Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253/bmid_babicka-KqZ-253.jpg
4
4062
4062
Babička je nejznámějším dílem Boženy Němcové. Jedná se o novelu, kterou psala v době, kdy jí umíral syn. Autorka zde zachycuje dění na venkově se všemi zvyky. Nejslavnější klasické dílo spisovatelky Boženy Němcové není třeba dlouze představovat. Malebný příběh z venkova 19. století nám vypráví o životě a hodnotách prostých lidí i vrchnosti. Kdo by mohl zapomenout na babičku a její nejoblíbenější vnučku Barunku, paní kněžnu a její schovanku Hortensii či Viktorku a černého vojáka... celý text
Přidat komentář
Já a Božena Němcová vážně nikdy kamarádky nebudeme... Knížka se mi už od počátečních stran velice špatně četla, a děj byl tak maximálně nezáživný, že to předstihlo i všechny díla od Jiráska. Jediné oživení, které se mi vcelku zamlouvalo, byl příběh Viktorky, ale to je tak vše. Uznávám, že autorka skvěle popsala vesnický život a tamní zvyky, ale to prostě nestačí na to, aby to byla dobrá kniha. Přehnaně dokonalá babička tomu taky moc nepřidává.
Kniha o empatii, lidskosti a bezvýhradné lásce, s minimem negativity. O věcech, které se dnešnímu světu zdají už o tolik cizejší. Jsme snad tak zničeni dobou, ve které žijeme, že tomuto už nevěříme? Babička je člověk, který žil život naplno, protože jej nežil sám pro sebe. Ve své prostotě bohatá studnice moudrosti. Kniha je napsána velmi zručně a citlivě, děj velice pěkně plyne, a ač je místy velmi hluboká a dojemná, není to žádná prvoplánová ždímačka slz, to rozhodně ne. Ponořit se do světa Babičky je jako ponořit se do hřejivějšího světa, který je sice hodně vzdálený, ale přitom teoreticky dost dobře možný. Je škoda, že kdejaký patetický paskvil je na této databázi v červených číslech a tato česká klasika všech klasik je zde "zostouzena" ubohými 71 procenty, ale co naplat. Líp už (asi) bylo.
Jako povinná četba mě to nenadchlo a myslím si, že ani v dospělosti nebudu mít prostě to psychické rozpoložení, že bych tuto knihu docenil tak, jak si zaslouží.
Nebýt faktu, že tady má tohle umělecké dílo tak nízké hodnocení, dal bych jen tři hvězdičky, ale přijde mi, že styl psaní musel být v době vzniku tohoto díla velmi přitažlivý a každý tehdejší čtenář musel žasnout nad krásou tohoto díla.
Božena Němcová nám představuje čilou a veselou babičku, kterou musím i já obdivovat, protože s ohledem na její věk je velmi aktivní. Nejzajímavější části příběhu jsou sice ty, kde babička vzpomíná na svou minulost, ale i tak jsou i ostatní části zajímavé. Mně osobně ještě donutilo dát čtvrtou hvězdičku také to, že jsem tuto knížku četl ve velmi starém vydání, které vlastnila už od mlada moje babička. Od mojí mámy vím, že babička měla tuhle knihu jako svou nejoblíbenější a pročetla jí za svůj dlouhý život velmi mnohokrát. A proto jsem se rozhodl dát sem ještě tu jednu hvězdičku, abych aspoň o trochu zvedl hodnocení, které tato kniha má průměrně.
Než jsem si Babičku poprvé přečetla, dlouho jsem k ní spěla. Toužila jsem se do ní zahloubat už jako maturant, ale tehdy jsem neměla tolik času, a tak jsem od B. Němcové sáhla raději po povídkách a pro zajímavost jsem si pustila film (1970), který ve mně rozdmýchal tesklivou "sehnsucht" po Starém Bělidle. Trvalo mi tři roky, než jsem si knížku konečně opatřila, a celou tu dobu jsem jsem na ni myslela, zatím co jsem byla nucena louskat odbornou literaturu ke zkouškám. Ostatně Marek Vácha kdesi řekl, že k charakteristice národa patří i to, že každý četl Babičku, a i mě jako Sudetoněmku bodl stud, že jsem vyloučena ze společného vědomí. Nuže, konečně.
Je to krásná knížka. Dokážu ale pochopit, že se některým čtenářům nelíbí, protože idylický obraz dětství od nešťastného a stárnoucího spisovatele dojme jen toho, kdo se zhruba dokáže do jeho situace vžít. Právě tak etnografické líčení, které má navíc zřetelně naučné poslání, jistě zaujme většinu biedermeierovské nebo romantické společnosti, ale hůře asi čtenáře, který má daleko k lidu, národu, půdě - a žije v jiné dějinné situaci.
Nejzdařilejší jsou pasáže přírodně lyrické, vrchol díla vidím v popisu bouře, při níž zemřela Viktorka, a obnovení života po ní. Autorčino pronikavé pozorování tu nachází nejpřípadnější výraz, stručný a sugestivní.
