Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387914/bmid_dvur-mrazu-a-hvezd-DCB-387914.jpg
4
1818
1818
Novela odehrávající se mezi třetím a čtvrtým dílem bestsellerové young adult série Dvůr trnů a růží. Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra. Blíží se totiž oslavy zimního slunovratu. A právě v okamžicích klidu a míru se ukáže, že některé rány ještě nejsou úplně zahojené… Feyre čeká dlouhá cesta plná napětí, vášně, intrik a politikaření, než opravdu zavládne mír. ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
A Court of Frost and Starlight , 2018
více info...
Přidat komentář
A tady máme nejslabší díl série…
Po velkém finále je tento díl celkem slabota. Navíc pro mě, jako odrostlejšího čtenáře už bylo dost těch neustále se vyplazujících jazyků během jejich rozhovorů + plytkost některých dialogů.
Uvidíme co přinese Nesta a její díl :)
Stacilo, davam si vazne prestavku od autorky. Tolko chvali a za nic! Cela seria je nudna a zmetocna ..... Cakala som nieco viac. Rhyse to ako tak zachranoval ale aj tak .... Bud som do toho sla s velkym ocakavanim alebo to nieje nic pre mna
Knižka Na dvore z hviezd a mrazu ma vôbec nesklamala, hoci názory na ňu sa rôznia.
Pre mňa ako totálneho fanúšika Dvorov je to super knižka, ktorá ukončuje prvotnú trilógiu a otvára priestor na ďalšie pokračovania.
Nie je nabitá zvratmi, ani bojmi, je kľudnejšie ladená. Dozvedáme sa v nej ďalšie novinky zo života hlavných postáv a aj tých vedľajších - Tamlinov úpadok vo mne normálne zanechal pocity súcitu. Hoci sa nezachoval najlepšie, to, čo prežíva mi prišlo ako veľmi tvrdý trest.
Som zvedavá, akým smerom sa budú uberať životy Rhysových priateľov a Feyre-ných sestier :)
Je to pěkná kniha, která nás vrací na místo, které známe a nechává nás nahlídnout na příběh z různých úhlů pohledu. Nicméně ačkoli je kniha pěkná, nic extra se v ní neděje, ale přesto ty, kteří si oblíbili tuto sérii dokáže zcela zaujmout.
Tohle je taková milá výprava za starými známými. Žádná velká akce, ale přesto krásný příběh.
Nazvala bych to knihou na vyplnění dlouhého čekání mezi 3 a 4 dílem. Bylo příjemné se zase setkat s oblíbenými postavami, ale kdo tuto novelu nečetl o mnoho nepřišel.
Pro mě zbytečné. Ano, autorka si tam položila základy pro další díly. Ano, předchozí vrchol série končí poměrně náhle. Ale ani tak tohle není moc zábavné čtení.
Logicky člověk nemůže čekat stejný trhák jako předešlé díly, nicméně je to rozhodně příjemná spojka mezi třetím a čtvrtým dílem. A celkově taková rychlá oddechovka.
Od “Dvoru mrazu a hvězd” je důležité nečekat nějaký hit. Oproti tomu, co od S. J. Maas známe, je tato novela takový slabý odvar, avšak je určitě dobře, že autorka trochu zvolnila a věnovala nám před dějem nabitým pokračováním příležitost k oddechu.
Celý děj (až na pár kapitol) je zasazen do města Velarisu poznamenaného válkou a do jeho okolí. Ve městě probíhají přípravy na oslavy zimního slunovratu. Ten samotný nápad se mi moc líbí. Kniha je psána z různých úhlů pohledů, což činí čtení ještě zajímavější a poutavější. Každý úhel pohledu nám má co nabídnout. Moc mě zaujal ten Nesty – na první dojem arogantní a protivné ženy, která v sobě ale skrývá víc, než si čtenáři uvědomují. Díky této kapitole se těším na čtvrtý díl “Dvorů”, jenž má přibližovat příběh právě této postavy.
