Hornické vdovy
Kamila Hladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418489/bmid_hornicke-vdovy-Wuq-418489.jpg
4
441
127
Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. Dotisk v roce 2020... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha. Jde v ní nejen o příběhy žen, které šachty připravily o muže. Můžeme ji číst jako svědectví o životě na Ostravsku, o životě lidí v kraji rázovitém. A co tedy z knihy dýchá je určitá nostalgie po časech, kdy horníci byli někdo, však také ty ženy na dobu před rokem 1989 rády vzpomínají...
Vzpomínky osmi hornických vdov. Od nejstarší, která je dnes již více než osmdesátiletou ženou až po nejmladší čtyřicetiletou Ivanu. Každá z nich se dokázala svěřit s jedním ze svých nejhorších dnů v životě a dalším nelehkém žití, které následovalo. Ani jedna z nich nebyla připravena na to, že se jim jednoho dne manžel nevrátí, ani na to, že jejich malé děti se budou sklánět nad otcovým hrobem, v horším případě, že děti svého tátu nikdy nepoznají.
Dříve horník býval “někdo”, měl výhody, ale tvrdě odpracovaný. Hornický rodiny i party ze šachty držely hodně při sobě. Ukázalo se to i při těchto tragédiích, které popisují právě ty dříve narozené. Nejvíce mě zasáhl příběh paní Květy. Život jí vymyslel hodně krutý příběh, kdy se těsně před smrtí manžela musela rozloučit i s tragicky zesnulým otcem a poté dcerou. Dnes už nemá ani sestru, ani maminku. Jak sama říká “ všichni moji blízcí jsou mrtví a já tu ještě pořád otravuju”.
Podle plánu se mělo uhlí pod Ostravou těžit ještě v roce 2050. Po listopadu 89 to
politici viděli jinak. Zůstává jen dvousetletá historie uhelného hornictví a zaprášené dokumenty v archivech, ale také rezivějící monstra areálů důlních závodů a koksoven.
K této tematice mě před pár lety přivedl film Dukla 61. Nikdy dřív jsem nepřemýšlela nad tím, jak těžká je hornická práce a jak stateční muži ji vykonávají. Autorka skládá ve své knize hold také jejich ženám, které jsou neméně statečné, tolerantní a trpělivé. 8 příběhů zachycuje různá údobí, takže kromě jiného máme jako čtenáři také možnost zachytit změnu postavení horníků ve společnosti. Posun od dříve skvěle placené práce s mnoha privilegii až po dnešní, stále fyzicky náročnou a zdraví ničící práci, za nízkou mzdu.
Nejvíc jsem se těšila na příběhy žen z 60. let. Logicky však obsahují nejméně informací. Ženy byly mladé, vdané sotva chvíli, brzy se znovu vdaly, takže není moc o čem povídat. Mnohem poutavější bylo povídání žen, které přišly o manžela po mnohaletém vztahu, během kterého si se svými muži mnohé zažily.
Moc smutne cteni, pro me obzvlast, pac jsem z Orlove, deda cely zivot pravoval jako hornik. V roce 61, kdy byla nehoda na Dukle tam uz pracoval. Babi v te dobe zila jeste v Cechach a cekala az deda dostane byt a bude se moct za nim prestehovat. Nastesti deda odnesl farani “jen” ustipnutym prstem a znicenymi koleny. O nicem vaznejsim nevim.
Ale cist cim si prichazely ty zeny a rodiny…ten smutek nejde nijak vyjadrit.
Jsem tak ráda, že se téma hornických tragédií otevírá, ať už v beletrii (můj milovaný Šikmý kostel) či v literatuře faktu. Ne že by to snad bylo snadné čtení, je však naprosto zásadní, aby tato část historie a tento region nezůstaly v zapomnění. Už první odstavec v podobě slov jedné ze vdov na přebalu knihy mě doslova rozsekal, no posuďte sami.
"Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku... Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden."
Příběhy vdov, hrdinek a bojovnic, byly pro mě všechny zajímavé, a byla jsem dojata sdílenými (nejen svatebními) fotografiemi a dalšími dokumenty, tak intimními cennostmi. Některá žena mi byla sympatičtější, jiná méně. Vyprávění Květy, Jany a Táni pro mě byla nejzajímavější a zmíněné ženy mi byly jaksi bližší než ty ostatní.