I navzdory té skvělé lyrice a úžasně realistické a funkční kompozici přímé řeči (svatba s Jiříkem), kde se Němcová nejvíc blíží dokonalosti, mně - musím se přiznat - nepřipadá geniální (tak jako Pavlu Eisnerovi). Josef Linda byl podle mě ještě o něco nadanější autor, a přitom ho dr. Eisner, který je pro mne autoritou na slovo vzatou, oproti Němcové řadí jen "na pomezí" geniality. Zvláštní.
Babička je vlastně etnografické pásmo oživené řadou drobných osobních příběhů. Její hodnotu určitě zčásti dotvářejí i vzpomínky a osobní asociace, které si na ni čtenář může nabalit, předně památka na vlastní dětství a nostalgie po venkově a "prostonárodním" životě. Já sama nemám četbu spojenou s teskněním po své babičce, protože nejen žije, ale také jsem většinu Babičky přečetla právě u ní. Ale i to dodalo mojí čtenářské zkušenosti specifický odstín.
V žádném případě nelituji, že jsem si magnum opus Boženy Němcové přečetla. Asi to jednou udělám znovu.
Drtivá většina toho, co bych k Babičce Boženy Němcové chtěl napsat už tady je. A tak jsem jenom palcoval a palcoval a mnohem méně, než jsem čekal, jen výjimečně - jsem zakroutil hlavou. Právě u některých příspěvků jsem slyšel hlas Oldřicha Kaisera, když hraje puberťačky. Naprosto souhlasím s tím, že se jedná o knihu, která má neskutečně pozitivní náboj. Že to je kniha, kterou asi primárně Božena Němcová psala asi sama pro sebe - nakonec velcí spisovatelé primárně píšou pro sebe, Zbabělce napsal Josef Škvorecký vysloveně do šuplíku, vyšly mu až snad po deseti patnácti letech. Jiní svoje i řemeslně nepříliš zdařilá díla chrlí, až to hrozí zadřením tiskařských strojů. Osobně také pokládám povinnou četbu za nesmysl, mám to už jak na základní tak na gymplu hodně dlouho za sebou, ale asi jsem měl lepší pedagogy - mohli jsme už před dávnými lety číst, co jsme chtěli, hlavně abychom četli.
Podle mě byla Božena Němcová první moderní ženská v tomto národě. Emancipovanost ve jejím případě nebyla póza za každou cenu, jako tomu bývá nezřídka kdy dodnes. Pokrytecké rozhořčování nad jejím osobním životem mně neskutečně vytáčí, protože její mužští vrstevníci nebyli rozhodně lepší, ale u nich se o tom nějak tak moc "nemluví" (Neruda, ale třeba takový Smetana...). Dneska by sice paní Božena vydatně zaplňovala stránky bulváru, ale na rozdíl od řady dnešních celebrit by ony paparazzi přezíravě přehlížela a nikdy by se nesnížila k tomu, aby s nimi spolupracovala. Ti co píší o nudě v Babičce bych nechal přečíst za trest třeba Psohlavce a nebo jinou tlustou knihu profesora Jiráska. Nemohu si pomoct, ale Božena Němcová prostě psát uměla a ten kdo si stěžuje na její jazyk, tak podle mého názoru nemá šanci ocenit jazyk ani řady dalších českých spisovatelů včetně Karla Čapka. Inu - jak říká jedno, tuším ruské - přísloví: "Nenadávej na zrcadlo, když máš sám hubu křivou."
Ale zpět k Babičce jako takové. Nedá se říct, že by zde ty osudy byly tak idealizované. Jenom si je člověk musí sám domýšlet a těch tragičtějších poloh je tady víc, než jenom Viktorka. Co třeba komtesa Hortensie? A že na babičku i paní kněžna takhle dala? Poznal jsem v životě řadu lidí, kteří měli onu přirozenou autoritu a v kombinaci se skromností a onou vnitřní kázní dokázali zapůsobit i na mnohem výše postavené lidi. Kněžna je napsaná tak, že se jednalo o nesporně inteligentní ženu (rovněž), takže si živě dovedu i v reálu představit, že by se s babičkou, jednající s respektem, ale bez podlézavosti bavila jako rovný s rovným spíš, než s bandou devótních služebníků a sluhů. Jistě, takový ten svět nebyl, není a ani nebude. Ale střípky z toho, co Božena napsala lze nalézt všude. A v tom je podle mně cena tohoto díla. A skutečně jedna z největších v naší literatuře a to dodnes.
To je moje srdcovka! Nádherné popisy krajiny i každodenních činností a vesnických "rituálů". Příběhy, které babička i ostatní postavy vypráví, mě vtáhly do dění. Také jsem se chtěla procházet po krásném a svěžím lese, smočit nohy v potůčku a okusit tradiční jídlo bez konzervantů. :-D Každopádně je to kniha, kterou by lidé neměli číst v příliš útlém věku, dle mého názoru. Jinak si ji znechutíte navždy.
