Blonďatá stíhačka
Simona Monyová (p)
Víte, že i hodné holky mají rády sex? Že chlapů, kteří by stáli za hřích, je jako much, ale jen stěží lze najít takového, kvůli kterému má smysl se vdát ? A že když už ho najdete, stoprocentně bude v ložnici hlasitě chrápat, a usínat mnohem dříve než Vy? Přečtením knihy Blonďatá stíhačka výrazně snížíte riziko přehmatu při výběru životního partnera! Všichni nevhodní muži totiž prošli právě jejím životem …... celý text
Přidat komentář
Oddechovka, kterou jsem četla v nemocnici a musím říct, že to četlo jedním dechem. Kniha je plná nadsázky a vtipu. Hlavní hrdinka není špatná, jen trochu depresivní osoba, které pořád není šťastná.
Příjemná vtipná kniha s prvky ironie a nadsázky, prostě jako dělaná pro mě. Čtivý příběh ženy, která mi chvilkama přišla úplně bez sebeúcty, ale to vše v ní vypěstovali rodiče a situace, do které dítě v nízkém věku dostali. V určitých situacích jsem s hlavní hrdinkou absolutně nesouhlasila a chtělo se mi křičet, proč to neudělá tak či tak. Její přirovnávání partnerů k druhům opic bylo neskutečně vtipné a ve většině i výstižné. Krátká kniha určená k pobavení a oddechu, hlubší smysl jsem ale popravdě ani nehledala. Moc mě potěšilo i rozptýlení v podobě vtipů o blondýnkách na začátku každé kapitoly. Děkuju autorce za další skvělou knihu.
... Tak to je proste Monyova. Vsechny jeji knizky jsou pro me oddechovka a tahle neni vyjimkou. Nejde o to si pamatovat co tam bylo, spis si tim clovek fakt tak nejak odpocine, vymete hlavu a pobere par vtipnych a pravdivych postrehu, jak to v zivote chodi...
Vím, že jsem ji kdysi četla, přečetla, ale vzhledem k tomu, že už si vůbec nepamatuji, o čem byla, nebylo to zřejmě vůbec nic extra. Od spisovatelky jsem četla asi 4 knihy, ale jediná, která stála za to, byla Tchyně a uzený.
Kniha je ozvláštněna o to, že před každou kapitolou jsou vtipy. Hlavní hrdinka je jako na houpačce, život nemá jako procházku růžovou zahradou. Co se týče ovlivňování pro opačného pohlaví, je nepoučitelná, možná to pramení z dětství... Ze strany matky, to také není žádná hitparáda, takže životní podpora-blízkost od partnera či rodiče není jednoduchá, spíše nulová.. Pocit blízkosti, lásky, empatie etc je prostě důležitý
Myslím, že jsem tento román před lety četla, myslím, že jsem se bavila i přes předsudky, které jsem původně měla (nebude to až moc ženské počteníčko...?), myslím, že celkem dobrý.... Akorát už si z příběhu vůbec nic nepamatuju. Což je známkou jediného. Byla to chutná jednohubka, která však není natolik výrazná, abych na ní ještě později byť jen krátce zavzpomínala.
Za mě další povedená knížka od paní Monyové. :) I když jsem blondýnka, tak jsem se u těch vtipů musela zasmát! :D
Je vidět, že autorka hodně nemá ráda blondýnky. Podle mě to nejhorší, co jsem z její tvorby zatím četla.
Vzhledem k tomu, že jsem se zájmem přečetla hodně knih od Simony Monyové a dokonce se k některým ráda vracím-tak tentokrát opravdu velké zklamání.
Tahle kniha není můj šálek kávy. Nesedla mi hlavní postava, nedokázala jsem s ní sympatizovat. Nic moc. Celkově zklamání.
Tato kniha pro mě byla celkem zvláštní. Hlavní postava nesympatická a hloupá a to se promítlo i do samotného příběhu. Tentokrát jsem spokojená méně. Četla jsem od autorky lepší.
Pobavily mě vtipy na začátku každé kapitoly. Co se týká rozdělení druhů opic ... Přijmeme-li fakt, že se jednalo pouze o přirovnání chování (nikoliv o úmysl zostuzení můžu tím, že v autorce evokovali přirovnání k těmto zvířátkům), víceméně se trefila do některých (do očí bijících) vzorců chování mužů, extrémistů. S některými typy chování jsem se opravdu setkala a nebylo to nic příjemného. Dokonce ve mně vyvolali podobné pocity jako v hlavní postavě. Pro získání nadhledu a pousmání se, je knížka ideální. Budiž ji přičteno k dobru, že počet stran je tak akorát a vše podstatné se dalo vtěsnat do pár stran.
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
z mého pohledu jedna z průměrných knih, nijak mě neoslnila a nemít napsáno, o čem byla, už si to po letech ani nepamatuju.