Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1221
1221
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Autorka se rozhodla nehrát na jistotu, a to považuji za skvělé. Při čtení jsem měl pocit, že se někdy necítí být silná v kramflecích, některé scény se na spisovatelské pánvičce lehce připekly, ale příběh Vladěny ve čtenáři rezonuje. Kniha budí emoce - některé negativní reakce plynou z jiného očekávání, vnímání hodnoty knihy dle sympatií k hlavní postavě nebo nepochopení děje. Na mě kniha zanechala pozitivní stopu. Žádnou jinou knihu od autorky jsem zatím nečetl, jejím působením na sociálních sítích a v médiích jsem nepolíben.
Příběh knížky sleduje roadtrip ženy, která si musela v životě projít nepříjemnými věcmi a není to silná hrdinka tak, jak je můžeme znát z jiných románů. Oceňuji, že byť se její chování často jeví jako přehnané, reflektuje pěkně dopad některých kritických životních událostí, proti kterým se mnohdy nedá bránit. Z románu cítím snahu o zamyšlení nad tím, že každý jsme jinak zatížen a jinak vybaven ke zdolávání psychických zátěží. Život není jenom o silných osobnostech, které vše po boji překonají, ale i o těch, kteří se z drápů svých potíží nedokáží vymanit. Dokážeme jejich příběh přijmout a nebo je odsoudíme?
Odsoudit je snadné jako když foukneš do pěny. Já si koupel užil, ač jsem to vůbec nečekal. Snad bude autorka v podobném způsobu pokračovat, určitě se dá tento styl ještě do detailů vybrousit.
Zralá knížka, zralé emoce, autentická, každé slovo na svém místě... Klobouk dolů, autorka vyzravá před očima. A je pravdou, že na knížku s tímto tématem musíte být naladění, abyste se spolu potkali...
Mám ráda styl psaní Radky Třeštíkové, je to jako proud toho, co se vám děje v hlavě a co nikomu neříkáte.
Každopádně Foukneš do pěny ani nenadchne, ani neurazí. Na oddech parádní!
No, Třeštíkovou mám ráda asi tak pade na pade..Tato kniha na mě zpočátku působila velmi podivně a zmateně. Ale nakonec to tak zlé nebylo. Děj byl zvláštní, ale styl psaní mi docela sedl, ani příběh ve finále nebyl tak zlý, takže jsem ji měla přečtenou za chvilku.
Mně se to prostě líbilo! Ano, začátek byl trochu složitější než si člověk zvykl na přeskakování časových linek a než se pořádně začetl, ale já tu Vladěnu vlastně chápu. První (anti)hrdinka od R.T., která v některých případech jedná impulzivně a iracionálně, ale vlastně proč ne. Tak to v životě chodí. Všichni se tak někdy chováme. Forma a styl mě nevadila, naopak se to vymykalo všemu normálnímu a bavilo mě, že mě knížka vlastně pořád držela ve střehu (skoro jako u odborných knížek, kde musíte text také 100 % vnímat). Nejlepší část byla scéna v autě všech generací "holek", podobně by ten rozhovor probíhal i u nás. :) Za mě tato knížka patří do autorčiných TOP 3.
Málokdy mám po přečtení knihy pocit, že vlastně nevím, co bych o ní napsala. A přesně tento pocit zažívám teď, po dočtení Foukneš do pěny.
Řadím se mezi jednoznačné příznivce této emocionální smršti, ale cítím, že zrovna nejsem v tom pravém období a v tom pravém nalazení, aby ve mne kniha zanechala kýžený efekt. Ne nadarmo jsem si hned po dočtení knihy řekla, že si ji budu muset přečíst ještě jednou.
Chyba možná byla v tom, že jsem k ní, i přes četná upozornění, přistupovala jako k odpočinkové četbě, a jelikož mám Třeštíkovou načtenou celou, tak nějak jsem neměla potřebu se na knihu emocionálně připravit. Což byl možná ten problém.
