Dědictví otců
Robert Merle
Dědictví otců série
1. díl >
Děj se odehrává v pohnutých dobách francouzské historie 16. a 17. století. Původně šestidílný románový cyklus Dědictví otců, k němuž autor později připojil uzavřený celek sedmi dalších románů, počíná za vlády Jindřicha II. a Karla IX., v období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty. Hrdinou je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné dobrodružství, napětí i humoru. První díl nazvaný Dědictví otců dal jméno celému třináctidílnému cyklu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Fortune de France , 1977
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se těšila. Měla jsem velká očekávání. Ale příběh mě moc nezaujal, styl vyprávění ještě míň, osudy postav mi byly lhostejné.
Mou oblíbenou knihou jsou „Tři mušketýři”, a tak mám tyhle historické příběhy ze staré Francie rád. Nemohl jsem proto tuhle ságu vynechat a kupoval knihy, jak jednotlivé díly vycházely. Čekání to bylo dlouhé, nakonec mám všechny díly a četl jsem vše několikrát. Koho baví historie a dobrodružství v poklidném tempu bude určitě spokojen.
krásny romantický príbeh, ktorý ma pozýva čítať pokračovanie. naposledy ma niečo podobné stretlo pri epopeji o osudoch J. A. Komenského.
Úvodní díl - pro mě osobně - asi nejlepší knižní série z tohoto žánru .. Právě díky takovýmto skvělým knihám se ze mě stal nenapravitelný romantik a věčný snílek .. Nádherný jazyk, ta vznešená dobová mluva, k tomu výborný překlad do češtiny uchovávající věrně mluvu a styl vyjadřování u všech postav ... Jsem už mírně omšelý a lehce omlácený životem - přesto, úplně stejně, jako kdysi, jsem byl opět hodně na měkko a dojat a celý nadšený... A vděčný Panu Spisovateli, mému velkému oblíbenci, kterému se s věrnou úctou a vděkem pln okouzlení už léta klaním a klanět vždy budu...
Knihu jsem si půjčil na nádraží v České Třebové a bavil se jejím čtení nejen ve vlacích.80%.
Tuhle knihu jsem dostala k náctiletým narozeninám a dost dlouho bohužel ležela v knihovně, nyní jsem si ji vzala ke čtení. Jenom lituji, že nakladatelství Odeon nestačilo vydat všechny díly díky zmatkům v průběhu 80. a spíš 90.let. Jinak je zde v knize vylíčena jak soukromý život drobné francouzské šlechty tak společenských proměn. Opět zde se ukazuje jak mocipáni mezi sebou válčili a drobný člověk se snažil přežít. Ovšem ukazuje se zde, že když byli lidé rozumný a bystře si všímali, že se dalo slušným způsobem přežít. Na druhou stranu když se objevili různá onemocnění tak je zajímavé přečíst jak se lidé snažili chránit proti tomu( ocet univerzální prostředek ocet), Ovšem pokrok v medicíně tak se člověk diví, že je neupálili na hranicích coby čarodějové. Budu se snažit přečíst díly, které mám v knihovně
Naprosto skvělé dílo, nemám co dodat. Vše už je tady napsáno. Dvacet let jsem se zdráhala si přečíst tuto ságu. A teď ( k veliké radosti mé mamky) budu mít Petra ze Sioraku v srdci navždy.
První kniha z rozsáhlého romanového cyklu - očekával jsem ji s napětím, protože vysoké hodnocení jiných čtenářů u mně mnohdy vyvolá zklamání. V tomto případě je ale třeba přiznat, že kniha je skutečně mistrným dílem. Kromě beletristické barvitosti, napětí i určité vtipnosti dokázal Merle současně vystihnout historické pozadí doby, jeho reálie i pohled do způsobu života a uvažování středověkého člověka, dokázal velmi plasticky vystihnout principiální rozdíly mezi katolíky a hugenoty. Až tak, že čtenář nesporně sáhne po literatuře, která toto vše doplní dalšími fakty.
Dědictví otců jsem četl poprvé když mi bylo asi tak 18 let, a od té doby je to pro mne jedno z mých nejoblíbenějších literárních děl které čtu pravidelně každé tři až čtyři roky, myslím tím prvních šest dílů, pozdější díly se synem Petra ze Sioraku už neměli tak vysokou úroveň.
Celá série je vlastně kronikou náboženských válek ve Francii a je paradoxní že v sedmnáctém stol. se katolické církvi podařilo vyhnat většinu Hugenotů ze země a učinili z Francie homogenní katolickou zemi a dnes o čtyři století později v ulicích Paříže opět náboženští fanatici zabíjejí ve jménu nějakého obskurního Boha.
