Sebemilenec
Simona Monyová (p)
„Mám za sebou neobyčejných šestnáct měsíců. Život s Otmarem byl vzrušující a naprosto jedinečný – něco jako výlet na Mars. Padly na něj moje celoživotní úspory, pravda. Ale já si to doopravdy užila. Jenže kdo by chtěl zůstat na Marsu věčně...“
První a jediná kniha od této autorky, stačila. Ocenit lze snad to, že příběh může otevřít oči ženám v podobné situaci.
Příjemná, čtivá a vtipná oddechová četba, pravděpodobně bohužel inspirovaná reálnými zkušenostmi. Těším se, až srovnám s filmem.
Číst se to dá...první jsem viděla film a tak mě překvapilo, že v podstatě tady nikdo nikoho nebije a vztahy a postavy jsou jinak namíchané. Chování hrdinky se i dá pochopit, což se o každé hrdince z knížek autorky říct nedá. Za mne jde o jednu z těch lepších knížek.
I když jsem nejdřív viděla film, kniha se četla skvěle! Je to fakt smutné, když člověk ví, jak autorka sama dopadla.... Každopádně kniha byla zajímavou sondou do jednoho života po padesátce.
Kniha byla čtivá. Zkrátka příběh ze života . Osobně se mě kniha začala líbit cca od 68. strany. Film jsem zatím neviděla. Určitě si od autorky ještě nějakou knihu přečtu.
Rozhodně bych knížky od paní Monyové nesnižovala , že jsou brak. Jak si mnozí myslí.
Na tuto knížku jsem byla hodně zvědavá. Byla mi doporučena. Nebylo to úplně špatné. Ale v tomto případě je film lepší než samotná kniha. Osobně se mi knížka začala líbit až někdy od 68. Strany. Ale určitě na autorku nenavzepřu a ještě si od ní ještě něco někdy přečtu
K přečtení této knížky jsem se rozhodla ze dvou důvodů jednak mám moc ráda Simonu Monyovou její knížky nikdy nezklamou jsou to takové fajn oddechovky ze života. A za druhé když jsem si přečetla 20.téma letošní výzvy se mi hned vybavila tato knížka. Libuška, přece pracuje se psi má psí hotel a salon. Přeji příjemné čtení
Na doporučení své sestry ať si přečtu něco od S. Monyové, jsem si koupil právě tuto knížku. Po přečtení jsem sestře říkal: „Simona nás nenávidí, nemůže mít chlapy ráda, asi proto, že jí něco špatného provedli“. Shodou okolností jsem ji dočetl tak týden před její tragickou smrtí. A zrovna na nešťastný čtvrtek 3. srpna 2011 nikdy nezapomenu, protože jsem zrovna ten i několik dalších dní pobýval v Brně, spolupodílel se na rekonstrukci jednoho bytového domu na Gorkého ulici. O ničem jiném se pochopitelně v tu dobu v Brně nemluvilo, než o této smutné a tragické události. Už jsem od té doby její žádnou další knížku nečetl.
Nikdy nepochopím, co vede ženy k tomu, aby byly s chlapem, který nepracuje, je líný, nic neumí, tahá z nich peníze a pořád jenom slibuje a kecá.
Co se stane, když se žena zamiluje do muže, který miluje jen sám sebe a jí citově vydírá a ona se mu naprosto podřídí a vše mu obětuje? Opět dobrá kniha z pera Simony Monyové, kdy možná čerpala ze svých zkušeností, bohužel
Opět jednoduchá a čtivá kniha tentokrát o tom, jak to bohužel dopadá, když se žena stane závislou na manipulátorovi a psychopatovi, kterému by splnila a odpustila vše... Autorka jistě čerpala ze svého soužití s Borisem Ingrem, které se jí později stalo osudným.