Jde o takový menší rozbor postav. S. J. Maas se velmi podrobně věnuje našim známým postavám a my tak máme možnost vidět kam se posunuly. Líbilo se mi například, jak si Feyre znovu našla cestu ke svému největšímu koníčku, protože mít nějaké zájmy, vidět v nich smysl a nenechat se pohltit okolními problémy je důležité jako všechno ostatní.
Jak jsem již nastínila, autorka se zde zaměřuje spíše na psychiku a vztahy než na samotnou akci. Nebojí se otevřít velmi vážná témata jako jsou traumata z dřívějších zkušeností, dopad války na psychiku, diskriminace nebo problémy s jistými závislostmi. Je nám přiblížena ničivá minulost některých hlavních hrdinů či například život Illyrijců, kteří jsou pro tento díl také důležití. Objevují se zde drastické scény, ale i ty erotické.
“Dvůr mrazu a hvězd” je určitě obohacující kniha, kterou by fanoušci S. J. Maas neměli vynechat. Autorka do ní stihla vložit mnoho a jisté informace z ní by vám mohly v nadcházejícím pokračování chybět. Věřím, že to zároveň je takový předkrm toho, co nás ještě čeká. “Pouhé” 3* dávám proto, že ne vždy mě kniha bavila.
Takhle... Otevřeně k tomu, proč má tato kniha jen tak málo procent...
Z předchozích dílů jsme byli zvyklý na plno nečekaných zvratů a nadupaný děj. Tato kniha je jen takový, řekla bych most, na který podle mě bude navazovat Dvůr stříbrných plamenů. Předpokládám, že kniha má ohlasy jaké má, protože v tu dobu, kdy vyšla, se ještě nevědělo, že autorka chystá další díly. Přece jen tohle jen pár asi týdnů možná měsíců po válce. Je to takové oddechové a o tom jak se vlastně snaží všichni "vrátit do normálu" jestli se to tak dá říct.
Pokud Rhyse, Feyre, Aze, Cassiana nebo kohokoliv z nich milujete, určitě si to přečtěte. Já se upřímně pobavila a v některých částech se culila jako naprostý deb*l.
Pokud se chystáte na Dvůr stříbrných plamenů, myslím si, že informace a detaily, které tady padly, by vám chyběly.
Vůbec nechápu, proč má tato kniha tolik špatných ohlasů. Hrozně moc se mi líbila, protože po třech dějově náročných dílech, to nějakou oddechovou novelu chtělo. Ano, děj byl vpodstatě o ničem, ale vždyť to také není ani čtvrtý díl tak proč by měl být. Autorka zde pěkně dokreslila atmosféru Veralisu a popsala tu jeden z jejich nejdůležitějších svátků. Taky se mi líbilo, že to bylo z pohledu více postav. Jak už jsem psala, moc jsem si to užila, bylo to takové milé po díle plném válek a teď se jdu vrhnout na Dvůr stříbrných plamenů, protože po téhle knížce jsem z Nesty zmatená ještě víc, než jsem byla.
Kniha je krásná a i přes její horší hodnocení, nemohu dát jinak než pět hvězdiček, protože je mi jasné, že po smršti, která se odehrávala ve třetí knize, se těžko vyrovnává a těžko se po tom píše něco tak strhujícího dál. A také si myslím, že si série zasloužila malinko zpomalit. Hodně se mi líbilo, že je kniha napsaná z pohledu všech hlavních postav, přesto, že mám ráda knihy psané z pohledu hlavního hrdiny, tady to bylo velmi osvěžující a konečně jsem se mohla podívat do hlavy i někomu jinému než jen Feyere. Opět za knihu moc děkuji.
