Eugen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159469/bmid_eugen-onegin-159469.jpg
4
756
132
Román ve verších, který líčí nejen příběh hlavního hrdiny, ale také zobrazuje život ruské soudobé společnosti. Evžen Oněgin je mladý petrohradský švihák, celkem unuděný a lehkomyslný, jenž veškerý čas tráví na plesích. Po smrti strýce se usazuje na venkově, kde poznává dcery statkářky Larinovové, Olgu a Taťánu. V Taťáně, pro niž je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži, probudí chladný mladík lásku. Proto mu píše milostné vyznání. Oněgin tento pocit neopětuje, naopak vzbudí pocit žárlivosti u básníka Lenského. Toho v souboji zabíjí. Otřesen touto tragédií odchází Oněgin do ciziny, ale po letech strávených cestováním se opět vrací. Taťána se mezitím provdala za staršího generála. Oněgin se sám do Taťány zamiluje, ale ta ho odmítá.... celý text
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1975 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Asi není třeba moc co dodávat, vše tady již bylo napsáno. Snad jen takový můj osobní postřeh: Rusko v 19. století musela být zajímavá země. Petrohrad, to byla v podstatě taková ledová Paříž. Tolik skvělých osobností... Pak přišli komunisté a Rusko se proměnilo navždycky, stejně jako jeho literatura.
Pozn.: Carský režim si rozhodně neidealizuji, žilo se bídně za obou režimů, ale ruská kultura za dob carů na tom byla alespoň o něco lépe s postojem vůči umělcům, kteří dostávali o něco více svobody a byl tak umožněn nástup zlaté generace ruských spisovatelů.
Na začátku knihy mi dělalo veršované slovo problém. Po pár stránkách se člověk rozečte a jde to samo. Krásný román. Určitě se ke knize někdy zase vrátím.
Veršovaný Puškinův román. Postavu Evžena Oněgina může v každém našem životě každý v někom spatřit. Evžen Oněgin je román, ke kterému se musí každý jednou vrátit.
Kniha byla skvělá, ale bez vysvětlivek by mi mnohé pojmy unikly, protože autor často odkazoval na básníky a spisovatele dané doby. Verše se četli příjemně, knížku jsem zvládla za 2 dny. Je to krásný, milostný příběh.
Doporučuji audio-poslech na youtube. Barvité hlasy jednotlivých postav s doprovodnou hudbou nechají příběh ožít před očima :)
Nádherný příběh, citlivé verše a úžasný překlad pana Josefa Hory. Těším se, až se v budoucnu k Oněginovi vrátím.
Ani nevím proč, ale na střední škole jsem se Evženu Oněginovi vyhýbala jak čert kříži. Ač jinak jsem velká milovnice ruských autorů přelomu 19. a 20. století. Dostal se mi do rukou až nyní a mrzí mě, že jsem to nedala na té střední škole. Je to ideální četba pro ten věk. Drama a láska. Možná tenkrát bych v Oněginovi našla zalíbení, možná bych mu tolerovala, že je to floutek, když pak vlastně dojde cestou k poznání. Teď už mám mnohem kritičtější oči a tak mě to nutí se ptát. SPOILER Miloval by Oněgin Taťánu, kdyby nebyla zadaná a nedostupná? Nebyla to právě ta její nedostupnost, která ho vábila? Bylo by toto dílo tak slavné a opěvované, kdyby skončilo happy endem? Všechny tyto otázky však nemění nic na tom, že až budou
dcery na střední škole, Oněgina jim doporučím. Protože vážně stojí za to ho znát.
PS: Se vší úctou musím konstatovat, že řeč, ve které Oněgin Taťáně vysvětlil, že on není nic pro ní, je vážně dokonalá. Líbí se mi dokonce i víc, než onen slavný milostný dopis Taťáně.
Číst tuto knihu po narkóze není úplně nejlepší nápad. U mé osoby vyžadovala velkou pozornost, která byla stejně občas nedostačující. Ztrácela jsem se mezi popisem Eugena a vzpomínkami autora.
Poézia, ktorá má dej a to veľmi pútavý a tragický. Má všetky kvality poézie: pestrosť prírodných opisov, citov aj myšlienok, ale je aj veľmi úderný v kritike starého Ruska.
Knihu jsem neotevírala s velkým očekáváním, a proto mě mile překvapilo, že byla napínavá a zaujala mě. Vlastně v ní bylo i pár mouder ohledně života. Ale ze začátku jsem byla trochu ztracená v postavách a o kom je zrovna řeč, také některé popisující verše nebyly moc zábavné. Myslím, že tato kniha mi něco předala..
"Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout..."
"Já tuším vše: vás urazí
mé tajemství, jež se vám vzdává.
A vaše hořkost pohrdavá
se v hrdém zraku odrazí.
Co chci? Proč spěchám odhaliti
vám duši svou tím dopisem?..."
A co se od první poloviny 19. století změnilo v lidském charakteru? Skvělý odraz ruské společnosti. Nadčasový scénář. Puškin byl a (pro mne) bude zcela jistě osobností, která by neměla být zapomenuta, tak jako tento román.
Evžen Oněgin je pro mě srdeční záležitostí. I když ho budu číst po desáté, jsem si jista, že objevím něco nového (krásného, pravdivého, naturalistického, nebo jen něco zrcadlícího mou osobnost)..
Knihu jsem před lety četla jako povinnou literaturu a nyní jsem se k ní vrátila v rámci výzvy a rozhodně nelituji, protože kniha se čte lehce a moc dobře, vůbec nevadí, že je veršovaná.
Knihu jsem sice četla jako povinnou četbu, ale musím uznat, že se mi velmi líbila. Určitě se k ní ještě někdy později vrátím.
Poněvadž se jedná o dílo veršované,
bylo čtení velmi snadné.
Objevují se zde mnoho zastaralých slov,
ale každý to zvládne bez obav.
Dílo poutavé, nadčasové a věčné,
si našlo místo v knihovně mé.
Knihu jsem znala jen z učebnic literatury, ale i tak na mne působila sympaticky - a to natolik, že jsem se rozhodla si ji přečíst. Udělal jsem dobře. Veršovaný příběh se díky struktuře a kompozici díla četl skoro sám. Krásně vykreslené charaktery postav (i jejich posuny), osudy, bohatý romantický děj,... Za mne dokonalost!
Vždy jsem si chtěl přečíst nějaké Puškinovo dílo, líbí se mi ruská literatura a rád čtu knihy z období romantismu. Krásné verše. Radost číst.
Román o lásce, ješitnosti, přátelství, zradě, ale ze všeho nejvíce román o změně. Sám Puškin vydával své dílo postupně neskutečných 8 let, kdy on sám byl ve věku změny pohledu na svět. V knize je nejvíce citelná změna osobností, kterou vyvolaly události, jež už nelze vzít zpět. Strategická rozumová zdrženlivost důležitého životního rozhodnutí se projevuje jako nevýhoda a někdy se stane i zárodkem nevídaného utrpení. Evžen Oněgin je napsán dojímavě a velice jsem si vážil autorových - vypravěčových vsuvek a subjektivních názorů do samého středu děje.
Štítky knihy
romantismus ruská literatura ruská poezie romány ve verších
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Kniha Eugen Oněgin je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 1 394x |
| Čtenářské výzvě | 127x |
| Doporučených | 69x |
| Knihotéce | 419x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 17x |
Moje nejoblíbenější kniha. Upřímně nevím, jestli je to překlad Olgy Maškové nebo původní dílo, do které jsem se zamiloval. Rusky neumím a pokud se v tomto ohledu nezdokonalím, budu odkázán na český překlad a ten, který se mi dostal do ruky, je prostě famózní.
Není to ani tak o příběhu, jako spíš o občasných veršovaných úvahách Puškina nad životem, rodinnými vazbami, o občasném rýpnutí si do ruského způsobu života, povahy ruských lidí, o lenosti, o mravech, o morálce, o (ne)vzdělanosti... tahle kniha má pro mě úplně všechno. A ty verše... ty jsou prostě dokonalé. Po knize sahám v dobách, kdy ne vše jde podle představ a ať ji otevřu kdekoli, funguje skvěle.
Mé nejoblíbenější čtrnáctiverší:
Je šťasten, kdo byl v mládí mladý,
a v pravou chvíli dospělý,
kdo pochopil, co hlavu zchladí,
že zato nervy zocelí.
Kdo věděl kde sny mají meze
a kam se s nóbl lůzou sveze,
v dvaceti měl dost obleků,
v třiceti vhodnou manželku,
dokázal v pětačtyřiceti
dluhy vyrovnat na nulu
a příděl slávy, titulů
i peněz vysluhoval s léty
ten, komu fáma troubí tuš
X. Y. je skvělý muž.