Hastrman
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1028/bmid_hastrman-twu-1028.jpg
4
746
177
Miloš Urban (*1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.... celý text
Přidat komentář
Přečteno při příležitosti podzimní návštěvy onoho kraje. Kdybyste neznali - nebojte, Vlhošť je stále celá a rypadla nehrozí, Holanské rybníky nejsou zatopeny - dokonce mezi nimi na mostku stojí nové a zdařilé sochy (nejspíš) právě Hastrmana a Katynky, a skálu Smrtku uvidíte z auta. Jen Starou Ves byste marně hledali, protože si ji autor vymyslel, a inspirací pro hastrmanskou věž asi byly základy bývalého mlýna.
Kdyby zůstalo jen u první poloviny, se kterou se prý spokojili autoři filmu, tak to nebude úplné, bude to historicky etnografické okénko s fantasy prvkem, ale právě ta druhá polovina o dvě stě let později a stále za života téhož dlouhověkého hastrmana tomu dodává temnější příchuť - vzpomněla jsem si u toho na Zaklínače, jak povídal že nezávidí elfům nesmrtelnost, protože oni uvidí a zažijí, jak pro ně bude svět stále víc nepřátelský.
Tato druhá část je podle mě trochu psychohygienická, autor musel mít potěšení z toho, jak hastrman ( zas to tak úplně není člověk, takže se mu dá leccos odpustit) se propracovává skrz zmrdí žebříček lidí, kteří jen dělali svoji práci a prý o ničem vlastně nerozhodují, ale je za nimi zničená krajina.
Ke konci mi nesedly Urbanovy utopické anarcho-primitivistické tendence, ty mi přišly poněkud děsivé a dost nelákavé při prvním čtení, a teď při druhém snad ještě více. Objevuje se tam věc/bytost zvaná Odradek, ta vyžaduje určitou znalost Kafky.
Pár citátů z knihy:
"Jsem jako přehrazená voda - na povrchu smích plavců, pod hladinou ticho zatopené vesnice."
"Nesnáším telefonování. Když byla Francie protkána sítí železnic, spisovatel Flaubert řekl, že vlaky napomůžou jednomu: lidi se budou víc navštěvovat a nažvaní ještě víc blbostí, než nažvanili dosud. Co by Flaubert řekl přenosným telefonům? Sám bych si raději nechal useknout druhý prst než na svém těle muset nosit tu plebejskou odpornost."
Krásným jazykem sepsaný příběh o tom, jak úzce je (nebo možná býval?) člověk srostlý s krajinou. Silná postava Hastrmana provází čtenáře staletími až do současnosti, nicméně tuto poslední část mohl si autor klidně odpustit.
Hastrman je knížka zvláštní, magická, navíc graficky vydařená. Nemusí nadchnout každého, ale nelze jí upřít jedno: čtenář ji jen tak snadno nedostane z hlavy.
Nápadité, bohaté, zajímavé, napsané vyspělým jazykem a nakonec se najde i naděje, což se mi zdá nejdůležitější. Bohužel nesdílím tak velké nadšení první částí. Těžko věřit, že by prostí venkované praktikovali tolik komplikované přírodní magie. Jakoby nic jiného nedělali. Tím se kazí zdání reálnosti, které si nese hlavní postava. Skok do budoucnosti mě zpočátku překvapil, ale časové rozpětí je právě to, co z této knihy dělá něco víc, než hříčku o tom jak příchod tajemného pána narušil život obyčejných lidí.
Krásná kniha o vodě, radosti ze života a kráse přírody. První část je úchvatná popisem starých tradic, druhá má zas daleko větší spád a čte se jedním dechem. Líbili se mi obě a celkově knihu velmi doporučuji
Nadšení od první stránky. Samozřejmě, že jsem nejdřív viděla film a ten se mi líbil , ale knížka je opravdu moc lepší. Nahlédnutí do života mládeže ,co všechno vyváděli jak se bavili , jak spolu drželi a nebo se mstili, to vše bylo jakoby Erbenova práce pokračovala , dech dějin mě oslovil. Záhadný baron , krásná dívka, něco jako Divá Bára , četla jsem s chutí a jedním dechem a venku tropy s nelidsky vlhkým vzduchem dotvářely atmosféru, že jsem pod vodou a nemůžu se nadechnout...A pak jsem zjistila, že kniha je rozdělena do dvou částí, a ta druhá se mi už tak nelíbila.
Možná , že ještě žijí mezi námi Hastrmani ?
