Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Ve Čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou k zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2016 , PragmaOriginální název:
The Four Agreements: A Practical Guide to Personal Freedom (A Toltec Wisdom Book) , 1997
více info...
Přidat komentář
Po přečtení mi došlo, že pokud mám zkusit aplikovat aspoň jednu z dohod do svého života musím být mnich v Tibetu a zasvětit celý život meditaci, ale i tak jsem se zde něčemu přiučil a zjistil, že na světě nejsou jen dementi.
Bylo to před pěti lety. Těžké životní období, nebylo mi do zpěvu, na čtení jsem neměl chuť. Sáhnul jsem po knize, kterou bych v běžném provozu s klidem přešel.
Čtyři dohody mám před sebou. Pět let jsem ji neotevřel. Teď do ní juknu, jenom kvůli tomuto komentáři. Spousta poznámek, vpisků, z čehož vyplývá jisté zaujetí. Myšlenky, určité úryvky jsou výborné, to je třeba uznat. Ale proč jsou výborné? Zkrátka proto, že se jedné o jakousi moudrost lidstva jako takového. Myšlenky o "nebrání si ničeho osobně" najdeme v různých modifikacích všude na světě. Já osobně jsem se s tímto přístupem setkal u starých dobrých stoiků. A to je problém knihy, jakožto celého slavného New Age. Tak trochu vykradačka, tak trochu přežvykování dávno vyřčeného.
Nemám rád New Age. Vše je hrozně zkratkovité. Čtyři dohody nevyjímaje. Už zase čteme bláboly o rychlé proměně života. Do hajzlu s rychlým a snadným. Už to by mělo čtenáře varovat. New Age je instantní polévka pro ty, kteří chtějí přeskočit všechny ty knihy psané v rozmezí mnoha tisíc let, chtějí je smrsknout do knihy čítající ne více než několik desítek stran. Laciná cesta, jednoduchá cesta, falešná cesta.
Done Migueli, odnese to za všechny, poněvadž vím, že si to nebudete brát osobně a určitě nezhřešíte slovem. Svůj komentář jsem napsal tak, jak nejlépe dovedu a tím pádem si o Vás ani o knize už nikdy nevytvořím žádné falešné domněnky.
Zajímavě podané vnitřní „dohody“ jak se chovat a dívat na svět i s pokusem zdůvodnit proč jsou správně (či lepší než jiné).
Podáno A. americkým způsobem, B. v mystickém hávu což trochu mě asi zbytečně rozptylovalo (a odmýšlel jsem si to), ale jinak příklady k věci byly dobré, protože velmi přesně umí asociovat poměrně širokou sortu vzpomínek na dané konkrétní situace.
Mě osobně kniha v mnoha věcech ohromně sedla, ale... spousta nápadů mi přišla až příliš naivní. Možná že je to prostředím, autor žije v dost odlišné společnosti, nějak si nedokážu přestavit, že bych dokázala bez obav tady dávat všem najevo city. Většina lidí by to asi nepochopila.
Ale takové věci, jako neodsuzovat, nedělat si domněnky (na to jsem mistr), nebo odpouštět, ne kvůli tomu člověku, ale sobě, to je přesně to, co se potřebuji naučit.
Určitě se z knihy dá spousta věcí vzít, nebo minimálně se nad nimi zamyslet.
Určitě skvělý návod, jak se v dnešní úspěchané době zamyslet nad životem, činy, slovy.....Ale divadelní představení J. Duška na mě zapůsobilo věcněji a lépe pochopitelněji než kniha.
Navrhoval bych na databázi knih zavést kategorii "nedočtené". Myslím, že Čtyři dohody by byly na krásném čtvrtém místě (za odstínama šedi).
Něco na knížce je, ale nedokážu přesně říct, co. Její základ a hlavní motiv oceňuji, ale něco mi v ní chybělo. Také mi přijde, že se s některými věcmi dost opakuje.. Ale to je jen můj názor.
Jsem trošičku rozpačitá. Krásné myšlenky, ale není to pro každého. Daleko lepší než kniha je zpracování a představení Jaroslava Duška.
Knihy zpravidla hodnotím, jakmile jsem je přečetla celé. Čtyři dohody však představují výjimku, protože je jednoduše přečíst nejsem schopná. Navíc mi pěkně hnou žlučí.
