Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464127/bmid_hezky-ale-narovnej-se-twN-464127.jpg
3
416
129
Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Spíš smutná kniha. O tom, jak si v dětství myslíme, že žijeme ten svůj život, který budeme žít už navěky, ale že to období je ve skutečnosti velmi krátké a po zbytek života na něj budeme jen vzpomínat. Ta část v minulosti se mi moc líbila, je v něm hezky vystihnuté dětství v devadesátkách i s Bravem, Divokým andělem a pogy, a tím, jak to mladý člověk prožíval. Já jsem si navíc užívala to, že místo děje dobře znám (všimli jste si, že na obálce jsou pražské Dvorce?). Pak je ale střih a vypadá to, jako by v dospělosti všichni žili nudné a ničím zajímavé životy, ve kterých jsou nespokojení. Hodně jsem se těšila na popis samotného srazu, toho, jak se po letech poprvé spatří, i na to, co asi všichni ze třídy dělají, a hlavně jsem čekala, že Nela s Anetou si popovídají o tom, co se tehdy stalo a vysvětlí si to, ale místo toho se tam rozvíjela divná zápletka jako z telenovely. Škoda, první část byla povedená.
Tohle je kniha zacílená na lidi od 25let do 35let. Totální nostalgie, zpátky do minulosti na základní školu, mnoho osobních vzpomínek se mi vybavilo při čtení této knihy. Ten sentimentální popis, bavilo mě to. Jako bych slyšela svoji mámu: ''Hezký, ale narovnej se''
V knize se objevují tři postavy: Aneta, Kryštof a Nela. V roce 2000 každý z nich popisuje svůj život a období z páté třídy základní školy. V půlce knihy je obrat o dvacet let dál, tzn. do roku 2020, kdy se mají potkat na srazu. Ta dějová smyčka je celkem zajímavá, líbí se mi taky ta posloupnost, jak každá postava vypráví svoje a zároveň určité situace mají posloupnost a protínají se.
Moc jsem se na knihu těšila, ale kromě popisů Prahy a obalu mě skoro nic nezaujalo. Postavy ploché, nesympatické, divné...
Jsem cílovka, stejná věková skupina jako autorka, takže první část knihy mi vyvolala vzpomínky na mé dětství, včetně tehdejších problémů. Autorka umí skvěle popsat dobu, ostatně povedlo se jí to už s devadesátkama...
Jo a v Horním Bradle jsme se školou taky byli.
Příběh jako takový mi přišel spíš popisem nahromaděných problémů tří životů (ale vlastně ok, problémy máme všichni), a protože nemám rád neukončené příběhy a už vůbec ne "neveselé" konce, s poslední stránkou jsem cítil zklamání. Ale jako dovolenkové čtení fajn...
Jsem přesně cílovka. Postavy byly moji vrstevníci. Připomnělo mi to mnoho věci z dětství - nostalgie. Ještě že jsem nějakou dobu žila v Praze, jinak by mi to okolí a popis nic moc neříkalo. V dětství jsem nežila v tak velkém městě, takže tohle mi bylo cizí. Příběh se mi líbil. Oddychové čtení. Pěkně vyřešené, že tam byly skoky v čase, takže to nemusela být tlustá kniha, co všechno vysvětluje.
Začátek se mi líbil, protože mi připomínal moje dětství, ale druhá "dospělá" polovina už připomínala spíš jednu z mnoha dílů Ulice, kde chybí konec a nic skutečně zajímavého se v podstatě neděje. Tak nevím.
Že by to bylo netrefou ohledně „cílové skupiny“, nad čímž se vždycky trochu skepticky usmívám? Neřekla bych. Moje výhrady se týkají hlavně spisovatelské práce, tedy té neodvedené. Autorka sice uvěřitelně zachytila jednání a úvahy tří páťáků i jejich život o dvacet let později, ale jde opravdu o pouhé povrchní zachycení, připomínající spíš nahrané a přepsané záznamy mluveného slova (a musím se přiznat: trochu mi lezly na nervy jak obě malé holky, tak dospělé). Postrádám propojení, práci s motivy, sebereflexi postav, přesah. Přitom název se mi líbil – zrovna ten by se nabízelo víc zapracovat, ne ho jenom zopakovat. Žádný průšvih, ale nadstandardně mě nezaujalo bohužel nic.
