Bílá Voda (limitovaná edice)
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2657
2657
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99 Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Co můžu soudit, za mě jedna z nejlepších knih poslední doby - volbou tématu, obsahem, formou i způsobem zpracování. Oceňuji zajímavé prolínání časových rovin, citované dokumenty dokreslující dobu - a jazyk, jakým autorka píše, jsem si vyloženě užívala. A jak už bylo v komentářích zmíněno, i já smekám před autorčinou přípravou k napsání románu ohledně faktografie a historických dokumentů.
Zajímavé téma… knížka se mi četla dobře, jako ostatně všechny knížky od Kateřiny Tučkové… a už během čtení jsem hledala informace o Bílé Vodě, o Vilemíně, o Akci Ř, o biskupovi jménem Felix Mária Davídek…
Děkuji autorce za tento román.
Příběh, který mi něčím hodně připomněl Hodiny z olova Radky Denemarkové, patří k těm těžším, na které je skoro nemožné napsat objektivnější komentář.
Mnoho vrstev, barev reality a zejména fikce, která situaci slušně komplikuje.
Příběh se čte celkem dobře, stran vůbec není mnoho, klidně by mi vyhovoval méně uspěchaný závěr a jistě doporučuji totéž, co cérka - prvně si přečíst doslov, případně dohledávat realitu v historických pramenech či rozhovorech s autorkou. Není to vůbec snadné na přemýšlení.
Zato lze v množství fantazie a závěrečných náhod slušně zabloudit, leccos špatně pochopit v odlišení od reality nebo ztratit chuť do čtení. Což dokládají i zdejší komentáře.
V jednom z rozhovorů Kateřina říká, že chce řeholnicím vydobýt více respektu. Přesto asi detailně nezkoumala myšlenky a ideály západního mnišství, ze kterých ženské řehole čerpají?
Natož křehkost vyváženosti mezi radikalitou a hloubkou moudrosti tradice tisíceleté, jako nenahraditelné hodnoty.
Celým textem se mezi řádky a pod povrchem prolíná osobní hledání autorky, kterak určitou radikalitu katolické církve a víru samotnou uchopit.
Trochu mě zamrzelo, nepochopení role ženy v církvi a řeholním společenství, ale vlastně jsem to čekala.
Celý hutný děj, z velké části postavený na realitě, místy klouže do feministických idejí co přidávají hořkou pachuť minimálně pro ženy, které jsou se svou roli v Církvi spokojené a nepřijdou si nesamostatné a přehlížené. Včetně vysokoškolsky vzdělaných, které si našly své pole působnosti a kněžky nevyžadují.
"Ostatně když si zvykli evangelíci a anglikáni, zvyknou si katolíci taky. Nejen na ženské kněze, ale i na biskupky." vkládá do úst jedné ze svých postav (Marty), která mi mimochodem dost seděla.
Myslím si, že situace hluboké krize totality, by neměla být výchozím bodem pro rozvoj katolické církve ve svobodné společnosti a právě tohle románové propojení mi nepřijde úplně fér, ale mravenčí práce na příběhu si rozhodně velice vážím!!!
Autorčino hledání je autentické a tím velmi cenné; její osobní vnímáni osvětluje důvody a pozice mnohých nepochopení. Nabízí prostor k poctivému a pravdivému dialogu. Ovšem jen zralému a poučenému jinak to celé ztrácí smysl.
Možná Jančaříkovo 'Ty jsi kněz navěky' může nepatrně nasvítit problematiku z textu i jinak?
6/3
P.S. Moje subjektivní pocity z knihy se hodně blíží komentářům Yorika a bdolezalka:
"Je to asi jako když vám jedničkář a pětkař přinese domů trojku, u pětkaře jásáte, ale u jedničkáře jste zklamaní."
Taky od Karol.cadex Zuzad nabo nahoře Ence za ** je mi hodně blízký. Rozporů zdá se při objektivním pohledu celkem dost.
Přesto si poslechnu i audioknihu časem, budu-li mít tu možnost :o)
Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila a nutno podotknout, že se jí zároveň i trochu bála. Její tloušťka i váha se mi zdály nezdolatelné a v rukou neudržitelné. Obsah až příliš třaskavý.
Čekalo mě ovšem velmi čtivé a poutavé dílo, při kterém jsem zapomínala na bolest rukou, prostor i čas. Knihu jsem zdolala v rekordním čase a čtení si fakt užila. Při každé vynucené pauze (spát se hold musí) jsem o daném tématu hodně přemýšlela a hlavně, neustále jsem vyhledávala další informace.
Je to román, nikoliv literatura faktu, pozor na to! Někdy bylo velmi těžké rozlišit co si autorka vymyslela, od toho co je, bohužel, naše historie.
Kniha si plný počet bodů a zástupy čtenářů právem zaslouží. Já osobně ji budu doporučovat.
Mám jen malou vítku. Tato kniha měla mít předmluvu, která by čtenáře, neznalého církevních předpisů, trochu zasvětila a připravila na to, co jej čeká. Doporučuji si nejprve přečíst doslov a pak se teprve pustit do příběhu samotného.