Po Bataclanu se mi hned vyjevila Bartolomějská noc, výborně popsaná ve třetím dílu Mé dobré město Paříž, a potvrdila mi že dějinné události se s jinými účastníky a v trochu jiných kulisách neustále opakují.
Hodnotím velice kladně, ačkoliv moje průběžné hodnocení zhruba ve střední části knihy spadlo na tři hvězdy, kdy mi děj připadal až příliš rozvláčný. Ve chvíli kdy se ale přestal opírat o zápisy z rodové kroniky a hlavní hrdina začal vyprávět své vlastní zážitky, se mé hodnocení opět navýšilo. Jelikož v současnosti se snažím praktikovat čtení jeden cizí autor jeden český, dám si nyní něco od našince a pak jdu do dalšího pokračování tohoto rozsáhlého díla.
Kniha byla nad mé očekávání poutavá a ten historický jazyk prostě výborný. Popisy válek a politiky mně bohužel nebaví v žádné knize, zde jich naštěstí nebylo až tak moc. Určitě si časem přečtu i další díl...
Sice je dost pravděpodobné, že celou sérii dočtu až někdy v důchodů, ale rozhodně mám v plánu přečíst každičký díl. Při vyklízení sklepa jsem našla celou sérii notně opotřebovanou, skoro prašivou, ale něco mi nedalo a začala jsem číst první díl. Z prdele klika! Byl by skoro hřích vyhodit takový skvost.
Merle naprosto fantasticky (a s notnou dávkou humoru!) vypráví příběh Petra ze Sioraku a nenápadně nás u toho vtáhne do všech dobových problému, života, války i náboženství. Až jsem žasla nad jazykem a stylem, jakým dokáže detailně a s lehkostí vyprávět o všem - od politiky a války přes popis obyčejného života ve Francii až po peprné milostné eskapády. Vše je podáno vkusně a záživně.
A samotná postava Petra ze Sioraku? To už je jen třešnička na dortu. Kdo by ho nemiloval. :)
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou asi ve 14letech a už tehdy se mi moc líbila. Pamatuji si, že jsem si v průběhu zapisovala různé poznatky a informace o knize, protože mi to přišlo nesmírně zajímavé. I příběh a líčení postav a skutečností mě velice zaujal. A já jen doufám, že se někde ve změti všech mých knih a polic ještě někde nachází i tento příběh, abych si ho mohla znovu přečíst a připomenout.
Přečetla jsem si reference a pustila se do čtení. Čekala jsem víc. Líčení často zdlouhavé. Líbí se mně jazyk, kterým je kniha napsána, resp.přeložena. Čtenář také dobře pochopí rozdíl mezi katolickým a protestantským pojetím křesťanství. Nechci kazit celkové hodnocení knihy, dávám čtyři hvězdy a pokusím se číst druhý díl.
Četl jsem několik dílů téhle ságy v osmdesátých letech a vracím se k ní tedy cca po 30 letech. Tenkrát se mi kronika Petra ze Sioraku velmi líbila a líbí se mi i dnes. Robert Merle je bez diskuse výborný spisovatel a i překladatel Miroslav Drápal si s archaickým slohem vyprávění poradil více než dobře. Navíc jde o velmi zajímavé období francouzských dějin (k nimž je tento první díl pouhým úvodem). Čili doporučuji jak čtenářům, tak i "krásným čtenářkám", které tu jako bonus najdou i větší než malé množství romantiky.
Jen úplnou náhodou, při pátrání po knihách z Francie 16/17 století, jsem se dostala k Dědictví otců. A po pár stránkách mě měl Robert Merle v hrsti. Tolik úsilí k tomu, abych shromáždila všech 13 dílů jsem ještě nevěnovala žádné knize. Pan Merle si určitě potrpel na něžné pohlaví, je to vidět i v jeho dalších knihách. Ale všechny ty milostné eskapady jsou podané proste kouzelně.
A znalcům díla bude určitě dle mé přezdívky jasné, která z Petrových lásek patřila mezi mé oblíbené postavy.
