Cesta
Cormac McCarthy
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Cesta má presne tú atmosféru, ktorú od nej očakávate, keď si prečítate záložku na knihe (teda ak tam záložka je). Ja som čítal ako iKnihu, čiže namiesto záložky bol krátky popis distirbútora. Hnevalo ma síce viacero drobností a nedomyslených absurdít, ktoré pri mojej povahe znervózňovali, ale inak dobré čítanie.
Syrová. Strohá. Beze jmen v bohem zapomenutém světě. McCartyho styl psaní mě baví a pro tuhle knihu obzvláště sedí jeho styl jako zadnice na hrnec a dává čtenáři obrovskou volnost k fantazii. Nic nevysvětluje, pouze naznačuje.
Námětem románu není cesta, jako taková. Jedná se o cestu člověka ke zvířeti.. Stačí vyvolat hlad, zoufalství, nebo strádání. Bude jen otázkou času, než se "civilizovaná" společnost sežere navzájem. Doslova i v přeneseném významu slova. Příroda vždy zaujme své právoplatné místo. Takový je přirozený výběr, takový je svět. Přežijí ti nejsilnější, nejrychlejší, nejchytřejší.. V opačném případě bude člověk člověku vlkem? Nikoliv. Člověk člověku člověkem..
dle mě trošku přeceňovaná kniha. i když atmosféru má dobrou a je v podstatě jen o cestě. ale nic moc nového nepřinesla.
Trochu vleklá a zároveň hrozně emocionálně náročná a ke čtenáři krutá. Těžká a dusivá a rozhodně ne pro každého, ať už alternativním stylem psaní (žádné kapitoly, žádné uvozovky,..) či samotným příběhem. Přesto atmosfericky propracovaná do detailu. Dechberoucí. Depresivní. Úžasná, ale bohužel ne nejúžasnější. Ačkoliv jsem se do ni zamilovala (stejně jako do filmového zpracování), nemůžu se zbavit dojmu, že je nedopracovaná a něco jí chybí.
Prvně sem viděla film, poté četla knihu. Pravděpodobně moje nejoblíbenější kniha. Rozhovory mezi mužem a chlapcem, popis zdevastované krajiny ... všudypřítomný popílek. Těžko hledat více depresivnější, úžasnější, postkatastrofickou knihu.
Vyprávění velmi působivé, dojemné, drsné a přitom plné citu mezi hlavními postavami. Spousta myšlenek a otázek. Boj o přežití, o zachování lidskosti. Špetka naděje...
...a my jsme ty hodný, že, táto...
(a možná by se knížka měla číst právě v takovém podzimním pošmourném počasí, snad jen ne přímo před usnutím)
Můj vztah k McCarthymu je uctivě obdivný, ale v tomto případě musím připustit, že Pulitzer musel být udělený nejspíš s ohledem na předchozí tvorbu, Cesta si ho tak úplně nezaslouží. Nebavím se vůbec o řemesle, jako obvykle je oslňující, ale ta jednostrunně pochmurná dystopie mi přijde opravdu laciná a na Cormaca poměrně plytká. Tato novela je, řekl bych, tak populární právě proto, že je jednoduše napsaná a srozumitelná. Kam se ale hrabe na Hraniční trilogii...
Kniha i film - pěkná depka :-)). Nedoporučuji číst ve špatném vnitřním rozpoložení v kombinaci s podzimním počasím.............i když je to tedy autentičtější :)):))
Tentokrát ne čteno, ale slyšeno. V podání Jiřího Ornesta je to krásné, ale ještě více depresívní než kdybych četla knihu...
Vím, že to musím doposlouchat, ale kde mám najít tu tu sílu, když s blížícím se koncem asi už tuším ....
O 2 dny později. Doposloucháno . Dodám jediné slovo. ...Snad.
Protože kniha neměla vastně ani začátek, ani konec, nemohu se rozhodnout, jestli se mi vůbec líbila. Proto průměr. Mému hodnocení a celkovému dojmu z knihy nepřidaly ani divné rozhovory mezi otcem a synem ve stylu ano, ne, nevím. Ale byly tam taky dva dobré momenty, které mě překvapily a docela se mi líbil jednoduchý styl popisování okolí.
Cormac sice píše skoro pořád stejně (stejně odporně, ponuře, depresivně, nechutně atd.), ale to mu asi nikdo nezazlívá, jelikož autorů, kteří by i naproti takovýmto ne zrovna atraktivním přívlastkům psali také kvalitně a poutavě... těch skutečně není moc.
Ač je příběh postapokalyptického světa rozvláčný a jen zřídka protkaný rychlejšími pasážemi dynamického dění (útěk z domu před nebezpečím, šarvátka na ulici města), stejně dokázal upoutat mou pozornost a vtáhnout mě do hnusného prostředí, v kterém se dva hlavní nepojmenovaní protagonisté pohybovali. Varuji vás – kdo nemáte rádi pocit tísně a deprese a nedělá vám to vůbec dobře, této knize se raději vyhněte. Pokud to však dokážete zkousnout a chcete si vychutnat bravurně napsané dialogy mezi dvěma odpadlíky civilizací opuštěného světa... směle do toho :)
P.S. – Za zhlédnutí stojí také film Cesta, který byl natočen ve stylu ctrl+c a ctrl+v. Tudíž si knihu můžete vychutnat i v audiovizuální podobě :)
Surové, chladné. Při čtení pocit, že světlo svítí temně a ten popílek padá i na mne.
Takovou úzkost jsem při čtení ještě nikdy nezažila. Opravdu ne. Ale bylo to tak... krásné? Opravdu nevím. Něčím mě to prostě dostalo na kolena.
Ty dialogy, ten popis... ta deprese, strach a smrt. Všechno mě to obklopilo a nepustilo... já se nechala unášet vlnami smutku a podivného pocitu zatracení... panebože :D Nevím, co to tu žbleptám... ale... PROSTĚ SI TO PŘEČTĚTE.
Velmi čtivá kniha, která mě vtáhla do děje. Film se mi moc nelíbil. Kniha je prostě kniha.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Cesta je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 3 742x |
| Čtenářské výzvě | 435x |
| Doporučených | 385x |
| Knihotéce | 785x |
| Chystám se číst | 1 135x |
| Chci si koupit | 284x |
| dalších seznamech | 40x |
Jedna z nejzajímavějších (co se týče stylu) a nejlepších knih, co jsem měl tu čest číst.