Z nějakého pro mě dosud neznámého důvodu jsem si od knihy držela odstup. Připadala jsem si jako obyčejný šmírák, co dění kolem sebe sleduje skrz sklo dalekohledu. Vodníka mám především spojeného s Josefem Ladou a jeho kresbami. Urbanův hastrman přináší trochu jiný pohled na tuto pohádkovou bytost. Až z něho šel chvilkami strach. Taková zvláštní adaptace na Krásku a zvíře. S knihou je to jako na horské dráze. Nejdříve hezký popis vesnických zvyků (samozřejmě že pohanských). Pak se po nějakém veletoči přesuneme k vraždícímu monstru a vybuchujícím strojům. Přirovnala bych tenhle příběh k dortu Pejska a kočičky. Ku podivu to ale chutnalo. Sice jsem z toho nebyla kdo ví jak vedle. Grafická podoba knihy je fajn. Občas jsem se přistihla, že se dívám, jestli nemám zelené prsty a pod dlouhými vlasy schované žábry na krku.
Miloš Urban si recenzi napsal sám: "Kdo jsi nestvořil, nepřetvářej. Obdivuj!"
První část knihy je opravdu vydařená. Příběh zasazený do 19. století, kde se mísí zbytky pohanství s křesťanstvím, je podán způsobem, který mi až připomínal romantické popisy. Postava pana barona je tajemná, mezi ním a Kateřinou od začátku jiskří. Nevěděla jsem, co od hlavní postavy čekat, což mě přímo vtahovalo do děje a nutilo číst dál. Zároveň byl příběh propleten určitými nepochopitelnými prvky, které mu jen dodávaly na ponuré atmosféře. První části knihy bych nevytkla nic, má spád, je zajímavá, prostředí české krajiny nemá chybu. Druhá část už mě ale tolik nenadchla. Často mi přišlo, že příběh nemá moc děj, hastrman se choval na svou tajemnou postavu zvláštně a celkově byl takový milosrdný a příliš lidský. Urbanovy popisy mi do moderní doby vůbec nesedly, navíc postrádaly na uměleckosti předchozího děje. Zakončení románu by se mi asi líbilo, ale nějak mi nesedlo do té doby. Myslím, že kniha má své poselství, i druhá část, možná jen Urban nasadil laťku předchozím příběhem příliš vysoko. Jelikož jsem z první části opravdu nadšená, strhávám za druhou pouze jednu hvězdu a mrzí mě, že mi zkazila celkový dojem, protože mám pocit, že hodnotím mírně.
Jsem nadšená, Urban má snad na to psaní smlouvu s ďáblem, jde mu to zatraceně dobře. Hned po přečtení jsem si pustila i film, povedl se taktéž.
První část by se klidně mohla jmenovat "Rok na vsi" - pro mě úžasné, poutavé, zajímavé čtení. Skvělé postavy (farář!), krásně zpracované téma konfliktu křesťanství a pohanství, pěkně zachycená role chasy v obci. Oceňuji autorovu odbornou - přímo etnografickou - přípravu! Venkovská idylka, sice dřina, ale v souladu s přírodou a jejími cykly, sem tam se zásahem mužíka s mokrými vlasy...
Druhá část mě ubíjela svými dlouhými monology. Ne že by mě téma nezaujalo, naopak, ale děj příliš připomínal pohádku o kohoutkovi a slepičce. Ale posledních třicet stran bylo perfektních, v mnoha ohledech! Konec zarážející, nečekala jsem ho... ale dává smysl.
Ilustrace Pavla Růta ve vydání z roku 2001 jsem nějak nepobrala... a to "hranaté" písmo se moc dobře nečetlo.
Ke knize jsem se dostal vlastně náhodou - po shlédnutí Lvů, jsem se v práci zmínil o zájmu vidět film (ten hodnotit nebudu) a na to konto mi kolega půjčil knihu od svého oblíbeného autora.
Bylo zajímavé číst první část zhruba ve stejném období roku, kdy se děj odehrává - začátkem jara, přes Velikonoce. Líbilo se mi přiblížení tradic a oslav spojených s příchodem jara, léta. Čemu všemu lidé věřili a co byli schopni obětovat ve jménu dobré úrody. Ovšem motiv chování některých postav jsem nechápal. Že by láska ke Katynce? Ta samotná mi přišla nejzvláštnější...
Druhá část byla něco úplně jiného. Hastrmanův motiv od první chvíle zcela zřejmý a vůbec se s tím nepáral! To mě hodně bavilo, ne že bych to schvaloval, ale v rámci fikce můj šálek kávy. To by byl daleko zajímavější biják. :) Konec nečekaný, ale kruh se tím uzavřel.