Bylo obzvláštním potěšením čísti tuto knihu. Jak kouzelný mírně anachronický (v dobrém slova smyslu) překlad, tak literární kvality samotné řadí tuto knihu dle mého názoru mezi vrcholy historické prózy. Nechápu, proč mi ležela v knihovně bez zásadnějšího povšimnutí nějakých 30 let. I když už jsem se na ságu několikrát chystal, až přečtení pár knih (darovaných) od tak vychvalovaného (a značně přeceňovaného) Vondrušky mě donutilo sáhnout do zadní řady knihovny a vytáhnout Merleho s očekáváním, že si spravím chuť. Očekávání bylo naplněno a já vytáhl jsem rovnou celou řadu. Mám na co těšit.
Před mnoha a mnoha léty (při době svých studií na VŠ) jsem se do série Roberta Merla a jeho hrdinů doslova zamilovala, z jejího opětovného čtení jsem tudíž měla dlouho strach, uběhlo mezitím téměř čtvrt století. Musím ale spokojeně říci, že pan Merle (i když romány paní Vaňkové mám taky ráda a mezi jejich příběhy lze najít i shodné rysy) pro mě i dnes zůstal tím nejlepším a nejoblíbenějším autorem historické beletrie. Jeho líčení osudů rodiny Siorakových, jejich lásek a přátel i nepřátel ve století reformace a protireformace totě pravý skvost. Milujeme a nenávidíme, obáváme se a radujeme se, smějeme se a brečíme spolu s hrdiny v době, kdy lidský život bližního měl ještě mnohem menší cenu než za vrcholného středověku, a to ať se jednalo o pána, kmána, kněze, vojevůdce nebo i samotného pána a vladaře. Ani při velikém přemyšlování na knize nenalézám sebemenší chybičky a každému, většinu našich autorů z toho nevyjímaje (těm jako lekci k doplnění kursu tvůrčího psaní) příběh života bratří Siorakových – Petra, Samsona, ba i Františka, pobratimstva, přeurozené matky Isabely, kojné a chůvy Barberiny, její dcerky Héličky a mnoha dalších urozených i neurozených, katolíků i reformovaných, vřele doporučuji. Starobylý jazyk (sice odlišný ale přesto připomínající také Šustu nebo Palackého) považuji za mocný plus díla a skládám hold nejen autorovi ale i překladateli. No a doslov pana Polišenského, i když psán pohledem z doby socialismu, taky zajímavý, takže se vrhám na čtení druhého dílu o letech studií Petra a Samsona v Montpeliéru. PS: Láska mezi Samsonem a Gertrudou z Luku jest to nejromantičtější, co jsem snad kdy v hist. románu přečetla, a ani léta na tom neodkázala nic změnit, takže já nejsem jen spokojená, já jsem prostě nadšená a smutná, že dílů je pouze třináct (a to si ještě pamatuju, že od Ples u vévodkyně to už nebylo ono).
Od prvních řádků jsem věděla, že mám v ruce něco ... řekla bych mimořádného, tahle kniha mě prostě chytila a už nepustila :-) ... a tak jsem začala číst a seznámila se se Sioraky ... a to už jsem byla ztracená naprosto a zcela ... páni ze Sioraku jsou opravdu okouzlující a neodolatelní :-) ... zvlášť jejich pohled na ženy: „Často jsem si pomyslel, že jsem-li šťasten, že jsem muž, pak proto, že jsou na světě ženy. A musím dodat, že se denně obracím vášnivou děkovnou modlitbou k Pánu, říkaje, díky, můj Bože, že jsi stvořil Evu…“ :-) ... jejich přístup k ženám, lásce a erotice si mě naprosto získal :-) ... a panu spisovateli skláním poklonu, jeho vyjadřovací schopnosti jsou opravdu jedinečné ... vyprávění je chytré, duchaplné a uvěřitelné, ... využívající krásné slovní hříčky, takže mi dalo taky hodně „přemyšlování“ :-) ... a pane Merle, ... odteď už se nerozčiluju ... ale „vytahuju drápky“ :-)... tak to přeci dámy dělají :-).
„Má-li nějaký muž rád něžné pohlaví, má rád všechny ženy, přestože rozdílným způsobem a ať jsou jakéhokoli věku.“
Děkuji za krásný příběh pane Merle ... Vaše spanilá čtenářka :-).
Štítky knihy
Francie 16.-17. století protestantismus ságy hugenoti historické romány katolíci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha Dědictví otců je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 535x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 48x |
| Knihotéce | 305x |
| Chystám se číst | 214x |
| Chci si koupit | 30x |
| dalších seznamech | 4x |
Historická epopej, Francie 16.století. Příběh chlapce a popis dobových událostí-války, mor, lásky- to vše viděno jeho dospívajícíma očima.
(2006)