Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445401/bmid_duna-pkG-445401.jpeg
4
3402
3402
Příběh Duny se odehrává v daleké budoucnosti v mezihvězdném impériu, kterému vládne padišáh imperátor Shaddam IV. z rodu Corrino, jemuž jsou podřízené všechny velkorody. Mladý Paul Atreides – dědic a následovník rodu Atreidů – odlétá se svým otcem vévodou Letem a matkou Jessikou na Arrakis, pouštní planetu, jež je jediným zdrojem výjimečného koření, nejdůležitější a nejcennější látky ve vesmíru s podivuhodnými vlastnostmi. Rod Atreidů má planetu spravovat poté, co ji opustili jejich odvěcí nepřátelé, Harkonnenové. A v tu chvíli se rozbíhá mnohovrstvá interakce složitého světa politiky, náboženství, ekologie, technologie a lidských emocí, to vše ve snaze ovládnout Arrakis, protože ten, kdo ovládá Arrakis, ovládá i koření...... celý text
Přidat komentář
Kniha se čte hezky. Ale že by to bylo tak fenomenální, to ne. Dobře 300 stran mi trvalo, než jsem se do děje začetla a konec zase přišel tak náhle, že jsem to ani nečekala.. Budu váhat, zda se pustit do dalšího dílu.
Každopádně myšlenka takového nedostatku vody mě oslovila. Stále jsem koukala z okna a blahořečila, jak nám hezky prší :)
Dlouho mě odrazoval rozsah knihy a vědomí, že se jedná o kultovní záležitost, protože tím pádem jsem měla vysoká očekávání na daný román. Na konci knihy jsem naštěstí zklamaná nebyla a zařadila jsem se mezi fanoušky Duny s pocitem, že mám rozečtenou velmi dobrou sérii. První kniha je sice rozsáhlá, ale má čtenáři co nabídnout. Děj je rozehraný v několika liniích, které se všechny točí kolem hlavní postavy, jejíž osudy sledujeme. Zároveň tu nechybí skvělé vykreslení planety Arrakis, bez níž by příběh neměl smysl.
Jedna z povinností pro milovníky sf, úžasná kniha s velkým a silným příběhem. Snad jen té "ezoteriky" a "jasnozřivého vědomí" je místy až moc.
Pro mě rozhodně jeden ze základů sci-fi literatury.
Dunu jsem četl kdysi na střední, nebo to ještě byla základka? Nevím...
Intriky, zvraty, Atreidové, Harkoneni, Fremeni, červi, ornitoptéry, všechno si to dodnes pamatuju, jako bych to četl včera.
Rozhodně doporučuju všem fanouškům této literatury.
Úžasná kniha se spoustou zajímavých představ a komponent. Například toptéry si podle mě představil každý čtenář jinak. Jedinou chybičku pro mě představovaly časové skoky mezi kapitolami, které působily lehce chaoticky. Nikdy jsem nevěděla, kolik času uběhlo mimo čtenářovo vědomí.
Dokonalé dílo. Mystické a napsané s takovým vnitřním napětím a něčeho magického, jakoby ze snů či z hlubin duše. Vše je přitom tak reálné a věrohodně udělané. Tato kniha si zasluhuje několikeré přečtení. Top 100 bez jediné diskuze. 10/10
Na můj vkus Duna až moc často permutovala na nudu. Byla sice prolezlá zajímavými červy a místy z ní skutečně prahlo v krku, ale i tak se se mnou táhla snad tři týdny a neodbytný vjem pouštních nomádů jí dost ubral na science i fiction. Paulova úvodní "děsivá" zkouška vyzněla krajně nepřesvědčivě a pak už jenom přibývalo mouder, která se potápěla tak hluboko, až je sešrotoval můj krevní tlak. A konečně, radši trochu tápat než mít osýpky z toho, jak se postavy kurzívou neustále snažily něco přibližovat a zdůvodňovat. Duna své kouzlo má, ale pro mě jen jako celek, po (uf) dočtení.
