Desátý kruh
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7892/bmid_desaty-kruh-krA-7892.jpg
4
601
150
Jodi Picoultová v jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. Takovému tématu se věnuje i ve svém novém románu Desátý kruh. Stoneovi žijí na malém městě a nijak nevybočují z průměru. Čtrnáctiletá Trixie studuje na střední škole, otec Daniel je malířem komiksů a matka Laura profesorkou filozofie. Jejich poklidný rodinný život však končí v okamžiku, kdy Trixie oznámí, že ji její bývalý kluk znásilnil. Roztáčí se kolotoč událostí, který kromě ničivého vlivu na vzájemné vztahy všech zúčastněných přináší i spoustu otázek. Proč Trixie Jasona udala, když ho tolik milovala? Skutečně ji Jason znásilnil, nebo si vše jen vymyslela, aby se mu pomstila? Proč Daniel nikdy nemluvil o své minulosti? Jakého démona v sobě ukrývá? Proč Laura nebyla doma, když ji její dcera nejvíc potřebovala? A opravdu si každý musí projít všemi kruhy pekla? Organickou součástí Desátého kruhu je komiks, jehož fiktivním autorem je jedna z hlavních postav románu Daniel Stone a autorem skutečným pak Dustin Weaver. Angličtináři mohou v kresbách objevit vzkaz, který tam Jodi Picoultová spolu s Dustinem Weaverem zanechali, a na internetových stránkách autorky si ověřit jeho znění.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Ikar (ČR)Originální název:
Tenth circle , 2006
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat, že Prostá pravda se mi příběhově líbila o trošku více, ale stylem psaní je mi na druhou stranu bližší tahle kniha. Velké mínus má kniha v tom, že má šíleně dlouhé kapitoly, což nemám moc v lásce. Mám raději kratší, takhle jsem v půlce kapitoly musela vždycky přestat, což mě trošku drásalo. Jinak bych to ohodnotila jako povedené psychologické drama o dospívání a o všem, o čem rodiče teenagerů nemusí mít ani tušení. Velmi dobře zpracované aktuální téma.
Mně tam chybí konec! Vážně, souhlasím s tím, že toto není Jodi jak ji známe.
Ale já jsem pořád čekala na linku s Jasonem. Když byl otřesený, že ji neznásilnil, že ho Trixi obvinila neprávem. Čekala jsem nějaké propracovanější vysvětlení, než že jen náznak by měl stačit. To, co Jodi umí skvěle, tady zkrátka chybělo.
Tuto knihu považuji za Jodin nejslabší kousek. Četla se mi hůř než všechny ostatní. Přesto nelituji, rozhodně to nebyla ztráta času .
Opakovaně tu zaznívá srovnání s Medvědínem – osobně vůbec nechápu diametrálně odlišné hodnocení (Desátý kruh aktuálně 73%, Medvědín 90%). Za mě obojí nic moc a bohužel nevyužité dobré téma. Zápletka předvídatelná, vztahy v rodině nedotažené, postavy jednající bez hlubší motivace. Nápad s komiksem zajímavý, ale stejně u mě nefungoval. Škoda. Od další Piccoultové to ale rozhodně neodradí, mou úctu si získala už dávno.
Tentokrát nejsem tak nadšená jako z ostatních knížek od Judi Picoult. Pro mě nejslabší kniha.
Tak tohle se... nepovedlo. Začátek byl velmi slibný, ale zhruba od poloviny knihy jsem se musela do čtení nutit a posledních sto stran bylo vysilujících. Ne v tom smyslu, že by mě autorka roztrhala emocionálně na cimprcampr, jen jsem se prostě a jednoduše nudila. Bylo to překombinované, zároveň předvídatelné, až příliš nacpané lidmi a jejich osobními tragédiemi, kromě detektiva jsem nedokázala s nikým souznět. Ale abych jen nehaněla. Jako fanynku komiksu mě příběh Pařáta celkem zaujal, stejně jako odkazy jedné z hlavních postav na světové komiksové legendy. Líbil se mi styl vyprávění z Je to i můj život a Vypravěčky, kde byly kapitoly zorostředkovávány formou POV, je škoda, že to nebylo i tady. Já jen horoucně doufám, že to nejlepší od Picoultové jsem už nepřečetla, to by mě děsně mrzelo. Takhle si budu zatím myslet, že i mistr tesař se někdy utne.