Přemýšlím, jak své nadšení z této knížky zhmotnit do slov. Jak všechny ty pocity, které ve mě dílo autorky Johany Fundové vyvolalo, pojmenovat a smysluplně sepsat. Jsem totiž cílovka této knihy a během čtení mi oživlo tolik vzpomínek na situace, pocity a věci, až se mi z toho točí hlava. Byl to nostalgický výlet do mého dětství s napínavým dějem. Tolik jsem toho o svých letech na základce zapomněla! Třeba to, jak moc jsem byla pyšná a šťastná ze svého třípatrového penálu, kam se vešlo spoustu pastelek, fixek, propisek a různých papírků na dopisování se spolužačkami.
Knížku jsem měla slupnutou během jednoho dne. Byla čtivá a napínavá, takže jsem se od ní ani za nic nemohla odtrhnout. Příběh sice neměl až takovou hloubku, ale za to byl naprosto autentický. Vyprávění z pohledu tří postav mi dávalo možnost nakouknout do chodu tří různých domácností. Vážnější témata jsou v knížce ale jen naťuknutá. Žádnému hlubšímu rozboru se autorka nevěnovala, což ale v tomhle případě MNĚ vůbec nevadilo. Alespoň je příběh vhodný pro oddych, byť konec není tak sladký, jak by si člověk přál (za to je víc než pravdivý, ano, mluvím z vlastní zkušenosti).
Jsem čistě neobjektivní čtenář, takže vlastně ani nevím, jestli mám knížku doporučovat nebo ne. (Má probuzená sentimentálnost ječí, že rozhodně ano!) Nedokážu pořádně posoudit, jak moc byla knížka dobrá, protože jsem do ní hodně citově zainteresovaná. Takže je možné, že čtenáře jiné věkové kategorie nebude jednodušeji napsaný příběh bavit. Samozřejmě zápletky v knížce nejsou slabé, ale je možné, že pro některé čtenáře nemusí být dostačující. Přeci jen spousta popisů a útržků je zaměřená na věci, nebo momenty z dané doby a kdo to nepostřehne, ten si asi bude říkat, proč je daná část v knížce vůbec uvedená, protože příběh nijak zvlášť neposouvá a nerozvíjí. Já jsem prostě mileniál a tohle období devadesátek a milénia je mi víc než blízké.
O něco víc mě bavilo nahlédnutí do dětských let, do roku 2000, protože mi v mysli vytanulo spoustu zapomenutých momentů. Ale ani rok 2020 nebyl vůbec špatně zpracován a jsem ráda, že se autorka držela reality a nic nepřikrášlovala. Celkově bych byla raději za více kapitol a více informací z let minulých, ale samozřejmě i s takovýmhle počtem stran jsem spokojená.
Hezký, ale narovnej se! jsem četla jen jako e-knihu, ale vím jistě, že budu potřebovat i její tištěnou verzi, abych své dětství uchovala zaznamenané nejen doma na rodinných fotkách, ale i v příběhu na papíře. V mém hodnocení 5* se opravdu hodně odráží sentimentalita.
Poslouchala jsem audioknížku. Interpreti byli skvělý. Myslím, že v knižní podobě by mě bavila méně. Takhle to byla pohodová oddechovka, jen divně useknutý konec mě mrzel.
První část knihy jsem se bavila a užila si ji, asi proto, že jsem také vyrostla v devadesátkách ;-) Druhá část už nebyla tak zajímavá a konec mě úplně dostal. Nemám takto ukončené/neukonečné příběhy ráda. Škoda no.... ale i tak to nebylo špatné čtení, spíš oddychové a malinko vzpomínkové
Nejprve jsem četla zda komentáře a říkala si, zda to vůbec stát za přečtení. Ale jsem spokojená, opravdu to bylo oddychové čtení, nic pro náročného čtenáře. Retro část fajn, klidně by toho mohlo být více, otevřený konec mi nevadil.
Jako oddechovka opravdu super!!! Takovou potřebujeme jednou za čas všichni. :-)
Mně se to četlo hezky, taky se přidávám k těm, co se jim víc líbila ta retro část, ta byla fakt boží...tolik povědomá a opravdová :-))....a my věkově plus mínus podobní tolik chápeme :-)...Současnost taky nebyla úplně špatná, vlastně mně nějak nevadil ani ten ukončený neukončený závěr. Mám radši takové konce, než takové ty nutně rádoby happyendy....