Poutavé čtení, obzvláště začátek a konec. Jen v prostřední části jsem trochu vypadl z tempa, asi mi přišla více “historická” a méně dramatická. Vlastně s tou historií jsem měl největší problém, protože ačkoliv autorka přiznává, že chtěla napsat román, a ne historickou práci, hojně využívá historických fakt a doslovných citací, a já se bezmocně vztekal, že pak nedokážu rozlišit fikci od skutečnosti. A rozlišovat to považuji za důležité.
Co se týče jedné z hlavních ideových linek, totiž kněžského svěcení žen, které bylo v románu ospravedlňováno odkazem na praxi prvotní církve a nezbytnost pro spásu duší v nouzových podmínkách, vedla mě spíše než k problému emancipace žen v církvi k úvaze nad tím, zda by nebyl pro první křesťany pojem “křesťanský kněz” protimluv a zda není na přesvědčení o nutnosti profesionálních zprostředkovatelů spásy něco velmi znepokojivého.
Výborně zpracovaná kniha. Ač román, autorka tu svoji profesi nezapře. Budu mít dlouho o čem přemýšlet a vést sama se sebou mnohé polemiky. Špatně se mi četly některé dokumenty tištěné zmenšeným písmem - to je ale chyba mého věku a slábnoucího zraku, nikoliv obsahu knihy.
Kniha se mě líbila.Asi to není čtení pro každého.Jsem plná dojmů a musím to vstřebat.Za mě 5hvězdiček.
Me se to velmi líbilo. Určitě bych dílo neoznačila za instantní román, protoze já bych nic takového dohromady nikdy nedala. A že je to román, no a! I tak si myslím, že vypovídající hodnota je obrovská.
Jistě není snadné naplnit vysoká čtenářská očekávání a obzvlášť po relativně dlouhé pauze ukojit hlad po dalším skvělém románu. Cením si, že se zrovna Kateřina Tučková obula do tak objemného díla a otevřela skutečně mnoho kontroverzních témat, jejichž analýza nemusí být pro mnohé ani zdaleka populární. Ráda jsem se vracela mezi zdi bělovodského kláštera a odkrývala nelehké životní osudy většiny aktérů; podivovala se i odpouštěla, pochopila i nevěřícně kroutila hlavou. Vím jistojistě, že celá historie tohoto zvláštního místa, jakož i příběhy plné chyb a neštěstí ve mně budou rezonovat ještě dlouho po posledním zhltnutém hustě popsaném listu. Zvolený styl vypravování a prolínání časem mi spolu s četnými historickými texty přišly pro vyjádření autorčiných myšlenek geniální, byť s apelem na důkladnější a hlubší četbu některých pasáží. Ráda bych, aby román přesáhl svou podstatu možného poučení z lidských příběhů a dokázal vyvolat širší veřejnou diskuzi i na některá ožehavá církevní i společenská témata a jejich institucionální zkostnatělost.
Po dočtení jsem si musela nechat nějaký čas na „vytrávení". Je to opravdu těžce stravitelné čtení. Nebude pro každého, a to nejen tím tématem. Bílá Voda prostě není standartní román. A tak je k tomu třeba přistupovat. Pak nemůže být čtenář překvapen.
Ale já byla nadšená, knihy Kateřiny Tučkové přinášejí vždy něco nového, ze dna naší historie dokáže najít zapadlý příběh.
Je vidět, že za knihou je opravdu hodně, hodně práce.
Doporučuji!
Jsem docela zklamaná. Do určité chvíle napínavé a člověk se těšil, co přinese další stránka, pak už jen dočteno, protože rozečtená kniha se přece neodkládá....
Třetí kniha v níž autorka zpracovává totéž. Sice má neodiskutovatelně nenapadnutelnou formu, ovšem schéma a archetypy postav jsou stejné ( málem zaměnitelné).
Dost souhlasím s mnohými komentáři ( například dagmar7365 aj.) kde ne celkem jasně řečeno kde taková rozpolcenost vzniká. Možná by bylo dobré odpoutat se od toho že česká beletrie musí mít tyto atributy a naučit své jazykové schopnosti ( které Tučková má přímo TOP) využívat na běžnější témata. Na tohle by by byla pěkná publikace aby nemusel vzniknout takový napůl hybrid. Přečetla jsem knihu dvakrát z odstupem 1 měsíce a zvažovala jsem všechna pro a proti ale za mě to Opus Magnus Kateřiny Tučkové není. Pro srovnání. Nefunguje to to tak jako třeba v tvorbě Olgy Tokarczuk Knihy Jakubovi. Je v tom patrná nejistota. A méně je někdy více. Nejvíce se mi líbí Tobiin deník a vhled do některých dokumentů. Celkově mi to ale pohromadě nedrží. Od autorky si ráda něco přečtu, ale byla bych ráda kdyby opustila tyto vody, tj. toto schéma....
