Černá smrt

Super čítanie, plynulý spád deja.

Téééda to byla jízda. Jedna z mých nejrychleji přečtených knih. Příběh byl tak neskutečně napínavý a záhadný, že jsem četla i při čištění zubů.
Jako.... Kdo ví, na co všechno se oko veřejného pozorovatele kdy podívalo. Co vše se může skrývat pod nevinným obrazem nebo obyčejným příběhem v knize. Silný příběh této knihy.

Fajne, říkám si, něco mysteriózního, na co mám přesně chuť. Jedna noc, záhadný úkaz a šup, hlavní postava knihy se ocitá v budoucnu roku 2020. Úkaz s mrtvými ptáky bylo však zřejmě to jediné, co bych mohl považovat hodno slova mysteriózní. Bohužel představu o 1Q84 jako od Murakamiho jsem si mohl nechat zajít chuť.

Poté, co se Gabriel probudil do budoucnosti, se pouští do pátrání po své dceři a vysvětlení, proč si nepamatuju posledních dvanáct let. Doktor, jehož navštívil, mu podal možné zdravotní vysvětlení toho, co se mu událo. Tím se zcela z příběhu vytratilo kouzlo záhady a proměnilo v čistokrevný krimi thriller.
Dobrou polovinu knihy jsem se nechal volně vléci vyšetřováním vraždy neznámé ženy a hledáním stop po Julii, nežli Gabriel uvolnil místo další postavě.
Byl jím Paul, bývalý kolega a nynější šéf četnictva v Sagas a také manžel bývalé Gabrielovy exmanželky. Už toto dává lehce najevo jaká nevraživost panovala mezi oběma muži, tedy aspoň ze strany Paula. Jak se ale případ vraždy a zmizení prohluboval, Paul se ocital v problémech na poli osobního i profesního života. Ukázal více stran své lidskosti než být jen zardělym vůči bývalému příteli. Objevily se stopy k tajemnému spisovateli, skryté chatě v lesích, nedokončenému rukopisu a tajnému deníku Julie plného podivných odkazů. V tom momentu jsem se od děje nemohl už odepnout.

Dlouho mě to drželo, než se přiblížil konec, který vše uzavřel. Hodně se mi zalíbil dovětek k podobě původního konce Ztraceného rukopisu, o kterém v ději je častokrát zmínka. Nicméně z nějakého důvodu jsem nebyl se závěrem spokojený,... možná za to mohla ona existence spolku, která mi přišla jako vycucana z prstů jen aby byl děj nějak ukončen, a možná z faktu, že kniha volně navazuje na jiný titul autora, která ramcuje příběh z jiného úhlu. Tuto jinou knihu jsem nečetl, ale mám to v plánu a pak možná budu schopen docenit genialitu celého děje, jež z toho čpí.

Teda, klobouk dolů, tohle byla ohromně dobrá kniha.
Moje první setkání s autorem, které rozhodně nebude poslední. Zvláštní, ještě jsem o něm o něm neslyšela.
Píše podobně jako Bernard Minier, jehož jméno se v knize naprostou náhodou mihlo. Ale naprosto nahodile.
Musím souhlasit se čtenáři, kterým vadily chyby v knize, překlepy a mně i konkrétně jakýsi pražský dialekt, což ovšem není chyba autora, ale překladatele, možná to tak i má být.
V každém případě jsem velice překvapena a šokována autorovou fantazií, znalostmi a tím, jak je schopný knihu propracovat, sestavit a brilantně sepsat.
Opravdu bravo. Samozřejmě mě i nadchl zvláštní formát knihy – myslím to, že se část čte obráceně a souvisí, jak jsem pochopila, s jinou knihou. Tomu dodatku Nedokončenému rukopisu jsem sice vůbec nerozuměla, ale po knize popátrám.
V každém případě – pořádná pecka a rozhodně doporučuji.

Tohle je prostě cesta do pekel...skvěle napsané a hodně bolestivé..

Po nedočteném Krvavém andělovi jsem dala Francku Thilliezovi ještě jednu šanci a nelituji. Ano, knížka je lehce přitažená za vlasy, ale ráda promíjím autorům jejich bujnou fantazii, když to znamená skvělou čtivost. A tu tahle knížka má. Přesto dávám jen 3,5 hvězdy. Vadily mi zejména dvě věci: 1. Překlad. Ne jako takový, celkově je poměrně dobrý, ale chyby a překlepy. Ta knížka snad neprošla žádnou úpravou, kontrolou, ničím. Chyby, překlepy i věcné chyby snad na každé stránce. 2. Až skoro na konci jsem zjistila, že kniha je jakýmsi volným pokračováním Nedokončeného rukopisu (jak to přesně je, nevím, nečetla jsem ho), takže by se měla číst až v pořadí jako druhá. Jak moc to vadí, netuším, ale nebylo by špatné, kdyby to zde/na knize/ PROSTĚ NĚKDE bylo uvedeno. Tímpádem jsem nečetla konec, ale protože mám knížku z knihovny, musela jsem si ho jako blbec nafotit a přečtu si jej až poté, co dočtu Nedokončený rukopis.

