Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
1996
556
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt , 2013
více info...
Přidat komentář
Druhá kniha tohoto autora, tak jsem se už trochu sžila s jeho typem psaní. Babička a její trochu přechytřelá, drzá vnučka Elsa, pohádkový příběh plný fantazie. Fascinovalo mě, jak svérázná babička vyvádí hlouposti malého dítěte a vnučka jí jejich tajnou řečí dělá kázání. Zde autor úžasně dává příběhu podtext toho, jak je důležité, aby děti trávily čas s prarodiči, protože v tuto dobu se jejich životy otáčí, z babičky se stává rozverná vnučka a vnučka se učí moudra do svého dalšího života. A to je to kouzlo fantazie.
Sama jsem se vrátila při čtení do svého dětství s milovanou babičkou z maminčiny strany, která, ač měla velké hospodářství, pro nás si vždy našla čas na pohlazení, hezké slůvko, pohádky a její různé věty si vybavuji pořád.
A ten krásný vztah babička vnučka provází Elsu po celý další život.
" Měnit vzpomínky je dobrá "Superschopnost" připustí Elsa a babička pokrčí rameny:"
" Když se nedají vymazat ty hrozný, musíme je doplnit velkým počtem těch dobroznejch" odpoví babička.
Nádherná ukázka toho, že každé trápení a bolest přebolí a i když si myslíme, jak ten den byl těžký, když se zamyslíme, vždy najdeme nějakou milou drobnost a k té bychom se měli upnout. Život je život.
Toto je moje třetí kniha od Backmana, a opět jsem nadšená. U jeho knížek musíte být pořád ve střehu, nejde jen tak klouzat očima po stránkách, protože ten text je plný takových úžasných vět a momentů! Někdy se mi stalo, že jsem se na jedné straně rozesmála, dojmula i rozbrečela. To jak popisuje autor postavy v knížce, je skvělé. Nikdo není černobílý, a na všechno a na všechny se můžu dívat z různých pohledů. Připadá mi to od něj laskavé.
Babička je tak skvělá ženská, že bych jí ráda ve svém životě potkala, i když asi bych ji v něm nechtěla mít na trvalo, protože je na zabití.
Tohle bylo taak moc hezké. Oblíbila jsem si pana Backmana už u Oveho a tady se mi moc líbila ta kombinace skutečného světa a fantazie.
Asi bych to vubec nezařadila do kategorie " Knihy pro děti ". Myslím, že i pro dospěláka je to docela oříšek k rozlousknuti. Elsa je značně nestravitelné dítě. Ale vzhledem k tomu, že má patrně také "nějaký " syndrom, se to dá pochopit. Babi byla asi fajn, ale nemáme příliš příležitosti s ní pobýt, abychom si udělali vlastni usudek.. Říše fantazie je prima, ale nedokážu si do ní dosadit konkrétní osoby. V hodnocení jdu zlatou střední cestou. Nezavrhuji, ale ani nevelebim.
Knížky a asociálové. Miluju obzvlášť tu kombinaci. A Backman v tomhle ohledu nezklame nikdy.
Ze začátku jsem byla hodně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda fantasy. Pohádkový svět ale v knížce hraje důležitou roli. Postupně se však všechno rozplétá a vše začíná dávat smysl.
Co mě ale hodně mrzí jsou někdy ty recenze u podobných knížek. U Sheldona z TBBT se všichni řežou smíchy, ale jakmile je trochu podivínské dítě (rozuměj s Aspergerem), tak je to hned nevychovaný fracek. Značí to jen obrovskou nevzdělanost lidí. A přijde mi, že se s tím bohužel nic moc neděje.