Já vím, že je tento povídkový díl hodně kritizovaný, ale i když jsem ho teď četla podruhé, miluju ho pořád stejně. Mám ráda, když jsou v knihách i "klidná" místa, nejen válka a krveprolití :D Je to krátká novelka, taková malá jednohubka, kterou máte za jeden večer přečtenou, a prostě si ji užijete. Jakožto fanoušek Maas, který by si nejradši přečetl vše, co napsala (klidně i nákupní seznam :D), jsem s tímto dílem naprosto spokojená. Čte se to stejně dobře, jako předešlé díly, akorát si tady můžeme lépe užít Velaris. A ano, nemůže se to vyrovnat "plným" dílům, ale to podle mého ani sama autorka nezamýšlela. Takže já jsem spokojená, na všechny čtyři díly jsem si dala rereading a už se nemůžu dočkat na Dvůr stříbrných plamenů.
(SPOILER)
Tato kniha mi přišla dost jako nastavována kaše. Neurazí, ale ani moc nenadchne. Příběh v podstatě o ničem...
Líbilo se mi, že je kniha vyprávěna z pohledu více postav, nejen Rhyse a Feyre.
Štvala mě Mor, nechápu, proč tolik staletí nechává Aze doufat. Kdyby mu řekla jak to je, věřím, že by to bylo ku prospěchu obou. Azriel by se mi víc libil po boku Elein, které, jak to tak vypadá, není úplně lhostejný. Minimálně si ho všímá víc než svého druha.
A jak jsem si v předchozím díle říkala, že Dvůr mrazu a hvězd rozhodne jestli si přečtu i nejnovější pokračování, tak jsem si "Stříbrné plameny" dnes pořídila. Nesta sice v této novele moc nevystupuje, ale i ta trocha její přítomnosti ve mně vzbudila zájem.... Tak uvidíme.
(SPOILER)
Tohle je takový vánočně doplňkový díl – mě se líbil, a předpokládám, že je to odrazový můstek pro čtvrtý díl Dvorů.
Vzhledem k tomu, že bude o Nestě, tak tady byla opravdu skvostně vykreslena. Tohle prostě umí SJM skvěle, vzbudit ve čtenáři sympatie nebo antipatie. Nesta mi byla nesympatická v podstatě od začátku, ale po téhle knize pro ní mám jediné označení, a to je kráva. Nejsem si jistá, jestli bylo opravdu nutné, aby chlastala, chrápala a stýkala se s těmi nejhoršími lidmi ve městě – možná to má vyznačit její startovní pozici v nové trilogii... ale být Cassianem, tak si o ní neopřu ani shnilou ohořelou větev!
Což mě přivádí k tomu, co mi na těchto knížkách, nejen od SJM, vadí – chlapi jsou tu něco jako civilizovaná zvířata, mají ty pudy a instinkty, které je ženou k DRUŽCE – a i kdyby byli sebevíce rozdílní, vůbec se k sobě nehodili, on byl magor, ona káča a podobně, tak spolu prostě budou až za hrob a basta. A ve chvíli, kdy se tedy spojí, tak je posedne sexuální šílenství, kdy se před nimi všichni ostatní třesou... je to vážně nutné? Nemůžou se najít prostě jen tak? Musí si být předurčení a osudem svázaní a bla, bla, bla... a na jejich povahách a pocitech fakt nezáleží?
Ale jinak se to tu celé zamotává, vypadá to, jako by Azriel a Elain byli stvořeni přímo pro sebe, stejně jako Lucien a Vassa... ale pravda bude někde jinde a na to jsem opravdu ohromně zvědavá.
Tento doplňkový díl Dvorů se sice většině čtenářů moc nelíbil, ale já se mezi ně naštěstí neřadím. Já si touhle knihou akorát oživila to, proč se právě S. J. Maas řadí mezi jedny z mých nejoblíbenějších autorů. Dokážu ale zároveň uznat to, že se tu moc věcí neděje a pořád dokola se tu omílá něco o Feyřině malování a následcích války – mně se to ale i přesto hrozně moc líbilo. Miluju tenhle svět, vztahy mezi postavami i jejich charaktery, autorčin styl psaní, humor zde obsažený,… MILUJU, MILUJU, MILUJU! Jsem možná zaujatá, ale nemůže mi to být víc jedno. Bylo totiž zatraceně krásný se sem vrátit!