Vive la France! Moje první setkání s Mistrem Thilliezem a dovolím si tvrdit, že Francie nabídla dalšího autora s podobně temným stylem tvorby jako má Bernard Minier. Mlask! Pokud budete číst pozorně, to jméno se dějem mihne - určitě to neberte jako spoiler. Oproti povzdychnutí v komentu orinky3, že je škoda, že zlobři nebyli postaveni před řádný soud, jsem nesmírně rád, že se tak nestalo. Protože při dnešním "humanistickém" přístupu k odpadu společnosti by ještě mohli dostat podmínku nebo drsný trest, domácí vězení.
Začátek působí trochu možná až kingovsky a čtenářem to tříská od mantinelu k mantinelu, než se začne pomalu orientovat. A zase to s vámi třískne úplně jinam, protože se vynoří nová linie. V podstatě souzním s komentem terimily - jen dodávám - teorie, co ti ptáci, je v jedné dvou větách nadhozená (u řeky).
Ale taky souhlasím se všemi, kdo tvrdí, že za polovinou autor jako by začal moc spěchat. Gabriel Moscato, přes celou knihu v defenzivě, začne příběhem projíždět jako nůž máslem a v určitých chvílích jsou mu přisouzeny vlastnosti hodné pana Stelouna.
Nicméně celkově je to opět solidní počin na scéně temných thrillerů a poněvadž jsem mezitím spolkl další knihu tohoto autora, už vím, že ten počin není jediný. Určitě doporučuji!

Napínavé čtení a jen pro silné povahy. Protože jde o koncentraci toho nejhoršího, čeho je člověk vůbec schopen. Pátrání po uneseném dítěti, tím náročnějším, protože jde i o náhlou a záhadnou ztrátu paměti i ztráty prožitých let. Dva někdejší policejní kolegové spojují své síly, aby přišli na stopy zločinců. Po cestě za nimi se jim otevírají další a další dveře do temnoty a riskují vlastní životy, aby zločin nezůstal bez trestu. Četlo se mi to dobře a jen mě mrzí, že zlosynové nebyli předvedeni před řádný soud. Unikli až moc lehce.

První půle psychedelická, druhá fantasmagorická. Jsme náhle vrženi do paralelního světa jiného příběhu, románu Nedokončený rukopis, který zřejmě svůj tam chybějící závěr najde zde. Tu knihu jsem kdysi odhodila jako nečitelnou, a teď jen pláču nad ztraceným vzácným časem, kdy mne autor (jinak vcelku oblíbený) vrhl zpět do náruče obludností, nechutností a hlavně nepochopitelností (příliš symbolů, dvojsmyslů, hlavolamů, palindromů - ve franštině, psychopatických představ a obrazů...) rovnou dvou knih...

Za mě dost neskutečný příběh, ale od vynikajícího autora. Kniha mě moc bavila a vřele doporučuji milovníkům tohoto žánru.

Magořina jaxviňa. Betálný. Jako špica veliká, jen škoda, že tam nebylo přesně popsaný, jak došlo k temu, že měl na dvanáct jařin v řepě pustevnu. Ale sténě Žralok je Žralok, hodim čekanku na březnovó novodur bichlu.

Hodně dobré. Začátek je naprosto strhující. Rozmotávání Gabrielova tajemství a toho, co dělal posledních 12 let, je totálně dechberoucí. Když se dostal do trezoru u své matky a našel tam, co tam našel, myslela jsem, že vyletím z kůže. Paráda.
Wow-dojem, učiněnej první polovinou, mi ale trochu zkorigovala půlka druhá. Několikanoční pátrání, kdy oba bývalí parťáci překvapivě snadno proletěli několika setkáními, místy a odhalili, co se odhalit dalo, ty jsem ještě nějak snesla... i když přitažené za vlasy to bylo dost. Ale ty dva Gabrielovy úniky a vyřešení problémových osob, jakož i řešení situace ze strany těch dalších... to už mi přišlo moc. Trochu narychlo a trochu moc unáhlený. Taky jsem na konci postrádala vysvětlení toho, co a proč se vlastně stalo Gabrielovi - proč právě tehdy, proč právě tohle... a co ti ptáci?
Ale celkově to stálo zato a bylo to to hodně dobré seznámení s autorem. Myslím, že sáhnu i po dalších.

Napínavé čtení, Nedokončený rukopis se mi líbil víc.

První polovina naprosto skvělá - příběh se nám otevírá jednou zajímavější a temnější záhadou za druhou a jako čtenář jste natěšení na to, co vše přijde. No jenomže když to přijde, za moc to nestojí.

Zhruba po polovině knihy a seznámení se s většinou důležitých postav a dějových linek, které se v současnosti potkávají, jste jako čtenář doslova nabušení a čekáte, co přijde teď. No a tak za druhou polovinou knihy přichází smotaná, nelogická a přeplácaná vysvětlení, které naprosto (doslova) zabíjejí počáteční temnotu a potenciál a v některých případech i otevřené linky zaplácají jakoby se vlastně vůbec nestaly...