Jodi Picoultová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, její "Vypravěčka" je nezapomenutelná, stejně jako mnoho jejich jiných knih. Přesto ale byla tato kniha velké zklamání a to i přes to, že jsem s tím kvůli bídnému hodnocení knihy zde na databázi počítala. Zpočátku se mi velmi líbila, téma bylo aktuální a já se těšila na zajímavé zpracování, myšlenkové pochody postav, zajímavou zápletku, šokující konec, prostě všechno to, na co jsem od autorky zvyklá. Ale. První polovina knihy toto všechno ještě z větší části splňovala, ale pak už to šlo z kopce. Bylo to překombinované, zbytečně zamotané, nesrozumitelné, nereálné a až nedůvěryhodné. Toto téma by autorka určitě zvládla zpracovat lépe. Navíc ty komiksové části mezi kapitolami, chápu, co tím chtěla autorka "říci", ale dost mi tam vadily. Nenechám si tím ale zkazit názor na autorčina jiná díla a budu se tak těšit na další její knihy.
To byla síla... Už jen to, co dělají teprve 14 leté "děti" atd... Každopádně styl psaní autorky je skvělý a už jsem jich hodně od ní přečetla, takže mi pomalu dochází její knihy :).
Tak tohle mě nijak nenadchlo, spíše i zklamalo, autorčiny knihy mám ráda, ale tady se nějak nedostavilo to, na co jsem u jejich knih zvyklá. Přišly mi úplně zbytečné pasáže o Aljašce. Dočetla jsem to spíše z donucení a ze zvyku, že nikdy neodkládám nedočtenou knihu.
Zde v komentářích bylo zmíněno, že je tato kniha spíš slabší. Četla jsem Vypravěčku, Velké maličkosti, Čas odejít, Je to i můj život, Nejsem jako vy...a musím říct, že i tato kniha se mi velmi líbila (jasně, Vypravěčka byla TOP). Hrdinové nejsou černobílí, uvěřitelná zápletka ze současnosti, užila jsem si emoce, jen konec byl pro mě předvídatelný, ale 4 hvězdičky si určitě zaslouží.
Tahle Picoultovka mě donutila zeptat se strýčka Googla na Jodi a její rodinu. Vypátrala jsem pár věcí, které jsem netušila (třeba že její nejstarší syn veřejně vystoupil jako gay), věci které jsem věděla (že se svojí dcerou píše knížky) - což jsou ovšem informace, které vám ani zbla neřeknou o tom, jaká je Jodi asi matka... Obětovala se pro své děti, jako Laura s Danielem? Kolika kruhy pekla při tom asi musela projít?
Hrdinové jsou (jako obvykle v jejích románech) lidé se svojí temnou i světlou stránkou - a hodnocení, jak moc temnoty v tom daném člověku je, nám Jodi jen jemně naznačuje a nechává úsudek na čtenáři. Tak se může stát, že pro někoho jsou to lidé krajně nesympatičtí, dělající jednu chybu za druhou, pro dalšího ale spíš normální lidé tak, jak je vidíme kolem sebe. Různé věkové skupiny čtenářů se také v knize zaměří na různé detaily - pro mladší bude určitě zajímavé sledovat uvažování Trixie; my starší, mající dcery ve věku Trixie, zase pozorně sledujeme rodičovskou linku...
V komentářích tady na Databázi jsem zachytila srovnávání s Backmanovým Medvědínem. Je pravda, že i mě podobnost místy bila do očí - aby taky ne... Je to jako by oba autoři dostali stejné hrubé zadání (klíčová slova: obvinění ze znásilnění, zima a led, vidění událostí z různých úhlů pohledů) a čekali, co s tím ten který udělá. Pokud bych měla srovnat ze svého subjektivního pohledu, je Medvědín takovým zápasem na perfektně upraveném ledovém stadionu - všechno funguje, hala je nasvícená, na stadionech sedí davy diváků, držíte palce jednomu nebo druhému týmu, i emoce se dostaví... Ale s Jodi je to jako bruslení na zamrzlém rybníku. Nikdy nevíte, o jaký hrbol škobrtnete nebo na jaký tenký led se dostanete... Možná to není tak efektní, ale pro mě osobně to bylo víc opravdové. Sice by se taky našlo pár míst, kde už byl děj překombinovaný a kdy jsem si říkala, že na víc jak 4 hvězdičky to tentokrát nebude, ale nakonec po zralé úvaze dávám plný počet, protože je to jedna z knih, které neskončily dočtením poslední stránky, ale v určité formě se mi dál vrací...
