Milénium!

Moc krásné nostalgické čtení, až málem slza ukápla :')

Vzpomněla jsem si díky tomu na stojany s CDčky, co kdysi bývaly v Tescu k poslechnutí se sluchátky. Jo, to byly časy, kdy jsme sledovali Vladkovy excesy, poslouchali Superstar top 10 nebo písmenkovali na Lidech.cz :)

Pořádná dávka nostalgie pro všechny mileniály. Člověk si může připomenout milníky z dětství, ať už to byly první tlačítkové telefony, začátky internetu, ICQ, až po zaplavení trojské zoo, SuperStar či české úspěchy na olympiádách

Knížka se příjemně četla a člověk si dokonce i připomene dávno zapomenuté věci. Sloupky osobností byly zajímavější než u předchozí knihy Devadesátky. Jediné, co mě trošku mrzí je, že některé tématům se věnuje více a některá tam ani nejsou. A taky mi přišlo (což může bejt čistě můj subjektivní názor), že v této knize bylo míň fotek než v té předchozí Původně jsem chtěla knížku poslat dál do světa, ale nakonec mě mile překvapila a nechám si ji do sbírky spolu s Devadesátky

Za mě oddechovka ... dost věcí je taková nostalgie, které si z dětství pamatuji ... plus zpovědi na dobu od známých osobností...

Pokračování příjemně oddechového sborníku Devadesátky! se nese ve stejném slohu a stylu.
Tentokrát se ale, jak název napovídá (Milénium!), posuneme o deset let dopředu, mezi léta 2000 až do první poloviny milénia, tedy do roku 2005. I názvy kapitol zůstávají mnohdy stejné či jen mírně pozměněné (například: Televize, Móda, Technologie, Kinematografie, Časopisy, Reklama atd.) a přibyly i nové, jako jsou Internet či Kinematografie.
V knize jsou opět sesbírané vzpomínky různých osobností (je jich celkem 30). Některé jsou zajímavé, jiné méně.

Při čtení se bude vzpomínat (namátkově) například:

V kapitole Televize na kultovní pořady jako byly Chcete být milionářem (s Vladimírem Čechem), Tele Tele nebo na pořady typu Vyvolení či Superstar.

V módě na totální úlety jako byly kožichy Leoše Mareše nebo značka Kenvelo.

V kapitole Technologie se zastavíme u Windows XP.

Kapitola Kinematografie rozebere třeba dnes již filmové klasiky jako jsou Harry Potter (celou tu sérii nesnáším), Snowboarďáci (dnešní optikou totální filmové dno), Musíme si pomáhat (absolutní klasika) či Český sen (totální úlet – v dobrém slova smyslu).

Kapitola o Internetu rozebere stránky a aplikace jako byly Lidé.cz, ICQ či počátek (dosud velmi úspěšného) Seznam.cz.

Vzpomínat s touto knihou bylo strašně fajn, takže za mě mohu tuto publikaci, byť pouze jako nenáročnou a relaxační, doporučit – žádný přehršel zajímavostí či informací v ní nenajdeme.

Lepší než Devadesátky, hlavně sloupky osobností byly zajímavější, pobrečela jsem si u popisu povodní v pražské zoo, to by nevymyslel ani Stephen King. :-( Za těch pět let se toho stalo vlastně strašně moc, dokud jsem to neviděla černé na bílém, ani mi to nepřišlo. Mnohé z toho, co tehdy bylo možné, vlastně běžné, by dneska už neprošlo, viz reklamy nebo časopis Maxim. Stýská se mi po té době a jsem ráda, že na ni můžu vzpomínat.

Ačkoli je Milénium psáno v obdobném stylu jako Devadesátky, tak se mi tato kniha líbila méně. Asi je to tím, že v Devadesátkách jsem se víc poznávala a toto jsou knihy hlavně o vzpomínkách.

Je to velká nostalgie a ještě větší bude, když si přečtu knihu Devadesátky. Ale.......

Jsou věci, na kterých by bylo potřeba pořádně zapracovat. Opravdu není nutné rozdělovat věty dvoustránkou s fotkami, nebo omílat pořád to samé dokola. Navíc to nedávalo smysl. V rámci jedné kapitoly se určité téma opakovalo, ale random, takže vlastně v tom byl trochu chaos. Jako by to někdo hodil na papír tak, jak mu to přišlo na mysl a už si to po sobě nepřečetl. Celkově je kniha fajn, ale znova si ji už nepřečtu.

