Bábovky
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293567/bmid_babovky-DdY-293567.png
4
5720
5720
Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.... celý text
Přidat komentář
Podle mě nejlepší kniha od RT. Četla se skvěle, bavila, jen jsem si pro lepší orientaci musela udělat mapu postav-pak mi lépe došly ty vazby mezi nimi. Škoda, že taková mapka nebyla v knize. I když si myslím, že kniha a RT celkově je přeceňovaná (příliš marketingu, jiné dobré knihy takový humbuk nespouštějí),tak Bábovkám fandím.
Po zdejších komentářích se mi do knihy moc nechtělo, ale když už byla doma...Jsem velmi příjemně překvapena!Příběh do sebe perfektně zapadal a s orientací v postavách problém nebyl.Rozhodně doporučuji.
Moc se mi líbilo, jakým stylem byly příběhy propojené. Jen bohužel musím uznat, že jsem se v tom chvílemi ztrácela a někdy se i vracela o pár stránek zpět, abych pochopila, o jakou osobu jde. Jinak ale byla kniha velmi čtivá a musela jsem ji rychle dočíst. Za mě doporučuji :)
S jistotou můžu říci, že už si tuto knihu nikdy dobrovolně nepřečtu. Jo, sice se to hezky čte, ale pokud knihu čtete s odstupem několika dnů, ztratíte přehled o tom, kdo kam a ke komu vlastně patří a na poslední stránce si řeknete: Tak a o čem to tedy vlastně bylo....?
Líbí se mi autorčin styl psaní, takže dám ještě nějaké další knížce šanci.
Děj je strašně překombinovaný - připomněl mi Cimrmany ...
V zámku pozdě večer hovoří stará klíčnice Markéta s Annou, schovankou Gavestonovou, o minulosti, o mladém baronu Juliovi, který kdysi zmizel, i o staré hraběnce. Anna se přiznává, že před časem ošetřovala jakéhosi anglického důstojníka. Kupodivu však také ví, že se téže noci dostaví do zámku Dickson. Tak mine noc a ráno opravdu dojde k dražbě. To vše pozoruje z řiditelné vzducholodi hrabě Nikolič, tentokrát již se svou ženou Helenou a dětmi Vašíkem, Slávkem, Boříkem, Mirkem, Jendou a dalšími. V sedmnácti následujících obrazech ilustruje Cimrman názorně rozkvět řemesel a vzrůstající moc městské buržoazie. Dvaadvacátý obraz je pak vlastně jen řadou svěžích zpěvních čísel, vysvětlujících princip Nikoličova vodního čerpadla se zpětnou záklopkou. Básník Vsevolod Majskij se tu pouze mihne. To už ale opět sledujeme hraběte Nikoliče, jemuž je při soudním řízení ve Štýrském Hradci zabaven celý zámeček Beringshof (obraz 23-28) i s přilehlými rybníky (obraz 29). Děj obrazů 30-47 by byl ve stručném podání poněkud nepřehledný, a proto se zastavíme až u obrazu 48, v němž je Eliška již provdána a rychtář Hlavsa umírá. K dovršení neštěstí přichází zpráva ze Skotska, že v Nikoličově lomu narazili na hlínu. Ukazuje se však, že René myslel své výhrůžky vážně. Hrabě Nikolič musí do vzduchu, neboť jedině tam se cítí bezpečný. Do gondoly své vzducholodi však nebere, jak byste očekávali, nostalgickou Olgu, nýbrž nostalgickou Helenu. V obrazech 50 až 61 vznáší se Nikoličova vzducholoď nad územím Čech. Následujících šest obrazů líčí děj v krajině pod ní. Jistě vás zajímá, jak celý příběh, který jste se mnou sledovali, končí. Ve třiceti pěti zbývajících obrazech už hrabě Nikolič nežije, a proto jen stručně: Elvíra se Soňou dožívají svůj život na statku v Cáchách. Karel se stal plukovníkem a jeho syn Bedřich byl přijat na hospodářskou školu. Neúnavný smíšek Heřmanský, který nás jako povedené čertovo kvítko provázel celou operetou, se přece jen dočkal toho vytouženého vyznamenání. A Robert? Sami víte, jak to s takovými bývá. Toulavá krev se nakonec usadila a z Roberta se v posledním dějství stává starostlivý otec rodiny. Šílenství Žofiino je tedy jediným tragickým tónem v celém tak rozmarném příběhu.
Neuvěřitelně propojený a promyšlený příběh! Vždycky jsem byla překvapená, jak je ten svět malý. Moc hezká kniha.
Tak jsem si ji teda půjčila, ať mám přehled, co se čte. Bohužel přišlo veliké zklamání. Měl to být asi psychologický náhled do života dvanácti žen, což by tak nějak odpovídalo, ale bohužel to všechno působilo nedůvěryhodně a hodně křečovitě. Stejně uměle působí propojení příběhů skrze bábovky (ty pečené) - škoda, že autorka nenechala název knihy jen na alegorické rovině... Každopádně nic hlubšího bych od této knihy nečekala, postrádám nějakou pointu, nějaký námět k zamyšlení nad palčivou otázkou týkající se kdejakého čtenáře, pro Třeštíkovou jsme jen pozorovatelé, ne "spolutvůrci".