Duna patří bezesporu mezi základní pilíře science-fiction literatury. Perfektně promyšlené postavy, intriky, mocenské boje a především úžasný svět budoucnosti a planety Arrakis nazývané Duna.
Vesmír má feudální uspořádání. Vládne Imperátor s pomocí těch nejtvrdších vojáků - sardaukarů, své mocenské zájmy ale mají také jednotlivé velkorody ovládající celé planety. Spojení mezi světy zajišťuje Gilda, která pro bezchybnou navigaci využívá drogové účinky drahocenného koření z planety Arrakis.
A právě vládu na Arrakis má z pověření Imperátora Shaddama IV. převzít rod Atreidů původně sídlící na planetě Caladan.
Arrakis však ovládá nepřátelský rod Harkonnenů a ten se tohoto výnosného obchodu nevzdá bez boje. Intriky i boje ohrozí samotné členy velkorodu Atreidů a když už se zdá, že tento rod zmizí z mapy vesmíru, tak na scénu přichází Kwisatz Haderach, mystický nadčlověk, který může pohnout vesmírem.
Skvěle napsaná kniha a úvodní díl celé ságy o Duně. Další díly mají už bohužel poněkud sestupnou úroveň.
Musel jsem se přemáhat, abych knihu vůbec dočetl. Děj se sice odehrává na cizí planetě, ale popisuje střet padišáha, hrabat a lordů, jak z dob feudalismu. Autor zřejmě miloval araby, protože nejčastěji používaným slovem v knize je džihád (užívané domorodým obyvatelstvem planety).
V podstatě souhlasím s komentářem uživatele lazarus. V hodnocení bych ale nebyl tak příkrý, myslím, že zas tak špatná kniha to není, je jen strašně utahaná a zbytečně ukecaná a jednání postav je někdy lehce dementní. Nicméně svět Duny se všemi jejími zvláštnostmi a rituály fremanů má výbornou atmosféru a je popsán velmi sofistikovaně a detailně, a proto chápu to vysoké hodnocení většiny čtenářů. Srovnání s Pánem prstenů není od věci, jen mi Herbertova moudra připadají až příliš nucená a některé kapitoly působí jako scénář k béčkovému akčňáku a některé rozhovory a situace působí jako by je napsal Ed Wood. Osobně se mi víc líbil Lynchův film Duna než samotná knížka. Lynch si sice pár věci přidal a některé opominul, ale tu těžkou a barokní atmosféru vládnoucích sídel, jednacích sálů a samotné planety Arrakis vystihl výborně.
Opakované čtení potom, co jsem viděl film Duna z roku 2021: Při opakovaném čtení o něco lepší než při tom prvním. Hodně dělá atmosféra filmu a to, že jsem to četl až potom co jsem viděl film, který není tak surrealistický a barokní jako ten Lynchův. Villeneuve vystihl atmosféru Duny zase trochu jinak, s takovou určitou potemnělou lehkostí a grácií, bez těch Lynchových surreálných rekvizit.
Nemohu hodnotit, ale kdybych mohl, tak tomu dám jasný odpad. Zkrátka jsem to ani na třetí pokus nedokázal přečíst až do konce, což se mi ještě nestalo. Zkoušel jsem i Lynchův film, dopadlo to úplně stejně. Takže ne, jsem sice do sci-fi blázen, ale Duna se strávit prostě nedá a nechápu, co na ní všichni vidí.
Jen škoda, že tam nebyli popsaní víc ti červi. Zajímalo by mě,, jak se pohybují v písku, čím se živí atd
První 2/3 knihy byly opravdu výbroné. Hezky popsané postavy, intriky i příroda. konec knihy byl na můj vkus příliš o naboženství a vidinách. Každopádně velice poutavá a čtivá kniha
Duna na 59. místě zde v žebřížku nejlepších knih. Sci- fi žánr mi není blízký a doufal jsem, že to nejlepší z tohoto žánru mi změní názor či dokonce vkus. Nestalo se tak a dlouho tento žánr ani nedostane, v tak velké kvalitní konkurenci, šanci. Z mého úhlu pohledu zde vyhrává forma nad obsahem. Zápletka je jednoduchá, pouze je zabalena do kompletně, a podle mě zbytečně, složitého světa. Práce obdivuhodná, ale nezábavná. A hlavně zbytečná.