Pro mě bylo mít knihu Milénium nutností. Jednak teda máme doma základní knihy Retro 1-3, které teda nejsou od autorky, jednak už od autorky máme Devadesátky a tím pádem mi přišlo do této řady logické přidat i to Milénium.
Považuji totiž tyto knihy za takové jakoby alba. Nemusíte si lovit v paměti, co a jak bylo, stačí sáhnout po těchto knihách a už se vám vybavují historky, vzpomínky, události.
Za mě byly super Devadesátky, kdy jsem byla puberťák, ale i to Milénium mě dostalo.
Myslím si, že je to perfektní základní přehled toho, co letělo v různých oblastech společenského života a to se mi moc a moc líbí.
Proto jsem za to ráda, že autorka píše, protože není snadné dát dohromady tyto okamžiky a nějak to ucelit, aby to dalo hlavu a patu a nebyl to jen výčet. Tady se to povedlo a já autorce děkuju.

Tak ale toto :-D hodně jsem zavzpomínala a zasmála se. Tolik nostalgie v jedné knize. V té době jsem vyrůstala a vše jsem si pamatovala a říkala si ,, jooo, to si pamatuji. To bylo super.". Některé kapitoly mě zajímaly méně, ale i tak jsem si čtení a vzpomínání užila a dokonce si knihu prolistoval i manžel, který je nečtenář :-D

Dočetla jsem Milénium! od Johany Fundové, o kterém jsem uvažovala opravdu dlouho. Pro mě, jako pro dítě narozené koncem devadesátek (96), to byla “must read” záležitost a upřímně jsem tedy čekala něco víc. Ano, hromada fotek a informací, zavzpomínala jsem si na dětství, ale něco mi tam chybělo. Každopádně bylo fajn se touto formou vrátit do dětských let a určitě si budu chtít přečíst i následující autorčiny knihy :)

Vtipné návraty do období milénia, pokračování devadesátých let. I u mě šlo o vánoční dárek, který nezklamal. Těším se na pokračování, kde snad budou i začátky sociálních sítí.

Vánoční dárek pro mého muže, knihu jsem zhltala za jedno odpoledne a nostalgicky vzpomínala na tu dobu. Manžel si vyžádal i devadesátky!

Nevěřila bych, že ani ne ve svých 30 letech si koupím knihu z nostalgie. Jak rychle se u mě nadšení objevilo, tak rychle ale i opadlo a zmizelo. Začnu formální stranou - vadilo mi, že text byl často neukončený a přerušený informačními panely či obrázkovými dvojstranami, dále překlepy a časté opakování. Je vidět, že autorka publikaci psala se svou vlastní nostalgií a vzpomínkami, ale já jako čtenář, který své rané dětství prožil v nultých letech, nepotřebuji neustálé omílání dvou fenoménů pořád dokola. Celý text byl pro mě osobně dost povrchní, a kromě části, která se věnovala vývoji internetu, dost informačně chudý. Když už je kniha rozdělena tematicky, tak bych očekávala, že kapitolu kinematografie ukončíme a nadále už se k filmům a televizi vracet nebudeme... Myslím, že se z těch kapitol a témat dalo vytřískat víc. A některé bych spojila dohromady - proč móda a nakupování byly rozdělené? Stejně jako reklama, časopisy a technologie?
Abych jen nekritizovala, tak se mi líbily vzpomínky "pamětníků", některé víc, některé míň. Velmi oceňuji vzpomínku pana Müllera, který nám dal nahlédnout zrodu pottermanie. Nebo bývalého ředitele pražské zoo, který nám připomněl tragickou povodeň z roku 2002, nebo bývalého šéfredaktora MF Dnes, který zase popsal, jak těžké bylo předat informaci českým čtenářům o útoku na Dvojčata, ten den si mimochodem pamatuji dodnes, a to mi bylo 7...Kniha je dobrá akorát tak na nostalgické připomenutí prvních 5 let 21. století, teoreticky pro mladší generaci bude mít možná hodnotnější přesah, nebo jsem měla trošku větší očekávání... Menší zklamání.

Tohle je pro nás dospívající v letech milénia takřka bible! Neuvěřitelné, co člověku utkví v hlavě za hlouposti. Kniha je obohacená o vzpomínky osobností.

Kniha pojednává o prvních 5 letech nového tisíciletí, takže jsem se docela bála, že se v ní tak úplně nenajdu, protože tehdy jsem byla ještě fakt úplnej prcek (jsem ročník 99), takže jsem společenské dění okolo sebe zase tolik nevnímala. Většina popisovaných událostí a fenoménů mě však ani tak neminula, protože přetrvaly i do dalších let, kdy už bylo mé dětství v plném proudu. Ať už se jednalo o časopisy, televizní pořady a filmy, technologie, internet nebo třeba reklamy, to vše mě vrátilo do vzpomínek, při čtení jsem se smála a nesmírně si celou knihu užívala, protože jsem na spoustu věcí i pozapomněla a během čtení prožívala takové ty stavy typu: "ježíši no jóó, tohle a tamto bylo boží!" Dokonce jsem se prohrabala starými klenoty a našla i menší archiv starých Bravíček, které jsem myslela, že jsem dávno vyhodila. Jak jsem teď ráda, že jsem to neudělala! :D Je až neuvěřitelné, jak moc se svět za pouhých 20 let změnil a co vše je dnes už naprosto nemyslitelné. O to víc jsem vděčná, že patřím k poslední generaci, která měla tu čest tuhle éru ještě prožít. Za nic na světě bych to nevymyslela. A ačkoli si teď připadám už trošku stará, když se o době mého dětství píšou knihy :D, tak za ni moc děkuju! Ještě se k ní hodněkrát vrátím :)

