Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402651/bmid_dopisy-ztracenym-b0T-402651.jpg
5
1525
407
Dopisy ztraceným série
1. díl >
Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Letters to the Lost , 2017
více info...
Přidat komentář
Presne tenhle typ knizek je obcas potreba si precist. Po cteni samych detektivek apod., je potreba si precist poradnou sladarnu, ktera vas pohlti a vezme za srdce.
Tenhle románek má něco do sebe. Je to smutné, ale vystihuje to opravdové pocity. Skoro se zdá jako by si autorka opravdu něčím takovým prošla. Určitě se těším na nějaká ta další dílka z její dilničky.
Když jsem si u této YoungAdultovky přečetla anotaci, nijak mne nezaujala, přestože obálka je nádherná. Nicméně řekla jsem si dám ji šanci. Po přečtení pár stránek, mi kniha připomínala americký romantický film Láska přes internet, nabila jsem tedy dojmu, že mě nemůže nic překvapit. Mýlila jsem se. Velmi klidná, odpočinková kniha Dopisy ztraceným mě zaujala nejvíce tím, s jakou intenzitou si sedmnáctiletí hrdinové navzájem sdělují své pocity. Obrovskou váhu jejich dopisům dodává občasná citace nějaké básně, či vlastních hlubokých myšlenek.
Obě hlavní postavy se cítí ztracené v dnešním světě a netuší, jak se se svými problémy vypořádat. Příběh je vyprávěn ich formou - Declenem a Jules. Přestože děj nenabízel žádnou akci, kniha byla velmi čtivá, nemohla jsem ji vůbec odložit.
Tohle bylo tak krásný! Úplně mě to dostalo ❤️ Dopisy ztraceným bych zařadila přesně do kategorie takových těch letních romantických jednohubek. Jako jo, začátek je trošku smutný. Smutek z Julietiných dopisů jde fakt znát.
Co se týče nějaké kompozice, tak to bylo jako v Já, Simon od Becky Albertalli. Vždy dopis a pohled jedné z postav. Bavila mě i psychika obou hrdinů, s tím jak se Declan musí vypořádat s pohledem ostatních na jeho samotného kvůli jednomu jedinému dní, který se mu prostě nepovedl. Takže za mě jedno velké doporučení. Je to čtivé, krásný roztomilý příběh!
Tato knížka mě bavila už od začátku. Když se v půlce jeden z hlavních hrdinů dozvěděl s kým si píše, tak jsem si myslela, že to už nebude mít takovou " šťávu ". Ba opak je pravdou, nejvíce mě chytlo posledních 100 stran... Možná mě trošku mrzí, že z dopisů přešli hlavní hrdinové na zprávy ve formě emailu- ale tohle je pouze osobní... Určitě bych ji doporučila
Slast. Knížka se četla jedním dechem. Leč se jedná o young čtivo, nevadilo mi to a vtáhlo mě to do velmi zajímavého příběhu.
Knížku jsem musela začít číst několikrát, protože mě vždycky odradila první kapitola Jules, kde zněla prostě příšerně. Ale pak se naštěstí projevila více a lépe. Všechny postavy knížky pak byly moc krásně popsané a často v nich autorka zachycovala i více vrstev, což knížku pozvedlo nad úroveň klasických dívčích románů.
Stručné shrnutí: stálo to za to :)
Než začnu cokoliv psát k ději a samotné knize, musím pochválit naprosto nádhernou obálku, která mě popravdě dost nalákala ♥
Upřímně dlouho jsem nebyla z žádné knížky tak unesená. Chvíli jsem přemýšlela, zda si ji mám koupit, přečíst a nakonec svého rozhodnutí nelituji. Četla se krásně, stránky mi vyloženě utíkaly mezi prsty a ani jsem se nenadála a už byl konec. Dopisy ztraceným nesou v sobě důležitou zprávu, těžkou, ale důležitou. Autorka vykresluje postavy, které si prošly ztrátou nejbližší osoby, pociťují silné pocity úzkosti a mají výčitky. Nemůžu říct, že by mi byla jediná postava v knize nesympatická s každou, jsem tak trošku soucítila. Sice byly momenty, kdy jsem chtěla zatřást Declanem nebo Juliet a říct jim, ať se seberou a udělají to, co chtějí, ale při hlubším zamyšlení, jsem si uvědomila, že bych jednala úplně stejně jako oni. Při každé kapitole jsem měla chuť si vzít tužku a podtrhat si větu, co mě zaujala a zasáhla. Líbilo se mi, že příběh není vyloženě zaměřený jen na vztah dvou hlavních postav, není to přeslazené a naopak je to velmi reálné. Každý máme své problémy, své trápení. Brigid nádherně ukázala v téhle knize, jak lidi dokáží odsoudit někoho na základě jeho vzhledu, reputace, minulosti. Jenže nikdo neví, co si ten dotyčný vytrpěl a jen slepě kritizují. Nicméně Dopisy ztraceným mi budou dlouho ležet v hlavě, ráda se k ní vrátím. Nevadil by mi ještě jeden díl jen o Declanovi a Juliet prostě mi ty dva nestačili.