Oceňuji, že autorka knihy nezasahovala do vyprávění a zanechala příběhy bez cenzury, ač nemusela souhlasit se vším, co z úst hornických vdov zaznělo. Věřím, že muselo jít o psychicky i fyzicky náročnou práci při sbírání podkladů, rozhovorech s vdovami a dalšími osobami blízkými hornickému prostředí, a autorčiny práce si moc vážím.
To nejdůležitější z knihy je však pro mě toto: Nemohla jsem přenést přes srdce, jak mladí tito muži zemřeli a jak se pak jejich ženám rozpadl celičký svět.
Kniha je plná rozhovorů s vdovami, které přišly o své muže při důlním neštěstí. Dočteme se tak, jaké to je, přijít ze dne na den o manžela. Ale také se dozvíme více o tom, jak se na hornictví pohlíželo v průběhu let. Kniha nám přiblíží i život na Ostravsku, jaké to tam bylo v jednotlivých období Československa a České republiky.
Miluji příběhy podle skutečných událostí, takže kniha rozhovorů je pro mě jasná volba a já byla nadšená. Najdeme zde těžké lidské příběhy, nejen když ženy přišly o své nejbližší, ale kolikrát jim osud do cesty připravil i jiné těžkosti.
Je to smutné čtení, avšak kolikrát plné naděje. Člověk se prostě musí zvednout a jít dál, i když je to těžké a nejde to snadno. Díky tomu, že to jsou rozhovory, mi při čteni připadalo, že mi to vypráví babička, nebo že si povídám s kamarádkou.
Kniha je doplněna o spoustu fotografií, lépe si k jednotlivým vdovám vybudujeme vztah a vidíme, jak žily před a po neštěstí.
Pokud se Vám líbil film Dukla 61, rozhodně si přečtěte i tuto knížku. Ale kniha je i pro všechny, koho zajímají lidské osudy a zároveň se chce dozvědět něco nového.
Příběhy ze života, plné bolesti a smutku...jednoduše napsané, dobře se četla. Pro mne i zajímavé téma, kde jsem se dozvěděla něco nového.
Zajímavé čtení a ještě zajímavější příběhy s tragickým koncem, které poukazují na nebezpečnou práci horníků.
Poslechla jsem knihu na rádiu. Snad to bylo těmi jednotlivými hlasy, procítěním v hlasech, ale myslím, že to na mě zanechalo větší dojem, než kdybych si to četla. Bylo to smutné, nešťastné a lítostivé povídání o životech, příběhy vesměs stejné, ale jednotlivé ženy se s tím praly každá po svém. A je to tak, nejde říct: Chlapů je milion. Ten váš je jen jeden.
Měla jsem rozporuplné pocity. Privilegovaná vrstva. Často nefunkční rodinné vztahy. Práce v drsných podmínkách blízko smrti. A pokud přišla, pak tragédie pro ženy, děti, rodiče i kamarády. A navrch často soudy - nedodržení BOZP.
Popsané příběhy žen horníků jsou ze života, nejsou zbytečně přikrášlené, reálný život v průběhu času.
Kniha se čte dobře, ocenila jsem i dobové fotografie, příběhy se tím stávají skutečnější.
Poslouchala jsem jako velmi dobře zpracovanou radioknihu. Co žena, to jiná situace, jiná povaha, každá se s tragédií srovnává jinak. Zajímavé.
Kniha plná smutku a bolesti,ale také vnitřní síly a nové naděje.
Prečetla jsem ji na jeden zátah.
Příběhy žen, které přišly o své milované (většinou) muže a přesto na život a lásku nezanevřely. Příběhy mě zasáhly o to víc, že na karvinsku/ostravsku žiji celý svůj život a pocházím z hornické rodiny.
