Chile očima skryté kamery

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Datum 11. září vstoupilo do historie už skoro třicet let před osudným rokem 2001: 11. 9. 1973 došlo v Chile za podpory americké tajné služby CIA k vojenskému puči, který stál životy tisíců lidí a další tisíce donutil k emigraci. Jedním z nich byl i filmový režisér Miguel Littín, který šťastnou náhodou unikl smrti. A své jméno našel na seznamu 5000 Chilanů, kteří se neměli nikdy vrátit. Přesto se roku 1985 rozhodl zemi nejen ilegálně navštívit, ale natočit o Pinochetově diktatuře film. Režisér změnil vlastní totožnost – kromě fyzické podoby i držení těla a přízvuk, v rámci příprav žil s fiktivní manželkou, budoucí spolupracovnicí, v Paříži. Jako „uruguayský obchodník“ přiletěl do země a navázal kontakt se třemi evropskými filmařskými týmy, které měly oficiálně točit mj. o seismické činnosti. Natáčel po celé zemi a materiál ihned odesílal do bezpečí. Po šesti týdnech, kdy se informace o jeho pobytu objevila v novinách, opustil Littín za dramatických okolností Chile podruhé......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273808/big_chile-ocima-skryte-kamery-UD6-273808.jpg 3.874
Žánr:
Literatura světová, Literatura faktu, Romány

Vydáno: , Rudé právo
Originální název:

La aventura de Miguel Littín clandestino en Chile, 1986


více info...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Chile očima skryté kamery

Lamanai
15.08.2018

Z této Márquezovy knihy jsem celkem na rozpacích. Téma režimem stíhaného filmaře, který se tajně vrací do své vlasti, aby odkryl život v Chile pod knutou Augusta Pinocheta je samo o sobě přitažlivé. Velmi strohá forma vyprávění, jakési zprostředkované reportáže psané v ich formě, však poměrně hutný obsah svázala do kazajky pouhých 130 stran. S režisérem Littínem v rychlosti prožíváme střídání pocitů strachu s jakýmsi bláznovským bohorovným pocitem nezranitelnosti. Vše na pozadí špionážního thrilleru, jako by stroze odříkaného technickými pojmy. Některé z akcí, které v rámci oněch 6 týdnů v Chile proběhly, jsou strohým jazykem popsány celkem do detailu, jiné, kde si čtenář klade otázku, jak to vůbec mohlo klapnout, jsou jen vyjmenovány. Celá operace působí dojmem monstrózní organizace, která vlastně proběhla podivně hladce. Těch pár zádrhelů, které zmiňuje, má vždy nějakou skoro až groteskní pointu. Byl a žil jsem v Latinské Americe a celkem dobře znám některé latinskoamerické spisovatele a jejich levicové politické postoje, ale to vychvalování Allendeho už je na řadě míst dost okaté. Historie Jižní Ameriky je sice plna dost bizarních paradoxů, ale vynášet do nebe zestátňování soukromého majetku mi, alespoň z hlediska českého čtenáře, nepřijde moc košer. I přesto, že nabývání nemovitého i movitého majetku v zemích od rovníku níže je také zkropeno krutě prolévanou krví. Na druhou stranu - námět knihy mě přivedl k odhodlání, nastudovat si o tématu víc. A to je vždycky dobře.

aardvarka
06.06.2018

Je to příběh, jakých mnoho není. Je to originální výpověď navrátilce do vlasti, ilegála uvnitř totalitního systému. Littín mě (stejně jako svou nepravou manželku) rozčiloval čím dál více, ale bezesporu projevil obrovský kus odvahy. Navíc se mu člověk může smát. Do prvních pěti minut v Chile udělat takovou pitomost! Poté, co si s ním všichni dali tak záležet, přetvořili ho, převychovali, falešnou identitu mu vytvořili. A on si vezme kufr "cizí" paní. A tak to jde dál. Nejvíc jsem se smála, když se snažil dát oholit. (rozpačité výrazy Co? Ne, pane, takové divné věci my u nás neděláme...) Důležitou částí knihy je také nekritické opěvování svržené levicové vlády a zbožšťování prezidenta. To by čtenář neměl brát jako hotovou věc a radši si doplnit vzdělání u někoho nezainteresovaného. Ale Littín to je, v Chile je také, a dobrodružství je to každopádně.


marvarid
03.10.2017

Nemám úplně čerstvě v paměti, ale vzpomínám si přesně na dojem, že Márquez neví o čem píše (nemůže mít osobní zkušenost). Neví o "skvělém" chování krajní levice. O její pokrokovosti, demokratičnosti a zkrátka o tom, jak krásný život svému obyvatelstvu chystá na věčné časy a nikdy jinak. Knihu si pamatuji jako reportáž o nadšeném a ničím neopodstatněném idealismu.