Pro cílovou skupinu hezky nostalgicky napsané. O pomíjivosti dětského přátelství především, v tom se najde asi skoro každý. Ale i o tom, jak vzpomínky pro jednoho důležité, jsou pro druhého zapomenutelné. Velice čtivě napsané, pointa i paralely za mě slabší. Minulost, atmosféra, vzpomínky z 90. let autorka zpracovává přeci jen poutavěji než současnost (anebo v tom hraje roli nostalgie? :-D ). Každopádně na mě je tu množství odkazů na 90. léta, byť příjemných, přeci jen hodně vzhledem ke spíše skromnějšímu ději i životu postav spíše v náznacích. Příjemné odpočinkové čtení, třebaže ne tak pozitivní, to ovšem je. 65%
Nechala jsem se nalákat na to, že se román jmenuje jako můj život vyjádřený jednou větou. A taky na tu nostalgii devadesátek. No jo, ale v roce 2000 mi bylo 17-18, takže těch pár povinných klišé (Divoký anděl, Bravíčko a hranolky ze stánku) je na mě asi trochu moc málo. V druhé půlce se můžou najít asi všichni, ale to je tak všechno. Kdyby se to celé motalo jenom kolem Kryštofa, mohlo to být hlubší a zajímavější. Škoda.
(SPOILER)
Nostalgická vzpomínka na dětství prožité na přelomu milénia. Bavilo, ač psáno dětským jazykem (kolikrát jsem si říkal, co to čtu?). Tohle nostalgické vzpomínání bylo hlavní motivací knihu přečíst. Ze začátku se nic neděje. Až krádež děj posune a postavy definitivně rozdělí.
Střih - o dvacet let později. Třídní sraz a setkání po letech je fajn nápad. Bohužel nevyužitý. Žádný radostný shledání se nekoná, nic extra se vlastně nestane a všichni si svoje podělaný životy žijou dál. Nejzajímavější postava je v průběhu celé knihy Kryštof, peroucí se s nástrahami života. Holky mě nebavily. Aneta je klasická nána, Nela hodná holčička. Z dětských přátel se stávají cizí lidé. Ani sraz na tom nic nezmění.
Druhá půlka knihy mě i tak bavila, až na useknutý konec. Závěr knihy je vyloženě fofr. Ač měly všechny postavy našlápnuto se svými problémy něco udělat, nakonec jedeme spokojeně dál, jako by se nic nestalo. O čem že ta knížka vlastně byla? Jestli pointa je, že své problémy necháváme v životě vyhnít, tak mě takové čtivo nezajímá. Příležitosti přichází, jen je uchopit…
P.S. Pochvala za krásnou obálku.
Štítky knihy
dospívání generace Y 90. léta 20. století mezilidské vztahy spolužáci přátelství z dětství české romány
Hezký, ale narovnej se!
Kniha Hezký, ale narovnej se! je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 535x |
| Čtenářské výzvě | 100x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 125x |
| Chystám se číst | 225x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 1x |
Píše se rok 2020, tehdy byli Aneta, Kryštof a Nela spolužáci na základní škole. Každý z nich se v samostatné kapitole svěřuje, co ho trápí, na co se těší, jaký měl ve škole zrovna den. Jejich plány, s kým budou sedět v autobuse, s kým bydlet na pokoji ve škole v přírodě, ale i kamarádství nejlepších přítelkyň, těšení se na nové díly seriálu i čtení Bravíčka, to vše pro mě mělo doslova sentimentální hodnotu.
V druhé půlce se přesune děj do roku 2020 a všichni dostanou pozvánku na třídní sraz. Mají vůbec ještě něco společného?
Tahle knížka je spíše dovolenkové čtení pro zábavu, nehledejte za ní četbu pro náročného čtenáře. Ale pro mě měla hodnotu oživení vzpomínek na moje dětství, zážitky se spolužáky ze základní školy. Nejen při čtení si uvědomuji, že spoustu detailů jsem již vytěsnila nebo úplně zapomněla. I proto jsem ráda, že právě s partou ze základní školy jsme v kontaktu a při našem setkání každý svojí historkou připomene naše společné chvilky a máme si pořád, co říct.