První část pohádka,pohanské zvyky,částečně přenášené do současnosti, soužití člověka s přírodou. Druhá část - byrokratická mašinérie, nikdo za nic není odpovědný, proto se může všechno. Možno převést i do jiných oblastí než do ekologie.Chobotnice, kterou nelze zlikvidovat useknutím jednoho chapadla.
Ke knize mě přivedlo shlédnutí filmu a z něj vyplývající otazníky, odpovědi na ně jsem chtěla najít v knize, ale to se nepovedlo. Z knihy jsem byla zmatená ještě víc... A naopak jsem spoustu,, věcí,, v knize chápala díky filmu... Kniha je pro mě těžší čtení, clovek se musí plně soustředit na každé slovo. Film se mi líbil moc, kniha mi dala zabrat a druhou část jsem vzdala úplně, ta mě nebavila. Třeba někdy se odhodlam tím prokousat. A co mě Teda dohanelo k šílenství bylo slovo Odradek, nevím, co nebo kdo to je, jaký je,, jeho,, význam... Opakovalo se to tam stále.
Řadím se k těm, kterým se líbila první část a se druhou měli problémy: nevadila mi ani tak na můj vkus trochu prvoplánově pojatá ekologická tématika, jako nekonzistentnost hlavní postavy - přeměnu světaznalého aristokrata na poněkud naivního ekoteroristu donkichotského střihu (skoro se chce napsat z hastrmana na tatrmana) jsem prostě nestrávil. Naštěstí Vlhošť je v pořádku, o Velikonocích jsem se tam byl podívat :-)
První část knihy se mi líbila výrazně více než druhá, a ač se nakonec obě části spojily, tak mi trvalo značně dlouho, než jsem si na styl vyprávění v druhé části zvykla. Po přečtení třetí Urbanovy knihy bych řekla, že si libuje v utopiích. Přízvisko Zelený román této knize opravdu sedne, po všech stránkách. Náprava zkaženého přetechnizovaného světa ala Urban.
Hastrman je moje velká srdcovka a kniha, která, když jsem ji četla poprvé, mě úplně okouzlila a pohltila. Nejinak tomu bylo tentokrát, s odstupem asi osmi let. Zajímavé ale je, že při prvním čtení jsem se zcela ponořila zejména do první části, která popisuje život na staročeské vesnici, všechny ty zvyky a obyčeje, ach - tak jako se Katynka narodila o dvě stě let dřív, mám já pocit, že jsem se narodila o dvě stě let pozdě.
Při čtení druhém mě naopak víc zasáhla druhá část a uvědomila jsem si, jak hrozně nadčasová vlastně je. Hastrman je starý už 18 let, a přesto v něm Urban zmínil všechny problémy dneška - jednorázové plasty, brčka, ekologické katastrofy, drancování krajiny. Možná jsem si v pubertě ještě nebyla vědomá plného rozsahu lidské činnosti, teď už jsem ale zase dál a snad právě proto, mi nyní více učarovala ta "ekologická propaganda" :)
Re-reading jsem si vychutnala v audioknižní podobě a lidi, to chcete. Jan Kolařík je mistr slova a k postavě Hastrmana mi skvěle sedl. Atmosféře napomáhá občasné žbluňknutí, které odděluje kapitoly či hudební vložky - ty byly sice na můj vkus trochu moc veselé, ale rozhodně celkový dojem nezkazily. Moc, moc doporučuji!
Prostě nádhera jak Miloš Urban dokáže psát, je tam tajemno, kouzlo, duch pohanských tradic, malebnost starých časů, vůně venkova, nadpřirozené bytosti, kouzla a oslava vítězství přírody. Jakoby čtenář začal vnímat prostor více smysly, jak úchvatně je svět vody, potoků, rybníků, lidí a tajemné hory Vlhoště zobrazen.
Štítky knihy
ekologie zfilmováno faráři ochrana životního prostředí pohané, pohanství ekoterorismus vodníci Magnesia Litera romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Hastrman je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 1 077x |
| Čtenářské výzvě | 185x |
| Doporučených | 60x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 331x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 4x |
První část mě bavila velmi, bylo to takové temné (poslouchala jsem jako audioknihu), všude bylo cítit tajemno, staré zvyky, zaříkávání, spojení s přírodou, ctění přírody a pocit sepětí a závislosti na ní. Druhá část byla naopak až moc akční a "ekoteroristická", ale asi to byl záměr poukázat na dvojí vnímání přírody - jako životní vůdkyně versus prostor k vytěžení. V porovnání s druhou moderní částí vyšla pak první část zase jako příliš mýtická, neubránila jsem se dojmu idealizace historie (něco jako byly mayovky a indiáni). Jinak ale příjemný, pomalu plynoucí příběh, obzvláště první část.