Charakteristika a barevnost postav v první polovině byla naprosto perfektní! Nevíte, kdo jaký doopravdy je, co (ne)skrývá, na čí je straně, jakou má roli... ale opět, po druhé polovině se toto všechno "jakoby nic" vytratí a je zaplácnuto vysvětlením, které jakoby si autor na poslední chvíli vytáhl z rukávu.
To stejné vlastně platí i u stylu psání autora - první polovina je tajemná, jazyk barvitý, dialogy i myšlenky postav brilantní a druhá? Otočka o 180 stupňů...

Byla to moje první kniha od autora a časem se do dalších pravděpodobně pustím, jelikož pevně věřím, že negativní hodnocení této knihy ovlivnila druhá polovina knihy a témata zvolená při uzavření příběhu, která mi tady prostě nesedla - ne obecně, ale do samotné příběhu...prostě nedošlo k takovému tomu uspokojivému secvaknutí skládačky, což je za mě u thrilleru / detektivek must-have.

Hodnocení: 2,5/5*

Nereálná zápletka, ale tak dobře zpracovaná a postupně objasňovaná a za vynikajícího vypravěčského umění autora, mi dala pohodu při čtení. Ve střední části si tempo uvadalo, celkový dojem je velmi dobrý!

Už samotný název vypovídá že půjde že zde nepůjde o jednoduchý námět.Kniha je hned od začátku napínavá,kolikrát jsem si říkal kdy dojde autorovi dech,ale vzase něco vytáhl z rukávu.Za mně plný počet hvězd.

Na začátek teda musím říct, že mě nejdřív zmátlo pořadí knih, protože u nás vyšla nejdříve Černá smrt a následně Nedokončený rukopis. Ovšem mělo by to být spíš naopak. Černá smrt je v originále uvedena jako druhý díl série, která nese název Caleb Traskman. První díl Nedokončený rukopis jsem jsem už četla, byl parádní.

V roce 2008 beze stopy záhadně zmizí sedmnáctiletá Julie a případ otřese celým horským městečkem, odkud dívka pochází. Do vyšetřování se pouští její vlastní otec, náčelník četnictva Gabriel Moscato, jenže vyšetřování nikam nevede.
Gabriel se ale nehodlá vzdát. Jedné noci se probudí v místním hotelu a za okny padají mrtvá ptačí těla. Gabriel je zmatený, cítí, že tu něco nesedí a záhy zjistí, že je rok 2020 a jeho dcera se pohřešuje už přes 12 let. Jenže on si těch 12 let vůbec nepamatuje...

Wow. Já nemám slov. Smekám klobouk před autorem, který mě dokázal zaháčkovat od prvních stran až do samotného konce. Kniha je temná, zvrácená, svým způsobem děsivá, napínavá. Čte se úplně sama.

Ztratit paměť a nepamatovat si dvanáct let.. Gabriel se ocitl v pěkné kaši. Jak je to vůbec možné? Co se stalo? Jaktože ho skoro všichni nenávidí? Co udělal? Přiblížil se na stopu Julie? Žije? Do čeho se zapletl? Otázky samé otázky!
Jeho bývalý kolega Paul, který ve vyšetřování hraje také velkou roli, mi nebyl nějak sympatický, ale byl dobrej. Ovšem pozor, on ani Gabriel nebyl žádný andílek.

Jak je autorovým zvykem, událo se toho hodně, přišlo několik šoků a zvratů, všechno skvěle promyšlené.

Absolutne suhlasim s MíšaS a uz viac ani neviem čo k tomu dodať a ani sa mi to veľmi nechce.S autorom končím, zrejme nie som cieľová skupina.

Franck Thilliez se tímto počinem stává můj oblíbenec v rámci žánru thrillerů přidávám si ho na seznam a budu chtít číst vše, co napsal! Už v první knize Pokoj mrtvých, kterou jsem od něj přečetla si mě získal svým osobitým propracovaným stylem, který mi neskutečně sedl. I když jsou jeho romány trochu delší, tak u čtení jsem se ani trochu nenudila a nepřišlo mi, že by tam bylo něco navíc. Takhle vymazlený a do detailu propracovaný thriller se čte vážně krásně a naprosto sám.

Věřím, že jeho drsný styl bude sedět všem milovníkům thrillerům a dokonce i těm co mají radši trochu tvrdší kousky. Takže klidně i pro chlapy! Franck umí navodit atmosféru a vše do detailu popsat, tak, že se při čtení o hlavní hrdiny bojíte, na hrudi Vás z toho tíží, prostě dokáže přenést emoce, tak dokonale, že máte pocit, že tam jste v ději s nimi.

Jsem trochu smutná z toho, že jsem se do jeho knih nepustila dříve! Nevím, proč mi to trvalo tak dlouho. Na 100% doporučuji a nemůžu se dočkat, až se pustím do další autorovy knihy vidím to asi na Nedokončený rukopis protože jsem si až pozdě všimla, že je v zahraničí vedený jako 1. díl a Černá smrt je 2. díl. U nás to není označeno, takže jsem je četla opačně, ale nevadí i tak jsem si čtení užila.