Bílá Voda (limitovaná edice)
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2688
2688
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99 Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Na jednu stranu souhlasím, že některé pasáže byly možná zbytečně protahovány. Zvláště ke konci, kdy těch písemností bylo opravdu hodně. Na stranu druhou to ale dávalo smysl a otevíralo to oči a souvislosti. Klobouk dolu před autorkou, pěkná kniha!
Dočetla jsem a stále ve mě rezonuje. Co se týče dějové linky, byla napínavá, ke konci jsem měla v zápletce trochu problém s uvěřitelností, rušila mě tam jedna nepravděpodobná spojitost, ale jinak románově zpracováno poutavě. Témata, kterým se autorka věnovala, velmi oceňuji, mám plno kusých informací, ale takto ucelené jsem je nepotkala, např. ohledně fungování podzemní církve. Obdivuji, kolik práce musela mít autorka s rešeršemi a zpracováním zdrojů. Bylo to velmi hutné, věnovala se mnoha tématům a nečetlo se to snadno. S čím mám trochu problém, je nakládání s fakty, jako třeba geografický posun Mariahilf, to mi nepřišlo úplně šťastné a spíše matoucí. Podle mě to nebylo takto nutné překomponovat, nic proti autorské licenci. Skrze to jsem pak váhala, v jaké míře pak obraz témat koresponduje s realitou a nakolik se tedy mohu o tuto románovou podobu opírat. I přes to vše, velmi kvalitní počin a jsem nadšena. Kniha mě povzbudila nastudovat si o tématech více v naučné literatuře.
Vzpomínám na dětské táborové besedy se stařičkým o. Stanislavem Krátkým (biskupem skryté církve), kdy mi blíže nedocházelo, kdo vlastně před námi sedí a co si za komunismu prožil. Nikdy nezapomenu na jeho superbody a citáty, které nás učil, až nám je dostal pod kůži a v knize zmíněné Sub specie aeternitatis, mi ho s radostí připomnělo.
Pokaždé, když dočtu knížku s podobným tématem, zakončím ji sama pro sebe slovy: "Komunisti jsou ku.vy." Příběh o tom, jak se někdejší "panstvo" chovalo k řeholnicím, je neskutečný, v tom je největší síla knihy. Je cítit, že Tučková si, stejně jako v předchozích případech, dala velkou práci s bádáním, i když pak s reáliemi nakládala velmi volně, což může být rozporuplné. (Kopanice a Žítkovou máme za kopcem a co se tady strhlo po Žítkovských bohyních, rezonuje, bohužel většinou ve zlém, dodnes).
Upřímně, zhruba v polovině knihy se mi kvůli střídání časových rovin začali plést jednotliví kněží a události. Tady je třeba přiznat, že na tom mám velký podíl tím, že jsem se často ke čtení dostala až večer, přečetla malý kousek a usnula. Určitě by si to zasloužilo větší zátahy, aby příběh plynul.
Nebudu spoilerovat, ale jedna věc mě v knize hodně, hodně zatahala za tykadla, protože pravděpodobnost, že by se to mohlo stát, je fakt mizivá. To mě trochu rozladilo a i když jsem dočetla už zhruba před týdnem, pořád mi to vadí.
Nemůžu tedy dát plný počet hvězd, ale zdůrazňuju, že ta knížka je velmi důležitá svým tématem. Psát Tučková umí, čtivost tomu rozhodně nechybí a téma... jak jsem psala na začátku.
To je síla! Věznění sester jsem proplakala a dlouho sbírala odvahu číst dál. Mnohé pro mne není neznámé, jen o Vilemíně jsem neslyšela, i když kdoví, protože jsem tehdy (1988 - 90) sestřičkám internovaným v Oseku u Duchcova všechno nerozuměla.
Je moc dobře, že tato kniha byla napsaná.
Krásná kniha o pravé víře, odpuštění a boji za svobodu.