Z knihy mám rozporuplné pocity. Zpočátku to byla spíš kniha pro dospívající dívky o jejich problémech. Pak to začalo být hodně zajímavé a zamotané. Moc jsem se bavila. Ale ke konci byl už déj tak překombinovaný a neuvěřitelný, že musím dát jen 3*. Nicméně za přečtení kniha rozhodně stojí.
Příliš rozvláčné, žádná z postav mi nebyla sympatická. A postava matky, která vyřešila situaci za dceru, se objevila i v Prosté pravdě.
Protože vím, jaká je Jodi Picoult skvělá spisovatelka, musím být v hodnocení velice kritická. Kniha se mi nečetla lehce. Musela jsem se do čtení přemlouvat, nutit a dokonce si dávat i cíle - aspoň 3 stránky. Asi jsem prostě puritánská, ale číst o 14 leté holčičce, která je již sexuálně aktivní a jako bonus pro zábavu ještě fetuje, mě uvrhuje do tak hluboké deprese, že se mi to opravdu číst nechce. Vztahy mezi rodiči mi přijdou takové nedotažené, rozbor násilného skutku byl mnohem vypracovanější v knížce Medvědín (Fredrik Backman) a nemuselo ani dojít k vraždě. Pevně věřím, že další knihy od autorky navážou na předchozí úspěšnou vlnu a toto byl jen takový nepovedený pokus o psychologii dětí.
Mám poněkud ambivalentní pocity. Nedokáži určit, jestli se mi kniha líbila, nebo ne. Proto nebudu hodnotit ani na jednu stranu a nechám na každém z vás, ať si o ní udělá obrázek.
Co však podotknout mohu, je to, že Picoult opět excelentním způsobem zobrazila nezobrazitelné. :)
Kniha je brána jako autorčino slabší dílo, ale mě se líbila. Tedy konkrétně 2/3 knížky byly výborné. Nutilo mě to číst pořád dál a dál, chtěla jsem vědět, kde je pravda. Má teorie, co se toho večera stalo, byla velmi blízká oné realitě. A opět se ukázalo, že není všechno jen černobílé.
Chápu chování všech zúčastněných a vlastně jsem se všemi tak trochu soucítila. Kniha výborně popisuje, jaké nedozírné následky může mít obvinění ze znásilnění. Jak se cítí oběť, viník, blízké okolí.
Jen ten konec mi moc nesedl. Působil trochu přehnaně, amatérsky.
Jak mě bavily jiné knihy od Jodi, tak tahle mě teda rozhodně nebavila. Bylo to rozvleklé a kdyby měla knížka méně stran, tak by to snad bylo lepší.. Číst tuto knihu jako první od autorky, tak snad do dalších nejdu.. Naštěstí se tak nestalo a jedna "horší" kniha mě od autorky neodradí.
První setkání s autorkou, a nebylo to špatné. Zápletka zajímavá, role rodičů pro mě klíčová, sama sebe jsem se ptala, jak bych to zvládala já. Útěk na Aljašku mi přišel trochu umělý, rozuzlení zápletky bezva. Jistě zkusím i další knihu od ní.
Štítky knihy
drogy nevěra zfilmováno thrillery znásilnění komiksy rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Desátý kruh je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 854x |
| Čtenářské výzvě | 75x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 373x |
| Chystám se číst | 263x |
| Chci si koupit | 57x |
| dalších seznamech | 3x |
Miluju knihy této autorky. Opět velmi zajímavé téma. Moc oceňuji propojení s Dekameronem i prostředí života na severu. Komix nikdy nebyl mým šálkem, a ani tady jsem se v něm příliš neorientovala. Přesto se mi tato kniha tolik nevryla pod kůži. Vyšetřování mi nepřišlo úplně věrohodné, nedořešený vztah se Sethem, mezi manželi, a vlastně jen povrchně s Jasonem.. Každá z těch dějových linek měla dobrý potenciál, ale prostě to dohromady nezafungovalo.