Tohle bylo krásný. Jak nádherně vykreslená je láska mezi Feyre a Rhysandem, to mě pohladilo po duši.
Přesně jako většina jsem od knihy dostala to, co jsem čekala. I přes to, že to celé je "jen" o vztazích, mě to bavilo a přečteno jsem měla za chvilku.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Tahle kniha je taková hodně jiná než předchozí díly. Rozhodně je klidnější. Moc se tu toho neděje. Autorka se věnuje spíš zpracovávání traumatu z války a Tamlinovu duševnímu stavu, který není valný. Ale stejně ten díl mám ráda, protože má takové uklidňující vibes nebo jak to popsat.
Zaujala mě jedna část, co se Tamlinova stavu týče, kterou jsem si poznamenala a chtěla bych jí teď zmínit. Úryvky pocházejí z Rhysova pohledu, když navštívil Tamlina na Jarním dvoře. Je tu krásně vidět jeho psychický stav a jak se sesypal potom, co ho Feyre opustila a on se vrátil z války zpět do svého sídla. ,,Samotný dům vypadal lépe dokonce i den potom, co ho vyplenili Amaranthini nohsledové. Nezdálo se, že by byl poškozený, ale všude panovalo ticho. Jako by tu nikdo nežil. Velké dubové dveře už vypadaly hůř. Dveře protínaly hluboké dlouhé rýhy po drápech. Stál jsem na vrcholu mramorových schodů, které vedly k hlavnímu vchodu, a prohlížel jsem si ty kruté záseky. Vsadil bych se, že je tam Tamlin nadělal poté, co Feyre opustila dvůr i jeho samotného. Prudkost mu pokaždé přivodila pád. Za těmi rýhami mohl být jakýkoli špatný den." - tento úryvek, především jeho druhá polovina, ukazují, že jsem měla pravdu ohledně jeho problémech se zvládáním vzteku. Další úryvek se nachází v tytéž kapitole, akorát o stranu dál: Zaklepal jsem na dveře. Ticho. A pak... Otevřel mi samotný Tamlin. Nevěděl jsem, o čem se mám zmínit dříve: o jeho ztrhaném vzhledu, nebo o potemnělém domě za ním. Představoval snadný terč. Bylo by až příliš jednoduché vysmívat se tomu, že jeho kdysi krásný oděv potřeboval vyprat a jeho neučesané vlasy zastřihnout. Sídlo bylo prázdné. Nikde jsem nezahlédl sluhy ani výzdobu na oslavu slunovratu. Zelené oči, jež se upřely do mých, byly také jiné. Chmurné a prázdné. Nebyla v nich jediná jiskra života." ,,Chodby byly zešeřelé. Vyšívané závěsy na oknech zůstávaly zatažené. Hrobka. To místo se změnilo v hrobku. S každým krokemk místnosti, kde se kdysi nacházela knihovna, mě prach a ticho čím dál víc skličovaly. Tamlin neřekl ani půl slova. Nepokoušel se nijak vysvětlit, proč je jeho dům prázdný. Vyřezávané dveře do pokojů, jež jsme míjeli, byly pootevřené dost na to, abych viděl zkázu, která byla uvnitř. Rozbitý nábytek, roztrhané obrazy, popraskané stěny. Když Tamlin otevřel dveře do tmavé knihovny, uvědomil jsem si, že se sem Lucien nepřišel před slunovratem usmiřovat. Přišel sem z útrpnosti. Z milosrdenství." ,, 'Kde je můj drahý přítel Lucien?' 'Loví, aby obstaral večeři.' 'A tebe přešla chuť na podobné zábavy?' Tamlinivy oči byly stále prázdné. 