Moje hodnocení 3* nemá být vyslovením že je kniha špatná je ve mě rezonuje pocit mírného zklamání. Protože tohle všechno už přes jiné postavy a " příběhy" od autorky víme, chtělo by to závan čerstvého vzduchu, který zobrazil klidně věci nelehké ale jinou metodou.
Přeji všem krásný den a snad se s autorkou ještě někdy na stránkám setkám. Protože když vydala své Žitkovské bohyně bylo to pro mě ( a dosud je ) jako zjevení v našich vodách, stejně jako Gerta...
Smekám před autorkou za to, kolik práce si dala se studiem dobových materiálů. Já jako katolička odmalička jsem celkem znalá tématu a k řeholnicím jsem co by školačka jezdila. Podle mého názoru je kniha příliš objemná a korespondence a skutečné zápisy mně místy nudily. Knihu dočítám jen silou vůle. A upřímně: až zase budou někde inzeráty na "dlouho očekávanou knihu či román století", nechá mě to chladnou.
Nejvíc se mi líbil příběh Leny, ale i ten mě na 500 stránce už přestal bavit.
Klobouk dolů před autorkou, těch hodin, měsíců, let strávených v archivech, aby před námi rozprostřela svět církve a žen v ní. Kniha vypráví příběh akce Ř, kdy komunisti násilně přemístili sestry do sběrných klášterů. Z řadových sester se měly stát manželky,matky, dělnice a toho chtěl režim dosáhnout různými zvrácenými metodami.
Kniha ukazuje silné příběhy všech hlavních protagonistů, zrůdnost režimu a úplatnost představených, ale je tu pro mě ale .....
Četlo se mi to těžce, a nebylo to tloušťkou knihy, ani těžkým příběhem, prostě mi styl psaní nesedl. Chápu autenticitu, ale doslovné přepisy dopisů, či zápisu schůzí byly pro mě na závadu.
Opravdu smekám před autorkou, protože si tak trošku umím představit, co to obnáší bádat několik měsíců a let, v archivech procházet staré a zaprášené krabice, člověk to má pořád v hlavě, žije to....příběh se mi moc líbil, i když asi každému do noty nesedne, já dostala, co jsem čekala a jsem za to moc ráda!
Román se četl dobře, až na ty skutečnosti, které tolik připomínaly tu nelehkou dobu. Autorka nám na příběhu hlavní hrdinky dává poznávat proměnu místa, kde byly internovány řeholní sestry, které i přes svoji profesionalitu, zvláště ve zdravotnictví, a přes svou obětavost, musely opustit své původní místo, ale nijak nezatrpkly, protože smyslem jejich života bylo odevzdání se Bohu a všem potřebným. Snažily se najít způsob, jak druhým pomáhat a tak se také věnovali lidem, kteří v důsledku svých životních zklamání potřebovali pomoc i v novém prostředí, kde byly stále sledovány a v nesvobodě. Román zachycuje dlouhé období, které nebylo jednoduché pro přemíru příkazů a sledování každého, kdo nejednal podle smýšlení vládnoucích. Spisovatelka se pustila do nelehké práce. Ne vše, co v knize uvádí je skutečností - jedná se o román a není to dokument. A je škoda, že některé postavy i z církevního vedení, byly zlehčovány. I na ně byl působen nemalý nátlak a nemohly odhadnout, kam až to povede... A tak se z historie snažme poučit. Snad i nová generace pochopí, že to nebylo lehké a že každá doba přináší své nároky, které je třeba překonávat tak, jak nejlépe můžeme.
KT je moje oblíbená autorka. Její Gerta i Bohyně se navždy zapsaly do mé čtenářské paměti.
Bílá voda je pro mě také velmi vysoko, ale moje top to není. Obdivuju obrovské množství prostudovaných materiálů a vytrvalost při zpracování těžkého tématu. Knihu jsem četla jedním dechem a jen nerada odkládala. Přesto se mi při dočítání této knihy objevila taková zadní myšlenka. Proč tak dokonale propojené osudy? A ta myšlenka bohužel zůstala i po dočtení. Z mého pohledu jsou osudy (až zbytečně) pospojované, a tak působí trochu překombinovaně.
Ale i tak úžasný čtenářský zážitek.
Knížka nabitá informacemi a přitom tak čtivá! Po každé kapitole zůstávaly otázky a touha číst dál, takže stránky mizeli rychle. Určitě doporučuji.
Sázka na jistotu. Velmi čtivá knížka o zvláštní době 50. letech minulého století.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Tak jsem to přečetl. Ta kniha by byla opravdou knihou roku, nejvíc očekáváná a hodně potřebná, kdyby.... No kdyby byla založena na skutečných faktech a nebyla drtivá většina vymyšlená. Ale především, kdyby autorka po dopsání vzala červenou tužku a tak 300 stran balastu seškrtala. Je to rozvleklé, je to v určitých částech hrozně rychlé a čtivé a pak třeba 80 stran balastu. Jen to téma je potřebné, ale takto zpracované? Je to trochu medvědí služba. Nemůžu dát více jak 2 hvězdy ze 6.