Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1221
1221
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Napoprvé jsem knihu po třiceti stranách zaklapla a naštvaně odhodila..a hned dala inzerát na knižní bazar.
Ale protože knihu nikdo nechtěl koupit, a začaly se množit kladné recenze, dostala jsem druhou šanci. A jsem ráda!
NEBUDE TO LEHKÉ, ALE BUDE TO JÍZDA.
Třeštíková to píše hned na obálce, a je to pravda.
Napodruhé jsem se do knihy pustila po hlavě, stejně jako hlavní hrdinka Vladěna. Můj návod jak si knihu užít, je zkusit ji slupnout na jeden zátah, prostě číst stejným tempem jak rychle ubíhají myšlenky Vladěny. Jako byste za dvě hodiny měli vystupovat z vlaku a do té doby to chcete přečíst ... V ten moment se dostávám do kolotoče činů a emocí a je to opravdu jízda.
Dát tak nesympatické postavě, tak nesympatické jméno je nápad za milion. Moc se mi líbily i linky vedlejších postav..Pierre, Chantal, Miriam..naopak bych ubrala popisů stydkých pysků a nezdravého sexuálního chování.
Úplně tady cítím touhu autorky vymanit se ze složky nenáročných ženských románů, které jsou sice fajn ale plytké. Myslím, že tahle kniha je pěkným sítem pro čtenáře, jestli to byl krok dobrý, se uvidí časem.
Ač skoro nerada, musím uznat, že kniha cca od půlky nebyla tak špatná, jak se na začátku zdálo.
Ať chci, nebo ne, musím se zeptat - proč tolik negativních reakcí vzbuzuje tato kniha? Četla jsem pomalu, analyzovala každou myšlenku, každé slovo.. A nic! Absolutně nic špatného jsem neobjevila... Naopak!
Po těžším začátku (proto čtyři hvězdy), kdy si člověk musí zvyknout občas na rychle přeskakující myšlenky mezi časovými rovinami, jsem objevila příběh ženy. Ženy jejíž životní džbán tolerance, mlčení, potlačované bolesti, strachu, neopětované lásky a pochopení jednoduše přetekl..
Ženy, která musela po všech těch letech utéct a pokusit se nalézt alespoň střípek chybějící rovnováhy (ať už některé její činy na cestě hledání sebe samé byly jakkoliv zvláštní).
Kniha ve mně vyvolala prapodivné pocity úzkosti a strachu. Je jakýmsi strašákem... Ukázkou nevyzpytatelnosti některých rozhodnutí a "dobrých úmyslů"...
Někdy se může zdát, že jedinou záchranou před propastí je pocítit bolest. Protože když cítíš bolest, tak žiješ...
Někdy stačí prostě jen fouknout do pěny...
Byla to jízda. Děkuju!
(Vám co se to nelíbilo a přišlo moc zmatečné... buď jste četli zbytečně rychle nebo potřebujete dozrát. Nebo obojí.)
S Radkou Třeštíkovou mám takový zvláštní vztah. Jako osobu ji moc nemusím a jako spisovatelku tak 50/50. Bábovky super, ale Osm mě zklamalo. Veselí jsem nečetla, všichni mě odrazovali, že to není dobré. Na novinku jsem se těšila a zajímalo mě, co to bude. A bylo to ... zvláštní. V první polovině jsem si zvykala, druhá už se četla snadněji. I přesto mi 250 stran trvalo skoro 14 dní.. kniha se musí číst pomalu, protože je poměrně složitá a rozhodně to není pro každého.. je škoda, že ji někdo zde odložil, protože překousat a hlavně si zvyknout na jazyk, vyžaduje čas.. ale stojí to za to.. vnitřní monology a fakt že se tam vlastně nic neděje chtějí opravdu čas.. já to tomu dala a nelituji. Nejraději bych dala 3,5 hvězdiček, ale to tady nejde..
Zoufalá situace si žádá zoufale řešení .
Nelze rychle přečíst chce to čas.
Náročná ale skvělá.
“Když to bolí tak žiješ”
Už dle rozdílných komentářů jsem tušila, že půjde o zvláštní knížku. Ale nic mě nemohlo připravit na tento "myšlenkový průjem"...první třetinu jsem ho rozdýchávala a nedokázala nijak uchopit, příliš zmatku, vulgarit,nepravděpodobných situací..místy až nestravitelné..ale pak jsem najednou zjistila,že čtu místy i se zájmem a konečně v tom poznávám autorku a začíná se něco rýsovat. I když to běsilé neustálé a většinou zdánlivě nesourodé chrlení myšlenek,emocí a vzpomínek (hrdinka by potřebovala aspoň někdy vybít jako její elektromobil) bylo po většinu času vražedné (a to nejsem zrovna klidného a stabilního ražení) a rozhodně nešlo o odpočinkovou četbu, nakonec hodnotím jako originální pojetí jedné životní etapy a dávám 4* a na knihu jen tak nezapomenu..určitě stojí za přečtení (ať už se líbit bude či nikoli) a hlavně zkusit při čtení vytrvat, mně se to vyplatilo.