Čtyřmi dohodami jsem před nějakou dobou prolistovala u mé kamarádky, která je zbožňuje, a musím přiznat, že jsem se zhrozila. Nesnáším knihy, které člověku jen cpou nějaké "vyšší pravdy", které však nikam nevedou a vůbec nepodněcují k zamyšlení, a Čtyři dohody právě k takovým knihám patří. Když ony čtyři dohody logicky rozeberete, nedávají smysl a to, že se ani nedají dodržet, je pak jen třešničkou na dortu. Jak si nemám brát nic osobně? Jak si nemám vytvářet domněnky? To nejde! Člověk má prostě jisté vlastnosti, které sice nejsou zrovna pěkné, ale s tím se holt nedá nic dělat. Brát si věci osobně je nám přirozené, tedy alespoň pro mě. V některých situacích se od tohoto nešvaru oprostit dá, ale vždy? To tedy pochybuji.
Kdybych knihu četla, určitě najdu spoustu dalších věcí, které jsou v ní nesmyslné (jak už to koneckonců bývá u každé knihy podobného rázu), nač se ale zbytečně rozčilovat více než je nutné, že?
Lidi, prosím vás, přestaňte hledat obecné pravdy, ale zkuste si spíše najít vlastní cestu. Nepřejímejte takové populistické žvásty postavené na lžích (samotná existence Toltéků totiž není vůbec jistá) a napsané pouze za účelem vytáhnout z vás peníze!
Kniha je naprosto k ničemu. Poskytuje sice rady,jak být šťastný, ale ty rady Vám nepomohou... Není totiž důležitý cíl, ale cesta... Což málokdo chápe.
Vše, co je popsáno na více než 100 stránkách, by se dalo napsat na stránky dvě. Naprostá ztráta času.
Já nevím, z některými myšlenkami autora souhlasím, ale asi nejsem ve správné životní situaci, abych knihu ocenila jako přelomovou. Nemám pocit, že bych se k ní musela vracet a objevovat skrytá poselství. Spíš je to pro mě jedna z těch knih přečíst --- zapomenout. Asi by bylo pěkné, kdyby lidi nehřešili slovem a nebrali si nic osobně (druhá dvě poselství si už nepamatuji a to jsem knihu dočetla před čtyřmi dny). Nehřeš slovem bych doplnila ještě dohodou nehřeš myšlenkou, protože kdyby se člověk dokázal zbavit nepříjemných, kritických a soudů vynášejících myšlenek, i jemu samotnému by se žilo mnohem svobodněji.
Spousta zajímavých myšlenek, za které děkuji. Myslím si, že hodně lidí čeká, že jim dá kniha přesný návod na to, jak se zbavit svých problémů. jak být šťastný... Dává možná určité tipy, ale neplatí to na každého, každý se musí sám a dost hodně zamyslet... Přeprogramovat své jednání a myšlenky nejde ze dne na den a jedná se o dlouhodobou práci na sobě. Je to dlouhá cesta, ale důležité je, že nějaká cesta je, tak přeji všem hodně štěstí :)
Pro mě osobně velmi zásadní a život měnící záležitost a přitom je to taková malá a lehká knížka:)
Jelikož jsem brožurkový typ, po přečtení tohoto naprosto geniálního manuálu jsem se jala aplikovat v životě a VONO to prostě funguje hurááá:) na představení se chystám, ale je stále bohužel vyprodáno. NEVA, nebudu si to brát osobně:)
No nazdar... Předem podotýkám, že zde hodnotím knihy leckdy shovívavěji, než by si třeba zasloužily, protože i za tím, co mi zrovna dvakrát nesedlo, vidím snahu či spoustu práce. Zde bohužel nemůžu jinak, protože tohle dílko na mě každým coulem působí jako velká továrna na peníze. Základní myšlenka není špatná, ale ruku na srdce, není to nic nového pod sluncem. Navíc stále dokola omíláno, až do úmoru, s použitím mnohdy slaboduchých příkladů... Nikdy více!
Kniha by měla patřit mezi povinnou četbu každého. Musím ale přiznat, že divadelní představení okořeněné vtipem Jaroslava Duška je mnohem šťavnatější a lépe stravitelnější.
Štítky knihy
Indiáni Mexiko rozvoj osobnosti, osobní rozvoj životní styl Toltékové
Autorovy další knížky
2001 | Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků |
2010 | Pátá dohoda |
2003 | Láska, vztahy a přátelství |
2004 | Hlas poznání |
2002 | Čtyři dohody – Pracovní kniha |
Kniha Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků je v
Právě čtených | 107x |
Přečtených | 4 950x |
Čtenářské výzvě | 558x |
Doporučených | 306x |
Knihotéce | 1 090x |
Chystám se číst | 769x |
Chci si koupit | 207x |
dalších seznamech | 21x |
Myslím, že čtyřicet let totalitního režimu se podepsalo nepříznivě na spoustě lidí, tahle kniha nemá chybu a kdybychom se podle ní chovali, ušetřili bychom si hodně nepříjemných chvilek života. Jaroslav Dušek ji dokáže navíc vysvětlit velmi populárně. Můj názor, který nikomu nevnucuji.