Mimochodem doufám, že CooBoo přeloží druhý díl, kde je v hlavní postava Rev. Rev je postava o které, si ráda přečtu protože mi byl neskutečně sympatický! Chci o něm vědět víc, přečíst si jeho příběh a více mu porozumět. Mám takový dojem, že se stane mojí nejoblíbenější postavou, hehe.
Ve zkratce všem moc tuhle knihu doporučuji! ♥
Opravdu rychle jsem se začetla do příběhu.. :)
Důkaz místo slibů - knihu jsem přečetla za 2 dny
Oblíbená postava? - “darebák” Declan ❤️
Knihu jsem dočetla včera a je pravda, že jsem už dlouho nečetla nic s tak dojemným koncem, jako jsou Dopisy. Nevím, proč, ale hrozně jsem si oblíbila Declana. Kdo ho taky miluje? Autorka píše neskutečně čtivě, což už se mi ukázalo při Temném a osamělém prokletí, což je jedna z knih, které jsem hodnotila jako nejlepší v roce 2019. Líbí se mi, že Dopisy ztraceným nejsou jen obyčejná love story, ale řeší se zde i vážné věci, které nám bohužel život postaví do cesty. Určitě se ke knize za čas vrátím.
Ke knize jsem se dostala skrze Čtenářskou výzvu a opravdu toho nelituji. Bylo to pro mne nádherné čtení, ponořila jsem se do příběhu a četla všude, kde se dalo, taky do tří do rána a podobně. Upoutaly mne nejen dvě hlavní postavy, ale také Declanův věrný kamarád, kterému nemohl říkat nic než pravdu, a hlavně též postava profesorky Hillardové, která dokázala svým klidem a trpělivou neústupností přimět Declana k výkonu, o němž by nejspíš on sám nikdy nevěřil, že je takového schopen. Jediné mínus vidím pouze na překladu (který je jinak velmi povedený), a to kvůli neblahému, v této době velmi rozšířenému způsobu používání vazby být rád "za něco". Možná bych to snesla jednou, ale když na straně 174 dole a 175 nahoře to čtu hned třikrát za sebou, už se mi to nelíbí.
Krásné. Po delší době contemporary, co jsem fakt četla na jeden nádech. Hezky propracované, jak forma, děj a vývoj postav. Vtipné pasáže, smutné pasáže, šokující pasáže - všechno tady najdete. Je fakt, že něco se dalo očekávat, ale tady mi to vůbec nevadilo. Hodně se mi líbilo, že je to založené na faktech (fotky, básně). Do postav jsem se zamilovala, protože ty charaktery byly uvěřitelné. Takže můžu s čistým srdcem říct - doporučuji!:)
Dopisy ztraceným je krásná kniha nejen svou obálkou, ale i obsahem. Dlouho se mi nestalo, aby mě kniha určená pro mladší čtenáře než jsem já, tak mile překvapila. Je čtivá, romantická, smutná i rozesmát mě uměla. Za sebe mohu říct, že to není jen pro vytyčenou věkovou kategorii, protože každý si v tom najde, co se mu líbí, ať už problémy s rodiči, se školou, ztráta milované osoby a vyrovnání se s bolestí.
Declana a Juliet byli sympatičtí a to jejich hašteření mě bavilo, protože i když se nemuseli, stejně je to k sobě táhlo.
Já ke knize nemám žádné výtky, bavila mě a četla se dobře :-)
Tenhle druh knížek zbožňuju. Sice středoškolský románek s dopisováním, ale skvěle napsaný, s výbornými postavami a opravdu silným příběhem, který je vhodný pro všechny generace, protože si ho užívají, jak 13 leté holky tak moje 85 letá babička.
A bylo to opravdu povedené, hodně emotivní a knížku jsem nedokázala odložit, dokud jsem ji nedočetla. Tak moc jsem byla zvědavá, jak to autorka všechno zašmodrchala!
Na to, že takhle knížka není moje cilovka, tak mě to moc bavilo. Závěrečné propletení obou osudů bylo na jedničku s hvězdičkou.
Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, protože byla žánrové úplně jiná, než autorčina druhá kniha, která byla naprosto úžasná, a tak jsem se do toho pustila. Četlo se to neuvěřitelně dobře a rychle. Vyhovoval mi styl, dva vypravěči i způsob vyobrazení příběhu. Ten příběh samotný byl už od samého začátku protkán velkým zoufalstvím, bolestí i morbiditou. Začínal silně a nekončil jinak.