'Vyrazil, než jsem se probudil.' Lovil, aby měli co večeřet, protože tu nebyli sluhové, kteří by jídlo připravili nebo koupili. Ovšem ne že bych ho v nejmenším litoval. Bylo mi líto jen Luciena, který opět skončil u svého starého kumpána." ,,'Několikrát jsi mé družce zachránil život. Za to ti budu navěky vděčný.' Věděl jsem, že ta slova neminula cíl. MÁ DRUŽKA. Bylo to jako kopat do skoleného protivníka. Měl jsem všechno - všechno, co jsem si přál, o čem jsem snil a oč jsem prosil hvězdy. On neměl nic. Všechno mu spadlo do klína a on to promarnil. Nezasluhoval si mou lítost ani soucit. Ne, Tamlin si zasloužil osud, který sám sobě přichystal. Tuto ubohou napodobeninu života. Zasloužil si každou prázdnou místnost, každý šlahoun pokrytý trny a každý pokrm, kvůli němuž musel lovit." ,,Vstal jsem ze židle a Tamlin se neobtěžoval zvednout. 'Za toto všechno si můžeš sám,' sdělil jsem mu stále tím tlumeným hlasem. Nepotřeboval jsem křičet, abych dal najevo zuřivost. Nikdy. 'Vyhral jsi,' ucedil a naklonil se v židli vpřed. 'Získal jsi svou DRUŽKU. To ti nestačí?' 'Ne.' To slovo se rozlehlo knihovnou. 'Málem jsi ji zničil, ve všech významech toho slova.' Tamlin vycenil zuby a já mu to gesto oplatil. Ksakru s trpělivostí. Nechal jsem knihovnou, domem a okolím s burácením prohnat část své moci. 'Jenže ona to přežila. Přežila TEBE. A ty stále cítíš potřebu ji pokořovat a shazovat. Jestli máš v úmyslu získat ji zpět, tak to není nejmoudřejší způsob, drahý příteli.' 'Táhni.' Ještě jsem neskončil, ani zdaleka. 'Zasloužíš si všechno, co tě potkalo. Zaslouzis si tento ubohý prázdný dům a zpustošené území. Je mi jedno, jestli jsi nabídl zlomek života, abys mě zachránil. Je mi jedno, jestli stále miluješ mou družku. Je mi jedno, jestli jsi ji zachránil před králem Hybernu nebo tisícovkou nepřátel předtím.' Ta slova se ze mě linula, chladná a vyrovnaná.' Doufám, že tu stavíš zbytek svého mizerného života. To bude daleko uspokojivější smrt, než kdybych tě zabil.' Feyre před nějakou dobou došla ke stejnému názoru. Tehdy jsem s ní souhlasil, stejně jako nyní, ale až teď jsem to naplno pochopil. V Tamlinových zelených očích se objevil divoký výraz. Připravil jsem se na to, očekával jsem to... Toužil jsou po tom. Jen ať vyskočí ze židle a vrhne se na mě. Ať se po mně ožene drápy. Krev mi zběsile tepala v žilách, jak moc v mém nitru narůstala a kypěla. Při souboji bychom dokázali tento dům do základů zničit. Rozmetat ho napadrť a já pak bych jeho kameny a dřevo změnil v černý prach. Tamlin na mě ale jen hleděl. Po chvíli sklopil oči ke stolu. 'Táhni.' Zamrkal jsem. Víc jsem na sobě ovšem překvapení nedal znát. 'Nemáš náladu se porvat, Tamline?' Ani se neobtěžoval se na mě znovu podívat. Pouze zopakoval: 'Táhni.' Zlomený muž. Zlomený svými vlastními činy a rozhodnutími. To však nebyla má starost. Nezasloužil si soucit. Když jsem se však přenesl pryč a kolem se hnal temný vítr, hluboko v žaludku se mi uhnízdila podivná prázdnota. Tamlin nechránil svůj dům kouzly. Kdokoli se do něj mohl přenést. Jeho nepřátelům by nic nebránilo v tom, aby se mu objevili v ložnici a podřízli mu krk. Téměř jako by čekal, až to někdo udělá."