RyxiraAmyGinger
19.01.2017

Co se týče Márquezovy tvorby, příjemná změna :).

Matty
21.09.2016

S více než dvacetiletým zpožděním (první vydání je z roku 1986) byla do češtiny přeložena výpověď Miguela Littína o jeho chilském dobrodružství, jak ji zaznamenal Gabriel García Márquez. Littín je chilským režisérem zejména z hlediska své národnosti, po vojenském puči v roce 1973 vlast opustil, aby byl o dvanáct let později navíc zařazen na seznam osob zcela nežádoucích, jež se do Chile za žádných okolností nemohou vrátit. Levicového filmaře tento zákaz paradoxně vyprovokoval k návratu do země, kde se tajně, s pomocí několika filmových štábů rozhodl, jak kniha uvádí, přišpendlit Pinochetovi 32 200 metrů (délka natočeného filmu) dlouhý ocas.

Námět na mnohasetstránkový napínavý román byl překvapivě zužitkován pouze k poměrně stručnému (130 stran) vyprávění, které přesto obsahuje jak momenty zneklidňující, tak komické a bizarní. Márquez „přepisuje“ režisérovy zážitky s maximální úsporností, jako kdyby jen sem tam usměrnil tok Littínových myšlenek, do kterých celkově nechce moc zasahovat. Svůj magicko-realistický styl upozaďuje ve prospěch beletrizace poutavých faktů. Je otázkou, proč Littín, sám píšící scénáře i knihy, zvolil formu zprostředkovaného vyprávění. Nejspíš ne kvůli odstupu, neboť stesk po domovině, odsouzení Pinocheta na jedné a oslava Allendeho na straně druhé, je v knize přítomen bez zjevného obrušování hran.

Pro svou stručnost i pro obsah žánrově blízký konspiračnímu thrilleru se Dobrodružství čte velmi hladce, nehledě na váš vztah k latinskoamerické kinematografii (o kterou, ani o výsledný čtyřhodinový dokument Acta General de Chile zde stejně tolik nejde). Nejen filmy, ale i jejich natáčení jsou někdy dobrodružstvím – k uzavření kruhu v tomto případě zbývá, aby na motivy knihy někdo natočil film.

Finita
09.07.2016

Určitě nesrovnávat se Sto roky samoty, či Láskou za časů cholery. Kniha je napsaná formou reportáže. Jelikož Márquez působil během svého života jako novinář, není mu tato forma cizí. Nejedená se tedy o žádný magický realismus, ale snahu zachytit část príběhu chilského režiséra a poměry v Chile za vlády generála Pinocheta.

Ladys
11.04.2014

Úplně jiný Márquez, než ve Sto roků samoty, nebo Láska za časů cholery. A nic dalšího jsem zatím nečetl.
Zatím co zmiňované knihy mají až snovou atmosféru, tahle působí skoro jako reportáž. Ale čtivě napsaná.

LucieRej
08.06.2013

Nejdřív jsem ke knize přistupovala obezřetně, nebyla jsem si jistá, jestli mě bude bavit, ale velice mě překvapila a naprosto nadchla. Příběh je protkán takovou směsicí různorodých věcí, které do sebe dokonale zapadají. Pocity člověka, který se po x-letech vrací do své rodné země a kde se cítí, jak bylo v knize napsáno, jako emigrant ve vlastní zemi, zával jeho vzpomínek šťastných i děsivých, tajné poslání natočit film o poměrech v tehdejší diktaturou postižené Chile, do toho krásné popisy krajin, budov, které vám dokreslí výborně prostředí, poznatky o politických převratech, utrpení přítomných lidí, všudypřítomný strach, který se vám dostane pod kůži... Prostě výborná kniha, která si pět hvězdiček zaslouží plným právem. Kniha mě hluboce zasáhla a opět jednou utvrdila v tom, jak se my tady momentálně máme vlastně dobře a nemáme si na co pořádně stěžovat.

1