Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1219
1219
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Tak jsem se konečně odhodlala a přečetla si něco od Radky Třeštíkové. Názorů všude plno. Spousta nenávistných, až urážlivých, pár vysloveně pozitivních... Ten můj je tak někde mezi. Nebylo to zkrátka úplně špatné, paní Třeštíková umí pracovat s jazykem, spousta zajímavých obratů, slovních spojení, ale...! Příběh, který je prostě nezbytný, byl nic moc. Hlavní hrdinka byla hrozná labilní kráva, jako koneckonců většina ženských postav. Dějová linka vlastně strašně prostá, ale po dočtení mi bylo stejně tak nějak nepříjemně.
Zkrátka mě "Foukneš do pěny" vůbec nenalákalo číst od autorky něco dalšího, ale na druhou stranu si konkrétně tahle kniha nezaslouží až takovou kritiku. Obálka velmi povedená.
Začátek trochu chaotický, v ději jsem se ztrácela, ale když jsem se začetla a na styl si zvykla, nebylo těžké se v něm orientovat. Opět se v knize objevil typický humor Třeštíkové, který mi sedí a pokaždé u mě vyvolá úsměv na rtech. Námět zajímavý a čtivý, ale za tápaní na prvních stránkách strhávám jednu hvězdu. Těším se na další knihy, ale ocením, když se autorka vrátí k původnímu stylu psaní bez chaotického začátku :)
Jsem nadsena!!!!
Autorka je s kazdou dalsi knihou lepsi a lepsi
Kdyby ji vydala pod pseudonymem, oslovi urcite vice ctenaru.
Ano, je to psychologické drama uvnitř jedné ženské. Líbí se mi jak autorka rozebírá vztah mezi matkou a dospívající dcerou. Kniha je velmi čtivá!
Nejsem si jistá, jak knihu hodnotit. Místy je úsměvná, ale především je to psychologické drama. Pořád čtete a čekáte, co se bude dít. Potom vlastně už téměř vše pochopíte a najednou je konec. A vy máte pocit, že pořád něco chybí... Pro změnu by Radka Třeštíková mohla alespoň jednu knihu nějak uspokojivě zakončit. U mě stále vede Veselí. Je to tak na 3*, ale připadá mi, že tak nízké hodnocení, které tu vidím, si nezaslouží, proto dávám 4*.
Ještě jedna poznámka, pro příliš mladé čtenářky (aby nehodnotily zbytečně nekompromisně). Nemusí to být pravidlem, ale podle mého názoru je tato kniha svou povahou vhodná minimálně pro 30+.
Co se mi opravdu líbilo, je skvělé vylíčení pocitů Vladěny, jak se to v ní pere - žárlivost, nenávist ke své duši i tělu, vlastní nedostatečnost.... Aneb jak (zpackané) dětství čti "matka" dokáže ovlivnit celý život.
Po přečtených komentářích a celkem nízkém hodnocení, jsem ke knize přistupovala dost skepticky, že to možná nebude nic moc. Překvapení... přečteno skoro na jeden zátah, protože mi zajímalo, co se to tam stalo a kam ta Vladěna utíká a proč. Styl který mi sedl, věděla jsem o čem čtu, ze života .... a občas mám pocit, že mi to podobně víří v hlavě, takže až bude nejhůř, beru auto a jedu.
Tato kniha je emocionální bomba. Výbuch zoufalých, zmatených myšlenek, které chvilkami působí absolutně nesouvisle, ale nakonec do sebe vše zapadne. Mám z toho takový pocit, jako když dlouhodobě se svým životem nespokojený člověk sundá pokličku ze svého emočního papiňáku a všechny myšlenky, léta nashromážděná nespokojenost, o které se radši nemluví, vlastní potlačené touhy a emoce se vyvalí ven, pletou se jedna přes druhou, je to naprostá záplava slov a zmatených myšlenek, ale čí myšlenky nejsou někdy zmatené? Kdyby šlo cizím lidem číst myšlenky, našli bychom tam určitě podobný “segedýn” jako má Vladěna v hlavě. Takový mám dojem z knihy. Mě se kniha líbila
Kniha se četla dobře....ale pořád mi tam něco chybělo...nějak plynula....Jakoby to nemělo žádný spád....
V jedné recenzi jsem se dočetla, že Foukneš do pěny je nekontrolovatelný proud vědomí. S tím se nedá úplně souhlasit. Vlastně vůbec s tím nesouhlasím. Radka Treštíková napsala text, který je, zdá se mi, promyšlený do posledního slova, je pečlivě vystavěn, přítomnost se velice systematicky střídá s minulostí, od té nejzazší po tu nejbližší, aby se v závěrečném momentě protnuly v jednom bodě. Neměla jsem pocit chaosu, všechny zdánlivě nepodstatné detaily, slova, věty nabývaly smyslu s přibývajícími stránkami. Zkrátka konstrukce příběhu a vůbec jazykově je to jedna báseň. Dokonce se mi stávalo, že jsem si některé pasáže četla několikrát jen proto, jak skvěle a tak nějak absurdně poeticky byly napsány. Román i přes svou promyšlenou strukturu vůbec nepůsobí nijak šroubovaně. Naopak plyne lehce a přirozeně bez jakéhokoli zaváhání. Nikdy jsem nebyla fanouškem Radky Treštíkové, ale lehce to asi přehodnotím.