Hlavní hrdinka Juliet byla vlastně sympatická postavička. Nemůžu však říct, že jsem chápala její ztrátu a žal, natož její způsobené chování. A to z prostého důvodu. Takovýhle druh ztráty jsem osobně - díky bohu - nepocítila. Sledovala jsem její boj a bylo mi jí líto, soucítila jsem s ní, ale úplně pochopit jsem jí nedokázala. To nikdo, kdo nic podobného nezažil.
Druhý hlavní hrdina Declan byl chlapec, který na tom nebyl jinak než Juliet. Ztráta, bolest, vina, zoufalství i pocit, že je na všechno sám, že ho nikdo nemiluje. Vyčleněný. Zavržený a společností odepsán. Toho kluka jsem si zamilovala. Byl tvrdý jak kámen, ale i kámen dokáže puknout - otevřít se. Líbil se mi ve všech směrech bez výjimky. Chování, myšlenky, činy, slova.
Ten nápad s dopisy, respektive s dopisováním s cizím člověkem, různými formami, byl hodně dobrý, i když už jsem se s tímto setkala. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak se lidé v anonymitě dokážou projevit, ukázat - oproti realitě. Je to druh bezpečí. Úleva svému svědomí. A tito dva hlavní hrdinové toho byli důkazem.
V té knize je neskutečně moc bolesti a i nespravedlnosti. Nelíbilo se mi, jak s Declanem zacházela jeho "rodina". Proč si to musela uvědomit, až tak pozdě? Nelíbilo se mi, jak Juliet vzhlížela k ženě, která vlastně nebyla tím, na co si hrála. Ztráta energie. Byla falešná, což mě vůči její dceři a jejímu manželovi pěkně štve. Čekala bych mnohé rozuzlení, ale tohle by mě snad nikdy nenapadlo.
Však jsem moc ráda, že to skončilo nakonec dobře. Mnohé se zjistilo, mnohé se vysvětlilo, mnoho slov bylo vypustěno mezi lidmi, kteří je museli ze sebe dostat ven a ti druzí je museli slyšet. Byť to nezačíná všechno pěkně a harmonicky, tak je to zakončeno láskou. Láskou mnoha druhů, od mnoha lidí s různými úlohami. A i mezi hlavními hrdiny, byť ta romantická linka je tak nevýrazná, až zanedbatelná. A možná to je dobře. Násilně do takového velkého příběhu to cpát by bylo jen na škodu a vůbec by se to tam nehodilo.
Pro shrnutí, jsem s příběhem spokojená, jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst a znovu se přesvědčit, že autorka umí skvěle psát, nezáležíc na žánru. Kniha se mi líbila, byť nebyla krásná. Nebyla krásná, protože se v ní píše o ošklivých a smutných věcech. Byla hezká úplně jiným způsobem. Nedá se vyslovit a vysvětlit. Je to všechno na takovém... vnitřním pocitu. Ti, co četli jistě chápou a ti, co se na tuto knihu chystají, tak po dočtení pochopí. Tento příběh má moc, že ve svém čtenáři přetrvá ještě dlouho po poslední větě. Hodnotím plným počtem, těším se na další výtvory a samozřejmě neváhám doporučit. :)
I když měla knížka vysoká hodnocení, doslova mi vyrazila dech. Juliet a Declan v anonymních dopisech postupně odkrývají věci z minulosti, které je tíží a vzájemně si pomáhají, jak se vyznat sami v sobě, zjišťují, jak důležitá je komunikace, postupně se sbližují a nachází cestu ke svým blízkým. Přestože jde o smutný příběh, je zároveň strašně optimistický a vyvolává spoustu emocí. Tohle je knížka, kterou budu mít dlouho v hlavě a líbila se mi tak moc, že si ráda přečtu i další knížku od autorky, i když z pokračování této mám už dopředu strach. Určitě bych ji neoznačila jako YA, protože by byla velká škoda, aby ji kvůli tomu minuli dospělí čtenáři.
Štítky knihy
dopisy fotografování láska tajemství střední škola smutek pro dospívající mládež (young adult) ztráta blízkých ztráta matky anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
Ok, už se mi stalo, že jsem přečetla knihu za jeden den. Ne jednou. Ale že se začtu do takové typické romantické slaďárny, to bych jenom tak nečekala. Tohle je poctivý kus ve své kategorii - romantické, poměrně inteligentní a má to v sobě něco nového.
Pojďme si však něco říct. Proč neustále vznikají knihy o sobeckých, kolem sebe kopajících floutcích s temnými tajemstvími, kteří jsou čistě náhodou nehorázně svůdní??? Já chci knihu o Revovi. Zatraceně, ja bych chtěla Reva! Tak krásnou, komplikovanou, oduševnělou postavu bych v románku jako je tento nečekala. Miluju pasáže s ním, miluju jeho bromaci... sakra to je kluk!
Celkově hodnotím velice nadprůměrně. Milé překvapení.