Že opravdové člověčenství,lidskost a pomoc bližnímu v nouzi je to pravé křesťanství a že bezhlavé lpění na dogmatech ho jen devalvuje.A pak taky, že Boží mlýny melou pomalu , ale jistě.
Moc hezké čtení. Celkově dost náročné, chvílemi mi běhal mráz po zádech, ale vyplatí se dočíst do konce. Zase jsem se mnoho dověděla. Jediný problém jsem měla se závěrem novodobé linie, ten mi přišel trochu překombinovaný. Ale určitě oceňuji autorčinu desetiletou práci při vyhledávání materiálu. Paní Tučková, skvělá práce, smekám. Určitě doporučuji přečíst.
Tohle bylo opravdu krásné a intenzivní. Jedna z nejdelších knih, které jsem četla, ale zároveň to bude kniha, kterou budu mít s hrdostí v knihovně. Tolik bolesti a citu... Neskutečně propracované dílo. Děkuji za to!
Kateřina Tučková si drží laťku neskutečně vysoko. Bílá voda je skvělý, za mě její nejlepší román. Hlubokým studiem historických pramenů podložené svědectví o nikdy nekončícím boji proti zlu ... o bolestech, v nichž se rodí pokrok (ostatně i tento román :-) ). Výsledek přesto nevyznívá depresivně. Vysoko nade vším ční kříž. Hold těm, kteří se nevzdávají.
"Nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvar tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat." (s. 93)
Klobouk dolů před tím, jakou si autorka musela dát práci při shánění veškerých pramenů pro vytvoření tak obsáhlého románu, pokud chtěla, aby vycházel z pravdivého základu.
Často jsem mívala husí kůži a zažívala pocit vděčnosti za to, že jsem se narodila až po změně režimu. I díky téhle knize se mezi mnou a otcem poprvé otevřelo téma omezeného života v komunistickém světě. Ano, ta debata byla velmi plodná, stejně jako čas strávený na mnohasetstránkovým příběhem Bílé Vody.
Kniha je zároveň plná různých mouder, která v člověku v tu pravou chvíli zažehnou nové myšlenky.. "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." (s. 429) což dává smysl. Nejen tenhle výňatek, ale i mnohé další.
Nyní jen doufám, že osud Mariahilf nepostihne stejná turistická mánie, jaká postihla Žítkovou po předchozím autorčině románu.
Tentokrát hodnotit nemůžu. I když jsem si dala čas na rozmyšlenou, pocity mám stále rozporuplnější. Asi, kdyby se tento román odehrával někde ve skalistých horách nebo v Kongu, nebyla bych tolik kritická.
Problém je, že se odehrává u nás a já jsem ke své smůle v Bílé vodě nějaký čas strávila. Byly to sice krátké víkendové návštěvy, ale protože se tolik vymykaly mému běžnému životu, docela mi uvízly v paměti. S babičkou jsme navštěvovali naše příbuzné v mateřinci Vincentek. Proto mi hodně vadí vymyšlené reálie a naprosto nedostatečné dovysvětlení faktů a fikce.
Co si řádové sestry zažily za komunistů nechci vůbec hodnotit, tato zvěrstva jsou prokázána. V knize mi spíš vadí, že to neštěstí a úřední zlovůle pokračují prakticky donekonečna. Autorka prostě už moc tlačí na pilu a tím celý příběh posouvá do naprosto neuvěřitelné až absurdní roviny.
S řádovými sestrami jsem byla ve styku ve svém životě od puberty. A prakticky většina z knihy mi připomínala ty "moje". Ač tenkrát jsem nerozuměla všemu kolem nich, snažila jsem si je neidealizovat nebo naopak nedémonizovat - jako to dělal můj otec a jemu podobní. Protože přece víra byla pro starý babky, tohle jsou jenom pošahaný ženský, apod. Každý se s tím musel setkat. A (ne)překvapuje mě, že i v roce 2022 je ten odpor k víře a duchovnu v nás díky komunismu tak děsně zažranej, když člověk vidí, jakým způsobem ta nechutná propaganda fungovala.