Už po pár stránkách mi kniha dala jasně najevo, že tohle odpočinek fakt nebude, že tady se budeme nořit do světa pocitů, představ, minulosti a nostalgie.
Za mě je to obrovská pecka, je skvělé sledovat, jak autorka dokáže po knihách, jako jsou Bábovky nebo Osm, napsat něco takového.
Nádherná práce se stylistikou, nádherná práce s metaforami, několikrát jsem se přistihla, jak si znovu pročítám odstavec, jelikož mě naprosto zaujala větná výstavba nebo zvukomalebnost slov, několikrát jsem se taky přistihla, jak si sama v sobě rekapituluji a přehodnocuji některé pocity a myšlenky.
A přesně tyhle hloubavé a rozhárané pocity od knihy chci!
Sofistikovanější názor asi budu schopna dodat až po druhém přečtení knihy, co však můžu říct už teď je to, že kniha opravdu stojí za to!
(Mrzí mě, že to musím napsat, protože autorčiny předchozí knihy jsem si užila, ale) toto snad napsala Irena Obermannová s Richardem Krajčem!
Už z předchozích knih vím, že autorka umí napsat věrohodné postavy a podat výstižné myšlenky - nicméně ve Foukneš do pěny je čtenář musí preparovat z hromady vzletných, ale prázdných slovních obratů, kterými je kniha doslova zaplevelená. Chápu, že byl to zřejmě tvůrčí záměr, což nic nemění na tom, že plácat se ve spoustě kýčovitých vět opravdu nebyl zrovna dechberoucí čtenářský zážitek. Za mě krok vedle.
Chvíli jsem odolávala, jelikož udělená hodnocení moc pozitivní nejsou, ale nakonec jsem si knihu pořídila a přečetla. Souhlasím s tím, že každá kniha od Třeštíkové je jiná. ( Za mě jsou top Bábovky a nej.odpad Veselí.) Tahle kniha rozhodně nepatří mezi oddechovky k moři. Ale mě si bůhvíproč získala. Snad pro svůj poetický jazyk, snad pro zoufalou Vladěnu. Nevím. Pořizovala jsem si ji s úmyslem přečíst a prodat, nicméně do světa nepůjde. Nechám si ji.
Moje pocity z téhle knížky jsou všelijaké. Vladěna prostě skočí z okna a vydá se elektromobilem na cestu, kterou ale nemá předem naplánovanou - jede prostě až na konec světa. Během vyprávění zjisťujeme, jaký má vztah se svojí matkou, dcerou a svým bývalým manželem - když to shrnu - ve všech třech případech je to vztah komplikovaný. Vladěna se ale chová zvláštně, dělá věci, kterými na sebe upozorňuje a které moc okolí nechápe. Jí to ale připadá normální. Moc jsem tomu jejímu chování nerozuměla a ani já jsem jí nechápala.
Foukneš do pěny je prostě zvláštní knížka. Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní - dlouhé věty, přeskakování ze současnosti do minulosti. Postupně ale dochází k odkrývání jistých události, takže vás to nutí dočíst do konce, protože si říkáte, jak tohle muže dopadnout.
Troufám si říct, že u knih Radky Třeštíkové platí, že co kus, to originál - žádná z nich si není asi trochu podobná. Foukneš do pěny není pro mě její top knížka, ale i tak stojí za přečtení.
Tak pro mě rozhodně nejslabší kniha od této autorky. Do čtení jsem se téměř nutila. No. Tuhle znovu určitě číst nebudu.
...nikdo se nenarodí s pečlivě promyšleným plánem, jak si všechno v životě posrat.. Tak nějak jsem se v tom příběhu našla, často mám pocit, že chci nebo potřebuji utéct, ale nemám na to ty koule. Takže to byla jízda s hlavní hrdinkou, někdy mě štvala, někdy jsem jí chápala, někdy záviděla.....
