Zabiják
Émile Zola
Román Zabiják patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství.“ Jak už název díla napovídá, nejedná se zrovna o veselou četbu, s tou se však u Zoly setkat ani nelze. Hlavní postavou románu je pajdavá Gervaisa, pradlena, která žije v Paříži na hromádce s Lantierem, opilcem a budižkničemu, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze. Když od ní jednoho dne uteče kvůli jiné ženě, vyslyší Gervaisa dlouhotrvající prosby klempíře Coupeaua, spořádaného muže, který ji vroucně miluje, a uzavře s ním sňatek. K synům Lantiera tak brzy přibude ještě dcera Nana, jejíž jméno vám jistě není neznámé. Rodinná idylka však netrvá dlouho. Coupeauovi jdou ruce od práce, začne se opíjet a Gervaisa, která si mezitím otevřela vlastní podnikání, musí sama živit celou domácnost. Přestože se snaží, seč jí síly stačí, sousedé se od ní postupně odvracejí, na dluh už jí nikdo nic nedá a práce také ubývá. Zoufalá Gervaisa si velmi cení přátelství kováře Goujeta, který ji tajně miluje a jednoho dne jí navrhne, aby se přestala trápit a utekla s ním někam daleko. Bláhová Gervaisa tehdy odmítne…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Československý spisovatelOriginální název:
L'Asommoir , 1876
více info...
Přidat komentář
Zabiják mi zůstal v paměti delší dobu. Ačkoli se jedná o knihu starší, je stále aktuální.
Do dnes si pamatuji, když nám profesorka češtiny četla úryvek o Gerveise překračující zvratky...
Knihu jsem četla až dlouho po studiu a nečetla se zrovna snadno.
Strašně ji totiž ubírá ta rozvleklost, nesmyslné natahle pasáže, porad nechápu, v čem bylo tak důležité popsat na 15 stránkách rvačku dvou pradlen atd. Nicméně autora omlouvá časové zasazení knihy.
Jsem hrdá, ze jsem to nevzdala a docetla, nicméně klidne bych si ji mohla jen půjčit z knihovny, jelikož znovu ji číst jen tak nehodlam.
Silně naturalistické dílo. Postavy hnány zvráceným osudem a špatnými volbami zabřednou až po kolena do alkoholismu, který pomalu ničí jejich životy. Když máte pocit, že je to už tak dost špatné, zabřednou až po pás.
Zabiják takto sleduje osudy jedné rodiny, které se postupně hroutí společenské postavení, vztahy s blízkými a konečně i láska a porozumění mezi nimi. Nakonec jim zůstává jen samotný život v bídě.
Zabiják rozhodně stojí za přečtení, ale je nutné obrniti se odvahou. Není to zrovna knížka na prázdniny.
Knihu jsem četla před pár lety k maturitě a jsem ráda, že jsem si knihu vybrala, někdy to bylo hodně utahaný, ale určitě doporučuji! Neuvěřitelný, jak alkohol může takhle ničit životy.
Pronikavá a pečlivá anatomie úpadku. Ze školy si pamatuju, že naturalismu, jehož je Zola hlavním představitelem, bylo vyčítáno, že degraduje člověka na pouhé pudy zmítané zvíře. Že jeho autoři hledí na realitu příliš chladně, analyticky a nezúčastněně. No, asi jsme za to více než století znatelně okorali, protože Zabiják mi takový nepřipadá nebo maximálně jen zčásti. Zola má pro své nešťastné postavy spoustu pochopení a soucitu. Zároveň ale jejich bídné existence v mistrně (lhostejno, že z dnešního pohledu příliš rozvláčně) popsaných kulisách pařížského předměstí nelakuje narůžovo. Chápu, že tohle naši obrozenečtí (i pozdější) krasoduchové jen těžko překousávali, ale dneska už nemusíme být tak útlocitní. Zola svůj společenský vzorek pitvá s badatelskou vášní, ale to neznamená, že by mu byl lhostejný. Nemilosrdný není totéž co bezcitný. Ano, člověk skutečně JE pudy zmítané zvíře, ale Zola ani já ho proto ještě nemusíme zavrhovat. Možná spíš naopak. Vždyť jsme taky lidi.
Tak na tuhle knihu budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Je až k neuvěření, jak se člověku kvůli alkoholu mohou všechny sny a plány zbořit jako domeček z karet. Některé pasáže v knize pro mě byly dost nezáživné a musel jsem se jimi dost prokousávat a také jsem měl dost problém zvyknout si na francouzská jména (jejichž výslovnost mi stále uniká), ale byl to rozhodně silný příběh, který stojí za přečtení.