Silné příběhy žen, do jejichž životů zasáhlo hornické neštěstí. Často mladé, těhotné či s malými dětmi. Nedokáži si představit tu bolest, kterou musely prožívat a kolik síly v sobě musely najít, aby pokračovaly dál a postaraly se o nejen o sebe, ale především o své děti. Doporučuji k přečtení všem, kteří mají rádi autobiografické knihy či příběhy o nelehkých životních osudech.
Kniha je velmi dobrá.. Příběhy hornických žen, vdov, kterým doly vzaly muže.. Doplněné fotkami z jejich životů.. Díky Karin Lednické a jejím knihám už člověk něco málo o oblasti a lidech, kteří zde žili, ví.. A tato kniha to hezky doplňuje.. Člověk cítí při čtení smutek a zároveň i trochu naděje, že ačkoliv to pro ně bylo velmi těžké, zvládly nakonec cítit i štěstí... Těžko se to vyjadřuje.. Kniha stojí za přečtení.. :-)
Osm žen, vdov vypráví svůj smutný, životní příběh, od nejstarší po nejmladší, od roku 1961 do 2015. Na film Dukla61 se vůbec necítím podívat.
Co se mi moc nelíbí je obálka.
Knížku bych si asi sama od sebe nepůjčila, měla jsem ji nachystanou v knihovně, že prý "tu si musíš přečíst" :):) a po trochu pátrání jsem zjistila, že jsem znala autorčinu maminku.
Určitě zkusím i její další knížku Sestry
Přečteno jedním dechem a to doslova. 8 žen, 8 životů, 8 příběhů a přece všechny stejné. Každá se se svým údělem vypořádala po svém. Není to lehké. Zvláště když máte malé děti a vlastně Vás na to nikdo nikdy nepřipraví. Víte, že každou směnou, každým dnem riskuje. Ví to i oni. Ale stejně jdou. Protože musí, protože chtějí. Je to jejich život, jejich úděl.
A stejný úděl mají i další. Hasiči, policisté, vojáci .... i oni každý den riskují. O nich se ale moc nepíše. Přijde mi, a touto knihou je to hodně prostoupené, že se do dnešní doby přenesla ta jejich privilegovanost, kterou měli v dobách minulého režimu. Opravte mne, prosím, pokud se mýlím, ale nikde jsem nenašla informace, že by horník byl v minulosti, tak vyzdvihován. Vždy to byl člověk na pokraji společnosti. To až minulý režim, věda, že uhlí je potřeba a je ho potřeba hodně, vyzdvihl a povýšil tyto lidi a udělal z nich někoho víc. "Jsem horník, kdo je víc?". Některé dokonce ve svém příběhu zmínily, že žily v dostatku. Myslím, že tím že neměly srovnání, si ani neuvědomily, co všechno mají. To si uvědomíte, až když o to přijdete. Co mě pobavilo, byla poznámka že "dnešní mládež akorát bere drogy, pije a nebo hraje automaty. Dřív museli pracovat." A ona se chudák v 80 letech stará o vnuka... On nepracuje?
Každopádně, skvěle sepsané příběhy. Za mě 5*.
Film jsem viděla po přečtení knihy. Zanechal ve mě silné dojmy, jaký život tehdy hlavně ženy musely mít. Všude ticho, klid a pak přišla katastrofa...
Mužský se nevrátil domů, nikdo neví jestli se zdržel na pivu nebo usnul. To druhé se stalo jeden den v létě manželům, tatínkům. Na dnes už hodně známém místě dole Dukla to bouchlo.
Příběh je vyprávěný formou vzpomínání těch žen/vdov na to, co se tehdy stalo. Pro autentičnost není jazyk, jaký je v knize používaný upravený.
Štítky knihy
Česko, Česká republika 20.-21. století Československo vzpomínky vdovy horníci, havíři Magnesia Litera důlní nehody
Hornické vdovyKniha Hornické vdovy je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 610x |
| Čtenářské výzvě | 142x |
| Doporučených | 27x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 330x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 3x |
Kniha se mi moc líbila! Sice jsou to smutné příběhy, ale člověk z nich cítí sílu těch žen, ale i celkově lidí z hornického kraje. Jedná se o osm vdov, ale žádný příběh není stejný. Není to nudné čtení, naopak hodně emotivní. A hezky napsané.