozřejmě všechny příběhy vybraných žen hrůzostrašné, ty první dva/tři už nic nepřekonalo. Přidanou hodnotu vidím v tom, že se Kamila Hladká rozhodla zpovídat vdovy napříč generacemi a my tak můžeme pozorovat, jak se samotné hornictví a názor na havíře proměňovalo. Zatímco v době socialismu se jednalo o vážené povolání (o tom dodnes slýchám právě z úst prarodičů) a bylo mimořádně dobře placené, dnes je to zaměstnání jako každé jiné a riziko, které horníci každý den podstupují není již platem vyváženo. Na závěr chci pochválit výjimečně povedenou grafickou úpravu vedenou v tónech šedé a růžové a neodpustím si pár pasáží:
„Měla jsem dvacet jedna, Frantík necelých dvacet dva a syn deset týdnů. Doktorka do mě cpala tabletky na uklidnění, byla jsem jak nafetovaná. Celou dobu jsem seděla na té Dukle, dokud ho nevytáhli.“
„Po obědě jsem vždycky jen vzala kočárek a jela na hřbitov.“
„Květo, ti havíři tam jsou. Je to zaplynované, museli je zazdít, aby to nevybuchlo.“
„V té rakvi není žádný Laďa, oni shořeli.“
Pěkná a zajímavá kniha. Samozřejmě i smutná - vzhledem k tomu, o čem pojednává. Kniha ze života manželek horníků. Dříve opravdu platilo: Já jsem horník, kdo je víc? Zažila jsem tu dobu. Dnes je to jiné, dnes se horníci a jejich rodiny nemají zdaleka tak dobře jako kdysi a už vůbec ne ve srovnání s jinými povoláními. I o tom kniha pojednává.
Bála jsem se,že kniha bude depresivní. Ale musím říct,že nebyla. Byla brzy přečtená a ráda jsem se něco dozvěděla o životě horníků a jejich rodin. Je pravda,že někdy bylo vyprávění takové zmatené a skákalo se od jednoho k druhému,ale jako celek se kniha četla dobře.
V rámci žánru určitě dobré, ale...
Osobně mám raději knihy s příběhem než tento typ dokumentární knihy. Na jednu stranu je určitě pozitivní, že autorka předložila autentické vzpomínky, ale vyprávění často nemělo hlavu ani patu, spíše to byl nahodilý tok myšlenek dotyčné ženy. Pokud by autorka napsala příběhy žen jako povídky, určitě by mě to nadchlo, takhle tolik ne, bohužel.
Ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla jako doplnění ke knize Šikmý kostel, která se mi velice líbila.
Je těžké hodnotit život a osudy skutečných lidí, zvláště tak tragické osudy, které Kamila Hladká představila v této knize. Hornické vdovy totiž přinášejí svědectví osmi žen, které přišly o své manžely při důlních neštěstích napříč roky 1961 až 2015.
Pravda, přiznám se, že se mi v některých místech nečetlo snadno, protože se v některých vzpomínkách občas přeskakovalo od tématu k tématu, nechronologicky od události k události, takže se od čtenáře vyžaduje určitá zvýšená pozornost, aby se správně orientoval v posloupnosti jednotlivých příběhů. Ale to daným výpovědím dodává na autentičnosti a rozhodně to neubírá na síle celé knihy.
Kniha v určitých momentech také dodává naději, když ukazuje, že se i přes bolestivé a tragické chvíle života podařilo těmto ženám najít pevnou půdu pod nohama a jít dál.
Jednotlivé výpovědi jsou velmi silným svědectvím o tom, jak nebezpečné to je pracovat v dolech - vše vyprávěné z pohledu "druhé strany" - partnerky, která každý den čeká na návrat muže z práce, a já k tomu cítím velký respekt. Pokud vás tato tématika zajímá, knihu Hornické vdovy mohu jedině doporučit.
Za me kniha velmi pekna. I slzicka ukapla. Je videt rozdil mezi zenami horniku z dob minulych a nedavnych. Kdysi byl hornik nekdo a meli se velmi dobre. V dnesni dobe uz tomu tak neni. Samozrejme vse vykoupeno zdravim a psychikou. Dekuji za krasne poctenicko. Jak jsem se zacetla, musela jsem docist!
tak, myslim, ze som prave prekonala svoj osobny rekord - ale dnes poobede som ju zacala citat a teraz ju docitala ???? proste sa to cita same, neslo sa mi odtrhnut, nad niektorymi aj slzička ukápla ???? navyse v knihe su aj fotky - co ja chvalim????????⠀
⠀
rec je o oblasti Havirov a tamojsich baniach. kniha obsahuje 8 autentickych vypovedi vdov, ich zivoty, od najstarsej po najmladsiu a ja fakt chvalim takyto napad - predovsetkym preto, lebo dnesna doba vobec nechape, co taky banik musel denne podstupovat, proste podradna praca pre dnesnych ludi, ako priserne mali/maju znicene zdravie, ako sa tam zdierali, teda ak ich tam nezabilo samozrejme⠀
⠀
navyse, moja mamina pochadza z Handlovej, ujo pracoval 25rokov ako banik, preto mi bola tato kniha velmi blizka. Kedysi to bolo ja som banik, kto je viac, ale ta praca, ouch. mne ked ujo doteraz vyprava historky, povazujem ich za najlepsie co mi kedy kto rozpraval ????????⠀
toto proste zhltnete a velmi sa mi to pacilo. mam rada pribehy zo zivota
Jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Po dvou dílech Šikmého kostela mi ještě trochu poupravila pohled na hornictví, horníky a jejich ženy, rodiny. Silný kraj, tvrdý život. Příběhy byly inspirativní, jak se každá se smutkem a ztrátou vyrovnává odlišným způsobem a vlastně všechny jsou v pořádku, jsou autentické. Až zase budu tímto krajem projíždět, už se na něj a lidi v něm budu dívat trochu jinýma očima a děkuji za to!
Úplně běžné a obyčejné rodiny a ženy, které potkala tragédie. Příběhy jak z doby komunismu, tak třeba deset let staré. Jsou to stručná a věcná, přesto však silně emotivní vyprávění z jejich pohledu. Všechny hrdinky se s událostí popasovaly velice dobře.
Štítky knihy
Česko, Česká republika 20.-21. století Československo vzpomínky vdovy horníci, havíři Magnesia Litera důlní nehody
Hornické vdovyKniha Hornické vdovy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 610x |
| Čtenářské výzvě | 142x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 330x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 3x |
Seznámení s každodenním životem a starostmi žen v různých časových obdobích bylo pro mě velmi obohacující. Stejně tak i možnost nahlédnout do života rodin, kterým do života vstoupila tragédie.