Knížka se mi líbila, jen jsem se občas trošku ztratila v tom, jak byly postavy propletené. Ale nakonec jsem se vždy zorientovala. Hezké příběhy ze života napsané narovinu a bez obalu :-D Občas jsem se i zasmála.
Bála jsem se tloušťky knihy, ale přečetla jsem skoro jedním dechem. Příběhy se až neskutečně prolínají, někdy jsem se musela vrátit o pár stránek dopředu, protože se mi to pletlo. Knížky napsána velmi čtivě, mužů všem doporučit :)
Kniha Bábovky mě moc nelákala, nevím proč, až nakonec jsem se nechala zlákat tím obalem :) a taky tím, že jsem od této spisovatelky četla dvě knihy a tak chci přečíst všechny. Mě osobně nedělalo problém pamatovat si všechny ty postavy, kniha byla velmi poutavá a bylo opravdu zajímavé propletení osudů. Konec mě moc nenadchl, ale už jsem si na to u spisovatelky zvykla. Zatím mě tato kniha bavila asi nejvíc. Pokud Vám Bábovky přišly depresivní, do knihy To prší moře se asi nepouštějte. Ta byla depresivnější mnohem mnohem víc.
Jedna z takových těch klasických knížek pro ženy, přirovnala bych ji k Petře Soukupové. Sice tolik postav je matoucích, ale zároveň bylo zajímavé, jak byly propleteny. Otevřený konec moc ráda nemám, ale sem se hodil. Doporučuju jako odpočinkovou četbu k vodě :)
Musím přiznat, že kniha mi zpočátku přišla docela čtivá. První dva příběhy jsem ještě s nadsázkou dokázala vřele přijmout, u třetího už jsem začínala být nervózní. Po devátém příběhu nešťastné a další věčně si stěžující ženy už ze mě jakákoliv nadsázka vyprchala a knihu jsem doteď nedokázala ani dočíst a v plánu to nemám (ačkoliv nedočtené knihy ze srdce nesnáším). Stěžujících a věčně lítostivých žen je na můj vkus ve světě už tak dost, ještě "relaxovat" u dalších 12 dobrovolně. Kdyby měly alespoň nějak kvalitně a zajímavě vystavěné charaktery, ale takhle nic pro mě.
Skvělá oddychovka, kterou jsem přelouskala za pár dní. Občas jsem ale měla problém s orientací v postavách, kdo je kdo, musela jsem hodně přemýšlet, která postava s kým souvisí a tak dále. Ale jinak skvělé odpočinkové čtení.
Kniha se mi opravdu líbila. Je pravda, že příběhy jsou poněkud depresivní, ale četla jsem celou noc a nemohla jsem přestat. Fascinovalo mne, jak jsou lidské osudy propleteny a s napětím jsem čekala, kdy se kruh uzavře. Ten neuzavřený konec mne nemile překvapil, a protože jsem ji četla jako e-knihu, byla jsem se v knihovně přesvědčit, že je ten konec opravdu takový, že se třeba nějak ve čtečce nevymazal. Už mám nachystány další knihy paní Třeštíkové.
Přiznám se upřímně, že u této knihy mě strašně moc ovlivnily komentáře a debaty na internetu o této knize. Až tak moc, že jsem ani neměla chuť si ji přečíst, byť se o knize jednu dobu všude mluvilo. Nyní se mi dostala do rukou ve formě audioknihy a já se rozhodla dát jí šanci. A udělala jsem moc dobře. Mně se to prostě líbilo. Opravdu líbilo, až jsem z toho byla sama překvapená. Nevím, zda tomu pomohla zvolená forma audioknihy, která byla výborně namluvená dvanácti českými herečkami, nemohu posoudit, jak moc by se mi líbila, kdybych ji klasicky četla. Nicméně to, co bývá této knize tak často vytýkáno - že je depresivní, není ukončená, je tam příliš mnoho postav - pod to bych se za sebe podepsat nemohla. Ano, příběhy nejsou moc pozitivní, ale co? Život není vždy veselý, naopak je plný různých tragédií, ať již větších či menších. Mnoho postav? Ale tak to snad ne....A neukončenost? Z mého úhlu pohledu také ne. Vždyť snad každý příběh, který čteme, je svým způsobem neukončený, vždy může pokračovat dále a je jen na autorovi, v jakém okamžiku se rozhodne jej ukončit.
Kniha se mi velmi líbila, to jak se prolinaly příběhy bylo bezva. Jen bych trochu vytknula až příliš mnoho postav, chvílemi jsem se trochu ztrácela
Špičková kniha, od které se nelze odtrhnout, dokud není zcela dočteno. Jen... té bezútěšnosti a deprese bylo strašně moc, až takový zoufalý život určitě není.
Občas jsem měla trochu problém se zorientovat v čase a pospojovat si správně postavy, jelikož jich tam bylo fakt hodně. Jinak je ale kniha skvělá, čtivá a hlavně pravdivá... což se mi u knížek hodně líbí, že ne všechno musí končit happy endem :)
Štítky knihy
nevěra pro ženy zfilmováno partnerské vztahy neplodnost manželská krize české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Dobrá pohodovka, skvěle se čte. Jsem snad jediná, kdo by potřeboval mapu vztahů? Bylo tam tolik propojení, že si to snad nešlo ani zapamatovat :)