Tuto knihu jsem četla již před nějakou dobou. Přesto si dovolím dodatečně napsat svůj názor. Je to kniha jednoduchá, čtivá, ve které se o docela vážných věcech hovoří s humornou nadsázkou. Rozhodně bych paní Monyovou nesnižovala na úroveň brakové "červené knihovny". Na druhé straně bych ji také nenazvala "knihou o domácím násilí". Když se na to podíváte, tak žena, která je už ve věku, kdy pro muže není zrovna atraktivní, prožívá báječný románek. Muž, kterého potkala, jí dává pocit, že po rozvodu znovu "žije" sexuálně i jinak. To, že je to lenoch a vyžírka je věc druhá. Fyzicky ale naši hrdinku nikdy neohrozil, vždy spíš loudil jako štěňátko a působil na její touhu po fajn partnerském životě . Kdykoliv ho mohla vyhodit, jeho dluhy neplatit, a jestli jí v tom bránila myšlenka, že na takového "borce" čeká celá řada majetných starších žen - tak sorry, ale její chyba. To můžeme klidně soucítit i se starými páprdy , kteří se stali oběťmi zlatokopek.
Překvapilo mě filmové zpracování, které v mnohém knižní předloze neodpovídalo....Tam opravdu docházelo k domácímu (fyzickému) násilí v hojné míře. Chápu ale, že se asi jednalo o jakousi poctu paní Monyové, kterou partner skutečně zavraždil.....
Námět příběhu mnohokrát v průběhu věků opakovaný. Příživní "Dárečkové", kteří povolné a důvěřivé ovečky odírají až na kost (vyskytuje se i v obráceném gardu) byli, jsou a budou. Podobné příběhy čítávala už moje babička se slzou v oku ve "Večerech pod lampou". Kladem knížky jsou vtipné popisy situací, dostatek humoru, ironie i satirické glosy. Dobrá oddechovka.
Moje třetí setkání s Monyovou, a pořád se nemůžu zbavit dojmu, že je to strašný brak. Ono se asi nedá čekat, že by to byla nějaká povznášející literatura, i když autorka se o to často snaží svými, někdy až filosofickými, příměry (vypuzení článku tasemnice, nebo mě zaujal příměr, že po rozvodu se vlekla životem a zanechávala za sebou krvavou stopu). Bohužel tyhle snahy vyznívají v kontextu jednoduchého a prostého příběhu značně tragikomicky. Přijde mi to jako kočkopes...buď píšu prosté příběhy a obyčejným stylem, nebo příběhy k zamyšlení, které mají pro čtenáře nějakou přidanou hodnotu a pro které se hodí košatý jazyk, jaký občas používá autorka. Tohle je někde mezi a mně to prostě nesedí. Je to odpočinková literatura, která nepotřebuje, aby člověk zapínal mozek a nenutí ho číst každé slovo, ale spíš přeskakovat očima po jednotlivých řádcích.
Ten název knihy je opravdu výstižný a všeříkající. Jsem přesvědčena, že i v tomto případě čerpala autorka také ze svého života. Opravdu to bylo něco jako výlet na Mars. Nejprve opojný stav beztíže, pak ale nevyhnutelně následoval tvrdý dopad zpět na Zemi. Kéž by taková životní zkušenost přinesla s sebou i obezřetnost v navazování dalších vztahů. Bylo to poučné. Líbilo se mi i filmové zpracování se Simonou Stašovou v hlavní roli.
Hodně příběhů mně připadá napsáno inspirováno z autorčina života. A tento patří mezi ně. Simonu Moniovou mám moc ráda, přečetla jsem celou její tvorbu a ani jedna knížka mě nezklamala. Na to jak je tenká , má ženám rozhodně co říct. Můj názor je , že by všechny její knížky měly být povinné pro ženy a hlavně dívky, aby věděly , co vše život může přinést a jak se k tomu postavit nebo hlavně nepostavit. Za mě skvělá knížka.
Štítky knihy
humor zfilmováno rozvod rodinné vztahy černý humor podvodníci osamělost domácí násilí
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
Kniha Sebemilenec je v
Přečtených | 753x |
Čtenářské výzvě | 30x |
Doporučených | 10x |
Knihotéce | 189x |
Chystám se číst | 37x |
Chci si koupit | 7x |
dalších seznamech | 2x |