Pokud se Backman snažil napsat román o dvou nejnesympatičtějších literárních postavách, tak se mu to úspěšně povedlo. Nevím, kdo je víc nesympatický, jestli "vtipná" babička anebo její vnučka Elsa, ale takovéto "charaktery" aby jeden pohledal. Přečíst tuto knížku rovná se slézt osmitisícovku (nebo minimálně Sněžku), doufám, že to byla od Backmana, po úžasném Muž jménem Ove, ona pověstná výjimka potvrzující pravidlo, páč už na podzim tu mají od tohoto autora vyjít další dvě knížky, na které jestli se netěším, tak jsem minimálně zvědav. Ale tohle je (samozřejmě imho) slátanina, určená kdo ví komu, a jestli v Ovem Backmanono citové vydírání fungovalo, tady jde těžce mimo a působí až prvoplánově. To, že každá druhá věta obsahuje "vyhledala jsem si to na wikipedii" nebo "smetla neviditelné smítko z rukávu" už jen podtrhuje, že Fredrik neměl při psaní 'Babička pozdravuje a omlouvá se' zrovna tvůrčí slinu.
Autora mám ráda, to musím uvést hned na začátek. Nicméně tuto knihu jsem málem odložila. Jsem asi příliš velký realista a tak jsem měla hodně problém naladit se do trochu snového světa a světa fantazie. Pak se mi ale podařilo začíst a jsem tomu ráda, ve finále se mi líbila moc.
Propojení říše pohádek se skutečným současným světem, tak, jak to umí jedině Fredrik Backman. Líbily se mi pohádky o mrakoních, vílách, rytířích a princeznách a to vše na střídačku s příběhem Elsy, ke které bych sice měla nějaké výhrady, ale ona to neměla vůbec jednoduché, tak co.
Půlku knížky jsem přemýšlela, jestli je to pro děti nebo pro dospělé, veselé nebo smutné a že fantasy ani moc nemusím. Ale nemohla jsem přestat, bylo to, jako když skládáte puzzle a každý dílek je velké překvapení, kam vlastně zapadne. To mě dost bavilo.
PS: malá Elsa vůbec nebyla jako nevychovaný malý spratek, jak tu někteří další konstatují. Jeví typické znaky AS, takového "drobečka" mám doma, nejde dělat nic jiného, než se s nimi naučit žít.
Nevšedně Backmanovsky pojatý příběh, kde se prolíná reálný svět se světem pohádek, tak jako v životě. Vždyt i tady jsou princové-bojovníci, co se o něco snaží a princezny-hrdinky, které touží po vyplnění svých snů.
„Být výjimečný je nejlepší způsob, jak být jiný.“
Zpočátku jsem se musela do čtení trošku nutit, ale po pár stránkách, kdy mi spletité vztahy a pohádkové bytosti začaly do sebe zapadat, jsem si příběh začala užívat :) Vyprávěno z pohledu skoro osmileté dívky, která je přes svůj věk velmi vyzrálá a přesto si uchovává ten příznačný dětský pohled na svět, který si představuje jako pohádkovou říši s pohádkovými bytostmi. Pohodové čtení na oddych :)
Než nastal bodu zlomu, byla to celkem sranda. I když spíš taková konverzační. Sbírala jsem karty na hromádku a přemýšlela, jestli to dočtu. Když děj nabral nový směr, došlo na odkrývání karet. A na světlo vycházely onačejší kousky. Hlubší a podivnější. Skládaly se do obrazu, který nakonec ukázal skutečnost čtenou i tušenou v zajímavé šíři. Z počátečních tří nakonec naskákalo pět. No... prostě pět. Nedostatkům navzdory.
P. S.: Děti jako Elsa to nemaj moc lehký, když jsou na všechno samy. A jako by to nestačilo, dospělí je nálepkujou všelijak. Asi proto, že nejsou normální jako ostatní děti, třeba jako ty, co osamělé podivíny rády štvou v bezpečí své úplně normální smečky...
Pro mě absolutní nuda. Poslouchala jsem audioknihu, a polovině jsem to vzdala. Elsa jako dítě byla hodně divná, takový malý nevychovanec. Ove byl super, ale tato kniha mě nechytla.
Kniha mě dojala i pobavila, skvěle se četla jako koneckonců vše od Backmana. Líbil se mi pohled dítěte a prolnutí světů.