Strašně těžké je hodnotit tuto knihu, kterou četl snad každý, nebo o ní aspoň slyšel. Ano, na jednu stranu je to taková trochu idylická limonáda o venkovském životě. Pamatuji si, že už jako dítě mi třeba bylo protivné rčení babičky, že dobrá hospodyně má skočit pro pírko přes plot-proč jako?! Na druhou stranu některé drobné příběhy a postavy tam zahrnuté jsou nezapomenutelné-třeba Viktorka. Takže dávám zbabělé 3 hvězdy.
Myslím si, že babička by neměla být na seznamu povinné četby pro děti. Ona to totiž není knížka pro děti a člověk knihu ocení, až když má něco za sebou. Potom teprv uzří kolik pravdy, moudrosti a dobroty ta kniha skrývá. Právem je ta kniha vysoko ceněna. A nutit někoho jí číst v mladistvém věku, jí zde jen ubírá z hodnocení. Povinnou četbu jsem z principu nikdy nečetl. Mělo by se to jmenovat "List doporučené literatury", protože kniha má do života člověka vstoupit, až když je pro ní dobrý čas. A Babička je věru jednou z těch knih, za kterou budete rádi, že do vašeho života vstoupila. Ale na to musí uzrát ten správný čas....
Pro některé přeceňovaná kniha (?). Spíš nepochopená, nebo čtená v nesprávný čas...
Pro vnímavé čtenáře skvost, který má svůj význam. Díky za ty ideologické důvody, které přinesly během Protektorátu Čechy a Morava čtenářům aspoň trochu potěšení...
Jsem rád, že v naší rodině tradici Babičky uchováváme.
Žalostná ukázka velice, ale opravdu velice špatné literatury, z níž se zcela nezaslouženě (a výhradně z ideologických důvodů) stala součást "pokladnice národního písemnictví" a návazně povinná školní četba. Jako takovou jsem ji kdysi musel přečíst a dodnes ve mně přetrvává svíravý pocit znechucení nad ubohostí této slátaniny.
Babičku zná sice každý, ale podle mého soukromého průzkumu ji skoro nikdo nečetl. Je to celkem logické - styl psaní odpovídá době vzniku, takže rozhodně nic akčního a navíc odrazoval punc "povinné četby". Ze stejných důvodů jsem se k přečtení dostal až po mnoha desítkách let od školních hodin literatury, nicméně nelituji. Naopak, myslím, že tato kniha začne dávat smysl až ve vyšším věku.
Rozepisovat se o ději nemá význam, tak jen pár postřehů na okraj:
- 80% všeobecně známých citací z knihy se nachází v první cca pětině knihy, což je podle mého odhadu místo, kde knihu většina "povinných čtenářů" odložila
- pasáž s příběhem Viktorky je krásnou ukázkou variace na gotický román (za který by se ani paní Shellyová nemusela stydět) a ačkoliv její příběh notoricky známe, běhal mi mráz po zádech
- obdobně i závěr, ačkoliv známý, je hodně působivý a nemálo čtenářů či spíše čtenářek určitě zamáčkne nejednu slzu
Celkově musím říc, že ačkoliv jsem i dnes ke knize přistupoval jako k určité 'povinnosti', byl jsem velmi příjemně překvapen. Ne nadarmo patří do zlatého fondu české literatury. Jen to chce počkat až na ni 'uzraje doba'.
Snad kultovní česká kniha, kterou musí znát každý. :) Povinná četba za minulého režimu, ráda jsem si ji však přečetla i později. Má své čestné místo v naší knihovně. Plný počet hvězdiček, jinak to nejde.
Tuto knihu mám velmi ráda. Oblíbila jsem si jí na základní škole v rámci povinné četby a alespoň jednou za rok se k ní ráda vracím.
Pro četbu Babičky asi musí být člověk ve stejném psychickém rozpoložení jako Němcová, když ji psala.
Babička je klasika! Je to krásně popsaná doba 19 století, radosti i strasti obyčejných lidí na venkově, jejich láska k přírodě i sami k sobě. Myslím, že i dnes nám tato kniha má co dát.
Štítky knihy
19. století zfilmováno pro děti od 11 let babička Náchodsko život na vesnici lidové zvyky klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Nádherná a dojemná kniha, u které jsme neudrželi slzy a navíc když jsme sami navštívili Staré bělidlo a viděli ten nádherný kraj, Viktorčin vodopád a spol. bylo nám do breku ještě více. Dokonce kdysi i jeden známý recenzent knih řekl, že jediná česká kniha, která je opravdu výborná je Babička. Takhle si "Barunka" představovala dětství, ač ho měla právě opačné. Jedna z mála knih, která má duši!!! ,,Dobrá to žena!"