Tak som tú penu sfúkla. Bublinky z nej vyprchali do nenávratna, presne tak ako som dúfala.
Třeštíkovú som nikdy nevyhľadávala, nikdy som od nej nič nečítala, ale táto novotina mi bola s dobrým úmyslom podarovaná. Neostávalo nič iné, len sa do nej pustiť. Dočítané do zdárneho konca, s takým tým pocitom, že nenadchlo ani neurazilo. 2,5/5
,,Zbylo jen ticho pod slovy. Jako když foukneš do pěny.”
Myslím, že spousta lidí je z knížky rozčarovaná kvůli tomu, že čekalo spíše letní oddechové čtení. Tato kniha je jiná, děj je možná pro někoho náročnější - tok myšlenek hlavní hrdinky, střídání minulosti a přítomnosti, vztahy, emoce a křivdy. Příběh jde do hloubky, tak ale i jako předešlé knížky od R. Třeštíkové.
První stránky jsem nějak nepochopila, nevěděla jsem, co čtu a říkala si, že je to zmatek a blbost. Knihu jsem na den odložila a když jsem se vrátila, najednou to šlo. Nějak jsem naskočila na ten styl a pak už to byla jízda. Nakonec mě to hodně bavilo a celý příběh mě oslovil. Přijde mi, že to zažívá hodně žen, děti pryč, manžel pryč a co teď. Tady je to tedy dohnané až do extrému, ale o to názornější. A ten styl psaní mi připomíná přemítání nad něčím, tak jak přeskakují myšlenky. Konec byl vlastně osvobozující a držím Vladěně pěsti, aby to zvládla.
Není to lehké čtení, ale je to fakt jízda. Reálné pocity, myšlenky i rozhovory. Knížka se mi moc líbila, ale četla jsem ji pomalu a déle, není to moc oddechové .
Tak občas si říkám, jestli už neblázním, jestli nemám zajít k psychologovi.... no tahle paní v autě, měla v hlavě slušnej bordel, ale popravdě jsem si celou knížku říkala, co za mnohem větší bordel v hlavě musí mít ten, kdo to takhle napsal... mám většinou ráda prolínání minulosti a přítomnosti, ale tohle se chvílemi ani nedalo číst. Hvězdu dávám za zajímavé téma.
Moc se mi líbilo autorčino Veselí, to je podle mě kniha, ve které dokázala být Třeštíková nejvíc sama sebou. Tady mi ta přirozenost a opravdovost zpočátku scházela, anebo tam možná byla, ale schovaná za příliš mnoho květnatých obratů. Těch přirovnání a jazykových kudrlinek je tam prostě moc, aniž by se za nimi skrývalo něco hlubšího... jako by se autorka rozhodla, že teď napíše něco kvalitnějšího, ale až moc při tom snažení tlačila na pilu. Pak se ale příběh rozjede a je čím dál lepší. Takže doporučuju vydržet, ve výsledku je to opravdu dobré. Kdyby bylo na začátku méně pokusů o "literárnost" a šlo se rovnou na dřeň, bylo by to za mě ještě o hvězdu lepší.
Cetla jsem si předešlé recenze a zarazilo me, ze posledních pět kladnych bylo napsáno zrovna vcera od novych clenu. Ze by mela slovutna spisovatelka zapotřebí trollů?
Vzdy pisi nejaky uryvek z knížky, ale tady jsem si behem cetby zadny nezaznamenala, tak tentokrat vynecham.
Pribeh je zmatený, hlavni hrdinka nesympaticka, styl naprosto obycejny, az nudný. Docetla jsem silou vůle a dala knihu do knihobudky. Kez by takovou masivni reklamu mela Katka Petrusova nebo Petra Stehlikova.
Tak jsem dočetla novou knihu od Třeštíkové. Na prvních stránkách jsem tak úplně nevěděla o čem to čtu, působilo to dost zmateně, ale vydržela jsem a nakonec se mi to hodně líbilo. Ona ta hrdinka byla taky docela zmatená, taková snůška problémů jak s matkou tak s dcerou a hlavně v manželství, z toho by se jeden taky zcvoknul. I když jsem její jednání tak úplně nechápala, sama se pustí nazdařbůh autem napříč Evropou, držela jsem jí palce a přála jí, aby se z toho konečně vyhrabala a trochu se dala dohromady. Takže za mě jo, zvláštní kniha, ale dostane se pod kůži.
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Srdce náročnějšího čtenáře zaplesalo. Trestikova, která tady ještě nebyla. Miluju tu nespoutanost.