Nedočetla jsem... Do jedné třetiny jsem pořád čekala, ale to fakt nešlo. Mě vlastně ani nezajímaly ty postavy, ani jsem nebyla zvědavá, co se jim to vlastně děje a dělo, protože tak propleteně popsané a prokládané vnitřními monology a myšlenkovými pochody jsem to prostě nestíhala a ani nechtěla luštit a lovit mezi řádky. Toto patrně experimentování s časovými rovinami a psychickými stavy hlavní hrdinky se podle mě moc nepovedlo. Jinak se mi knihy R. Třeštíkové zatím vždy moc líbily!!
Po 160 stranách jsem knihu odložila...:(((Tak jsem se těšila a vůbec mě to nevtáhlo a nebavilo...
Zmatečnost a děj o ničem....Škoda...
Fakt zajímavé čtení. Byla to první kniha od autorky a inspirovaly mě k jejímu přečtení právě různorodé názory, které se ke mně o knížce dostaly. Strašně mě bavilo, jak se linky příběhu prolínaly. Nějak od knížky čekám, že mi dá trochu "zabrat". Asi nechci jen jednoduše proplout příběhem, bavilo mi o tom přemýšlet a ujišťovat se, že udržím linii. Jazyk byl krásný, texty od Kryla seděly. Vladěna byla převážně hrozná. Bylo tam pro mě spousta spíš nepravděpodobných scén, ale ani to neubíralo na zážitku a nebránilo mi se nad nimi zamýšlet. A ve mně příběh naopak vyvolával pocit, jak se mám krásně. Nenavodil mi jakoukoliv depresi. Neztotožnila jsem se s žádnou postavou příběhu, ale díky nim jsem si uvědomila, jaké štěstí mám v životě asi já. Díky často negativním recenzím od jinak skalních fanoušků mám skoro strach, přečíst si předchozí autorčiny tituly (ale už jsem si je společně s tím posledním koupila, nic jiného mi nezbyde), protože mě tahle kniha rozhodně potěšila a ráda si přečtu další z podobného těsta. Držím Radce moc palce, jen tak dál.
Je mi líto, ale tuhle knihu jsem dal sotva do poloviny. Střídání časových rovin, pro mě nezajímavá postava a dění kolem ní. Vulgárno, prázdnota, ale samozřejmě i kvalitní jazyk autorky, kterou za její předchozí tituly miluji, tentokrát ovšem nesedlo.
Nebylo to špatné, ale nebylo to ani nijak zvlášť dobré. Přečetla jsem to se zájmem, některé pasáže se mi dokonce hodně líbily i způsob struktury příběhu, který se postupně skládal do sebe, se mi líbil, možná to bylo to nejzajímavější na celé knize. Zato některé části jsem měla chuť přeskakovat, zejména dialogy, hlavně ty telefonické rozhovory byly nudné a nikamnevedoucí. Pološílenou hlavní hrdinku ani nemám chuť komentovat, ale její stav a počiny rozhodně nebyly způsobeny klimakteriem a celkově mi vyzněla dost nepravděpodobně.
Kdyby šlo na nepěkné věci zapomenout začínala by se Vladěně nová etapa života lépe
Vůbec jsem nebyla schopná pobrat to střídání časů a postav, kdo je kdo, a kdo je kde, takže jsem si to čtení moc neužila. V půlce jsem se dokonce chtěla vrátit na začátek, že musím být prostě pozornější čtenář... nakonec jsem to neudělala. Celkově zklamání, i když stále platí, že mám RT moc ráda jako autorku i jako člověka. A další její knížku budu opět číst mezi prvními...
Zklamání. Po pár prvních stránkách jsem knížku odložila. Po čase jsem se k vrátila ale vůbec mě nebavila. Za mě nejhorší kniha autorky.
Takle knížka se mi líbila, zoufalost situace a pocity hlavní hrdinky se mi zdály dost dobře popsané, jako, kdyby autorka byla v její hlavě a četla ji myšlenky. Jedná se o zajímavě psaný příběh líbí se mi prolínání časů. Je to moc smutná životní situace asi jako každý rozchod.
(SPOILER) TROŠKU SPOILERŮ :) Radka Třeštíková mě baví. Její knížky mají jednu zvláštní vlastnost - pořád vás drží v napětí a čtete dál, protože čekáte, co přijde. Přemýšlíte nad tím, jak hlavní hrdinka dopadne. Bude to dobrý? Nebo snad spáchá sebevraždu? Vlastně do poslední chvíle nevíte ( a často nevíte ani po poslední větě, takže pro ty, co nenávidí otevřené konce, nedoporučuji). Že je knížka plná pocitů, flashbacků a babrání ve vlastních zklamáních a selháních? Proč ne, i takhle se to dá dělat. Co však autorce neumím odpustit, je to všeobjímající depresivno, které najdete ve všech jejich knihách. Pokud chcete život vnímat jako krásný a plný možností, knížky od Radky Třeštíkové nečtěte. Hrdinky jsou vesměs na facku nebo minimálně na psychiatra. Po přečtení mám ale pocit, že je všechno špatně, všichni kolem mě jsou psychopati, ženy jsou nechutné, nerozhodné a neumí se ozvat a život vlastně stojí za ...... :) A to rozhodně nejsem příznivcem plytkých románků, které vždy končí happyendem a svatbou s miliardářem. Ne ne ne, ale všeho s mírou.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Pořád jsem čekala na nějakou poctivou zápletku, ale bohužel. I závěr chyběl, ale to už je taková klasika. Kamarádce bych rozhodně nedoporučila.