Zajímavý naturalistický román, kde je alkohol největším nepřítelem člověka. Pokud mu propadnete, už nikdy se z toho nedostanete. Ale kniha mě celou dobu nudila. Takové vláčné, ale v povinné četbě je právem.
Zolu miluju, četla jsem od něj snad téměř všechno. Tohle je jedna z lepších, moje nejoblíbenější je Mistrovské dílo.
Výborně napsaný román, který se čte jedna báseň. Popisy mezilidských konfliktů, bídy a životního úpadku mě bavily. Příběh má navíc hloubku a čtenář si z něj může ledacos odnést.
Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem zatím četl.
Nadherny roman, uzasne vykresleny zivot obycejnych lidi a jejich osudy. Misty az mrazive, cetlo se to jednim dechem. Obdivuji tu obrazotvornost. Zivot se vsim vsudy a smrt taktez.
Skvělé dílo, točící se kolem prokletého obchodu, který způsobí trable a smrt mnoha jeho majitelům. Zároveň se zde objevuje silně problém alkoholu. Stále si nejsem jistý, zda oním "Zabijákem" je alkohol nebo ten obchod :-).
Jsme v 19. století a v Paříži to vypadá opravdu hrůzostrašně - řádí tu totiž zabiják Alkohol. Naše hrdinka Gervaise se ale snaží žít poctivý a spořádaný život. Je skromná, nechce toho mnoho. Umřít v posteli, nebýt bita opilým manželem, vychovat děti. Vdá se a všechno vypadá idylicky, její muž (Copeau) i ona pracují a žijí krásný rodinný život. Osud tomu tak ale nechce, neboť Copeau prodělá těžký úraz a ocitne se na pokraji smrti. Při jeho léčbě ho ale Gervaise neustále obskakuje a stará se o něj, a Copeauovi se to tak zalíbí, že i když je už zdráv, stane se z něho lenoch a nechce nijak pracovat pro rodinu. Ba právě naopak - začne pít alkohol. Rodina se tak dostává do naprosto zoufalého stavu, a když přijde ještě Gervaisin bývalý muž Lantier, aby rodinu okrádal, poddá se nakonec pití i Gervaise.
Kniha je úžasným ukazatelem nebezpečí závislosti na jakékoli věci. Svým zevrubným a realistickým popisováním ukazuje přesně jak alkoholik žije (nebo spíš přežívá) a jakou zoufalou smrtí umírá. A i přestože je člověk znechucen alkoholem a uvědomuje si jeho nebezpečí (př. Gervaise), jakmile se jednou poddá, nedokáže se z toho sám vyprostit. Toto vše je ještě doplněno myšlenkou determinismu na postavě Nany, která, výrazně ovlivněna příkladem svých rodičů, nemohla jinak, než dát se spolu s nimi na cestu neřesti.
Začínám tu a mám pocit, že tohle je možná nejdůležitější kniha kterou jsem četl. Ne, alkoholismus je hnus. Finále je (na svou dobu) brutální. Alkohol je droga s negativním účinkem na celé tělo. Každá tkáň. Been there, done that.
Když ještě pijete a zvládáte pití, přečtěte si tuto knihu. Pokud už pití nezvládáte, ať si jí přečte někdo za vás! A ať vás z doho dostane. Naturalistická literatura prvotřídní kvality.V době, kdy žil autor, to musela být "metla lidstva" - ten alkohol.
Zhyrala Pariz, sama pretvarka a klam, utajeny spolecensky hnus kam jen se clovek podiva. Idealni prostredi pro znepokojivy pribeh o necem, co se delo, deje a dit bude.
Zabiják je super dílo. Zolovy naturalistické popisy a celková zápletka románu mě šíleně bavily. Super styl psaní, bylo to čtivé, mělo to spád. Nevěděla jsem, jestli hlavní dvě postavy odsoudit, nebo litovat. Nesmrtelná kniha.
Drsný příběh, který snad nenechá nikoho zcela lhostejným. Zolův naturalismus tu je přímo hmatatelný, navíc dokáže vtáhnout do děje. Podrobné popisy jednotlivých scén jsou barvité a člověk má pocit, že ocitl přímo v dění. Knížka se mi moc líbila, myslím, že určitě patří na seznam knih, které bychom si neměli nechat ujít.
Štítky knihy
19. století Francie Paříž naturalismus alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Kniha Zabiják je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 3 329x |
| Čtenářské výzvě | 215x |
| Doporučených | 252x |
| Knihotéce | 818x |
| Chystám se číst | 757x |
| Chci si koupit | 115x |
| dalších seznamech | 29x |
Ze začátku mě příliš nebavilo a vadilo mi podrobný popis napr. svatby Gervaise a Copeaua, ale dále se to rozvine a velmi dobre čte.PS: hlavně, jak si zvyknete na zvláštní styl psaní.