Tak za mne naprosta nuda! Poslouchala jsem audioknihu a většinu času jsem přemýšlela nad něčím uplne jiným, nez nad příběhem.... Hruza, Elsa mi přijde takova hloupá, arogantní a taky jsem si říkala kde je její máma, když se jeji dcera někde flaka...
Nic moc tohle...
Proboha to fakt nikomu nevadilo jaký je Elsa smrad?!? Každá věta co vypustila z pusy mě akorát vytočila. Arogantní, drzá, pořád jen třískala dveřma, ničila interiér auta a čím krmila toho psa, tak k tomu se ani nebudu vyjadřovat. Fakt mi to zkazilo celý dojem z knihy, poněvadž nápad to byl dobrý. Postupné odkrývání babiččiné minulosti, mělo to působit dojemně, hrát na city, ale já byla tak vytočená kvůli té žáby, že se to ke mě vůbec nedostalo. Ove byl super, ale Elsu nepřekousnu.
Ráda bych napsala, jak je kniha miloučká a pohled dítěte dodává knize kouzlo a citlivost...
Bohužel ale musím říct, že jsem vůbec nebyla schopná se začíst a ani po přečtení se to ve mně hrozně pere, protože mě to vlastně vůbec nechytlo a dočítala jsem s hodně velkým sebezapřením. Uznávám, asi jsem tu knihu vůbec nepochopila. Jako jo, bylo to milé, ale vlastně vůbec nevím, o co šlo. Za mě bohužel ne a velmi doufám, že mě ostatní knihy chytnou více.
Babička pozdravuje a omlouvá se je druhou knížkou Backmana, kterou jsem četla (respektive poslouchala jako audio). Tou první byl Muž jménem Ove, který byl fajn, ovšem Babička ho dle mého názoru mnohonásobně předčila.
Hlavními hrdinkami knihy jsou skoro osmiletá Elsa a její skoro sedmdesátiosmiletá babička. Obě spolu mají velice speciální a blízký vztah plný vtipných historek a hlubokého citu. Babička Else vypráví množství příběhů, které jsou zasazeny do pohádkového světa. Tento svět je pro obě únikem ze všední reality, pomáhá vypořádat se s nelehkými situacemi či pochopit chování některých lidí.
Jednoho dne se Else převrátí život vzhůru nohama; dívka je odsouzena čelit nelehké realitě, jedinou jistotou jsou babiččiny příběhy, které v sobě nesou mnohem hlubší poselství, než si Elsa vůbec byla schopna představit…
Více nebudu a ani nemůžu prozrazovat, ostatně i oficiální anotace je taková nicneříkající, nicméně pokud máte chuť na krásný, dojemný, vtipný a zároveň napínavý příběh plný emocí, citů a mezilidských vztahů, vřele vám tuto knihu doporučuji. Jako jeden z mála ve mně tento příběh zůstává i delší dobu po dočtení a asi mohu říci, že se jedná o jednu z nejhezčích knih, jakou jsem kdy četla. Audiokniha v podání Valerie Zawadské mimochodem také nemá chybu.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha Babička pozdravuje a omlouvá se je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 2 719x |
| Čtenářské výzvě | 575x |
| Doporučených | 233x |
| Knihotéce | 705x |
| Chystám se číst | 783x |
| Chci si koupit | 130x |
| dalších seznamech | 21x |
Backmanovy knihy, to je už jistota. Babička, která se omlouvá, ale chytne za srdce, zaručeně. A vnučka Elsa, která omluvy předává, je jak z jiného světa, takové děti najdete všude. Prostě zase skvělé vtažení čtenáře do děje, úžasný snový svět! Dnes citace ze str. 374: "Podle babičky spočívá vtip v tom, že nikdo na světě není úplný blbec,a není nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trošku. A člověk by se měl snažit žít tak, aby se na téhle pomyslné stupnici co nejvíce přiblížil k pólu neblbců."