Pěkné shrnutí prvních pěti roků nového milénia. A autorka nezapomněla ani na můj nejoblíbenější seriál Dawsonův svět.

Pôvodne som si myslel, že už z princípu dám 4*, ale nakoniec budem prísny. Po knihách Devadesátky! a Hezký, ale narovnej se, Fundovej tretí príspevok na retro nostalgickú vlnu 90. rokov a prvých rokov 21. storočia. Štýlom to čo Devadesátky!, ibaže sa to samozrejme venuje predsa len iným témam, keďže to, čo bolo bežné v 90. rokoch, už po r. 2000 až tak bežné nebolo (alebo to nebolo vôbec) a to, na čo sme si zvykli napr. v r. 2003, tak o tom sme v r. 1997 mohli ešte len snívať (alebo ani to nie). Je to bohatá téma, takže niektoré témy sú rozpracované podrobne, iné menej a ďalšie nijako. Skutočne si kultový filmový časopis Cinema, ktorý vyformoval bohviekoľko generácii recenzentov, kritikov a v neposlednom rade fanúšikov, zaslúžil jednu vetu? Nechýba bohatá farebná fotopríloha, ktorá nás spoľahlivo vráti do čias Leoša Mareša, časákov pre puberťákov, SuperStar, ICQ, pripájaniu sa k netu prostredníctvom chrčiacej telefónnej linky, Chcete byť milionárom?, Tele Tele, IQ testu národa a nástupu CD a neskôr DVD a s tým spojeným megaboomom videa a pochopiteľne DVD požičovní. K tomu potterománia, ale tiež šokujúce lietadlové útoky na newyorské Dvojičky, ktoré istým spôsobom navždy zmenili svet. Problém nevidím ani tak v tom, že tém je priveľa a strán primálo. Ono tých strán v skutočnosti je skoro 3OO, čo je postačujúce. Problém je, že autorka nedokázala rozoznať zdravú mieru, masívne sa rozpísala pri jej osobe blízkych témach a pri tých, ktoré ju nezaujímajú, sa pristaví dvoma vetami a finíto. Najmä z toho dôvodu je táto kniha síce skvelou prehliadkou nezabudnuteľných (hoc nejeden raz kurióznych a ruku na srdce neuveriteľných) spomienok, ale nedá sa o nej baviť s vážnou tvárou ako o serióznej, kvalitnej, vyváženej encyklopédii. Sklamalo ma, že Bravo síce spomenuté je, ale autorka sa nevenuje filmovej dvojstrane, ktorá nám mala sprostredkovať dej kinotrháku, avšak redakcia ho do uzávierky spravidla nevidela, takže na dve strany naflákala fotky z filmu bez ladu a skladu, vymyslela si k nim vlastný obsah (!) a de facto tým vytvorila nový scenár (!!). Chýbajú tiež zmienky o pornočasopisoch, čo je ďalší dôvod, prečo sa v súvislosti s touto knihou nemožno baviť o objektivite a plnohodnotnosti. Ako minule, i teraz ma nudili stĺpčeky osobností. Johana Fundová si podľa mňa pohodlne uľahčila robotu, pretože stĺpčekov je tu strašne veľa. Čudujem sa, že jeden nedostal aj Vojta Kotek, zjavne autorkina vtedajšia platonická láska. Ak je pod knihou podpísaná osoba X, malo by ísť o jej dielo a nie o jej dielo + aby podstatnú časť publikácie tvorili desiatky strán iných ľudí. To mi nepripadá fér a hlavne ma to nudilo (najviac ma paradoxne - ? - zaujali slová vtedajšieho riaditeľa pražskej ZOO, to si koleduje o sfilmovanie). Nedobrý pocit mám i z toho, že sa kniha venuje len rokom 2000 – 2005. Nalejme si čistého vína: zjavne je to biznis, aby mohlo vzniknúť v budúcnosti čo najviac podobne ladených kníh. Takže sa zrejme dočkáme rokov 2005 – 2010, 2010 – 2015 a nečudoval by som sa ani rokom 2015 – 2020 s odôvodnením, že veď už aj rok 2016 je de facto veľké retro.

Brutální závan nostalgie, miluju! Nejlíp utracený pětikilo :D