Nejde omlouvat minulý režim. Ten, kdo by jej snad chtěl vrátit, je pro mě absolutní chudák a nic než prvok zasloužící si nezájem a lhostejnost.
Tučková si dala neuvěřitelnou práci. Má opravdu můj neskonalý obdiv. A ne, nechci její knihy mezi sebou srovnávat, protože všechny jsou řemeslně mistrně zpracované, z čehož Bílá voda je opravdu masterpiece, nemající v naší zemi obdoby. Ale... (teď to přijde) ...Žítkovské bohyně tak lehce plynuly a na závěr přišla katarze. Tohle mě utlouklo do hlubokých depresí a ještě dál. Hutná, temná, složitá a těžká věc.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, na Bílou Vodu, včetně tamního kláštera a řádových sester, mám osobní vzpomínky. A kniha mě nezklamala. Moc se mi líbilo líčení osudů různých lidí různými způsoby a také jejich prokládání "úředními dokumenty", které tyto osudy doplňovaly. Při čtení jsem sice občas měla tak trochu smíšené pocity - některé myšlení a jednání řádových sester mi bylo hodně vzdálené, Evarista mi připadala přespříliš kladná, celým dílem se prolínala mystika, která ovlivňovala životy jednotlivých postav, asi od dvou třetin románu jsem tušila, jak to s Lenou dopadne, ale i když jsem až do poslední kapitoly doufala, že to bude jinak, bylo to přesně tak, atp. Po dočtení a "vstřebání" knihy jsem ale cítila, že úplně všechno tam mělo své místo, a kdyby něco chybělo, tak by to už nebylo ono. Autorka vytvořila jedinečné dílo a nám čtenářům tak umožnila při jeho čtení jedinečný zážitek. Jen mě mrzí, že někteří čtenáři (dle komentářů) v románu vidí jen kritiku komunistického režimu, podle mě tam jde o hodně víc...
Velmi osobní zážitek. Když jste jako dítě svědkem setkání členů podzemní církve u vás doma, tahle knížka vás posadí na zadek. První stránka - dvě citace od blízkých přátel vašich rodičů - to je velká síla. Moc držím palce, aby knize dali šanci i čtenáři, kterým je téma života řeholnic a spojení s katolickou církví proti srsti.
Souhlasím, skvělá kniha, skvěle zpracované téma a protože jsem poslouchala audio, musím říct, že to byla jedna z nejlépe čtených knih, co jsem kdy poslouchala.
Za mě naprosto skvělá kniha, srovnatelná s knihami Žítkovské bohyně
a Vyhnání Gerty Schnirch.
Velmi potřebná kniha mapující (byť románově) boj komunistiů s církvemi, čte se sama.
Bez pár menších přeskočení jsem to nezvládl a proto o hvězdičku méně. Jinak klobouk za to, že tohle dokáže dát někdo dohromady.
Perfektní čtení. Přesto že je to rozsáhlý román, tak se výborně čte včetně vložených dokumentů, i když nejsou autentické. Výborně popsané prostředí, které moc lidí nezná, jakož i problému tajného svěcení. Desetiletá práce se opravdu povedla a nezbývá než se těšit na příští dílo a doufat, že se to třeba povede v kratším termínu.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Napsané velice čtivě, ale některé pasáže z archivu opravdu nezaujmou, (proto jen ty čtyři hvězdy), vím že dalo hodně práce materiál shromáždit, a pro spoustu lidí je to přínosné, ale i pro spoustu jiných by možná stačil odkaz k osobě a hlavní téma daného spisu. Co mě zaujalo, námět této knihy se odehrává v době zcela nedávné. K osobě Leny a jejího trápení, kdo nepoznal těžko pochopí!