Evžen Oněgin / Евгений Онегин

23.06.2016

Jedu ve vlaku. Naproti sedí omladina, asi 4 osoby. Posílají si mezi sebou a popíjí lahev Puschkina. Tu jeden povídá: "Vole, puškin, puškin , to mě něco připomíná". Další se diví, jim to nepřipomíná nic. Tak říkám: "A co takhle Alexandr Sergejevič Puškin, Evžen Oněgin, dopis Táně, Já píši vám - co mohu více ...?" "Ty vole, no nemáme to nakonec k maturitě?"
V duchu jásám, lámat hůl nad naší mládeži budu jindy.

07.06.2016

Kdysi - v mládí, ve svých 12-14 letech , jsem milovala operního zpěváka Reného Tučka a díky němu viděla a slyšela Evžena Oněgina mnohokrát a mnohokrát - a neměla jsem vůbec ráda Taťánu - protože jsem ji záviděla, že ji ve finále Oněgin klidně miluje. Nedávno jsem znovu otevřela stránky této knížky a moje srdéčko zaplesalo - vzpomínala jsem, jak se v mém pokojíčku "třískal" plakát Tučka a vedle něj Bee Gees - no rozervanost vidět na první pohled. Možná i proto mi byl a je Oněgin tak blízký. Je to nádherné, napínavé, prostě krásné čtení.

02.03.2016

Hodně dobrá kniha, i když není úplně lehká na čtení. Nečte se zrovna jedním dechem, ale člověk se k ní rád vrátí.
No, občas mi prostě vadilo, že Puškin vždycky v té nejnapínavější prostě začal popisovat všechno kolem kromě toho, na co snad každý čeká.
Konec byl docela smutny, ale myslím si, že to Oněginovi patří. :D

27.02.2016

Velice kvalitní kniha, ke které se ráda vracím. Pokládám jí za jeden z vrcholů romantistické (kterým samozřejmě je) literatury, velice dobře a rychle se čte, děj je poutavý.

23.01.2016

Už to znovu nechci číst...

10.01.2016

Četla jsem jako knihu k maturitě. Není lehké číst epický příběh ve verších, zvláště, když Puškin tak rád odbíhá od tématu. Asi by mě to nebavilo, kdyby nebyl Oněgin sám tak úžasný, vůbec se Taťáně nedivím. Mor na toho, kdo ho nazývá zbytečným člověkem.

Ona chce jeho, on nechce jí.
On chce jí a ona nechce jeho.
...a mezitím se hooodně tancuje.
Pro mě jednoznačný vrchol ruského romantismu. Tolik vášně, kolik je v téhle knize, aby člověk pohledal.

01.01.2016

První části se mi zdály dost zdlouhavé a o ničem, ale jakmile začal samotný příběh, stálo to za to. Hlavně popis souboje byl neskutečný, až mě mrazilo. A to jednoznačně preferuji prózu! V celkovém hodnocení by to asi dosáhlo na tři hvězdičky, ale nejde míchat jablka s hruškami a prózu s poezií, a jako poezii tomu dám hvězdičky čtyři :-)

03.12.2015

Psáno neskutečně nudně, neustálé odbíhání od tématu. Přiběh by se mi asi líbil, kdyby byl podán jinak, tohle se nedalo číst.

Moje srdeční záležitost. A naštěstí pro mě... téma mé maturitní zkoušky :-)

01.10.2015

Naprosto úchvatná poezie!

09.09.2015

Ať tak či onak, škoda chvilek
jež neprožívá, necítí,
milenec, básník, smutný snílek,
nejbližším druhem zabitý.

Některé části knihy byly naprosto boží. :) Puškin nezklamal, chtěla jsem si Oněgina přečíst už dlouho, ale nakonec mě k tomu dokopala povinná četba k maturitě. Rozhodně si Oněgina za pár let přečtu znovu.

Četla jsem vydání z roku 1966 v překladu od Olgy Maškové. Takže jsem se nedočkala známého - Já píši vám, co mohu více... ale překlad, který jsem četla se mi opravdu líbil a některé pasáže, které se mi líbili jsem si prostě musela přepsat do sešitu. :)

21.08.2015

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Od prvního přečtení jsem ji četla snad každý rok. Vždycky na podzim, to na mě nejvíc působila.

01.07.2015

Velmi zajímavá poéma o nenaplněných nadějích. Za nejlepší považuji autorské glosy a kontrast poetična s cynickým jazykem nadhledu.

13.06.2015

Knihu jsem bohužel nedočetla až do konce, jelikož poezie není můj šálek čaje. Děj mě ale rozhodně zaujal, když jsem byla na divadelním představení E. Oněgina. To mě také dovedlo k tomu, abych si dílo i přečetla, ale bohužel ... Proto dávám 3 hvězdičky.

30.05.2015

Osobně se mi to moc líbilo, škoda jen, že ostatním puberťákům toto dílo nemůže přejít přes jazyk. Nechápu, za mě plný počet bodů.

05.03.2015

Musel jsem se hodně přemáhat abych to vůbec dočetl.

15.02.2015

Knihu jsem přečetla jedním dechem a i když jsem znala konec, úplně mě uchvátila. Miluju schopnost A.S.Puškina udělat z knihy skvost, který člověka ještě k tomu všemu úplně pohltí do děje.
Pět hvězdiček pro nešťastnou Taťánu a znuděného Evžena.

21.01.2015

Skvěle podaný filozofický román, který s vtipnou nadsázkou a lehkostí popisuje přirozenost člověka, tragiku žití, rozmarů a lidské pýchy. Puškin si tady dělá srandu snad ze všech postav i sám ze sebe - to mi bylo velmi milé. Nižší míru kritiky použil snad jen u Taťjány, jediného silného a nekomického charakteru. Kompozice veršů a užití slov je podle mě mistrovské, smekám.