Hrozně mě to mrzí, protože všechny knížky Radky patří mezi moje oblíbené a neskutečně moc jsem se na její novou knihu líbila. Bohužel pro mě veliké zklamání, v polovině jsem přemýšlela, že knihu nedočtu a odložím, ale jelikož to nedělám,tak jsem ji nakonec dočetla. Ve mě kniha nezanechala nic, špatně se mi četla, přeskakování děje mi nedávalo smysl....v podstatě ani nevím, o čem kniha byla a co jsem četla. Na její knihy ale nezanevřu a snad příští kniha bude pro mě zase v tom jejím stylu, který se mi líbí....
Četla jsem všechny knihy až na Foukneš do pěny. Radka Třeštíková píše dobře, ale přirovnávat ji k Vieweghovi v sukni nelze. Viewegh v sukni u mne je Simona Monyová, ale na tu už se zapomnělo.
První půlka chaotická, vodopád neuspořádaných myšlenek, což by samo o sobě nevadilo, kdyby člověku sedla hlavní postava, okolo které se točí celá kniha.
Ale nešlo mi s ní sympatizovat ani za nic. To přišlo kapku až v druhé části, kde člověku dodatečně začne minulost a osobnost této osoby dávat hlavu a patu.
Takže, určitě je to lepší, než Veselí, ale ta plochost příběhu a chlad na každé straně jejich knih je tu pro mě pořád.
Vyskytly se zde sem tam absurdní situace, kterým se člověk zasměje a pár odstavců bylo i na zapsaní pro svou hloubku, ale jako celek to na mě nezafungovalo, takové nafouklé nic....jako když foukneš do pěny.
Nejsou to Bábovky, není to Osm a rozhodně to není Veselí. Je to prostě něco úplně jiného, než jsem zatím od Třeštíkové četla. Z literárního hlediska je to dobré, hodně dobré. Jak je u autorky zvykem, není všechno podané polopatě, je třeba se lehce zamýšlet, dovozovat... Některé úryvky mi asi zůstanou v paměti už navždy. Hezké slovní obraty, pěkný a čtivý jazyk.
Jen prostě je to jiné... Hlavní hrdinka je už starší, než ty v předchozích knihách, takže už má jiné problémy a je víc životem odrbaná.
Myslím, že pokud jste třicátnice a v předchozích knihách jste se našly, je nebezpečné to číst, protože tohle je něco jako pohled do budoucnosti. Do budoucnosti která asi většinu z nás nějakým způsobem potká.
Nekontrolovatelná směsice ničeho. Nechápu o čem to bylo, co tím bylo myšleno, proč to šlo tolik do hloubky a proč to nebyla jen další pohodová kniha, kterou bych si s radostí přečetla a pak ji odložila dál... Přečetla jsem knihu horko těžko, a stejně tak všechny knihy od Třeštíkové, a líbili se mi pouze Bábovky.
Kniha FOUKNEŠ DO PĚNY je první kniha, kterou jsem přečetl od Radky Třeštíkové. Tato kniha má prozatím na Databázi knih velmi nízké hodnocení, ale z mého pohledu si myslím, že kniha si zaslouží vyšší hodnocení. Nepochybně se asi nebude jednat o TOP knihu, kterou autorka napsala, ale bohužel nemůžu porovnat tuto knihu s jejími dalšími knihami, poněvadž jsem je nečetl. Časem se třeba odhodlám a některou její knihu vyzkouším. Kniha je spíše určená pro ženy, ale mne také zaujala. Knihu hodnotím na 80 %.
V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.
Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.
Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.
… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?
Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.
Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Vnitřní monolog zraněné ženy, která se snaží utéct sama před sebou, ale vlastní myšlenky vypnout nejde. Dobrá kniha, má spád, dobře se čte, po dočtení chvíli rezonuje. Myslím, že se RT chtěla vymanit ze škatulky autorky ženských románů k plážovému čtení a chtěla napsat něco úplně jiného, a to se jí opravdu povedlo. Ono je to vlastně skvěle napsané, je to hodně experimentální, rozhodně to není román. Bohužel si myslím, že se to nedostane ke správnému publiku, protože Třeštíková.