O knize jsem mnoho slyšela, má úžasné hodnocení... Prostě musela jem si jí přečíst. A toho rozhodnutí určitě nelituji, úžasně promyšlený svět, napínavý děj... Ale prostě tento druh literatury není můj šálek kávy, navíc některé rozhovory byly... těžko pochopitelné.. někdy nudné... Knihu nebudu doporučovat, ale také ji nelze zatracovat. Jsem z ní poněkud rozpolcena - i to ve mě zanechává pocit, že na ní jen tak nezapomenu. A třeba jednou, kdo ví, po ní opět v knihovničce sáhnu...
Dočetl jsem po stranu 350. Dál už se trápit nehodlám.
Duna není těžké čtení. Není ani hodna nějakého hlubšího zamyšlení. Veškeré rádobyfilozofické dialogy a záběry z kronik jsou vesměs stejné jako Heinleinova moudra z knih Kočka, která prochází zdí a Dost času na lásku. Jenže Heinlein ta moudra nevycucává z prstu. Většinou mají odraz v reálném životě, i když jsou občas krapet přitažená za vlasy, stále jsou mnohem blíž k realitě, než u Herberta.
Snažil jsem se dočíst a pochopit kultovní knihu, ale zřejmě nemám sdostatek vůle a síly překonat polena hozená autorem do cesty.
Naprosto zbytečné okecávání děje a plácání kolem hlavních postav mě natolik unavilo, že mě děj a vývoj příběhu přestal zajímat.
Nestává se mě to často. Naposled jsem takhle odložil Drooda. Ovšem vím, že k němu se jednou vrátím. K Duně Ani náhodou.
Mimochodem - k předloze mě zlákali mizerné adaptace. Ať už Davidova, tak i ta česká verze. Doufal jsem, že Duna je prostě nezfilmovatelná, ale ejhle - pes bude asi zakopán jinde.
Ono totiž není co natočit a předvést člověku tohoto univerza neznalému.
Shrnuto - zpočátku zajímavá a sofistikovaná zápletka a mytologie kolem, ale ve skutečnosti nudná a roztahaná rádoby epická rozplyzlost, bez nějaké hlubší myšlenky. Veškerý děj románu by dle mého názoru vystačil na delší povídku.
- musím poopravit pohled na filmové zpracování. Nová Duna 2021 je nádherné, epické sci-fi dílo a zážitek v kině byl pro mé srdéčko pohlazením. Teď už jen čekat na druhou část.
Nakonec Duna přece jen zfilmovat jde a je to jeden z příkladů kde je film lepší než předloha
Trvalo mi dlouho, než jsem se konečně dostala k přečtení této knihy. Teď však mohu říci, že se mi příběh obrazně řečeno "dostal pod kůži" - počínaje úžasnými scenériemi fantastického světa, přes skvěle propracovanou psychologii postav a konče příběhem plným politiky a rozbrojů, ale i lásky a osobních hodnot. Myslím si, že zdaleka nejsem jediná, kdo (nejen) nad skleničkou vody přemýšlí o planetě Arrakis.
Neodložitelná záležitost. Jedna z nejúžasnějších knih, jakou jsem kdy měl ve svých rukou.
Štítky knihy
space opera zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi science fantasy (SF + F)
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Opravdu nádhera. Dlouho jsem doma chodil okolo knihovny se zahanbením a obavou začít číst DUNU. Nejsem zatvrzelý milovník sci-fi, ale nepohrdnu. Další obava nastala při zjištění kvanta postav(nakonec se ukázalo, že to není nic strašného). Zakousl jsem se do rtu, vzpomněl na dětská léta a překonávání tmy. Vzal tu žlutou nádhernou věc a pustil se do čtení. Po každém návratu z ARRAKISU do reálu jsem vyklepával z tepláků písek.